11 Tcu 3/2026-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění
pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění
pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky F. K., rozsudkem
Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 6. 11.
2023, sp. zn. 082 Hv 81/23s.
4. Visa kartu k účtu č. XY na jméno D. S. (č. 2.54).
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že nejsou v daném
případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1
zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod
18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1.
7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného
členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a
Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku
trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České
republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení
soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle
právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem
trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije
obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu
přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl
pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně
příslušným soudem Rakouské republiky. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do
evidence Rejstříku trestů dne 9. 11. 2023.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3
zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže
je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se
podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť
(viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
Je-li pak předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich
není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě
se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které
se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka
oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí
podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého
tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, stran něhož se na
základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České
republiky, je nezbytné s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu
učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č.
51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí
podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle
právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné
trestnosti činu), se zamítne.
8. Ohledně jednání uvedeného pod body I. a III. je podmínka oboustranné
trestnosti splněna, neboť tam uvedené jednání vykazuje nejméně znaky pokusu
pokračujícího přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. f) tr.
zákoníku účinného od 1. 1. 2026, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, a trestného
činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §
234 odst. 1 tr. zákoníku.
9. Naopak podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu k
jednání pod bodem II. cizozemského rozsudku, které bylo cizozemským soudem
právně posouzeno jako trestný čin zatajení listin, neboť toto nevykazuje znaky
žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky.
Přitom je významné, že držení těchto listin obviněným nemá žádnou spojitost s
krádeží (pod bodem I.) ani s nakládáním s cizími platebními kartami (pod bodem
III.), takže nelze uvažovat o tom, že z hlediska tuzemského práva by na držení
listin (pod bodem II.) bylo možno nahlížet nikoli jako na samostatný skutek,
nýbrž jako na součást jediného skutku, jehož trestnost by byla zachována jeho
další součástí (buď krádeží pod bodem I. nebo dispozicí s cizími platebními
kartami pod bodem III.).
10. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že podmínka oboustranné
trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle § 4a odst. 3
citovaného zákona, byla splněna toliko ve vztahu k části jednání odsouzeného
popsaného v rozsudku cizozemského soudu. V důsledku toho však nejsou v
posuzované věci zároveň dány i všechny podmínky materiální povahy. Z výrokové
části rozsudku cizozemského soudu vyplývá, že nepodmíněný trest odnětí svobody
v trvání jednoho roku byl uložen jako úhrnný a určení jakéhokoli odpovídajícího
trestu za zbývající skutky splňující podmínku oboustranné trestnosti by nutně
muselo klesnout pod hranici jednoho roku odnětí svobody. Toto rozhraní je
přitom dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3.
8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či
ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládáno za mez, pod níž jde o
situaci, kdy závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona
neopodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení
tuzemským soudem.
11. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva
spravedlnosti nevyhověl a tento zcela zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů
soudce