11 Tcu 76/2025-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. M., rozsudkem Okresního soudu Weiden in der Oberpfalz, Spolková republika Německo, ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 5 Ds 325 Js 3144/23, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Weiden in der Oberpfalz, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 27. 7. 2023, sp. zn. 5 Ds 325 Js 3144/23, který nabyl právní moci 4. 8. 2023, byl M. M. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovoleného vstupu na území po vyhoštění a trestných činů nedovoleného pobytu po vyhoštění. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedených trestných činů (stručně řečeno) dopustil takto:
Rozhodnutím Předsednictva vlády v Darmstadtu ze dne 12. 12. 2022 bylo rozhodnuto, že odsouzený ztratil právo na vstup do a pobyt ve Spolkové republice Německo. Byl vyzván, aby Spolkovou republiku Německo opustil do jednoho měsíce po vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Tento zákaz byl uložen na tři roky a prohlášen za okamžitě vykonatelný. Odsouzený o tomto všem věděl. Rozhodnutí mu bylo doručeno ve věznici Darmstadt a po propuštění z věznice dne 23. 2. 2023 byl dne 24. 2. 2023 vyhoštěn do České republiky.
Následně odsouzený v rozporu s výše uvedeným zákazem přicestoval do Spolkové republiky Německo a pobýval zde v následujících případech:
1. dne 27. 2. 2023 v přesně nezjištěné době před 17:34 hodin, přicestoval z České republiky do Spolkové republiky Německo a zdržoval se zde až do následné policejní kontroly v 17:34 hodin provedené policisty z Policejního inspektorátu Vohenstrauß v oblasti sjezdu z dálnice na XY, a byl vyhoštěn.
2. dne 28. 2. 2023 kolem 9:00 hodin znovu přicestoval z České republiky do Spolkové republiky Německo v oblasti u XY a zdržoval se zde až do následné policejní kontroly. Odsouzený byl následně vyhoštěn. O pouhé tři hodiny později, ve 12:00 hodin, opět přicestoval do Spolkové republiky Německo v okolí XY a byl znovu vyhoštěn.
3. dne 4. 3. 2023 v blíže nezjištěné době před 11:42 hodin znovu přicestoval z České republiky na území Spolkové republiky Německo a zdržoval se zde až do policejní kontroly v 11:42 hodin u XY na státní silnici XY, XY.
Odsouzený věděl, že byl dne 24. 2. 2022 vyhoštěn z území Spolkové republiky Německo, že nemá žádné zvláštní povolení ke vstupu, a že mu byl dne 12. 12. 2022 Předsednictvem vlády v Darmstadtu uložen zákaz vstupu a pobytu na dobu tří let.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Spolkové republiky Německo. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 29. 8. 2023.
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený vstoupil na území Spolkové republiky Německo, ačkoliv bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění, tedy nikoliv na území České republiky, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně HUCLOVÁ, H. In: POLÁK, P., HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním porušil zájem na řádném výkonu (realizaci) rozhodnutí orgánů veřejné moci. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení M. M. výše označeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 9. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu