11 Tcu 81/2024-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 19. 9. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky E. P., rozsudkem Okresního soudu Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 40 Ds 720 Js 23160/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Rozsudkem Okresního soudu Bautzen, Spolková republika Německo (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 40 Ds 720 Js 23160/21, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2022, byl E. P. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestných činů fyzického útoku na veřejné činitele, urážky, ublížení na zdraví a vyhrožování. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů tím, že:
dne 7. 9. 2021 kolem 22:00 hodin na křižovatce XY v XY v podnapilém, nikoli však opilém stavu, byl kontrolován zemskými policisty, předběžně zadržen a následně předán spolkovým policistům, kteří zařídili, aby byl převezen na stanici inspektorátu policie Ebersbach na adrese Camillo-Gocht-Straße 9 v Ebersbach -Neugersdorf.
Po příjezdu na policejní stanici dne 7. 9. 2021 krátce po 23:00 hodině odsouzený vyhrožoval svědkovi H. mj. slovy: "Počkám si na tebe, zabiju tě" a označoval hlavního komisaře H. a další policisty mj. slovy: "čurák" a "honibrk", aby vyjádřil své pohrdání.
Přestože odsouzený identifikoval přítomné osoby jako příslušníky spolkové policie, jejich výzvám se bránil. Mimo jiné nevyhověl pokynu, aby se nepřibližoval k přítomné tlumočnici paní N. Při dalším odmítání předvedení na policejní stanici odsouzený zranil policistu vrchního komisaře G. cíleným úderem hlavou do nosu, v důsledku čehož poškozený G. utrpěl bolestivé pohmoždění nosu, což odsouzený přinejmenším akceptoval.
Dechová zkouška na alkohol provedená dne 7. 9. 2021 krátce po 22:20 hodině prokázala hodnotu 0,98 promile, krevní vzorek odebraný dne 8. 9. 2021 ve 12:55 hodin prokázal koncentraci alkoholu v krvi 0,17 promile.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu násilí proti úřední osobě podle § 325 tr. zákoníku).
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odsouzený totiž užil násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním porušil zájem na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení E. P. výše označeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 9. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu