11 Tcu 29/2024-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 25. 4. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. S., rozsudkem Okresního soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 915 Ls 3280 Js 201201/22, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Frankfurt am Main, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 10. 3. 2022, sp. zn. 915 Ls 3280 Js 201201/22, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2020, byl V. S. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu závažné krádeže spáchané zločineckou skupinou ve dvou případech podle § 244 odst. 1 č. 2 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) ve stadiu pokusu podle § 22 StGB, dále (dokonaného) trestného činu závažné krádeže spáchané zločineckou skupinou podle § 244 odst. 1 č. 2 StGB, a dále trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 114 odst. 1 StGB, trestného činu neuposlechnutí veřejného činitele podle § 113 odst. 1 StGB a trestného činu úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 9 (devíti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů společně s Martou Danišovou, nar. 6. 4. 1958 v Brně (stručně řečeno) tím, že:
odsouzení se společně s D. L. a K. R., kteří jsou stíháni samostatně, v přesně nezjištěný den před 28. 8. 2021 spolčili, aby ve vzájemné spolupráci odcizovali cennosti zákazníkům, a to především na parkovištích u prodejen, a využívali je pro vlastní potřebu. Za tímto účelem v den spáchání trestného činu společně přicestovali z České republiky do Německa, a to ve vozidle Opel Meriva, registrační značky XY (CZI). Odsouzení a odděleně stíhané osoby si na trestné činy pevně rozdělili role. Zatímco odsouzený S. byl zodpovědný za výběr poškozených a telefonickou koordinaci odděleně stíhaných L. a R., tito převzali samotné úkony krádeže a svou vlastní ochranu na místě, zatímco odsouzená D. - která byla rovněž v telefonickém kontaktu se S. - zůstala v autě a z bezpečnostních důvodů události bedlivě sledovala. Odsouzení se trestné činnosti dopustili s cílem získat trvalý zdroj příjmů určité výše.
Konkrétně byly spáchány následující trestné činy:
1. odsouzení a odděleně stíhaní L. a R. se dne 28. 8. 2021 kolem 14:00 hod. vydali vozidlem Opel Meriva XY na parkoviště obchodu Aldi na adrese XY, XY, aby podle předchozí vzájemné dohody hledali příležitosti ke kapesním krádežím. Odsouzený S. zaparkoval vozidlo na tamním parkovišti a dával pozor, aby vozidlo mohlo z parkoviště kdykoli bez překážek vyjet. Následně odděleně stíhaní a odsouzený S. vozidlo opět opustili, zatímco odsouzená D. zůstala ve vozidle, aby sledovala okolí, což odpovídalo její dříve přidělené roli. Za tímto účelem byla odsouzená D. v kontaktu s odsouzeným S. a odděleně stíhaným L. prostřednictvím mobilního telefonu. Odděleně stíhané osoby pak ve dvojici vstoupily do supermarketu a kolem 15:20 hod. přistoupily k poškozenému W., který u pokladny vykládal zboží na pokladní pás. Odděleně stíhaný L. sáhl poškozenému do levé kapsy u bundy, aby z ní vzal cennosti, nakonec však byl neúspěšný, neboť se v této kapse žádné cennosti nenacházely (ačkoliv se odsouzení domnívali, že ano). Odsouzený S. zůstal po tuto dobu před supermarketem, aby zabránil odhalení plánované krádeže. Kolem 15:45 hod. odsouzení a odděleně stíhaní opustili místo činu a společně odjeli výše uvedeným vozidlem směrem na XY.
2. kolem 16:05 hod. dorazili odsouzení a odděleně stíhaní na parkoviště supermarketu XY na adrese XY v XY XY. Tam odsouzený S. opět zaparkoval vozidlo tak, aby umožnil rychlý odjezd. Následně odsouzený S. a odděleně stíhaní L. a R. v souladu s předchozí dohodou vozidlo opět opustili, aby hledali další příležitosti ke spáchání trestného činu. Odsouzená D. zůstala ve vozidle a udržovala telefonický kontakt se spoluobviněným a s odděleně stíhaným L., aby přispěla k zabránění odhalení trestné činnosti. Krátce poté se odděleně stíhaní L. a R. přiblížili k poškozené S., která tlačila nákupní vozík a měla na rukojeti zavěšenou kabelku. Odděleně stíhaný L. poté sáhl do kabelky a vyndal z ní peněženku, zatímco odděleně stíhaná R. toto jednání zajistila svým tělem proti odhalení. Když si toho poškozená všimla a vykřikla, odděleně stíhaný L., který věděl, že nemůže dokonat trestný čin podle plánu, zasunul peněženku zpět do kabelky. Odsouzení a odděleně stíhaní pak kolem 16:45 hod. opustili parkoviště a odjeli směrem na XY.
3. kolem 17:15 hod. přijeli odsouzení a odděleně stíhaní na parkoviště obchodu s nábytkem "XY" na adrese XY, XY XY. Podle dohodnutých rolí odsouzený S. a odděleně stíhaní L. a R. opustili vozidlo, zatímco odsouzená D. zůstala ve vozidle a udržovala telefonický kontakt s odsouzeným S. Odsouzený S. rovněž pozoroval okolí, zejména ostatní zákazníky. Odděleně stíhaný L. dal odděleně stíhané R. signál, že další obětí má být poškozená M. Y. Když byla poškozená u svého vozidla a přesunovala svou dceru z kočárku do vozidla, odděleně stíhaný L. tento okamžik využil a z kabelky poškozené Y., která byla v kočárku, odcizil peněženku, aby si ji ponechal pro sebe a odsouzené. Odděleně stíhaná R. kryla krádež svým tělem a odsouzený S. pozoroval, zda si činu všimly třetí osoby na parkovišti. Poté podle dohody přistoupil k vozidlu a nastartoval. Odděleně stíhaní R. a L. se s odcizenou peněženkou také rychle odebrali k vozidlu. Poškozená si však všimla, že jí peněženka byla odcizena, a rozběhla se za pachateli. Odděleně stíhaný L. se snažil peněženku schovat do kapsy své bundy, ale poškozená mu ji vytrhla. Peněženka obsahovala 160,00 EUR v hotovosti, šekovou kartu, osobní doklady a karty pojištěnce.
4. v době zadržení ostatních obžalovaných seděl odsouzený S. za volantem výše uvedeného vozidla a snažil se s ním vycouvat z parkovacího místa, aby se vyhnul zadržení. Zvládl vyjet pouze několik centimetrů, poté se svědkovi, policejnímu komisaři K., podařilo zabránit mu ve vyjetí z parkovacího místa pomocí policejního vozidla s registrační značkou WI-HP 5814. Odsouzený přesto pokračoval v couvání a zadní částí svého vozidla najel do pravé přední části služebního vozidla a poté zastavil. Poté svědek policejní komisař K.
vystoupil ze služebního vozidla, přistoupil ke dveřím řidiče vozidla řízeného odsouzeným a hlasitě se identifikoval jako policista. Policejní komisař K. rovněž opakovaně a hlasitě vyzval odsouzeného, aby vypnul motor svého vozidla a vozidlo opustil. Poté, co odsouzený S. na tyto výzvy nereagoval, policejní komisař K. sám sáhl k zámku zapalování, aby vypnul motor, ale odsouzený S. mu v tom zabránil tím, že policejního komisaře K. chytil za levou ruku. Aby se policejní komisař K. vymanil ze sevření, použil proti odsouzenému S.
fyzickou sílu. Ten se nadále bránil a znovu uchopoval policejního komisaře K. za ruce, aby mu zabránil ve vypnutí motoru a aby se bránil zadržení. Policejní komisař K. poté pohrozil použitím obušku. Toho se však zmocnil odsouzený S. Policejní komisař však stačil jeho sevření uvolnit tím, že mu obušek vytrhl dříve, než jej mohl použít. V dalším průběhu se odsouzený S. nadále bránil zadržení tím, že silou tlačil nohama do sedadla. Po chvíli však vytáhl klíček ze zapalování a schoval si jej do kapsy od bundy.
I přes použití fyzické síly se nepodařilo odsouzeného S. z vozidla dostat a zadržet. Teprve po zadržení ostatních obžalovaných se vrchnímu policejnímu komisaři W. podařilo dostat do vozidla dveřmi spolujezdce a po několika dalších ranách pěstí společně se svědkem policejním komisařem K. odsouzeného S. dostali z auta na zem. Odsouzený rovněž nevyhověl následné výzvě, aby se otočil na břicho a zkřížil ruce na zádech, ale místo toho se točil na bok a záda a pevně držel ruce, aby zabránil svému zatčení.
Vrchní policejní komisař W. mu poté ukázal policejní pásku na své paži a svůj průkaz totožnosti, což však nevedlo k žádné změně v chování odsouzeného. Naopak, když se vrchní policejní komisař W. snažil držet jeho nohy, odsouzený kopl oběma nohama směrem k vrchnímu policejnímu komisaři W. a třikrát ho udeřil do pravého stehna. Tímto jednáním přijal riziko, že dojde ke zranění vrchního policejního komisaře W. Odsouzeného se podařilo spoutat a zadržet až po opakovaném použití fyzické síly a několika pákových technik.
Policejní komisař K. utrpěl škrábance na kloubu prostředníčku pravé ruky a na pravém předloktí v důsledku toho, že ho odsouzený držel za ruce a několikrát udeřil. Odsouzený při svém jednání možnost jeho zranění přinejmenším akceptoval.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů krádeže podle § 205 tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (skutky 1. až 3. rozsudku cizozemského soudu) a přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním zasáhl zájem na řádném výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti, jakož i zájem na ochraně vlastnického práva. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení V. S. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu