11 Tcu 54/2023-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. N., nar. XY v XY, okres Klatovy, trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3T/41/2021, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky M. N., nar. XY v XY, okres Klatovy, trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2019.
1. Trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2019, byl M. N. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 207 odst. 1, odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona za užití § 138 písm. b) slovenského trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let, a to za současného uložení přiměřené povinnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení zaplatit dlužné výživné a řádně a včas platit běžné výživné.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Nové Město nad Váhom se M. N. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
v období od 1. 7. 2015 dosud, v XY ani jinde, jako otec nezletilého syna AAAAA(pseudonym), nar. XY, řádně neplnil svoji vyživovací povinnost vůči synovi, ačkoli mu tato povinnost vyplývá přímo z § 62 slovenského zákona o rodině a usnesení Okresního soudu Nové Město nad Váhom ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 4P/13/2015-66, kterým mu byla určena vyživovací povinnost na výživu syna v částce 120 eur k rukám matky J. N., bytem XY, tuto řádně neplnil, ačkoli ve sledovaném období nebyl veden v evidenci nezaměstnaných, nepobíral dávky v hmotné nouzi, přičemž pracoval jako číšník od 4. 1. 2016 do 17. 3. 2016 ve XY restauraci Olomouc, od 4. 8. 2016 do 30. 9. 2016 v XY Olomouc, od 21. 3. 2016 do 31. 7. 2016 v XY resort Olomouc, čímž způsobil dluh na výživném ve výši 5.040 eur k rukám matky J. N.
3. Posléze byl M. N. trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3T/41/2021, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2021, uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 207 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) slovenského trestního zákona za užití § 138 písm. b) slovenského trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu s minimálním stupněm střežení.
4. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Nové Město nad Váhom se M. N. předmětné trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že
v období od 2. 7. 2019 dosud, v XY ani jinde, jako otec nezletilého syna AAAAA, nar. XY, řádně neplnil svoji vyživovací povinnost vůči synovi, ačkoli mu tato povinnost vyplývá přímo z § 62 slovenského zákona o rodině a usnesení Okresního soudu Nové Město nad Váhom ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. 4P/13/2015-66, kterým mu byla určena vyživovací povinnost na výživu syna v částce 120 eur k rukám matky J. N., bytem XY, tuto řádně neplnil, ačkoli v období od 10. 1. 2020 do 18. 5. 2020 byl zaměstnán v restauraci XY, XY, Česká republika, kde byl pracovní poměr ukončen z důvodu hrubého porušení pracovní kázně, nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nepobíral dávky v nezaměstnanosti, dávky státní sociální podpory v hmotné nouzi ani dávky důchodového pojištění a nemocenského pojištění, a to přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2019, odsouzen za přečin zanedbání povinné výživy podle § 207 odst. 1, odst. 3 písm. b) slovenského trestního zákona za užití § 138 písm. b) slovenského trestního zákona, čímž způsobil dluh na výživném ve výši nejméně 3.000 eur k rukám matky J. N.
5. Následně bylo usnesením Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 15T/118/2018, které nabylo právní moci téhož dne, podle § 50 odst. 4 slovenského trestního zákona rozhodnuto tak, že se odsouzený M. N. neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení uloženého mu trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2019, pročež je povinen trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku vykonat. Současně bylo podle § 48 odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona rozhodnuto o zařazení odsouzeného pro výkon tohoto trestu odnětí svobody do ústavu pro výkonu trestu s minimálním stupněm střežení.
6. Dne 28. 3. 2023 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky (dále též jen “ministerstvo”) podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen “zákon”) o tom, že se na výše citovaná odsouzení jednak trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2019, a jednak trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3T/41/2021, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2021, ve vztahu k osobě M. N. hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
7. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou ve vztahu k osobě odsouzeného splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona toliko částečně, a to pouze ohledně výše uvedeného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3T/41/2021, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2021.
8. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
9. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se v obou případech týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, neboť odsouzený v obou případech neplnil svoji zákonnou povinnost vyživovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce. Za daného stavu jsou tak splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona.
10. V nyní posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona ve vztahu k odsouzení (v pořadí prvním) trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2019, nesvědčí podmínky materiální povahy, konkrétně podmínka uložení adekvátního druhu a výše trestu cizozemským rozhodnutím, ve vztahu k němuž se ministerstvo domáhá vydání rozhodnutí, že se na toto odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Z výrokové části citovaného trestního příkazu slovenského soudu je totiž zřejmé, že M. N. byl za shora popsané jednání uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce dvou let. Takovýto druh a výši trestu však jejich povahou nelze považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný trest z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8.
2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. - lze z hlediska postupu podle § 4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku. Na daném závěru přitom ničeho nemění skutečnost, že posléze bylo usnesením Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 15T/118/2018, pravomocně rozhodnuto o tom, že se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení z výše uvedeného trestního příkazu slovenského soudu neosvědčil a je povinen vykonat původně podmíněně odložený trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, pro jehož výkon byl zařazen do ústavu pro výkon trestu s minimálním stupněm střežení, neboť k této modifikaci pravomocně uloženého trestu došlo až následně ve fázi vykonávacího řízení, zatímco dotčeným trestním příkazem cizozemského soudu byl odsouzenému primárně pravomocně uložen trest nespojený s bezprostředním odnětím jeho osobní svobody.
11. Naopak ve vztahu k jednání, jímž byl odsouzený pravomocně uznán vinným (v pořadí druhým) trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3T/41/2021, lze konstatovat, že pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, když společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována způsobem provedení činu, zejména celkovou délkou doby, po kterou odsouzený úmyslně, a to kontinuálně, neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost vůči svému nezletilému synovi (jež čítá období více než dvou let). Pominout přitom nelze ani trestní minulost odsouzeného, když z aktuálního opisu z evidence Rejstříku trestů ve spojení s trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, bylo zjištěno, že tento v rámci jím páchané trestné činnosti fakticky kontinuálně navázal na identické jednání, za které byl dříve pravomocně uznán vinným citovaným trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Z výše uvedených poznatků tak jednoznačně plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, přičemž ani předchozí pravomocné odsouzení tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí.
12. Ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze současně konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3T/41/2021, uložena sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře čtrnácti měsíců. Za tohoto stavu lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. N. příslušným soudem Slovenské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
13. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti ve vztahu k osobě odsouzeného M. N. vyhověl pouze částečně, a to ve vztahu k jeho odsouzení trestním příkazem Okresního soudu Nové Město nad Váhom, Slovenská republika, ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. 3T/41/2021, který nabyl právní moci dne 19. 8. 2021, zatímco ohledně cizozemského odsouzení M. N. trestním příkazem téhož slovenského soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 15T/118/2018, který nabyl právní moci dne 2. 7. 2019, návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu