11 Tcu 42/2025-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky R. K., rozsudkem Soudu v Pratu, Italská republika, ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 3291/2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Soudu v Pratu, Italská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. 3291/2014, který nabyl právní moci dne 14. 12. 2021, byla R. K. (dále jen „odsouzená“) uznána vinnou ze spáchání trestných činů křivého obvinění a vydírání. Za uvedené trestné činy byl odsouzené cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání třech let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená shora uvedených trestných činů (stručně řečeno) dopustila tím, že:
v přesně nezjištěné době od března do dubna roku 2012 zaslala na mobilní telefon poškozeného F. S. (dále jen „poškozený“) několik vyděračských zpráv, v nichž uváděla, že jí zničil život, a že pokud jí nedá peníze, bude o jejich setkání, v rámci kterých vykonali jednou pohlavní styk, informovat jeho manželku. Dne 1. 4. 2012 se odsouzená dostavila do baru poškozeného a uvedla, že má dopis, který hodlá odeslat jeho manželce. Opětovně se na poškozeného obrátila se žádostí o peníze za zachování mlčenlivosti. Dne 2. 4. 2012 na policejním ředitelství v Pratu nepravdivě obvinila poškozeného z trestného činu sexuálního násilí k jeho újmě, ačkoliv věděla, že je nevinen.
Téhož dne se odsouzená dostavila do baru poškozeného a prohlásila, že na něj podala trestní oznámení za spáchání sexuálního násilí. Poškozený vyjádřil překvapení a odsouzené sdělil, že pohlavní styk měl konsensuální povahu, avšak odsouzená mu sdělila, že se do něj zamilovala, přičemž současně trvala na tom, aby ji odškodnil za to, že jí zničil život, a také mu sdělila pokyny k předání peněz. Během měsíce dubna nakonec poškozený podlehl tlaku odsouzené a předal jí v hotovosti ve dvou splátkách 1 500 euro v naději, že to bude stačit, aby ve svém jednání přestala. Rovněž odsouzenou přesvědčil, aby podané trestní oznámení odvolala, k čemuž došlo dne 3. 4. 2012. Dne 13. 4. 2012 v 06:30 hodin se odsouzená dostavila do baru poškozeného a opakovala obvyklé hrozby. Při této příležitosti jí poškozený předal 500 euro. Poté si poškozený uvědomil, že tímto jednání poškozené neskončí a stejného dne se rozhodl podat trestní oznámení. V průběhu podání trestního oznámení na policejním ředitelství obdržel poškozený od odsouzené další sms zprávu, ve které požadovala zaplacení dalších peněz. Za doprovodu policistů se poškozený vydal do svého baru, kde také byla odsouzená zadržena.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla pravomocně odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Italské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu vydírání podle § 175 tr. zákoníku a trestného činu křivého obvinění podle § 345 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 25. 6. 2022.
7. Konkrétně jednání odsouzené vykazuje nejméně znaky přečinu vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, a dále přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku. Je tomu tak proto, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzená svým jednáním jednak pohrůžkou jiné těžké újmy nutila poškozeného, aby jí poskytoval finanční prostředky, jednak poškozeného lživě obvinila z trestného činu v úmyslu mu přivodit jeho trestní stíhání. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená svým jednáním zasáhla jednak do zájmu na ochranu svobody rozhodování člověka, jednak do zájmu na ochranu řádné činnosti soudů a jiných orgánů veřejné moci a zájmu na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzené byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení R. K. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu