11 Tcu 23/2024-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 16. 4. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. M., rozsudkem Okresního soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 206 Ls 314 Js 22850/22, jímž byl uznán vinným trestným činem společně spáchané loupeže podle § 249 odst. 1 německého trestního zákoníku ve spojení s § 25 odst. 2 německého trestního zákoníku (skutek 1. rozsudku), dále trestným činem loupeže podle § 249 odst. 1 německého trestního zákoníku a trestným činem úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1 německého zákoníku (skutek 2. rozsudku), a dále trestným činem krádeže podle § 242 odst. 1 německého trestního zákoníku (skutek 4. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky V. M., rozsudkem Okresního soudu Drážďany, Spolková republika Německo, ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 206 Ls 314 Js 22850/22, a to pro trestný čin krádeže podle § 242 odst. 1 německého trestního zákoníku (skutek 3. rozsudku) a dále pro trestný čin krádeže podle § 243 odst. 1 č. 2 německého trestního zákoníku (skutek 5. rozsudku), a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců.
1. Rozsudkem Okresního soudu Drážďany, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 206 Ls 314 Js 22850/22, který nabyl právní moci dne 6. 7. 2022, byl V. M. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze společně spáchané loupeže podle § 249 odst. 1 německého trestního zákoníku ve spojení s § 25 odst. 2 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“), trestným činem loupeže podle § 249 odst. 1 StGB a trestným činem úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1 StGB, trestným činem krádeže podle § 242 odst. 1 StGB, trestným činem krádeže podle § 242 odst. 1 StGB a trestným činem krádeže podle § 243 odst. 1 č. 2 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 7 (sedmi) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
I) dne 1. 4. 2022 kolem 12:50 hod. pronásledoval společně s dvěma neznámými spolupachateli na zastávce tramvaje XY v XY poškozeného R. J., který právě vystoupil z tramvaje, v úmyslu ho přepadnout podle společně pojatého plánu činu v tramvaji a odcizit mu jeho peněženku. Když byl poškozený se svým chodítkem na cestě do svého bytu na ulici XY ve městě XY, přidržel ho odsouzený společně s neznámým spolupachatelem, pak ho srazil na zem a vytáhl mu peněženku z jeho kalhot, zatímco druhý neznámý pachatel stál vedle něho a hlídal okolí. S peněženkou v rukách pachatelé poté opustili místo činu. V peněžence bylo 300 EUR v hotovosti, osobní průkaz a zdravotní karta AOK poškozeného.
II) dne 1. 5. 2022 kolem 20:00 hod. pronásledoval na konečné zastávce XY tramvaje linky XY, poškozenou G. L. (nar. XY), která právě vystupovala z tramvaje, v úmyslu ji přepadnout podle plánu činu pojatého v tramvaji a vytrhnout ji z rukou textilní sáček v úmyslu, disponovat textilním sáčkem jako majitel. Když poškozená stála před domovními dveřmi několikahodinného domu na ulici XY ve městě XY, odsouzený k ní přistoupil zezadu a potáhl za textilní sáček, který měla poškozená v ruce tak silně, že spadla na zem a odřela si obě kolena. Odsouzený vytrhl textilní sáček z jejích rukou, v kterém se nacházela peněženka s cca 55 EUR v hotovosti, osobní průkaz, dvě debetní karty, zdravotní karta AOK a měsíční jízdenka, a opustil místo činu. Poškozená utrpěla odřeniny na obou kolenech.
Vzhledem na ublížení na těle pokládá státní zastupitelství zásah z úřední moci za nutný na základě zvláštního zájmu veřejnosti o trestní stíhání.
III) dne 12. 11. 2021 kolem 15:20 hod. odcizil v obchodních prostorech firmy XY XY, na ulici XY v XY dvě žárovky LED a balíček kondomů v hodnotě 21,93 EUR, s tím, že si zboží ponechá pro sebe bez zaplacení. Jednání se dopustil tak, že si zboží vsunul do kapsy své bundy.
IV) dne 12. 11. 2021 kolem 15:30 hod. odcizil po činu popsaném pod bodem 3 v obchodních prostorech firmy XY – XY, na ulici XY v XY, peněženku poškozené B. H. ze sáčku zavěšeném na nákupním vozíku, v kterém bylo cca 65 EUR v hotovosti, osobní doklady a bankovní karta, v úmyslu s věcmi disponovat jako jejich majitel. Státní zastupitelství pokládá zásah z úřední moci za nutný na základě zvláštního zájmu veřejnosti na trestním stíhání.
V) Odsouzený dne 6. 11. 2021 kolem 13:50 hod. odcizil ve vědomé a úmyslné spoluúčasti s neznámým mužem v obchodních prostorech firmy XY – XY, na ulici XY ve městě XY, 3 láhve Whisky (á 25,99EUR) v celkové hodnotě 77,99 EUR, v úmyslu si zboží ponechat pro sebe bez zaplacení tak, že z lahví odstranil balení a ochranu proti krádeži a láhve pak zasunul pod svou bundu, přičemž byl při svém jednání hlídán touto neznámou osobou. Poté oba muži opustili obchod bez zaplacení.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou ve vztahu k odsouzenému pouze částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě jednání uvedených pod body III. a V. rozsudku cizozemského soudu, týkajícího se krádeže spočívajícího v odcizení zboží v obchodě v celkové hodnotě 21,93 EUR (skutek III. rozsudku cizozemského soudu) a odcizení tří lahví whisky v celkové hodnotě 77,99 EUR (skutek V. rozsudku cizozemského soudu). To proto, neboť taková jednání odsouzeného nenaplňují znaky trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku, ale ani žádného jiného z trestných činů podle právního řádu České republiky. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k těmto skutkům a jim odpovídající část trestu zamítl.
10. Naproti tomu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu je naplněna jednáním odsouzeného uvedeným pod body I., II. a IV. rozsudku cizozemského soudu. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 116 tr. zákoníku, spáchaného dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem samostatně (skutky I. a II. rozsudku cizozemského soudu) a dále přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (skutek II. rozsudku cizozemského soudu) a přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (skutek IV.). V této části tedy byly formální podmínky § 4a odst. 3 zákona splněny.
11. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil právem chráněný zájem na ochraně před násilným odnímáním movitých věcí, které má oprávněný u sebe či jinak ve své moci. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
12. Nejvyšší soud tak uzavírá, že návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, a to v rozsahu stanoveném pod bodem I. výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část trestu odnětí svobody uloženého tomuto odsouzenému činí 2 (dva) roky a 2 (dva) měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu