11 Tcu 99/2024-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 14. 11. 2024 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky D. S., rozsudkem Zemského soudu Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 30 Hv 40/23y, jímž byl uznán vinným zločinem profesionálně provedené závažné krádeže spáchané vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 2 a 5, § 129 odst. 1 č. 1 a 2, § 130 odst. 2 rakouského trestního zákoníku (bod II. rozsudku), a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 3 (třech) let a 4 (čtyř) měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky D. S., rozsudkem Zemského soudu Krems an der Donau, Rakouská republika, ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 30 Hv 40/23y, a to pro přečin nedovoleného držení zakázaných zbraní podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních (bod I. rozsudku), a jemu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) měsíců.
1. Rozsudkem Zemského soudu Krems an der Donau, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 30 Hv 40/23y, který nabyl právní moci dne 13. 2. 2024, byl D. S. (dále také jen „odsouzený“) uznán vinným přečinem nedovoleného držení zakázaných zbraní podle § 50 odst. 1 č. 2 rakouského zákona o zbraních, a dále zločinem profesionálně provedené závažné krádeže spáchané vloupáním podle § 127, § 128 odst. 1 č. 2 a 5, § 129 odst. 1 č. 1 a 2, § 130 odst. 2 rakouského trestního zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců.
2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený dopustil shora označených trestných činů (stručně řečeno) tím, že:
v XY a na dalších místech v Rakousku
I./ od blíže nezjištěné doby nejméně do 17. 4. 2023 v XY přechovával zakázanou zbraň podle § 17 odst. 1 bodu 6 WaffG, a to teleskopický obušek, který lze roztáhnout z 25 na 93 cm a který je na předním konci zatížen masivním materiálem;
II./ v noci z 16. na 17. 4. 2023 se ve vědomé a úmyslné součinnosti jako spolupachatelé s L. U., který je stíhán samostatně, za účelem výdělku (§ 70 odst. 1 bod 3 StGB) a v úmyslu se protiprávně obohatit vloupáním zmocnili movitých věcí patřících následujícím osobám v celkové hodnotě přesahující 5 000 EUR, konkrétně A./ R. A. a M. A. odcizili z pronajaté garáže č. 5 v XY motokrosový motocykl Honda CRF250R v hodnotě cca 8 501,50 EUR, jeden pár motokrosových bot v hodnotě cca 649,95 EUR, čtyři hliníkové ráfky na auto v hodnotě cca 550 EUR, motocyklovou přilbu v hodnotě asi 600 EUR a elektrokolo Giant v hodnotě asi 3 300 EUR, a to tak, že za použití značné fyzické síly otevřeli vrata garáže;
B./ v XY z místnosti sloužící k bohoslužbám, konkrétně z kaple XY, odcizili oprávněným osobám obce XY,48 EUR z obětní kasičky, a to tak, že páčidlem vypáčil železné dveře a dřevěné dveře kaple za nimi a štípačkou přeřízl visací zámek obětní kasičky.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou ve vztahu k odsouzenému pouze částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona.
5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Z obsahu připojeného spisu dále vyplývá, že citovaný rozsudek cizozemského soudu byl zaznamenán do evidence Rejstříku trestů přede dnem 1. 7. 2024.
7. Pokud jde o druhou formální podmínku postupu podle § 4a odst. 3 zákona, tedy podmínku oboustranné trestnosti činu, zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna.
8. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod číslem 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne.
9. Nejvyšší soud při posuzování dané trestní věci odsouzeného dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě jednání uvedeného pod bodem I. výrokové části rozsudku cizozemského soudu spočívajícího v přechovávání zakázané zbraně – teleskopického obušku. To proto, neboť takové jednání odsouzeného nenaplňuje znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 tr. zákoníku, ale ani žádného jiného z trestných činů podle právního řádu České republiky. Nejvyšší soud proto návrh Ministerstva spravedlnosti podle § 4a odst. 3 zákona ohledně cizozemského odsouzení ve vztahu k tomuto skutku a jemu odpovídající část trestu zamítl.
10. Naproti tomu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu je naplněna jednáním odsouzeného uvedeným pod bodem II. rozsudku cizozemského soudu. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 116 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Odsouzený si totiž společně s další osobou přisvojil cizí movité věci tím, že se jich zmocnil a způsobil na cizím majetku větší škodu ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Současně platí, že shora uvedeného jednání se odsouzený dopustil za podmínek stanovených v § 116 tr. zákoníku, a to přesto, že byl za takový čin v předchozích třech letech potrestán (srov. bod 8. opisu z evidence Rejstříku trestů odsouzeného). V této části tedy byly formální podmínky § 4a odst. 3 zákona splněny.
11. Zároveň jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním zasáhl do vlastnického práva jiného a způsobil škodu, která již zcela výrazně převyšuje hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018).
12. Nejvyšší soud tak uzavírá, že návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl pouze částečně, a to v rozsahu stanoveném pod bodem I. výroku tohoto usnesení. S ohledem na tuto skutečnost Nejvyšší soud rozhodl tak, že část trestu odnětí svobody uloženého tomuto odsouzenému činí tři roky a čtyři měsíce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu