11 Tcu 57/2024-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 27. 6. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanů České republiky J. P., a A. B., rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 20 Hv 39/22v, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Zemského soudu Linz, Rakouská republika, (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 19. 5. 2022, sp. zn. 20 Hv 39/22v, který nabyl právní moci téhož dne, byli J. P. (dále také jen „odsouzený“) a A. B. (dále také jen „odsouzená“) uznáni vinnými ze spáchání trestného činu závažné a profesionálně prováděné krádeže provedené částečně vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 5, § 129 odst. 1 č. 1, § 130 odst. 1, 1. případ a odst. 2, 2. případ, (dále jen „StGB“), dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 15 StGB. Za uvedený trestný čin byl oběma odsouzeným cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzení dopustili shora označeného trestného činu (stručně řečeno) tím, že:
následujícím osobám a oprávněným zástupcům odcizili movité věci patřících třetím osobám v celkové hodnotě přesahující 5 000 EUR, a to částečně vloupáním, s úmyslem neoprávněně se obohatit jejich přisvojením, přičemž tyto trestné činy páchali s úmyslem získat nikoliv malý a trvalý příjem po delší dobu, a to soustavným pácháním trestné činnosti, konkrétně A. ve vědomé a záměrné spolupráci s J. K., která je stíhána odděleně, 1) dne 6. 3. 2022 se v obci XY pokusili odcizit obchodní společnosti XY cenné předměty, a to tak, že páčidlem vypáčili kontejner na staveništi, přičemž tento skutek zůstal ve fázi pokusu; 2) dne 2. 3. 2022 v XY odcizili M. S. jízdní kolo značky Radon Bikes v hodnotě 2 500 EUR včetně zámku v hodnotě 50 EUR, a to tak, že vypáčili zámek kola; 3) dne 2. 3. 2002 v XY odcizili D. K. koloběžku značky Elektra v hodnotě 550 EUR tak, že ji odnesli z neuzamčeného sklepa na jízdní kola; 4) dne 2. 3. 2022 v XY odcizili M. G. koloběžku značky Elektra včetně zámku, brašny a držáku na mobilní telefon v celkové hodnotě 1 068,60 EUR tak, že tyto předměty odnesli z neuzamčeného sklepa na jízdní kola;
B. dne 6. 3. 2022 v XY ve vědomé a záměrné spolupráci 1) se pokusili G. M. odcizit cenné předměty vypáčením dveří do sklepa, přičemž tento skutek zůstal ve fázi pokusu; 2. odcizili S. M. S. elektrokolo značky Simplon v hodnotě 4 600 EUR, a to tak, že vypáčili kovovou mříž a rozbili dveře sklepa na jízdní kola a zámek jízdního kola; 3. odcizili K. S. horské kolo značky Scott v hodnotě 1 200 EUR a to tak, že vypáčili kovovou mříž a rozbili dveře sklepa na jízdní kola a zámek jízdního kola; 4. odcizili G. K. dva dekorativní kamenné lvy v hodnotě 60 EUR; 5. odcizili C. F. jízdní kolo značky Ghost v hodnotě 500 EUR, a to tak, že vypáčili kovovou mříž a rozbili dveře sklepa na jízdní kola; 6. odcizili R. M. jízdní kolo značky Scott v hodnotě 2 000 EUR, a to tak, že vypáčili kovovou mříž a rozbili dveře sklepa na jízdní kola.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že oba odsouzení jsou občany České republiky, kteří byli odsouzeni soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Jednání odsouzené pak vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku.
8. Odsouzení si totiž opakovaným jednáním přisvojili cizí movité věci tím, že se jich zmocnili, činu se dopustili v části vloupáním podle § 121 tr. zákoníku a způsobili na cizím majetku větší škodu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného jednání se navíc odsouzený dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech potrestán (viz bod 11. opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzení totiž svým jednáním zasáhli do vlastnického práva jiného a způsobili škodu, která již zcela výrazně překročila hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a takového činu se dopustili ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedené skutečnosti přitom nepochybně zvyšují společenskou škodlivost protiprávního jednání odsouzených. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že oběma odsouzeným byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení J. P. a A. B. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu