11 Tdo 128/2024-195
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2024 o dovolání obviněného P. N., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 4 To 361/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 24/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 7 T 24/2023, byl obviněný P. N. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 10 (deset) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 20 (dvaceti) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na 2 (dva) roky. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a. s. IČ 411 97 518 se sídlem České Budějovice, Žižkova 22 částku 17 087 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 21. 2. 2023 do zaplacení.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
dne 27. srpna 2022 ve 12.10 hodin jako řidič osobního automobilu zn. Mazda 3, reg. zn. XY při jízdě po silnici I. třídy číslo XY ve směru od XY na XY, okres XY ve vzdálenosti přibližně 120 m před železničním přejezdem č. XY porušil povinnost, kterou mu ukládal jako řidiči § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. tím, že nevěnoval pozornost situaci před svým vozidlem, v důsledku toho nestačil včas zareagovat na osobní automobil zn. Opel reg. zn. XY, stojící se zapnutým pravým směrovým ukazatelem na pravém okraji vozovky a do tohoto vozidla zezadu narazil, čímž způsobil spolujezdci ve vozidle Opel poškozenému D. P. zranění, spočívající v těžkém podvrtnutí krční páteře s poraněním vazů mezi druhým až čtvrtým trnem krční páteře, které poškozeného D. P. omezovalo podstatným způsobem zejména bolestivostí a hybností, neboť po dobu 6 týdnů byl nucen nosit krční límec a poté ještě po dobu 4 týdnů nemohl vykonávat běžné fyzické aktivity, a řidiči osobního automobilu zn. Opel poškozenému M. M. způsobil zranění spočívající ve středně těžké distorzi krční páteře, distorzi pravého hlezna a zhmoždění od bezpečnostního pásu, které poškozeného M. M. omezovalo v hybnosti a bolestivostí po dobu kolem 4 týdnů.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, sp. zn. 4 To 361/2023, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit na náhradě škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, a. s., IČ 41197518, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, částku 17 087 Kč (sedmnáct tisíc osmdesát sedm korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím od 19. 5. 2023 do zaplacení. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovaným rozsudkům soudů nižších stupňů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný konkrétně namítal, že pro přesvědčivé a objektivní posouzení otázky těžkého ublížení na zdraví u poškozeného D. P. bylo naprosto nezbytné k objasnění tohoto znaku skutkové podstaty přečinu podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, tak jak se provedení tohoto důkazu domáhal dovolatel v přípravném řízení, ale zejména při jednání u soudu prvního stupně. Soud prvního stupně se otázce řádného objasnění tohoto znaku nevěnoval dostatečně a v podstatě vycházel z lékařských zpráv vypracovaných MUDr. Pavlem Míkou, lékařem ortopedického oddělení Nemocnice Pelhřimov, do kterých se promítly subjektivní stesky poškozeného P. Návrh dovolatele, aby dokazování bylo doplněno o zpracování znaleckého posudku za účelem objektivního vyhodnocení, zda zranění D. P. je těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku, či nikoliv, soud prvního stupně bez bližšího, resp. jakéhokoliv odůvodnění, zamítl. Se závěry soudu prvního stupně se ztotožnil odvolací krajský soud. Dovolatel je přesvědčen že bez zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, nelze s potřebnou mírou jistoty uzavřít, že poškozený P. při dopravní nehodě utrpěl poranění vazů mezi 2. až 4. trnem krční páteře.
5. Odmítnutím opakovaně navrhovaného doplnění dokazování o zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, když zamítnutí těchto návrhů nebylo v podstatě vůbec v přípravném řízení, ani v řízení před soudy zdůvodněno, dovolatel důvodně vnímá jako porušení jeho práva na spravedlivý proces a neprovedení neopomenutelného důkazu, což zakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když nebyl nedůvodně proveden navrhovaný podstatný důkaz.
6. Na základě uvedeného dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z důvodů shora uvedených zrušil podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. 5. 2023, č. j. 7 T 24/2023-156, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2023, č. j. 4 To 361/2023-175, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolatel namítá, že nalézací soud řádně neodůvodnil, proč nevyhověl jeho důkaznímu návrhu opatřit ke zranění poškozeného znalecký posudek z oboru zdravotnictví, přičemž dovolatel v závěru hlavního líčení dne 18. 5. 2023 skutečně takový důkazní návrh učinil a soud prvního stupně jej zamítl, aniž by byly v protokolu nebo v odůvodnění jeho rozsudku uvedeny důvody tohoto zamítnutí. Tento nedostatek však napravil odvolací soud, který v bodech 6, 10 a 11 odůvodnění svého rozsudku věcně adekvátním způsobem odůvodnil nadbytečnost takového znaleckého posudku. Podrobně se zde vyjádřil i k námitkám dovolatele, že poškozený se i v době tvrzených omezení zúčastnil trenérského kurzu a studijního pobytu. S argumentací odvolacího soudu se státní zástupce ztotožnil a v podrobnostech na ni pro stručnost odkázal.
8. Odvolací soud nevyžádání znaleckého posudku věcně adekvátně odůvodnil a neprovedení tohoto důkazu tak není možno považovat za nedůvodné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tímto konstatováním je obsah dovolání vyčerpán, když jiné námitky dovolatel neučinil. Zejména neučinil ani námitky proti právnímu posouzení soudy zjištěných zdravotních omezení poškozeného jakožto těžké újmy na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku.
9. Závěrem státní zástupce konstatoval, že dovolatel omezil svou námitku výlučně na tvrzení o existenci důkazu opomenutého – nevyžádání znaleckého posudku. S touto námitkou se již dostatečně a správně vypořádal odvolací soud. Proto takové dovolání považuje za zjevně neopodstatněné ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002.
10. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedené ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
14. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
15. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
16. Naproti tomu je nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
17. V rámci námitky směřované vůči procesu dokazování obviněný namítl existenci tzv. opomenutého důkazu, kterou lze nejen formálně, ale i materiálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když vyjádřil své přesvědčení, že pro objektivní posouzení otázky těžkého ublížení na zdraví u poškozeného D. P. bylo naprosto nezbytné k objasnění tohoto znaku skutkové podstaty přečinu podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, což však soudy zamítly.
18. Nejvyšší soud nejprve připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jakým způsobem vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Oba nižší soudy přitom svá rozhodnutí vydaná v nyní posuzované věci řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na jejich odůvodnění vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, jakým způsobem se vypořádaly s obhajobou obviněného. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, jež vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz též v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo.
19. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že zranění poškozeného P. vykazuje podle § 122 odst. 2 písm. e) (pozn. správně patří „písm. i“) tr. zákoníku těžkou újmu na zdraví, kterou se rozumí vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění trvající delší dobu. Podle ustálené soudní judikatury se za těžkou újmu na zdraví považuje doba minimálně 6 týdnů, po kterou trvá zdravotní handicap zraněné osoby. V případě poškozeného D. P. bylo toto léčení ještě delší, když podle vyjádření ošetřujícího lékaře trvalo po dobu až 8 týdnů. Na tomto závěru nemůže změnit ničeho ani fakt, že poškozený v průběhu léčení absolvoval studijní pobyt mimo území České republiky či víkendový kurz za účelem získání tenisové licence, neboť i při těchto pobytech byl poškozený velmi limitován svým zdravotním stavem, jemuž samozřejmě své životní potřeby a úkony přizpůsoboval. Nejzásadnějším zraněním poškozeného P. byla distorze krční páteře, tedy tzv. whiplash syndrom (opěrkový syndrom), tedy na základě neurologického vyšetření mu bylo diagnostikováno poškození vazů v okolí obratlů (v podrobnostech srov. body 15 a 16 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
20. Odvolací soud uvedl, že pokud v prvostupňovém řízení zazněl požadavek na zpracování soudně-lékařského znaleckého posudku pro kategorizaci zranění obou poškozených, pak okresní soud, ale již i státní zástupce intervenující v hlavním líčení (viz č. l. 148 spisu), přesvědčivě vyložil, proč je znalecký posudek nadbytečný. V řízení byly opatřeny lékařské zprávy k poranění a době léčení poškozeného P. (č. l. 53a, 54 spisu), tyto byly doplněny odborným vyjádřením (č. l. 52 a 53 spisu) a kompletovány i úředním záznamem o konzultaci s lékařským specialistou (viz č. l. 57). Z těchto dokumentů vyplývá, že poškozený P. byl v běžném způsobu života vzniklým poraněním omezen a léčen po dobu nejméně 6-ti týdnů. O validitě této informace neměl ani odvolací soud pochybnosti a považoval proto za nadbytečné zjišťovat tento údaj prostřednictvím soudně-lékařského znaleckého posudku, od něhož nelze očekávat nic nového (srov. bod 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Namítá-li obviněný, že u poškozeného P. nemohla vzniknout těžká újma na zdraví, neboť v době svého léčení absolvoval kurz k získání tenisové licence a studijní pobyt v zahraničí, pak i s touto výhradou se prvostupňový soud přesvědčivě vypořádal. Lze snad jen dodat, že dopad změny zdravotního stavu do života pacienta závisí vždy jednak na charakteru zdravotní změny a současně i na charakteru aktivit, pro něž změna zdravotního stavu představuje určitou limitaci. Poškozený P. zúžil svou účast na tenisovém kurzu pouze na teoretickou část a usměrnil své chování i při studijním pobytu na Maltě (v podrobnostech srov. bod 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
21. Vzhledem ke shora uvedenému odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů je podle Nejvyššího soudu v nyní posuzované věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by tak neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností příslušnými soudy provedeného dokazování. Nejvyšší soud se přitom v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu obsaženými zejména v bodě 6. odůvodnění jeho rozhodnutí.
22. Ze shora uvedeného je zřejmé, že námitky uplatněné v dovolání obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného P. N. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 2. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu