11 Tcu 44/2024-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 13. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. H., rozsudkem Okresního soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 40 Ls 530 Js 10410/21, při zahrnutí trestu z trestního příkazu Okresního soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. 41 Cs 530 Js 32197/20, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Görlitz, pobočka Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 10 Ns 530 Js 10410/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Bautzen, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 40 Ls 530 Js 10410/21, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Görlitz, pobočka Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 10 Ns 530 Js 10410/21, který nabyl právní moci dne 18. 5. 2022, byl M. H. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže ve čtyřech případech podle § 242 odst. 1 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a § 243 odst. 1 č. 1 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem, při zahrnutí trestu z trestního příkazu Okresního soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. 41 Cs 530 Js 32197/20, uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu (stručně řečeno) tím, že:
1.-2. Dne 22. 9. 2020 kolem 3:05 hod. a znovu dne 22. 11. 2020 v 1:09 hod. se odsouzený vydal do domu poškozené A. R. na adrese XY v XY a prohledal tamní terasu, aby vyhledal věci co největší hodnoty, které by bylo vhodné odcizit. Při realizaci tohoto plánu vzal odsouzený v obou případech krabičky cigaret, každou v hodnotě 4 EUR, a z objektu odešel.
3. V blíže nezjištěné době od 2. 12. 2020, 16:30 hod., do 4. 12. 2020, 15:30 hod. se odsouzený vydal k obytnému přívěsu IMV-Adria 700 poškozeného H. H., registrační značky XY, zaparkovanému a uzamčenému na XY v XY, aby do něj v případě potřeby násilně vnikl a vyhledal v něm věci co největší hodnoty, které by byly vhodné k odcizení. V rámci realizace tohoto plánu se odsouzený do tohoto vozu násilím vloupal, a to tak, že vypáčil dveře a zničil zámek vozu. Odnesl si následující věci: campingové topení „Güde GEH 2000 P“, radiobudík s OD přihrádkou „Universum“ a radiostanici „Makita DMR 110“ a z místa odešel.
Hodnota kořisti činí přibližně 400 EUR, škoda na dveřích karavanu je přibližně 300 EUR.
4. Dne 2. 12. 2020 kolem 19:00 hod. se odsouzený rovněž vydal k autu poškozeného D. W., zaparkovanému na adrese XY v XY – XY. Poškozený zrovna z auta vykládal nákupy a chystal se je odnést do domu. Odsouzený si našel příhodný okamžik, přistoupil k autu, využil otevřených dveří zavazadlového prostoru a vzal jednu z tašek s potravinami, které byly v autě, a z místa činu odešel. Zboží mělo hodnotu přibližně 45 EUR.
3. Z trestního příkazu cizozemského soudu, ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. 41 Cs 530 Js 32197/20 který nabyl právní moci dne 23. 1. 2021, se podává, že odsouzený byl uznán vinným ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený tohoto trestného činu dopustil následovně:
dne 23. 10. 2020 kolem 22:55 hod. neoprávněně vstoupil na rozpoznatelně soukromý a oplocený pozemek A. L. P. na adrese XY, XY XY a vstoupil také do na tomto pozemku stojící kůlny poškozeného.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
6. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudy jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestných činů porušování domovní svobody podle § 178 tr. zákoníku a krádeže podle § 205 tr. zákoníku).
8. Pokud se týká jednání odsouzeného z rozsudku cizozemského soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 40 Ls 530 Js 10410/21, toto vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku, a pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku ve spojení s § 116 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž přisvojil cizí movité věci tím, že se jich zmocnil, způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a čin spáchal částečně vloupáním ve smyslu § 121 tr. zákoníku. Dále pak neoprávněně vnikl do obydlí jiného.
9. Podmínka oboustranné trestnosti je též splněna ohledně odsouzení z trestního příkazu téhož cizozemského soudu ze dne 29. 12. 2020, sp. zn. 41 Cs 530 Js 32197/20. V tomto případě vykazuje jednání obviněného nejméně znaky přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
10. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se totiž svým jednáním dopustil majetkové trestné činnosti se záměrem vlastního obohacení a dále porušil nedotknutelnost obydlí jiného. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. H. výše označeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
11. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 6. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu