Judikát 11 Tcu 19/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:26.02.2026
Spisová značka:11 Tcu 19/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.19.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E 11 Tcu 19/2026-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 2. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky E. K., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 328 Hv 13/23i, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í :
1. Ve výroku citovaným cizozemským rozsudkem, který nabyl právní moci dne 25. 4. 2023, byl E. K. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu profesionálně prováděné krádeže podle §§ 127, 129 odst. 1 bod 1, 130 odst. 1 prvý případ rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedený trestný čin byl odsouzen k (nepodmíněnému) trestu odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že od 12. 11. 2022 do 20. 1. 2023 napadal k újmě deseti poškozených jejich objekty, vč. sklepních kójí k bytům, do některých z nich se vloupal a vedle neúspěšných pokusů odcizit v nich věci si přisvojil věci v celkové hodnotě 300 EUR.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 5. 5. 2023.
7. Oboustranná trestnost činu se zásadně, jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť. Rozhodné je přitom, jak je na jednotu skutku nazíráno z hlediska tuzemského práva, nikoli jak na tuto kategorii nahlížel cizozemský soud. V projednávaném případě jak rakouské právo, tak právo české nazírá na všechna dílčí jednání jako na jeden jediný pokračující skutek ve smyslu § 116 tr. zákoníku. Takto nahlížený skutek pak naplňuje všechny znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) a f) tr.
zákoníku, když některé dílčí útoky byly spáchány vloupáním, a odsouzený byl za takové jednání v posledních třech letech potrestán [srov. bod 28) opisu rejstříku trestů odsouzeného – nepodmíněný trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu Svitavy sp. zn. 1 T 183/2020 vykonal 13. 9. 2022]. Trestný čin krádeže by navíc podle tuzemské právní úpravy byl spáchán v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku.
8. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně majetku třetích osob, byl mu uložen trest přesahující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 2. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů soudce