11 Tcu 182/2021-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. 3. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. D., narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika, ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 41 Hv 94/17k, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu Wiener Neustadt, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 41 Hv 94/17k, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2018, byl R. D. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu závažně profesionálně provedené krádeže spáchané v rámci zločinného spolčení podle § 128, § 128 odst. 1 bodu 5 a § 130 odst. 1 případu prvého a druhého rakouského trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu, jehož se částečně dopustil jako návodce ve smyslu § 12 případu druhého rakouského trestního zákoníku, několikanásobného přečinu trvalého odebrání věci podle § 135 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, jehož se dopustil jako návodce ve smyslu § 12 případu druhého rakouského trestního zákoníku, několikanásobného přečinu zatajování listin podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku, jehož se dopustil jako návodce ve smyslu § 12 případu druhého rakouského trestního zákoníku a několikanásobného zločinu profesionálně a v rámci zločinného spolčení provedeného odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 1, odst. 2 případu prvého a druhého rakouského trestního zákoníku, jehož se částečně dopustil jako návodce ve smyslu § 12 případu druhého rakouského trestního zákoníku.
Za uvedené trestné činy cizozemský soud odsouzenému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil (stručně řečeno) tak, že:
A. vzal jiným osobám cizí movité věci s úmyslem jejich přivlastněním neoprávněně obohatit sebe, popř. nějakou třetí osobu, a to ve vědomé a chtěné součinnosti s dosud neustanovenou osobou, když dne 20. 7. 2016 ve XY
a) panu H. M. odcizil jednu peněženku v dosud nezjištěné hodnotě, jakož i hotovost ve výši 400 EUR,
b) společnosti Uni Credit Bank Austria v souvislosti se dvěma výběry peněžní hotovost v celkové výši 1 570 EUR, a to prostřednictvím platební karty výše uvedeného poškozeného, B. si obstaral bezhotovostní platební prostředky, se kterými nesměl nakládat, s úmyslem je používat v právním styku a neoprávněně tak obohatit sebe, popř. nějakou třetí osobu, a to ve vědomé a chtěné součinnosti s dosud neustanovenou osobou, když dne 20. 7. 2016 si ve XY obstaral výše uvedenou platební kartu poškozeného H. M.,
C. zvlášť stíhané osoby a částečně již odsouzené V. S., N. L. a P. K. naváděl k rozhodnutí spáchat trestný čin, přičemž je jako hlava zločinného spolčení přiměl ke spáchání níže uvedeného jednání
I. aby vzali – společně s dalšími osobami – jiným osobám cizí movité věci s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, popř. obohatit jinou osobu, a to v celkem 30 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku cizozemského soudu, čímž byla poškozeným způsobena celková škoda přesahující 35 000 EUR, dílem se pak pokusili způsobit škodu neúspěšnými pokusy o výběry z bankovních automatů skrze odcizené platební karty, přičemž se vždy dopouštěli, popř. pokoušeli dopustit, krádeže věcí, jejichž hodnota převyšuje 5 000 EUR, a to navíc profesionálním způsobem za účelem výdělku a jako členové zločinného spolčení za účasti jiného člena tohoto spolčení,
II. aby poškozovali jiné osoby tak, že cizí movité věci natrvalo odeberou z jejich opatrování, aniž by si věc přisvojili sami nebo ji věnovali třetí osobě, a to ve 3 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku cizozemského soudu, čímž byla poškozeným způsobena celková škoda 3 700 EUR,
III. aby zatajovali listiny, se kterými nesmějí nakládat, popř. tak nemohou činit sami, s úmyslem zabránit tomu, aby byly použity v právním styku za účelem prokázání určitého práva, právního poměru nebo jiné skutečnosti, tak, že si je vzali v souvislosti s výše uvedenými krádežemi k sobě a tyto schovali, popř. zlikvidovali, a to v celkem 26 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku cizozemského soudu, čímž poškozené připravili o řadu jejich osobních dokladů, průkazů, osvědčení apod.,
IV. aby si obstarali bezhotovostní platební prostředky, se kterými nesmějí sami disponovat, s úmyslem, aby jejich používáním v právním styku neoprávněně obohatili sebe, popř. jinou osobu, a to v celkem 26 případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku cizozemského soudu,
přičemž všech shora uvedených jednání se tito dopouštěli v období od 13. 8. 2015 do 10. 5. 2016.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzeného pod body A. a B. cizozemského rozsudku vykazuje znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a dále přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. To proto, poněvadž odsouzený si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a na cizím majetku způsobil škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu § 138 tr. zákoníku. Dále z toho důvodu, že odsouzený sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek jiného.
8. Jednání odsouzeného pod bodem C. cizozemského rozsudku vykazuje znaky účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k pokračujícímu přečinu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, dílem dokonanému, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a znaky účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku k pokračujícímu přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr.
zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku. To proto, jelikož odsouzený jiného přiměl ke spáchání trestného činu spočívajícího v tom, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil (popř. se o to pokusil), čímž způsobil na cizím majetku větší škodu ve smyslu § 138 tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se navíc dopustil i přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech potrestán, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 1 T 125/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.
4. 2011, sp. zn. 3 To 207/2011, jímž mu byl [mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku] uložen trest odnětí svobody ve výměře 12 měsíců, z jehož výkonu byl následně propuštěn dne 22. 8. 2012, za současného stanovení zkušební doby do 22. 8. 2015 (viz bod 8. opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob). Dále odsouzený jiného přiměl ke spáchání trestného činu spočívajícího v tom, že sobě bez souhlasu oprávněného držitele opatřil platební prostředek jiného. To vše za splnění podmínek vymezených v § 116 tr.
zákoníku. Vzhledem k tomu, že jednání odsouzeného popsané pod bodem C. cizozemského rozsudku představuje z pohledu trestního práva jeden skutek, není rozhodné, že přečinu zatajování listin podle § 229 odst. 1 rakouského trestního zákoníku neodpovídá žádný z trestných činů podle právního řádu České republiky. Z těchto důvodů má Nejvyšší soud za to, že formální podmínky podle § 4a odst. 3 zákona jsou splněny.
9. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený shora popsaným jednáním jednak zasáhl do vlastnického práva jiné osoby a dále do zájmu na řádném fungování bezhotovostního platebního styku. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob je pak k jeho osobě zřejmé, že se v minulosti dopouštěl trestné činnosti rozličného charakteru. Současně také platí, že shora popsaným jednáním se dopustil hned čtyř trestných činů, a to navíc v součinnosti s dalšími osobami. Přitom platí, že pluralitní trestná činnost téhož pachatele a trestná součinnost jsou obecně více společensky škodlivé, než kdyby se pachatel dopustil jediného trestného činu, popřípadě se jej dopustil sám. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. D. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Petr Škvain, Ph.D.