11 Tcu 45/2022-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 11. 5. 2022 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. W., narozeného XY, rozsudkem Okresního soudu Pirna, Spolková republika Německo, ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 212 Ds 150 Js 42439/16, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Dresden ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 10 Ns 150 Js 42439/16, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Odsouzený a zvlášť trestně stíhaní S. a T. se o Štědrém dnu ráno, dne 24. 12. 2015, společně nacházeli v XY, přičemž uvedli, že zde zamýšleli nakupovat, k čemuž ale nedošlo. Již během cesty na místo, nejpozději ale v XY, kde se zdržovali v oblasti starého města, se všichni ve vědomé a chtěné součinnosti rozhodli, že spáchají trestné činy.
Když byl odsouzený spolu s dalšími shora uvedenými osobami na zpáteční cestě směrem na XY, přijeli v 5:20 hodin k budově v XY, část obce XY, kde viděli stát osobní automobil Mercedes, registrační značky XY, paní M. W.
Nejpozději zde se všichni rozhodli, že osobní automobil Mercedes učiní předmětem činu a že odcizí automobil nebo z něj předměty, které se vyplatí ukrást.
Při provádění tohoto úmyslu zastavili vozem Peugeot na vjezdu na parkoviště, na němž bylo odstaveno osobní vozidlo Mercedes. Odsouzený W. opustil vozidlo Peugeot, zatímco zvlášť trestní stíhaní S. a T. zůstali u osobního automobilu Peugeot, a pomocí nějakého předmětu rozbil u Mercedesu okno na straně řidiče, když na něj byla ve stejné době kvůli řinkotu skleněných střepů upozorněna paní W., obyvatelka budovy v XY. Na Mercedesu vznikla škoda ve výši 2 243,22 EUR.
Paní W. mezitím pospíchala k oknu svého bytu, z něhož měla nejlepší výhled na Peugeot, kde si paní W. všimli obvinění. Toto vedlo k tomu, že se všichni obvinění ihned vydali do osobního automobilu Peugeot a z místa činu odjeli.
2. Obvinění pak na své zpáteční cestě přijeli do XY, kde zastavili u obchodu s mobilními telefony „my extra“,XY, pana F. S. Zde se spontánně rozhodli, že rozbijí okenní tabule obchodu s mobilními telefony a že odcizí mobilní telefony. Zvlášť odsouzený S. poté rozbil boční okno obchodu s mobilními telefony a otevřeným oknem se dostal do prostoru prodejny, kde k sobě a do vozu Peugeot vzal devět mobilních telefonů v hodnotě 1 601,00 EUR a telefony předal odsouzenému W., který předtím čin zajišťoval. Na okenní tabuli vznikla škoda ve výši 1 338,75 EUR.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že J. W. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku).
7. Co se týče právního posouzení shora popsaného jednání, má Nejvyšší soud za to, že toto vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se odsouzený rovněž dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. Ve vztahu k odsouzení J. W. cizozemským soudem jsou dále dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se za účelem vlastního obohacení dopustil majetkové trestné činnosti, a to společně s dalšími dvěma osobami. Uvedeným jednáním též způsobil škodu na cizím majetku, která několikanásobně převyšovala hranici škody nikoliv nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Tyto skutečnosti nepochybně zvyšují společenskou škodlivost trestné činnosti odsouzeného. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. W. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 5. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Petr Škvain, Ph.D. soudce