11 Tcu 4/2025-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 6. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se do rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. K., rozsudkem Městského soudu v Tuzle, Bosna a Hercegovina, ze dne 28. 3. 2023, sp. zn. 32 0 K 433951 23 K.
1. Dne 6. 8. 2022 kolem 11 hodin v XY, v ulici XY, s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch předstíral zájem o koupi motorového vozidla VW Passat 1.9 TDi, modré barvy, VIN XY, které bylo ve vlastnictví S. H. Odsouzený se dostavil do místa bydliště poškozené, kde uvedl v omyl syna poškozené E. H., který byl svojí matkou pověřen jednat se zájemci o koupi vozidla, když předstíral, že vozidlo chce nabýt do svého vlastnictví. Za účelem prohlídky vozidla odsouzený, se souhlasem E. H., nastoupil do vozidla, pomocí klíče, který se nacházel ve spínací skříňce, vozidlo nastartoval a z místa bydliště poškozené odjel na neznámé místo. Poškozené tak způsobil majetkovou škodu ve výši 8 702,40 KM.
2. Dne 6. 8. 2022 kolem 15 hodin v XY, poblíž základní školy „XY“, s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch, vědom si, že falešným představováním skutečností uvádí jiného v omyl a tím mu způsobí škodu na majetku, což také zamýšlel, uvedl v omyl F. H. a M. B., kterým tvrdil, že osobní motorové vozidlo VW Passat 1.9 TDi, modré barvy, VIN XY, je vlastnictvím jeho přítele z Německa, který ho pověřil jeho prodejem na díly a že vozidlo není odcizeno, i když věděl, že to není pravda, a že vozidlo je vlastnictvím S. H. Poškození odsouzenému uvěřili a vozidlo od něj zakoupili za částku 1 500 KM, a tím jim každému způsobil škodu ve výši 750 KM.
3. Dne 2. 9. 2022 kolem 13 hodin v XY, v části XY, v bezprostřední blízkosti „XY“, s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch, a vědom si, že falešným představováním skutečností uvádí jiného v omyl a tím mu způsobí škodu na majetku, což také zamýšlel, uvedl v omyl J. Z., kterého telefonicky kontaktoval a sdělil mu, že má zájem o koupi osobního motorového vozidla zn. BMW, typ 520D, registrační značky XY, šedé barvy, VIN XY ve vlastnictví poškozeného J. Z. S tím se také dohodl, že si vozidlo přijde prohlédnout, což také učinil, když po celou dobu prohlídky poškozeného udržoval v omylu, že vozidlo hodlá koupit. Za účelem prohlídky vozidla, se souhlasem poškozeného, nastoupil do vozidla, a klíčem, který se nacházel v zapalování, vozidlo nastartoval a odjel s ním na neznámé místo. Tímto jednáním způsobil poškozenému majetkovou škodu ve výši 5 829,50 KM.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4 odst. 2 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se do rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie, nejde-li o odsouzení soudem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, nebo mezinárodním soudem, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, jestliže se toto odsouzení týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do rejstříku trestů je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného než členského státu Evropské unie. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku. Odsouzený totiž sebe obohatil tím, že někoho uvedl v omyl, a způsobil tak na cizím majetku větší škodu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se totiž svým jednáním dopustil majetkové trestné činnosti se záměrem vlastního obohacení. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl již uložen citelný (nepodmíněný) trest odnětí svobody (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení A. K. výše označeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu