Judikát 11 Tcu 40/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:18.03.2026
Spisová značka:11 Tcu 40/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.40.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:
Dotčené předpisy:§ 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí:E 11 Tcu 40/2026-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. Š., rozsudkem Zemského soudu Wels, Rakouská republika, ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 13 Hv 95/22g, který nabyl právní moci dne 15. 3. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Odůvodnění:
1. Ve výroku citovaným rozsudkem (dále též jen „cizozemský rozsudek“ nebo „cizozemské odsouzení“), byl M. Š. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem profesionálně prováděné závažné krádeže částečně vloupáním v rámci organizované zločinecké skupiny podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 129 odst. 1 bod 1 a 3, § 130 odst. 1 první a druhý případ a odst. 2 první a druhý případ, § 15 rakouského trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského rozsudku se trestné činnosti dopustil zjednodušeně řečeno tím, že v období od 11. do 13. 11. 2021 v XY, XY a XY za účelem pravidelného výdělku a při vědomé a úmyslné spolupráci s T. S., s P. H. a s nezjištěnou pachatelkou vnikli po násilném překonání uzamčení do 4 objektů tří poškozených, kde se zmocnili věcí v celkové hodnotě 52 317 EUR, přičemž v jednom z objektů zůstalo jen u pokusu. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na cizozemský rozsudek.
3. Ministerstvem spravedlnosti České republiky byl podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované cizozemské odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst.
3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence).
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 25. 4. 2023.
7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), f), odst. 3 písm. a) a c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění cizozemského soudu totiž plyne, že odsouzený si řemeslně a v kooperaci s dalšími osobami přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil vloupáním do objektů jejího uložení a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu (52 317 EUR ~ cca 1,25 mil.
Kč), a současně byl za jiná krádežní jednání v posledních třech letech odsouzen i potrestán (viz dne 13. 6. 2019 pravomocné odsouzení rozsudkem Okresního soudu Karlovy Vary sp. zn. 7 T 50/2018 a dále dne 7. 12. 2020 pravomocné odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 1 T 104/2020, z jimiž uložených nepodmíněných trestů odnětí svobody byl podmíněně propuštěn 23. 9. 2021). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
8. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený porušil zájem na ochraně cizího majetku. Společenská škodlivost jeho jednání je zvyšována tím, že se dopouštěl trestné činnosti opakovaně. Byl mu uložen trest přesahující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem.
9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval:
Ondřej Vítů soudce