11 Tcu 48/2023-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 26. 3. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky N. J., rozsudkem Okresního soudu Lublin-Wschód se sídlem ve Świdniku, Polská republika, ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. III K 1168/16 a rozsudkem Okresního soudu Lublin-Wschód se sídlem ve Świdniku, Polská republika, ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. III K 687/17, ve spojení s rozsudkem hromadným Okresního soudu Lublin-Wschód se sídlem ve Świdniku, Polská republika, ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. II. K 1548/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Lublin-Wschód v Lublině, se sídlem ve Świdniku, Polská republika (dále jen „první cizozemský soud“), ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. III K 1168/16, který nabyl právní moci dne 17. 8. 2017, byla N. J. (dále také jen „odsouzená“) uznána vinnou ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle článku 286 § 1 polského trestního zákoníku, kterého se dopustila dílem ve stádiu pokusu podle článku 13 § 1 polského trestního zákoníku a trestného činu zničení a zatajení listiny podle článku 276 polského trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzené prvním cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců a dále úhrnný peněžitý trest v celkové výměře 5 000 PLN.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
1. dne 3. 12. 2015, ve dvou případech, na prodejně XY v obci XY, XY, za účelem vlastního obohacení uvedla v omyl pracovníky XY se sídlem ve Varšavě, o svém záměru uhradit pohledávku z uzavřených smluv o poskytování telekomunikačních služeb, čímž uvedla tuto obchodní společnost k nevýhodnému nakládání s majetkem v celkové výši 3 492,48 PLN (bod I. a II. rozsudku).
2. ve dnech od 20. 1. 2016 do 2. 5. 2016 v obci XY, XY, nebo na blíže nezjištěném místě, za účelem obohacení, po podvodném získání osobních údajů různých osob, uzavřela v celkem sedmi případech smlouvu o půjčce s různými subjekty, a to osobně nebo prostřednictvím veřejné počítačové sítě internet, čímž vždy uvedla věřitele v omyl o údajích dlužníka a záměru splácet půjčku a uvedla tak tyto obchodní společnosti k nevýhodnému nakládání s jejich majetkem v celkové výši 11 599,73 PLN (bod III. až IX. rozsudku).
3. v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2016, v obci XY, XY, odstranila dokument, jímž neměla právo disponovat, a to doklad o registraci osobního motorového vozidla Ford Ka č. XY patřící W. K. (bod X. rozsudku).
4. od 9. 2. 2016 do 5. 3. 2016, v obci XY, XY, v 23 případech, za účelem obohacení, po podvodném získání osobních údajů různých osob, které použila za účelem uzavření smluv o půjčkách na různých internetových portálech, kdy se prostřednictvím falešné totožnosti dlužníka a klamného záměru splácet půjčku snažila přimět různé obchodní společnosti poskytující půjčky k nevýhodnému nakládání s jejich majetkem v různé výši. Zamýšleného záměru však nedosáhla z důvodu neuzavření smluv o půjčkách, a to pro nesplnění verifikačního procesu (bod XI. až XXXIII. rozsudku).
3. Rozsudkem Okresního soudu Lublin-Wschód se sídlem ve Świdniku, Polská republika (dále jen „druhý cizozemský soud“), ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. III K 687/17, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2017, byla odsouzená uznána vinnou ze spáchání pokračujícího trestného činu podvodu podle článku 91 § 1 polského trestního zákoníku ve spojení s článkem 286 § 1 polského trestního zákoníku (bod I. až VI. rozsudku), a dále dalšího pokračujícího trestného činu podvodu podle článku 91 § 1 polského trestního zákoníku ve spojení s článkem 286 § 1 polského trestního zákoníku, kterého se dopustila dílem ve stádiu pokusu podle článku 13 § 1 polského trestního zákoníku (bod VII. až CIV. rozsudku). Za uvedené trestné činy byl odsouzené druhým cizozemským soudem uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku, jehož výkon tento soud podle článku 69 § 1, 2 a článku 70 § 1 polského trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let a dále úhrnný peněžitý trest v celkové výměře 2 000 PLN.
4. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
1. ve dnech od 28. 1. 2016 do 4. 5. 2016 v obci XY, XY, za účelem obohacení, po předchozím podvodném získání osobních údajů různých osob, které následně použila za účelem uzavření smluv o půjčkách na různých internetových portálech, čímž vždy uvedla věřitele v omyl o údajích dlužníka a záměru splácet půjčku a uvedla tak tyto obchodní společnosti k nevýhodnému nakládání s jejich majetkem v celkové výši 6 203,39 PLN (bod I. až VI. rozsudku).
2. ve dnech od 17. 1. 2016 do 12. 5. 2016 v obci XY, XY, za účelem obohacení, kterému předcházelo podvodné získání osobních údajů různých osob, které následně využila k uzavírání smluv o půjčkách na různých internetových portálech, čímž se vždy snažila uvést věřitele v omyl o totožnosti dlužníka a záměru splácet půjčku a svým jednáním tak směřovala k nevýhodnému nakládání s jejich majetkem. Zamýšleného záměru však nedosáhla z důvodu neuzavření smluv o půjčkách, a to pro nesplnění verifikačních procedur (bod VII. až CIV. rozsudku).
5. Rozsudkem hromadným Okresního soudu Lublin-Wschód se sídlem ve Świdniku, Polská republika (dále jen „třetí cizozemský soud“), ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. II K 1548/21, který nabyl právní moci dne 10. 12. 2021, bylo rozhodnuto, při zahrnutí trestů odnětí svobody z rozsudků prvního i druhého cizozemského soudu, o uložení jednoho souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců.
6. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
7. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
8. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
9. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena soudy jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku).
10. Konkrétně protiprávní jednání odsouzené obsažené v rozsudcích prvního i druhého cizozemského soudu vykazuje vždy nejméně znaky pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku. Ve vztahu k jednání, které je obsaženo v bodě X. rozsudku prvního cizozemského soudu, Nejvyšší soud toliko stručně poznamenává, že uvedené jednání je zjevně součástí podvodného jednání odsouzené (srov. bod X. a bod VII. rozsudku prvního cizozemského soudu).
11. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená svým jednáním totiž opakovaně zasáhla do práva na ochranu cizího majetku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzené byl uložen (byť následně) citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení N. J. výše označenými cizozemskými rozhodnutími hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
12. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu