11 Tcu 76/2023-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 28. 6. 2023 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K., narozeného XY v XY, rozsudkem Okresního soudu Nesebăr, Bulharská republika, ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. NOHD 01202/2020, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Nesebăr, Bulharská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. NOHD 01202/2020, který nabyl právní moci téhož dne, byla schválena dohoda o vině a trestu, která byla uzavřena mezi státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Burgasu, územního oddělení v Nesebăru a M. K. (dále také jen „odsouzený“). Zároveň cizozemský soud uznal odsouzeného vinným ze spáchání trestných činů krádeže a vyhrožování. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen úhrnný (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a 4 (čtyř) měsíců.
2. Odsouzený se dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
dne 12. 7. 2020, ve čtyřech případech, na různých místech ve městě XY, obština Nesebăr, kraj Burgas, za podmínek pokračujícího trestného činu a nebezpečné recidivy odcizil cizí movité věci v celkové hodnotě 2 119,18 leva z majetku v rozsudku uvedených poškozených, a to bez jejich souhlasu, se záměrem si tyto nezákonně přivlastnit. Dále téhož dne, v lázeňském komplexu Sluneční pobřeží, hotelu T., v pokoji č. 1107 vyhrožoval zabitím poškozené T. N. L., narozené XY v XY. Odsouzený poškozenou chytil za pravou ruku, přitiskl ji ke zdi, vyndal pistoli a namířil ji k hlavě v oblasti jejího čela, čímž tato výhrůžka mohla u poškozené vyvolat oprávněný strach z jejího uskutečnění.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že podle § 4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku a trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku a dále též nejméně znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Odsouzený si totiž za podmínek uvedených v § 116 tr. zákoníku přisvojil cizí movité věci tím, že se jich zmocnil, způsobil tím na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán [srov. bod 13) a 14) opisu Rejstříku trestů odsouzeného]. Dále jinému se zbraní vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním totiž zasáhl hned více právem chráněných zájmů. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. K. výše označeným cizozemským rozhodnutím hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu