11 Tcu 93/2024-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. 11. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky A. K., trestním příkazem Okresního soudu Senica, Slovenská republika, ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 2T/84/2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
1. Trestním příkazem Okresního soudu Senica, Slovenská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 2T/84/2021, který nabyl právní moci dne 22. 11. 2021, byl A. K. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 360 odst. 1, odst. 2 písm. b) slovenského trestního zákona ve spojení s § 139 odst. 1 písm. c), e) slovenského trestního zákona. Za uvedený přečin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označeného trestného činu (stručně řečeno) tím, že:
dne 5. 7. 2021 v 16:45 hodin v obci XY, v prostorách rodinného domu č. p. XY, vyhrožoval svojí sestře B. K. a svojí matce A. K., že je zabije, postará se, aby jejich matka skapala, taktéž dne 6. 7. 2021 v 10:45 hodin v obci XY, v rodinném domě č. p. XY, vyhrožoval svojí sestře B. K. slovy „stejně tě poleju kyselinou“ a vulgárně jí nadával, přičemž tyto výhrůžky odsouzený v pravidelných a častých intervalech opakoval od měsíce března 2021, a tímto svým jednáním vzbudil u B. K. důvodnou obavu o její život a zdraví a dále též o život a zdraví její matky A. K., že svoje výhrůžky naplní, a to vzhledem k předcházejícím fyzickým útokům, které směřovaly na její osobu, přičemž těmito však nezpůsobil poškozené žádná zranění.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (jmenovitě trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů dne 14. 10. 2022.
7. Konkrétně protiprávní jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Odsouzený totiž jinému vyhrožoval usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou proto splněny.
8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený svým jednáním porušil zájem na ochraně klidného mezilidského soužití před některými závažnými formami výhrůžek. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen již citelný (nepodmíněný) trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení A. K. výše označeným rozhodnutím cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 11. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu