11 Tcu 52/2025-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. T., rozsudkem Odvolacího soudu na Krétě, Řecká republika, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 114/2013, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Odvolacího soudu na Krétě, Řecká republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 114/2013, který nabyl právní moci téhož dne, byl V. T. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu sexuálního zneužití dítěte mladšího deseti let podle § 339 řeckého trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání patnácti let a dále též trest odnětí občanských práv na dobu pěti let.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného trestného činu (stručně řečeno) dopustil takto:
Oznamovatelé P. J., a D. J., s nezletilou dcerou AAAAA, dcerou P., a odsouzený v České republice, všichni občané České republiky a bytem tamtéž, v druhé polovině května 2007 odjeli na dovolenou do Heráklionu na Krétě společně s dalšími Čechy a ubytovali se v hotelu XY v lokalitě XY v obci XY (okr. Heráklion). Během svého pobytu v tomto hotelu se oznamovatelé setkali s odsouzeným a stýkali se s ním a dalšími krajany.
Dne 29. 5. 2007 v poledne, konkrétně kolem 15:00 hodin, se jmenovaná nezletilá AAAAA nacházela na hotelové recepci společně s odsouzeným a jedním jeho přítelem, kdy byli v hotelu ubytováni ve stejném pokoji. Poté odsouzený odešel do svého pokoje připravit jídlo a vzal s sebou nezletilou, jejíž důvěru si získal díky předchozímu kontaktu s jejími rodiči. Jakmile vešli do pokoje, zavřel dveře a zatímco vařil, s cílem vzrušení a uspokojení sexuální touhy pohladil nezletilou a nejprve ji líbal na hlavu a říkal jí, že ji miluje, a pokračoval směrem dolů, tedy na obličej, paže, hrudník a břicho. Dívka byla v šoku a nereagovala ze strachu, že kdyby křičela, provedl by jí něco horšího. Pak k ní odsouzený znovu přistoupil a se stejným úmyslem, jak bylo popsáno výše, ji začal líbat po celém těle a poté, co si před ní klekl, jí stáhl plavky, políbil ji na genitálie a olizoval ji jazykem. Tento čin zopakoval dvakrát, zatímco nezletilá, aby unikla, mu říkala, že musí jít zavolat kamaráda na večeři. Nezletilá poté vyběhla z pokoje a viditelně šokovaná a s pláčem zamířila do pokoje, kde byla ubytovaná se svými rodiči, a v šoku chtěla po rodičích, aby odsouzený opustil hotel.
Když na ni rodiče naléhali, nezletilá vylíčila všechno, čeho se vůči ní odsouzený dopustil. Rodiče nezletilé okamžitě nahlásili incident policejnímu oddělení v Heráklionu a odsouzený z výše uvedeného hotelu zmizel a pokusil se uprchnout z Řecka, ale následujícího dne, 29. 5. 2007 kolem 17:40 hodin byl zadržen příslušníky policejního oddělení na letišti v Heráklionu, kam dorazil připraven odcestovat do vlasti.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Řecké republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu sexuálního útoku podle § 185a tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 4. 4. 2022.
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky zvlášť závažného zločinu sexuálního útoku podle § 185a odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu vyplývá, že odsouzený zneužil bezbrannosti poškozené, která byla mladší patnácti let, a vykonal na ní jiný pohlavní styk než uvedený v § 185 tr. zákoníku.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně svobodného rozhodování o vlastním pohlavním životě. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen velmi citelný (nepodmíněný) trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení V. T. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 7. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu