11 Tcu 35/2024-23 USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 23. 5. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Okresního soudu Tiergarten, Spolková republika Německo, ze dne 7. 1. 2022, sp. zn. (231 Ls) 272 Js 5094/21 (17/21), hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Tiergarten, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 7. 1. 2022, sp. zn. (231 Ls) 272 Js 5094/21 (17/21), který nabyl právní moci dne 15. 1. 2022, byl J. K. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže podle § 252 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a trestného činu úmyslného ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
dne 17. 9. 2021 kolem 14:00 hodin vešel, již značně opilý, do prodejny supermarketu „XY“, XY v Berlíně. Tam vzal z regálu s alkoholem dvě láhve vodky v maloobchodní ceně 14,99 EUR, napil se z nich a jednu láhev si uložil do batohu a druhou láhev dozadu za opasek. Třetí láhev vodky si dal dopředu za opasek. Láhve v celkové hodnotě 34,97 EUR chtěl ze supermarketu odnést bez zaplacení a vypít je. Jakmile se odsouzený ocitl za pokladní zónou, byl konfrontován svědkem A., který v obchodě pracoval jako ostraha. Nejdříve došlo k menší potyčce, během níž svědek A. dokázal odsouzenému držet ruce. Svědek A. v důsledku toho trpěl mírnými bolestmi ukazováčku pravé ruky, které trvaly asi týden. Svědek A. poté odvedl odsouzeného do kanceláře.
Tam svědek rychle vytáhl láhev vodky, kterou měl odsouzený vzadu za opaskem. Když se pokusil vytáhnout druhou láhev z přední části opasku, odsouzený ho chytil za krk, aby mu zabránil láhev vodky vzít. Cílem odsouzeného bylo ponechat si láhve pro sebe, a to za použití fyzické síly, přestože byl jeho předchozí trestný čin odhalen. V následné potyčce došlo k dalším dvěma chvatům na krk svědka A., který v důsledku toho trpěl bolestmi, jež trvaly několik dní. Odsouzený také nazval svědka A. (tmavé pleti) „opicí“. Poté, co přijeli policisté, aby zaznamenali skutkový stav, se odsouzený, který si mezitím sedl na židli opakovaně snažil dostat kolem svědka policejního komisaře G. k lahvím vodky, které byly položeny na stole. Zkouška na alkohol provedená u odsouzeného v den trestného činu prokázala hladinu alkoholu v krvi ve výši 2,18 promile.
Odsouzený denně konzumoval alkohol ve značném množství po dobu přibližně deseti let. Během dne vypil přibližně jeden až jeden a půl litru vodky a k tomu ještě další alkohol. V době spáchání trestného činu však schopnost odsouzeného rozpoznat protiprávnost trestného činu tímto nebyla snížena a jeho schopnost jednat na základě tohoto náhledu rovněž nebyla vymizelá, ale byla podstatně snížena ve smyslu § 21 StGB.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž přisvojil cizí movité věci tím, že se jich zmocnil, a tyto se bezprostředně po činu pokusil uchovat násilím a současně se tohoto jednání dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech nejméně potrestán [srov. bod 25) opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného]. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním totiž porušil zájem na ochraně cizího majetku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl již uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. K. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2024 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu