11 Tcu 84/2025-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 10. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidence přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky R. K., rozsudkem Okresního soudu Regensburg, Spolková republika Německo, ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 30 Ds 309 Js 23917/22.
1. V přesně nezjištěné době mezi 20. 8. 2022, 21:30 hodin a 21. 8. 2022, 00:08 hodin, pravděpodobně dne 20. 8. 2022 kolem 23:30 hodin, odsouzený ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhaným S. na základě společného předem připraveného plánu odcizil z pozemku poškozeného T. S. na XY v XY, z tam umístěné nezamčené garáže, dvě jízdní kola značek Stevens a Giant v celkové hodnotě přibližně 1 000 EUR, aby si tato bez zaplacení ponechal.
2. Bezprostředně poté odjeli odsouzený a odděleně stíhaný S. s odcizenými koly k obytnému domu poškozeného A. na adrese XY v XY. Po příjezdu na místo měl odsouzený v úmyslu ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhaným S. na základě předem připraveného společného plánu odcizit elektrokolo značky Scott v hodnotě přibližně 2 500 EUR a další elektrické kolo značky BFF v hodnotě přibližně 1 500 EUR. Obě kola byla zaparkována na pozemku ve stojanu na kola a majitel a obyvatel pozemku, poškozený A., je propojil zámkem na kola, aby zabránil jejich odcizení. Odsouzený měl v úmyslu ve vědomé a úmyslné spolupráci s odděleně stíhaným S. tento zámek násilně otevřít pomocí zahradních nůžek, které si opatřil na neznámém místě v obci XY, a následně si kola přivlastnit, aby si je mohl nechat bez zaplacení. Navzdory společnému plánu se odsouzenému a odděleně stíhanému S. nepodařilo zámek nůžkami násilně otevřít. Jelikož se odsouzený a odděleně stíhaný S. domnívali, že jsou sledováni, upustili od svého dalšího záměru a opustili pozemek.
Odsouzený měl v obou případech v úmyslu opakovaným pácháním podobných krádeží získat nejen dočasný zdroj příjmů značného rozsahu a nezanedbatelné váhy, aby si tímto způsobem mohl financovat své živobytí. Odcizené zboží mělo být následně převezeno na území České republiky a tam zpeněženo.
3. V průběhu následné kontroly jeho osoby na místě měl odsouzený vědomě a úmyslně u sebe 1,9 gramu (hrubé hmotnosti) metamfetaminu. Metamfetamin byl přinejmenším nižší průměrné kvality s obsahem účinné látky nejméně 20 % metamfetaminové báze, s čímž odsouzený počítal. Odsouzený přitom věděl, že nemá povolení potřebné pro nakládání s omamnými látkami.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že nejsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Spolkové republiky Německo. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 16. 3. 2023. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.).
7. Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, avšak některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, v takovém případě se jako na odsouzení soudem České republiky hledí jen na část odsouzení, které se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, přitom určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u kterého není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), se zamítne.
8. Nejvyšší soud při posuzování případu odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna ve vztahu k jednání pod bodem II. 3 cizozemského rozsudku, které bylo cizozemským soudem právně posouzeno jako trestný čin nedovoleného přechovávání omamných látek, neboť toto nevykazuje znaky žádného trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky (srov. zejména § 284 tr. zákoníku; stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, Tpjn 301/2013, uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.).
9. Naopak ohledně jednání uvedeného pod body II. 1 a 2 je podmínka oboustranné trestnosti splněna, neboť tam uvedené jednání vykazuje nejméně znaky pokusu pokračujícího přečinu krádeže podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku [srov. bod 11) opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného].
10. S ohledem na výše uvedené je tedy zřejmé, že podmínka oboustranné trestnosti činu, která je nezbytným předpokladem pro postup podle § 4a odst. 3 citovaného zákona, byla splněna toliko ve vztahu k části jednání odsouzeného popsaného v rozsudku cizozemského soudu. V důsledku uvedeného však nejsou v posuzované věci zároveň dány i všechny podmínky materiální povahy, neboť z výrokové části rozsudku cizozemského soudu vyplývá, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku byl uložen jako úhrnný. Je tedy zřejmé, že zbývající část uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody za jednání uvedené pod body II. 1 a 2 rozsudku cizozemského soudu již nelze podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu považovat za dostačující, resp. nezanedbatelný z hlediska naplnění podmínek materiální povahy stanovených pro daný postup, když podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018, aj. – lze z hlediska postupu podle § 4a odst. 3 citovaného zákona považovat za odpovídající trest toliko nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře nejméně jednoho roku.
11. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti nevyhověl a tento zcela zamítl.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu