11 Tcu 9/2025-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. 2. 2025 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky P. R., rozsudkem Okresního soudu Halden, Norské království, ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 15-077507MED-HALD.
1. Rozsudkem Okresního soudu Halden, Norské království (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 15-077507MED-HALD, který nabyl právní moci téhož dne, byl P. R. (dále též jen „odsouzený”) uznán vinným trestným činem nezákonného dovozu omamných a psychotropních látek podle § 162 odst. 1, 2 norského trestního zákona. Za uvedený trestný čin byl cizozemským soudem jednak odsouzen k (nepodmíněnému) trestu odnětí svobody v trvání tří let a jednak k trestu propadnutí věci, resp. věcí, a to mobilních telefonů zn. Nokia a Samsung a dále navigace zn. Garmin.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného trestného činu dopustil tím, že:
v sobotu 29. 3. 2014 přibližně ve 13:20 hodin převezl přes hraniční přechod XY ze Švédska do Norska 981 gramů technicky čistého metamfetaminu ukrytého v osobním automobilu značky Škoda Octavia s českou registrační značkou XY.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4 odst. 2 zákona.
5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4 odst. 2 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se do rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky soudem jiného než členského státu Evropské unie, nejde-li o odsouzení soudem Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, nebo mezinárodním soudem, který splňuje alespoň jednu z podmínek uvedených v § 145 odst. 1 písm. b) nebo c) zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, jestliže se toto odsouzení týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a zápis do rejstříku trestů je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného než členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Norského království. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku).
7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění cizozemského soudu totiž jednoznačně vyplývá, že se v daném případě jednalo o neoprávněný dovoz celkem 981 gramů chloridu metamfetaminu (zvaného pervitin) s průměrnou koncentrací 95 %, tedy látky obsahující 931,95 gramů účinné látky této drogy, z cizího státu, a to zjevně za účelem její další distribuce třetím osobám. Odsouzený přitom daný čin spáchal ve velkém rozsahu, tj. podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu, ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v množství větším než 600 gramů účinné látky (v případě hydrochloridu metamfetaminu). Formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona jsou proto v případě odsouzeného splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se totiž dopustil úmyslné trestné činnosti, k jejímuž stíhání je Česká republika zavázána mimo jiné i mezinárodními úmluvami. Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl uložen citelný (nepodmíněný) trest odnětí svobody (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení P. R. výše označeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 2. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu