11 Tcu 33/2023

11 Tcu 33/2023-37

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal dne 12. 4. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:

Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. R., narozeného XY, Spolková republika Německo, rozsudkem Zemského soudu Hanau, Spolková republika Německo, ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 2 KLs 1160 Js 907/19, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.

1. Rozsudkem Zemského soudu Hanau, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 2 KLs 1160 Js 907/19, který nabyl právní moci dne 18. 12. 2019, byl R. R. (dále také jen „odsouzený“), uznán vinným ze spáchání pokusu nebezpečného ublížení na zdraví podle § 22, 23 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) k § 223 odst. 1 StGB, trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 č. 2 StGB, trestného činu zbavení osobní svobody podle § 239 odst. 1 StGB, trestného činu útisku podle § 240 StGB a trestného činu vyhrožování podle § 241 StGB. Za uvedené trestné činy uložil cizozemský soud odsouzenému (nepodmíněný) trest odnětí svobody ve výměře 4 (čtyř) roků.

2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora označených trestných činů dopustil tím, že:

Odsouzený měl vícekrát spory se svou sestrou, svědkyní S. R., protože nesouhlasil s jejím životním stylem. Tyto spory vedly nakonec z důvodu agresivního chování odsouzeného k tomu, že svědkyně S. R. ze strachu před svým bratrem opustila tehdy společné bydliště v XY a tajně se odstěhovala do obce XY v XY, aby se zbavila jeho sledování a možných útoků ze strany odsouzeného. Svědkyně a pozdější poškozená G. O., která je matkou dvou dětí, jejichž otcem je bratr odsouzeného, byla přítelkyní svědkyně S.

R. a byla s ní i nadále v kontaktu. Slíbila jí, že odsouzenému za žádných okolností neprozradí místo jejího pobytu. Na základě videozáznamu zveřejněného na Facebooku se ale odsouzený dozvěděl o kontaktu svědkyně O. a jejího starého přítele S. B. s jeho sestrou. O tomto také věděl, že tento byl do jeho sestry zamilovaný a že usiloval o vztah s ní. Proto chtěl od svědkyně O. vědět, kde se jeho sestra zdržuje, aby se svědkyní O. a se svědkem B. sestru navštívili a aby jí domluvil ohledně jejího vztahu k B., protože odmítal milostný vztah mezi nimi a protože se jako velký bratr cítil být odpovědným za osudy rodiny.

Dne 13. 1. 2019 v 20:30 hodin se odsouzený vydal k bytu bývalé družky svého bratra, svědkyně O., se kterou měl on sám po dobu několika týdnů sexuální vztah, na adresu XY, XY. Klepal na dveře bytu svědkyně. Na její dotaz, kdo je za dveřmi, se představil svou přezdívkou „Ch.“ a svědkyně ho poté, co jí přísahal „na své děti“, že jí nic neudělá, vpustila do bytu. V bytě se kromě svědkyně nacházeli ještě oba její synové ve věku pět a deset let, které právě ukládala do postele. Poté, co odsouzený vstoupil do bytu, vyžadoval od svědkyně hlasitě 50,00 EUR na vůz taxi, který čekal před domovními dveřmi.

Tyto peníze ale nedostal, protože svědkyně neměla v bytě žádnou peněžní hotovost. Poté se svědkyně zeptal, proč mu neřekla, kde se zdržuje jeho sestra S. R., a ohledně tohoto začal hlasitý spor se svědkyní O. Když svědkyně odpověděla v rozporu s pravdou, že svědkyně R. prý bydlí v XY, odsouzený na ni křičel, že „sprostě lže“, nadával jí do kurev a uhodil ji pravou dlaní přímo do levé poloviny obličeje, což viděl přinejmenším starší syn svědkyně, který také již zaslechl hlasité hádky. Odsouzený svědkyni O.

dále označil jako „prolhanou intrikánskou kurvu“ a „zmetek“ a vyzval ji, aby ho ihned dovezla k jeho sestře. Když svědkyně z důvodu starosti o svědkyni S. R. odmítla této výzvě vyhovět, vyzval ji, aby mu přinesla nůž. Této výzvě svědkyně ze strachu z odsouzeného a na základě již provedeného úderu do obličeje vyhověla a předala mu nůž na maso s délkou čepele 14 cm. Poté, co svědkyně předala odsouzenému nůž, tento ji vyzval, aby mu dala svůj mobilní telefon, což svědkyně ze strachu z něho rovněž učinila.

Odsouzený poté zkontroloval zprávy, které si svědkyně O. vyměnila se svědkyní S. R. Poté, co odsouzený a svědkyně O. společně předali obě její plačící a vystrašené děti sousedce, se kterou se přátelila, svědkyni N., vydal se odsouzený se svědkyní O.

k jejímu vozidlu, kde svědkyni nejprve vyzval, aby dovezla jeho a svědkyni G., jeho nevlastní sestru, která ho doprovázela, k jeho matce, svědkyni M. R., do obce XY. Tato měla být podle jeho plánu vyzvednuta, aby dohlédla na děti svědkyně O. – vnoučata svědkyně M. R., zatímco tato ho měla dovézt na adresu svědkyně S. R. Svědkyně O. výzvě odsouzeného proti své vůli ze strachu z dalších tělesných útoků obžalovaného vyhověla. Protože v nádrži nebylo již dost benzínu, odsouzený vyzval svědkyni O., aby jela k nejbližší čerpací stanici, přičemž ji během jízdy znovu uhodil pravou pěstí do obličeje.

Svědkyně O. přitom uposlechla výzvy odsouzeného, protože na základě nože měla strach, že jí něco udělá. Protože ani odsouzený, ani svědkyně O. neměli u sebe peníze, odsouzený vyzval svědkyni G., aby na čerpací stanici odevzdala svůj osobní průkaz, aby mohli natankovat za 10,00 EUR. Během následující jízdy autem k matce odsouzeného do obce XY odsouzený dále vyhrožoval svědkyni O. v tom ohledu, že – pokud nezastihnou jeho sestru v místě cíle – jí rozpárá obličej a že jí vyrazí všechny zuby. Přitom jí také kromě toho vyhrožoval, že s ní „pojede do lesa“ a že se potom již nikdy nevrátí domů.

Mezitím svědkyně N. informovala jak sestru odsouzeného, svědkyni S. R., s níž si v průběhu večera vícekrát telefonovala, tak i jeho bratra R. R. o tom, že odsouzený tloukl svědkyni O. a že je s ní na cestě, aby vyzvedl svou matku za účelem hlídání dětí v XY, aby pak jel ke své sestře. V bytě svědkyně M. R. se nacházel i svědek B. Mezi ním a odsouzeným došlo na místě po verbální hádce i k tělesné potyčce v kuchyni bytu. Také zde byl předmětem sporu zájem svědka B. o sestru odsouzeného S. R. Odsouzený svědkovi B.

vzal v rámci potyčky i jeho mobilní telefon, aby si tento nemohl přivolat pomoc. Během pobytu v bytě svědkyně M. R. odsouzený kromě toho tloukl svědkyni O. znovu opakovaně pěstí do obličeje a do hlavy. Když na mobilní telefon svědkyně O., který se nacházel stále ještě v držení odsouzeného, došly telefonáty jeho bratra R. R. a jeho sestry S. R. na základě informací ze strany svědkyně N., odsouzený svědkyni vyzval, aby telefonáty přijala a aby řekla, že je všechno v pořádku. Této výzvě svědkyně O.

poté ze strachu z odsouzeného vyhověla, přičemž si její partneři při rozhovoru přesto všimli, že údaje svědkyně O. neodpovídají pravdě. Svědkyně R. svědkyni O. po telefonu sdělila, že jí nevěří, že je všechno v pořádku a že zapojí policii. Po rozhovoru se svědkyní S. R., při němž stála svědkyně O. s odsouzeným a se svědkyní M. R. na chodbě jejího bytu, odsouzený znovu tloukl svědkyni O., tloukl ji oběma pěstmi do hlavy a do obličeje a kopal svědkyni do stehna. Kromě toho dal svědkyni kolem krku vodítko na psa, které se nacházelo na chodbě, a hodlal ho utahovat.

Svědkyně O. se ale dokázala vysvobodit za pomoci svědkyně G. Odsouzený se poté vydal se svědky M. R., O., B. a G. znovu k vozidlu svědkyně O., kde shora uvedené svědky hlasitým a agresivním tónem vyzval, aby si nastoupili do vozidla.

Poté, co této výzvě všichni s výjimkou svědka B., který utekl, vyhověli, odsouzený si vyzvedl nůž, který si vezl s sebou a který krátce před první návštěvou čerpací stanice položil do zavazadlového prostoru vozidla, ze zavazadlového prostoru vozidla a posadil se s ním na sedadlo spolujezdce. Během jízdy z obce XY domů odsouzený dále vyhrožoval svědkyni O., že jí, tak jako ji tloukl do břicha, vrazí do břicha i nůž a k tomuto mával rukou, pokud ho nedoveze k jeho sestře. Dále se vyjádřil, že jí rozřeže obličej a že jí udělá „kurevský řez“ uprostřed obličeje, pokud by na něj u jeho sestry již čekala policie.

Svědek B., jehož mobilní telefon zůstal v držení odsouzeného, oslovil po jeho odjezdu na ulici nějakého kolemjdoucího a požádal ho, zda smí jeho mobilním telefonem provést nouzové volání policii. Poté ve 23:21 hodin zavolal prostřednictvím nouzového volání policii a sdělil, že má jeho bratranec, nějaký R. R., v úmyslu něco špatného. Ještě několik minut předtím byl společně s R. v bytě R. matky. R. prý chtěl jet asi ke své sestře. Kde tato bydlí, ale R. prý neví a toto prý chce dostat z jeho ženy.

Tuto již prý téměř utloukl k smrti a nyní prý s ní, s jeho matkou a sestrou nastoupil do nějakého auta s označením HU a jel pravděpodobně do XY. K označení prý nic bližšího neví, auto popsal nejprve jako Opel, potom jako třídveřový Peugeot. R. mu prý dále vzal jeho mobilní telefon, aby si nemohl přivolat pomoc. Z tohoto důvodu prý nyní oslovil na ulici nějakého kolemjdoucího, aby mu půjčil svůj mobilní telefon. U sestry, k níž chce R. jet, se má jednat o S. R. a tato má prý z R. smrtelný strach.

Po opětovném příjezdu do XY šla svědkyně O. společně se svědkyní G. do bytu svědkyně N., aby si vyzvedla své děti, zatímco odsouzený a svědkyně M. R. čekali u dveří bytu svědkyně O. V sousedčině bytě se vedle svědkyně N. a obou dětí svědkyně O. zdržovali ještě její dvanáctiletý syn a její tříletá dcera. Protože svědkyně N. a pětiletý syn a desetiletý syn svědkyně O. viděli hematomy v obličeji svědkyně, které se vytvořily z důvodu úderů odsouzeného, vyzvali ji společně, aby s odsouzeným zase neodjížděla.

Svědkyně N. vykázala svědkyni G. ze svého bytu a desetiletý syn svědkyně O. zavřel dveře. Odsouzený se vydal poté, co pro něj bylo čekání na svědkyni O. nepříjemné, rovněž k bytu svědkyně N. a násilím za hlasitého nadávání a tělesného nasazení vyrazil dveře od bytu, takže porazil dítě, které stálo za dveřmi – svého desetiletého synovce. Odsouzený křičel na svědkyni O., že má přivést své děti do svého bytu k jeho matce, a poté s ní a se dvěma syny svědkyně O. opustil byt svědkyně N. Děti svědkyně N.

se probudily kvůli hluku, který způsobil odsouzený, a tříletá dcera začala ustrašeně plakat. Svědkyně N. poté v 0:00 hodin vyrozuměla policii a prosila je o to, aby přijeli, pokud možno ihned, protože odsouzený kopal do dveří jejího bytu a že tyto dveře poškodil. Doufala, že přijedou na místo dříve, než odsouzený se svědkyní O. dům opět opustí, což se ale nestalo. Příslušníky policie, kteří přijeli později, informovala mimo jiné o tom, že svědkyně O.

byla po svém návratu z cesty do XY zcela zmatená a že kromě toho měla zranění v obličeji a mimo jiné i natlučené a nateklé oko. Poté, co svědkyně O. dovedla své děti do svého bytu a svědkyně M. R. byla odsouzeným vyzvána, aby zůstala u dětí, se odsouzený vydal se svědkyní O. a se svědkyní G. znovu k vozidlu svědkyně O., aby nyní jel s oběma do bydliště svědkyně S. R. do obce XY a aby se jí dotázal na její poměr se svědkem B. Protože z důvodu jízdy do XY nebylo ve vozidle již znovu dost paliva na cestu do obce XY, jela svědkyně O.

na rozkaz odsouzeného k čerpací stanici Aral, kde ji odsouzený při pohrůžce nožem donutil, aby odevzdala svůj osobní průkaz, aby mohli natankovat za 20,00 EUR bez zaplacení. Krátce poté, když pokračovali v jízdě, odsouzený vyhodil nůž z okna vozidla. Tento byl v časných ranních hodinách dne 14. 1. 2019 nalezen policií na chodníku na úrovni nemovitosti XY a byl zajištěn. Svědkyně S. R. zavolala v 0:08 hodin nouzové volání policie a informovala zde, že její bratr, pan R. R., se již delší dobu pokoušel nalézt její adresu, protože existují spory uvnitř rodiny, které prý nyní vedou k tomu, že ji chce navštívit na adrese jejího bydliště v XY a že jí chce domluvit.

Prý má ze svého bratra strach, tento je prý násilnický a možná i ozbrojený a prý jí něco udělá. V každém případě prý musí opustit svůj byt a dostat se před ním do bezpečí. O děti svědkyně O. se mezitím v jejím bytě starala svědkyně M. R. a později ještě také svědkyně W., starší sestra svědkyně O., která ještě přišla. Tyto byly na místě v době, kdy přijeli příslušníci policie přivolaní svědkyní N. Svědkyně O. byla s odsouzeným a se svědkyní G. na cestě směrem na XY, když vozidlo na sjezdu XY v 0:44 hodin zastavila policie, kterou již vyrozuměli svědkové B., N.

a S. R. Odsouzený byl zatčen. Předtím svědkyně O. neviděla pro sebe nikdy příležitost, jak by odsouzenému mohla utéct a neprovádět jízdy, které od ní požadoval, protože se vždy pohyboval v její blízkosti, a protože se pod vlivem utrpěných úderů ze strachu z odsouzeného a z toho, že jí udělá ještě něco horšího, neodvážila se vzdálit nebo přivolat pomoc. Svědkyně O. byla po zatčení odsouzeného odvezena RTW (záchranný transportní vůz), který přivolal jeden ze zatýkajících příslušníků policie, do nemocnice St.

Vincenz und Elisabeth Hospital v obci XY a tam byla vyšetřena. Kvůli jednání odsouzeného utrpěla těžké zhmožděniny na lebce, na stehnu a břichu, jakož i dlouho trvající hematomy v obličeji. Děti svědkyně N. jsou stejně jako dříve trvale traumatizovány, a i dvanáctiletý syn může spát pouze tehdy, když svítí světlo, a od incidentu chodí v noci pravidelně ke své matce, protože nemůže spát. Také u dětí svědkyně O. se projevily odpovídající poruchy chování.

3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).

4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.

5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.

6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu vydírání podle § 175 tr. zákoníku a trestného činu porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku).

7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Odsouzený totiž poškozenou násilím i pohrůžkou násilí nutil, aby především něco konala a uvedeného jednání se dopustil v části též se zbraní. Dále pak neoprávněně vnikl do obydlí jiného, když při tom překonal překážku, jejímž účelem bylo zabránit vniknutí. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.

8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zásadním způsobem porušil zájem na ochraně svobodného rozhodování člověka a dále též nedotknutelnost obydlí jiného. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen již citelný (nepodmíněný) trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. R. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.

9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 4. 2023

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu