Judikát 11 Tcu 22/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:18.03.2026
Spisová značka:11 Tcu 22/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.22.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E 11 Tcu 22/2026-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. P., rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 8 HV 46/22x, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. S., rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 8 HV 46/22x, ve spojení s rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 20 Bs 145/23d, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, ze dne 12. 1. 2023, sp. zn. 8 HV 46/22x, byl J. P. v bodě A/1) uznán vinným trestným činem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 114 odst. 1, odst. 3 bod 2, odst. 4 první případ FPG; v bodě B/ trestným činem podle § 50 odst. 1 bod 2 WaffG (rakouského zákona o zbraních), za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou a půl let.
2. Odsouzený M. S. byl shora uvedeným rozsudkem uznán vinným v bodech A/1) a 2) trestným činem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 114 odst. 1, odst. 3 bod 2, odst. 4 první případ FPG, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří a půl let. Jeho odvolání bylo rozsudkem Vrchního zemského soudu ve Vídni, Rakouská republika ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 20 Bs 145/23d, zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Eisenstadtu, Rakouská republika, se odsouzení shora uvedené trestné činnosti dopustili zkráceně tím, že
A. v XY a na dalších místech na území spolkové republiky a v Maďarsku s dosud nezjištěnými spolupachateli a jako členové organizované zločinecké skupiny, napomáhali k protiprávnímu vjezdu a průjezdu alespoň tří cizinců, kteří nemají oprávnění k pobytu v Evropské unii, do členského státu Evropské unie a přes něj, konkrétně do Rakouské republiky a Maďarské republiky a přes ně, a to s úmyslem neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu o dosud nestanovenou částku, konkrétně
1) oba odsouzení dne 8. 10. 2022 nechali 25 syrských a jednoho iráckého státního občana nastoupit do vozidla značky Opel Movano, které jim k tomuto účelu poskytla organizovaná zločinecká skupina, a to na lesním pozemku na srbsko-maďarské hranici, a přepravili je do Rakouska, přičemž odsouzený M. S. řídil vozidlo a J. P., který byl spolujezdcem, otevřel cizincům dveře vozidla, aby mohli nastoupit; 2) M. S.
v září 2022 v době, kterou již nelze určit, za úplatu ve výši 150 000 korun českých, nechal 24 cizinců nastoupit do vozidla, které mu k tomuto účelu poskytla organizovaná zločinecká skupina, a přepravil je z Maďarska do Rakouska;
B. odsouzený J. P. měl dne 8. 10. 2022 v XY u sebe, byť pouze z nedbalosti, zakázanou zbraň, konkrétně boxer.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona.
6. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený J. P. i M. S. jsou občany České republiky, kteří byli pravomocně odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 13. 2. 2023 v případě J. P. a dne 18. 7. 2023 v případě M. S.
8. Oboustranná trestnost činu se zásadně, jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť. Rozhodné je přitom, jak je na jednotu skutku nazíráno z hlediska tuzemského práva, nikoli jak na tuto kategorii nahlížel cizozemský soud. V projednávané věci jednání odsouzených vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně u odsouzeného J. P. zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, u odsouzeného M. S. zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
9. V případě odsouzeného J. P. podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě jeho jednání popsaného v bodě B/ rozsudku, v němž je spatřován trestný čin podle ustanovení § 50 odst. 1 bod 2 zákona o zbraních Rakouské republiky, spočívající v tom, že měl dne 8. 10. 2022 v XY u sebe, byť pouze z nedbalosti, zakázanou zbraň, konkrétně boxer. Toto jednání však má časovou (8.
10.2022) i místní (XY) spojitost s tzv. převaděčstvím, v souvislosti s jehož odhalením byl u odsouzeného P. boxer nalezen. Na obě P. jednání je proto namístě nahlížet jako na jediný celek, jehož oboustranná trestnost se posuzuje. Tato trestnost je zachována zmíněným zločinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, na čemž pak nic nemění, že jeho součástí bylo i dílčí či doprovodné jednání (držení boxera), které z hlediska tuzemské právní úpravy trestné není. Pro tuto jednotu skutku jednání popsaných pod bodem A/1) a B/ cizozemského rozsudku nebylo třeba, aby ohledně jeho části B/ Nejvyšší soud nerozhodl zamítavým výrokem.
10. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy, neboť odsouzení spáchali závažné delikty tím, že se podíleli na pašování většího počtu osob, které nebyly státními příslušníky žádného z členských států Evropské unie, na území Evropské unie, což výrazným způsobem zvyšuje společenskou škodlivost jejich jednání. Odsouzeným byly uloženy citelné sankce ve výměře dvou a půl roku u odsouzeného J. P. a tří a půl roku u odsouzeného M. S., tedy tresty přesahující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
11. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. P. a M. S. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
12. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů soudce