11 Tcu 5/2026-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 návrh
Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění
pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci
přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky
M. O., rozsudkem Okresního soudu Bratislava IV, Slovenská republika, ze dne 9.
2. 2023, č. j. 3T/1/2023-535, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Bratislavě, Slovenská republika, ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 4To/48/2023, hledí
jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Bratislava IV, Slovenská republika (dále
jen „cizozemský soud prvního stupně“), ze dne 9. 2. 2023, č. j. 3T/1/2023-535,
který nabyl právní moci dne 27. 4. 2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu
v Bratislavě, Slovenská republika (dále jen „cizozemský odvolací soud“), ze dne
27. 4. 2023, sp. zn. 4To/48/2023, byl M. O. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným
ze spáchání pokusu zločinu podvodu podle § 14 odst. 1 slovenského trestního
zákona k § 221 odst. 1, 2, odst. 3 písm. d) slovenského trestního zákona,
kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 20 slovenského trestního
zákona. Za uvedený zločin byl odsouzenému cizozemským soudem prvního stupně
mimo jiné též uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu prvního stupně se
odsouzený shora uvedeného zločinu (stručně řečeno) dopustil takto:
dosud nezjištěná trestně odpovědná osoba dne 29. 9. 2022 opakovaně v průběhu
odpoledních hodin kontaktovala telefonicky poškozenou M. M. (dále jen
„poškozená“), narozenou v roce 1947, a jakmile z jejího hlasu zjistila, že se
jedná o osobu vyššího věku, využila důvěru a menší obezřetnost poškozené a
vydávajíc se za lékaře nemocnice XY poškozené sdělila vymyšlený a nepravdivý
příběh, že její syn způsobil dopravní nehodu, při které došlo ke zranění
nezletilého dítěte, které je v ohrožení života. Uvedené zranění měl způsobit
právě syn poškozené a hrozí mu za to trestněprávní postih a rodiče nezletilého
dítěte navrhují mimosoudní vyrovnání s tím, že trestní stíhání syna poškozené
neproběhne, pokud poškozená rodičům údajně poškozeného dítěte zaplatí částku 9
900 eur v bankovkách, které má zabalené vyhodit ven z okna na ulici. Poškozená
neznámému pachateli sdělila, že zabalené peníze vyhodí ven z okna, ale ve
skutečnosti vyhodila jen balíček naplněný bezcenným papírem, který byl zabalen
v utěrce, přičemž v čase okolo 16 hodiny tento balíček po předchozím
telefonickém pokynu dosud nezjištěné trestně odpovědné osoby vyzvedl odsouzený
spolu s odsouzeným S. R., kterým byla předem slíbena odměna. Oba odsouzení byli
na místě zadrženi příslušníky policie.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené
věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném
případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3
zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod
18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č.
269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1.
7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného
členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a
Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku
trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České
republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení
soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle
právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem
trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije
obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu
přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl
pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně
příslušným soudem Slovenské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká
skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě
trestného činu podvodu podle § 209 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo
zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 3. 8. 2023.
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky pokusu
přečinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se
dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Formální podmínky
ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy.
Odsouzený totiž svým jednáním bezprostředně směřoval k porušení zájmu na
ochraně cizího majetku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu
Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný
nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8.
2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze
dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny
všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. O. výše označenými rozhodnutími
cizozemských soudů hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva
spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu