11 Tcu 70/2023-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 6. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky V. J., narozeného XY ve Varnsdorfu, okres Děčín, rozsudkem Okresního soudu Waldshut-Tiengen, Spolková republika Německo, ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 1 Ls 24 Js 5922/20, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Waldshut-Tiengen, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 2. 7. 2021, sp. zn. 1 Ls 24 Js 5922/20, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2021, byl V. J. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání pěti trestných činů krádeže podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta druhá č. 1, 3 německého trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Uvedených trestných činů se odsouzený dopustil ve spolupachatelství podle § 25 odst. 2 StGB. Za tyto trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 [jednoho] roku a 10 (deseti) měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený uvedených trestných činů dopustil (zjednodušeně řečeno) tím, že:
v době od 6. 11. 2019 do 6. 2. 2020, na různých místech, v pěti případech, společně s dalšími osobami, vždy ale se zvlášť trestně stíhaným a mezitím pravomocně odsouzeným M. S., vnikl do různých hotelových objektů, aby tam hledal kořist, především pak peníze v hotovosti, tyto si následně ponechal pro sebe, ačkoli věděl, na ně neměl žádný nárok. Odsouzený také ve všech případech za tímto účelem překonal jistící překážky, a to za použití fyzické síly. Uvedeným jednáním způsobil odsouzený škodu v celkové výši 19 046,55 EUR. Poškozením cizích věcí pak vnikla škoda ve výši 1 575,45 EUR.
Odsouzený přitom jednal vždy s úmyslem si opakovaným pácháním trestných činů obstarat průběžný zdroj příjmů, a to po určitou dobu a v určitém rozsahu.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku a trestného činu poškození cizí věci podle § 228 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a pokračujícího přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž společně s další osobou (či osobami) přisvojil cizí movité věci tím, že se jich zmocnil, způsobil na cizím majetku větší škodu a čin spáchal vloupáním ve smyslu § 121 tr. zákoníku. Uvedeného jednání se také dopustil, ačkoliv byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen (viz bod 2. opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného). Dále poškodil cizí věci a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Formální podmínka § 4a odst. 3 zákona je tedy splněna.
11. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil trestných činů, jimiž zasáhl do vlastnického práva jiného, a to vždy společně s další osobou. Celková škoda způsobená trestnou činností odsouzeného také několikanásobně překročila hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedené skutečnosti přitom nepochybně zvyšují společenskou škodlivost protiprávního jednání odsouzeného. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení V. J. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
13. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 6. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu