11 Tcu 55/2023-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 4. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. O., narozeného XY v XY, okres XY, rozsudkem Okresního soudu Schwandorf, soudu pro mládež, Spolková republika Německo, ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 3 Ls 112 Js 6319/18 jug, a to při zahrnutí trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 3 Ls 112 Js 11019/16 jug, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Schwandorf, soudu pro mládež, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 3 Ls 112 Js 6319/18 jug, který nabyl právní moci téhož dne, byl A. O. (dále také jen „odsouzený“), uznán vinným ze spáchání trestného činu vydírání spojeného s násilím nebo pohrůžkou násilí podle § 255 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a trestného činu úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1 StGB. Za uvedené trestné činy – při zahrnutí trestu uloženého rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 3 Ls 112 Js 11019/16 jug, který nabyl právní moci téhož dne – cizozemský soud odsouzenému uložil souhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku a 6 (šesti) měsíců. Současně cizozemský soud podle § 64 StGB rozhodl o uložení ochranného opatření spočívající v umístění jmenovaného do odvykacího zařízení.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora označených trestných činů dopustil tím, že:
Dne 6. 5. 2018 v 00:00 hodin na pánské toaletě na diskotéce „4You“, na adrese XY, XY, vyzval hosta B. T., aby mu předal 50,00 EUR. Když to B. T. odmítl, odsouzený poškozeného zranil tím, že ho chytil rukou kolem krku a tlačil ho proti stěně kabiny na toaletě. Poškozený, jak odsouzený předpokládal a s čímž počítal, tímto utrpěl zarudnutí na krku, jakož i nejen nepatrné bolesti. Odsouzený současně vyhrožoval poškozenému slovy: „Buď mi dáš svou peněženku, nebo ti roztřískám držku“, aby ho pod dojmem již utrpěného a ještě hrozícího fyzického násilí přiměl k tomu, aby mu vydal svou peněženku.
Ze strachu z dalších fyzických útoků poškozený předal odsouzenému svou peněženku, z níž odsouzený, v souladu se svým předchozím úmyslem, vyjmul veškeré v ní obsažené hotové peníze v bankovkách ve výši 185,00 EUR a zastrčil je do kapsy svých kalhot, aby si je ponechal pro sebe, ačkoli věděl, že na toto neměl žádný nárok.
3. Z rozsudku cizozemského soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 3 Ls 112 Js 11019/16 jug, který nabyl právní moci téhož dne, se podává, že odsouzený byl uznán vinným proviněním těžkého ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 č. 4 StGB, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 25 odst. 2 StGB. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedeného provinění dopustil následovně:
Dne 21. 5. 2016 v 00:20 hodin spolu s odsouzeným F. ve vědomé a chtěné součinnosti zranili na prostranství před party stanem na XY v XY poškozeného A. S. tak, že poškozeného minimálně jednou udeřili pěstí do obličeje, takže tento upadl na zem. Odsouzený F. poté držel poškozeného v oblasti horní poloviny těla, zatímco odsouzený O. vzal hlavu poškozeného mezi své ruce a vrazil svým kolenem do obličeje poškozeného. Při páchání činu si byli oba odsouzení vědomi zvýšené nebezpečnosti svého společného jednání, jakož i tímto značně omezené možnosti poškozeného k obraně. Poškozený utrpěl, jak odsouzení přinejmenším museli předpokládat a s čímž počítali, mnohočetné oděrky kůže v obličeji a trpěl bolestmi hlavy po dobu cca jednoho týdne.
4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
6. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
7. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu loupeže podle § 173 tr. zákoníku a trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku).
8. Pokud se týká jednání odsouzeného z rozsudku Okresního soudu Schwandorf, soudu pro mládež, ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 3 Ls 112 Js 6319/18 jug, které bylo cizozemským soudem právně posouzeno jako trestný čin vydírání spojeného s násilím nebo pohrůžkou násilí podle § 255 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“) a trestný čin úmyslného ublížení na těle podle § 223 odst. 1 StGB, v tomto případě toto vykazuje nejméně znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený totiž proti jinému užil násilí a dále též pohrůžku násilí v úmyslu se zmocnit cizí věci.
9. Podmínka oboustranné trestnosti je též splněna ohledně odsouzení z rozsudku cizozemského soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 3 Ls 112 Js 11019/16 jug, kterým byl odsouzený uznán vinným proviněním těžkého ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 č. 4 StGB, jehož se dopustil ve spolupachatelství podle § 25 odst. 2 StGB. V tomto případě jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Jednání odsouzeného totiž bezprostředně směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví a odsouzený se tohoto dopustil společně s další osobou.
10. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
11. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním porušil právem chráněný zájem na ochraně před násilným odnímáním movitých věcí, které má oprávněný u sebe či jinak ve své moci. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen již citelný (nepodmíněný) trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení A. O. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
12. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 4. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu