11 Tcu 243/2022-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 21. 12. 2022 v neveřejném zasedání návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a
rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění
pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky L. K., rozené H.,
narozené XY v XY, rozsudkem Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, Spolková
republika Německo, ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 1 KLs 352 Js 7604/20, hledí
jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu v Norimberku-Fürthu, Spolková republika
Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 16. 10. 2020, sp. zn. 1 KLs 352 Js
7604/20, který nabyl právní moci dne 24. 10. 2020, byla L. K., rozená H. (dále
jen „odsouzená“) uznána vinnou ze spáchání trestného činu nedovoleného
obchodování s omamnými prostředky v množství větším než malém, kterého se
dopustila ve formě pomoci a trestného činu nedovoleného držení omamných
prostředků v množství větším než malém, kterého se dopustila též ve formě
pomoci podle § 1 odst. 1 ve spojení s přílohou č. I., § 3 odst. 1, č. 1, § 29a
odst. 1, č. 2 a § 33 německého zákona o návykových látkách, za což jí
cizozemský soud uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho)
roku a 9 (devíti) měsíců. Uvedeného jednání se odsouzená dopustila společně s
odsouzeným S. H. M., občanem Iránské islámské republiky.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená uvedených
trestných činů dopustila tím, že:
V již přesně nezjištěné době před 21. 2. 2020, 06:15 hodin, pravděpodobně dne
20. 2. 2020, odsouzený S. H. M. získal v obci XY u dosud blíže
neidentifikovaného obchodníka s omamnými prostředky celkem nejméně 67,3 gramů
heroinu. Tento byl, s odečtením podílu ve výši 10 % pro vlastní konzumaci,
jakož i pro konzumaci tehdejší životní partnerky, odsouzené L. K., určen k
dalšímu prodeji se ziskem dosud neznámým odběratelům v oblasti města XY – při
ceně ve výši 60,00 EUR za gram této látky.
Odsouzený M. heroin dále přepravil v doprovodu odsouzené K. v autobusu
„Flixbus“ do XY. Odsouzená K. obdržela od odsouzeného M. předem peníze a z nich
– s vědomím všech okolností – v přesně nezjištěné době před 20. 2. 2020, 10:16
hodin, zakoupila jízdenky na cestu tam a zpět pro sebe a pro odsouzeného M.
Odsouzená K. věděla, že odsouzený M. chtěl v obci XY koupit větší množství
heroinu za účelem přinejmenším částečného dalšího prodeje se ziskem; bylo jí
rovněž známo, že by svým jednáním podporovala tento úmysl odsouzeného M.
Odsouzená K. měla jako protiplnění obdržet heroin k vlastní konzumaci.
Oba odsouzení byli zatčeni dne 21. 2. 2020 v 15:50 hodin u Centrálního
parkoviště autobusů v XY při svém příjezdu z obce XY a heroin byl zajištěn.
Zajištěný heroin obsahoval 31 % účinné látky, tedy 20,8 gramů
heroinhydrochloridu.
Jak oba odsouzení vždy věděli, nevlastnili povolení nezbytné pro nakládání s
omamnými prostředky. Jednali vždy při plně zachované způsobilosti k rozpoznání
následků a schopnosti sebeovládání.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné
podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne
Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na
odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie
nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky,
jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a
je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená
je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu
Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i
podle příslušných právních předpisů České republiky (trestného činu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 tr. zákoníku).
7. Konkrétně lze jednání odsouzené právně posoudit nejméně jako přečin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila ve formě pomoci
podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za tohoto stavu jsou tak splněny
všechny formální podmínky podle § 4a odst. 3 zákona.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy.
Odsouzená shora popsaným jednáním porušila zájem na ochraně společnosti a lidí
před možným ohrožením, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s omamnými
látkami. Současně se jedná o trestnou činnost, k jejímuž stíhání je Česká
republika vázána také mezinárodními úmluvami. Jde-li o druh uloženého trestu,
ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzené byl uložen citelný
nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8.
2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze
dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny
všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení L. K., rozené H., výše označeným
cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu