11 Tcu 42/2023-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 12. 4. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. N., narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Rudolstadt, Spolková republika Německo, ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 111 Js 25482/18 2 Ds, a dále rozsudkem Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 18 Ds 750 Js 38282/18, a vše ve spojení s usnesením Okresního soudu Rudolstadt, Spolková republika Německo, ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 111 Js 25482/18, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Dne 18. 6. 2018 mezi 03:30 hodin a 4:30 hodin jeli odsouzený N. a odsouzený V. ve vědomé a chtěné součinnosti dodávkou Citroen Jumper (registrační značka: XY), kterou si půjčili od družky odsouzeného N., do areálu společnosti XY na adrese XY v XY. Výběr tohoto autosalónu v XY byl čistě náhodný. Na místě rozbili okna do haly skladu autosalónu. Odsouzený V. vnikl tímto otvorem do haly skladu a předal odsouzenému N. cca 5-6 použitých sad pneumatik. Tyto sady pneumatik odsouzení prodali v Česku za cca 8 000 až 9 000 korun českých (cca 310 EUR). Peníze si mezi sebou rozdělili.
2. Dne 15. 5. 2018 oba odsouzení, opět se shora uvedenou dodávkou, vyhledali v době mezi 20:15 hodin a 22:30 hodin autosalón „XY“ na adrese XY v obci XY. Také výběr tohoto autosalónu byl náhodný, odsouzení chtěli vlastně sbírat šrot. Na místě otevřeli jedna garážová vrata, v této garáži se ale nenacházely žádné předměty, které by byly podle jejich úvahy zpeněžitelné. Poté pomocí páčidla otevřeli visací zámek stavební buňky. Poté, co ani zde nenalezli žádnou kořist, místo činu opět opustili.
3. Rovněž dne 15. 8. 2018 ve 22:30 hodin odsouzení vyhledali areál autosalónu XY na adrese XY v obci XY. Na místě se vloupali do garáží, a to tak, že násilím tahali za kliku. Odsouzení ani zde nemohli nalézt žádnou kořist. Před garáží ležela vyvažovací závaží, jakož i v plastové nádobě byly baterie, které odsouzení přenesli do své dodávky. Na pozemku autosalónu se v té době nacházelo staveniště. Odsouzení odsunuli stavební oplocení a dále pomocí štípacích kleští otevřeli stavební buňku stavební firmy XY (sídlo: XY). V této stavební buňce se nacházel uzamčený drátěný box, který odsouzení vypáčili. Uvnitř drátěného boxu se nacházel jeden nivelační přístroj s kufříkem a stativem, jedna příklepová vrtačka značky „Makita“ v kufříku, jeden stavební laserový vyměřovací přístroj v kufříku, jeden mísič značky „Eibenstock“, jedny štípací kleště, jedna úhlová bruska, jakož i jedna bedna piv značky „Holsten“. Odsouzení si předměty vzali k sobě a přeložili je do své dodávky. Odsouzení měli v úmyslu tyto předměty prodat a výtěžek si opět rozdělit.
3. Pokud se týká odsouzení z rozsudku Okresního soudu Chemnitz, Spolková republika Německo (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. 18 Ds 750 Js 38282/18, který nabyl ve vztahu k odsouzenému právní moci dne 21. 3. 2019, tímto byl odsouzený uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu krádeže podle § 22 a 23 StGB k § 242 odst. 1, 2 StGB, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 25 odst. 2 StGB. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců.
4. Z rozsudku druhého cizozemského soudu vyplývá, že se odsouzený dopustil shora uvedeného trestného činu tak, že:
Dne 25. 6. 2018 společně s odsouzeným O. K. ve vědomé a chtěné součinnosti se pokusili v 6:45 hodin na pozemku firmy XY (průmyslová zóna) XY v XY odcizit výfukové zařízení vozidla značky Mercedes Sprinter zaparkovaného v areálu firmy, a to tak, že toto výfukové zařízení z vozidla odmontovali a vložili do svého transportéru, kterým přijeli, aby si tento předmět ponechali pro sebe. Věděli, že na toto neměli žádný nárok. Hodnotu výfukového zařízení bylo možné vyčíslit ve výši cca 1 000-1 500 EUR. Odsouzené po naložení přistihl při činu svědek M., takže čin nebyl dokonán.
5. Usnesením Okresního soudu Rudolstadt, Spolková republika Německo, ze dne 29. 7. 2019, sp. zn. 111 Js 25482/18, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2019, bylo rozhodnuto o přeměně shora uvedených trestů. Nově byl tímto cizozemským soudem odsouzenému vyměřen souhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 1 (jednoho) měsíce.
6. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
7. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
8. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
9. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie, a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku).
10. Pokud se týká jednání odsouzeného z rozsudku prvního cizozemského soudu, v tomto případě toto vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného jednání se odsouzený dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž společně s další osobou přisvojil cizí movité věci (resp. se v jednom případě o to pokusil) tím, že se jich zmocnil, způsobil na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou a čin spáchal vloupáním ve smyslu § 121 tr. zákoníku.
11. Podmínka oboustranné trestnosti je též splněna ohledně odsouzení z rozsudku druhého cizozemského soudu. V tomto případě jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokusu přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Odsouzený se totiž společně s další osobou pokusil přisvojit si cizí movitou věc tím, že se jí zmocní, avšak k dokonání trestného činu nedošlo. Ze skutkových zjištění druhého cizozemského soudu také vyplývá, že v případě dokonání trestného činu by odsouzení způsobili nejméně škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
12. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
13. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil trestných činů, jimiž zasáhl do vlastnického práva jiného, a to vždy společně s další osobou. Právě posledně uvedená skutečnost nepochybně zvyšuje společenskou škodlivost protiprávního jednání odsouzeného. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení D. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
14. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu