11 Tcu 24/2025-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. 4. 2025 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. L., rozsudkem Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21, jímž byl uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoliv malém množství podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, § 30 odst. 1 č. 4, § 35 odst. 1, 3 č. 2 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky, ve spojení s usnesením Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 2 (dvou) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky P. L., trestním příkazem Okresního soudu Brandenburg an der Havel, Spolková republika Německo, ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 23a Ds 488 Js 7140/22, ve spojení s usnesením Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21, a to pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 52 odst. 3 č. 2a, § 54 odst. 1, 2 německého zákona o zbraních, a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců.
1. Rozsudkem Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo (dále také jen „cizozemský soud“), ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21, který nabyl právní moci dne 26. 4. 2022, byl P. L. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoliv malém množství podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, § 30 odst. 1 č. 4, § 35 odst. 1, 3 č. 2 německého zákona o nakládání s omamnými prostředky (dále jen „BtMG“), kterého se dopustil společně s odsouzenou H. S. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému tímto soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
Odsouzený a odsouzená S. odcestovali dne 26. 11. 2021 do České republiky, a to na podnět odsouzeného, aby navštívili jeho matku. V České republice odsouzený, který byl závislý na drogách, využil kontaktu se svým známým k získání níže uvedených drog. Odsouzený měl v úmyslu drogy sám zkonzumovat.
Dne 27. 11. 2021 kolem 14:25 hodin vjeli oba odsouzení z České republiky do Německa po dálnici XY ve vozidle Fiat odsouzené S. Odsouzený měl u sebe drogy, které si opatřil, a to v pytlíku s klipem a v látkovém pytlíku. Kolem 14:25 hodin překročili hranice z České republiky do Německa. Přitom si jich všimla policejní hlídka. Policisté sledovali vozidlo odsouzené S. ve svém policejním vozidle asi 4 kilometry, poté vozidlo předjeli a nařídili mu zastavit. Odsouzená S. zastavila vozidlo na parkovišti „XY“. Předtím vzbudila odsouzeného a informovala ho o policejní kontrole.
Odsouzený poté předal odsouzené S. pytlík s klipem obsahující 18,41 gramů krystalu s obsahem účinné látky 14,27 gramů metamfetaminové báze, ta si drogu vzala a ukryla ji za opasek u kalhot.
Další drogy v látkovém sáčku, které obsahovaly celkem 1,39 gramu krystalu, uložil odsouzený do přihrádky v palubní desce vozidla. Oba odsouzení věděli, že nejsou držiteli povolení potřebného pro nakládání s omamnými látkami.
3. Trestním příkazem Okresního soudu Brandenburg an der Havel, Spolková republika Německo, ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 23a Ds 488 Js 7140/22, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2022, byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 52 odst. 3 č. 2a, § 54 odst. 1, 2 německého zákona o zbraních. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému tímto soudem uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 56 odst. 1 německého trestního zákoníku podmíněně odložen.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Brandenburg an der Havel se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
Dne 14. 11. 2021 v 10:10 hodin v ulici XY v XY přechovával v opaskovém pouzdře na kalhotách střelnou zbraň Record nabitou třemi náboji Knall, mod. ráže 9 mm P.A.Knall, č. 01940, aniž byl držitelem povolení ke střelné zbrani (tzv. malý zbrojní průkaz). Byl si vědom toho, že nošení střelné zbraně bez zbrojního průkazu je zakázáno.
5. Usnesením Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21, které nabylo právní moci dne 12. 5. 2023, bylo (mimo jiné) rozhodnuto, že uložené tresty z rozsudku Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21 a trestního příkazu Okresního soudu Brandenburg an der Havel, Spolková republika Německo, ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 23a Ds 488 Js 7140/22, se slučují do jednotného trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců.
6. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
7. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona splněny pouze částečně.
8. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
9. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Usnesení Okresního soudu Pirna, ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21, bylo do evidence Rejstříku trestů zaznamenáno dne 21. 6. 2023.
10. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
11. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
12. Nejvyšší soud při posuzování dané věci dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu je splněna ve vztahu k jednání z rozsudku Okresního soudu Pirna, ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 22 Ls 425 Js 58057/21, jímž byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného dovozu omamných prostředků v nikoliv malém množství podle § 1 odst. 1, § 3 odst. 1, § 30 odst. 1 č. 4, § 35 odst. 1, 3 č. 2 BtMG. Takové jednání odsouzeného totiž vykazuje nejméně znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Odsouzený totiž společně s odsouzenou S. neoprávněně dovezli na území Spolkové republiky Německo metamfetamin. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy v tomto případě splněny.
13. Naopak jde-li o skutek uvedený v trestním příkazu Okresního soudu Brandenburg an der Havel, ze dne 15. 8. 2022, sp. zn. 23a Ds 488 Js 7140/22, jímž byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 52 odst. 3 č. 2a, § 54 odst. 1, 2 německého zákona o zbraních, má Nejvyšší soud za to, že toto jednání odsouzeného nevykazuje znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. zejména § 279 odst. 1 tr. zákoníku). Ze skutkových zjištění tohoto soudu se totiž podává, že odsouzený neoprávněně držel plynovou zbraň, k jejímuž držení se podle platné české právní úpravy nevyžaduje povolení ve smyslu § 270 tr. zákoníku. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k tomuto skutku a jemu odpovídající část trestu zamítl.
14. Ve vztahu k části uloženého trestu odpovídající jednání odsouzeného, které bylo posouzeno jako oboustranně trestné, jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně společnosti a lidí před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami. Současně se jedná o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká republika vázána také mezinárodními úmluvami. Jde-li o druh uloženého trestu, Nejvyšší soud konstatuje, že část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání dvou let a dvou měsíců nepochybně představuje citelný trest ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
15. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, tj. pouze v rozsahu stanoveném ve výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část uloženého trestu odnětí svobody činí dva roky a dva měsíce. Učinil tak s přihlédnutím k poměru závažnosti jednotlivých skutků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 4. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu