11 Tcu 220/2021-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 17. 3. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. H., narozeného XY, rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 502 Hv 73/18k, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2018, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 502 Hv 73/18k, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2018, byl P. H. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného případu krádeže vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 2 rakouského trestního zákoníku ve spojení s § 31 a § 40 rakouského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin mu cizozemský soud uložil nepodmíněný (dodatkový) trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
dne 20. 3. 2018 v XY ve vědomé a chtěné součinnosti jako spolupachatel (§ 12 rakouského trestního zákoníku) se zvlášť stíhaným D. S. odcizil cizí movité věci v hodnotě přesahující částku 5 000,00 EUR, a to dva notebooky včetně příslušenství, dva pevné disky, digitální fotoaparát, mobilní telefon, různé klíče, peníze v hotovosti v částce 20,00 EUR, různá zavazadla, různé šperky, mince a zlaté dukáty, jakož i dvoje náramkové hodinky, a to poškozené B. K. Uvedeného jednání se dopustil vloupáním do obydlí poškozené s úmyslem si tyto movité věci přivlastnit a tím se neoprávněně obohatit, když rozbil okno obytného domu, tímto vstoupil do obydlí, následně prohledal celý obytný dům a uvedené věci si vzal s sebou.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že P. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku).
7. Co se týče právního posouzení shora popsaného jednání, má Nejvyšší soud za to, že toto vykazuje nejméně znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odsouzený totiž neoprávněně vnikl do obydlí jiného, když překonal překážku, jejímž účelem je zabránit vniknutí, přisvojil si cizí movité věci tím, že se jich zmocnil, činu se dopustil vloupáním ve smyslu § 121 tr. zákoníku a současně způsobil na cizím majetku nejméně škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného jednání se navíc dopustil přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech potrestán, a to na základě rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 3. 2014, sp. zn. 1 T 180/2013, který nabyl právní moci dne 5. 6. 2014, jímž mu byl [mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku] uložen trest odnětí svobody ve výměře 54 měsíců, který vykonal dne 21. 1. 2018 (viz bod 16. opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený shora popsaným jednáním zasáhl do vlastnického práva a též do domovní svobody jiné osoby. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob je pak k jeho osobě zřejmé, že se v minulosti dopouštěl trestné činnosti především majetkového charakteru. Současně také platí, že shora popsaným jednáním se dopustil hned dvou trestných činů, a to navíc v součinnosti s další osobou. Přitom platí, že pluralitní trestná činnost téhož pachatele a trestná součinnost jsou obecně více společensky škodlivé, než kdyby se pachatel dopustil jediného trestného činu, popřípadě se jej dopustil sám. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. H. výše uvedeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 3. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Petr Škvain, Ph.D.