11 Tcu 78/2024-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 24. 9. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky V. Ř., rozsudkem Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 Ds 35 Js 2538/16, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 1 Ns 35 Js 2538/16, jimiž byl uznán vinným pokusem trestného činu krádeže a trestným činem poškození cizí věci (bod II.1. rozsudku Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 Ds 35 Js 2538/16), při zahrnutí trestu z trestního příkazu Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 6 Cs 35 Js 10981/15, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky V. Ř., rozsudkem Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 Ds 35 Js 2538/16, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 1 Ns 35 Js 2538/16, jimiž byl uznán vinným trestným činem podvodu ve třech případech (body II.2. až 4. rozsudku Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 Ds 35 Js 2538/16).
1. Rozsudkem Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 15. 5. 2017, sp. zn. 6 Ds 35 Js 2538/16, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Passau, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský odvolací soud“), ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 1 Ns 35 Js 2538/16, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2018, byl V. Ř. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným pokusem trestného činu krádeže a trestným činem poškození cizí věci (bod II.1. rozsudku cizozemského soudu), a dále trestným činem podvodu ve třech případech (body II.2.
až 4. rozsudku cizozemského soudu). Za pokus trestného činu krádeže a trestný čin poškození cizí věci uložil cizozemský odvolací soud odsouzenému, při zahrnutí trestu z trestního příkazu Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 6 Cs 35 Js 10981/15, souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a jednoho měsíce. Za trestný čin podvodu ve třech případech pak odsouzenému uložil cizozemský odvolací soud (samostatný) úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený (stručně řečeno) dopustil shora označených trestných činů tím, že:
II.1. v přesně nezjištěné době od 17:00 hodin dne 11. 12. 2015 do 07:30 hodin dne 12. 12. 2015 se násilím vnikl do kaple „XY“ v XY, XY, aby prohledal vnitřek kaple a našel předměty vhodné k odcizení a následně je odcizil. Nejprve se pokusil vypáčit zamčené vstupní dveře, které vedou přímo do kostela, nástrojem, jehož přesnou povahu se nepodařilo určit. To se mu však nepodařilo. Použití pákového nástroje způsobilo poškození v podobě stop po páce na dřevěném rámu dveří v oblasti zámku dveří, což odsouzený očekával a počítal s tím. Horní polovina těchto vstupních dveří byla prosklená; prosklení bylo chráněno deseti svislými dřevěnými tyčemi. Odsouzený vylomil pět těchto tyčí, a to na pravé straně okna, a poté sklo rozbil. Tímto otvorem pak vnikl do kaple. Napravo od vstupních dveří byla pojistková skříň, kterou odsouzený vypáčil. Pod ní se nacházela uzamčená, bíle natřená kovová schránka na oběti zasazená do zdi. Odsouzený se ji pokusil rozbít pomocí blíže neidentifikovatelného nástroje, aby se dostal k hotovosti, která se měla nacházet uvnitř. To se mu však nepodařilo. Tímto jednáním došlo k poškození obětní schránky, páka zanechala stopy na kovu a laku, což odsouzený očekával a byl s tím smířen. Vlevo a vpravo od oltáře, naproti vstupním dveřím, se nacházely další dvě obětní skříňky na svíčky, které se odsouzený rovněž pokusil vypáčit, což se mu opět nepodařilo a rovněž tím došlo k poškození v podobě stop po páce, s čímž odsouzený počítal. Velká obětní svíce v hodnotě cca 80,00 EUR umístěná v prostoru oltáře během celé akce spadla na zem a rozbila se, přičemž ve prospěch odsouzeného svědčí domněnka, že tuto svíci nehodil na zem úmyslně, ale že pouze věděl a počítal s tím, že může spadnout a poškodit se. Jak odsouzený rovněž očekával a byl s tím smířen, hmotná škoda na dveřích kaple (náklady na opravu) činila s ohledem na výše uvedené poškození přibližně 600,00 EUR. Škodu způsobenou otisky páky na obětních skříňkách nelze přesně vyčíslit, ale pohybuje se přinejmenším v řádu několika eur.
II.2. až 4. v období od 3. 3. 2016 do 6. 3. 2016 si pronajal ubytování v XY ve třech případech, přičemž se vydával za zákazníka, který je ochoten a schopen zaplatit. Ve skutečnosti ve všech jednotlivých případech odsouzený již od počátku neměl v úmyslu zaplatit dohodnutou cenu za poskytnuté služby. Příslušné pokoje a další služby by odsouzenému ze strany majitelů provozoven ani jejich jednajících zaměstnanců nebyly poskytnuty, pokud by jim byla známa jeho neochota zaplatit. Odsouzený naopak ušetřil příslušné náklady a způsobil tak celkovou škodu ve výši nejméně 663,60 EUR.
3. Trestním příkazem Okresního soudu Pasov, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 6 Cs 35 Js 10981/15, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2016, byl odsouzený shledán vinným ze spáchání pokusu trestného činu krádeže. Za uvedený trestný čin uložil tento cizozemský soud odsouzenému trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon však podmíněně odložil.
4. Podle skutkových zjištění tohoto cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu tím, že:
v blíže nezjištěné době mezi 11. 4. 2015, 22:30 hodin a 12. 4. 2015, 06:00 hodin se pokusil násilím vniknout do uzamčeného prostoru kuchyně v restauraci „XY“ na adrese XY v XY, a to tak, že se pokusil otevřít dveře kuchyně pomocí kovového kusu na přívěsku na klíčích k pokoji č. XY, což se mu však nepodařilo, a proto od svého plánu vloupat se do prostoru kuchyně upustil. Měl v úmyslu kuchyň restaurace prohledat, najít zde něco, co by stálo za odcizení a následně si to ponechat, aniž by k tomu měl právo. Kovový kus přívěsku nechal na parapetu na schodišti a klíč od pokoje na recepci. Pokoj s číslem XY v „XY“ si rezervoval pod falešnými osobními údaji „R. W.“, aby zamaskoval svoji totožnost.
5. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
6. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou pouze částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
7. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
8. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu krádeže podle § 205 tr. zákoníku, poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a podvodu podle § 209 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 7. 5. 2022.
9. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného uvedené pod bodem II.1. rozsudku cizozemského soudu vykazuje nejméně znaky pokusu přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a dokonaného přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Dále protiprávní jednání odsouzeného uvedené pod body II.2. až 4. rozsudku cizozemského soudu vykazuje všechny znaky pokračujícího přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku. Pokud se týká odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu Passau, Spolková republika Německo, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 6 Cs 35 Js 10981/15, který nabyl právní moci dne 23. 2. 2016, také v tomto případě vykazuje jednání odsouzeného nejméně znaky pokusu přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
10. V posuzované věci jsou však dány pouze částečně podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním porušil vždy zájem na ochraně majetku třetích osob. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byly cizozemským odvolacím soudem uloženy dva samostatné tresty. Za jednání uvedené pod bodem II.1. rozsudku cizozemského soudu nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a jednoho měsíce, tedy již citelný trest ve smyslu ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V případě odsouzení za jednání uvedené pod body II.2. až 4. rozsudku cizozemského soudu byl však odsouzenému cizozemským odvolacím soudem uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání toliko osmi měsíců. Takový trest však již nepochybně nelze považovat za nezanedbatelný trest, neboť ze shora citované rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že z hlediska postupu podle § 4a odst. 3 citovaného zákona lze za odpovídající trest považovat toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku. Z tohoto důvodu také nejsou ve vztahu k shora uvedenému odsouzení pro trestný čin podvodu dány podmínky materiální povahy.
11. V projednávané věci jsou tedy pouze v části splněny podmínky pro to, aby se na odsouzení V. Ř. výše označenými rozhodnutími cizozemských soudů hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu