11 Tdo 132/2022

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2022 o dovolání obviněného J. L., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 12 To 132/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 65/2021, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá.

1. M. H., narozené XY, v XY nejméně v 60 případech v přesně nezjištěném období nejméně od ledna 2012 do července 2016 předepsal léky s účinnou látkou tramadol, a to konkrétně celkem 12 ks balení léku Tramadol Retard Actavis 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet) a 92 ks balení léku Tramal Retard Tablety 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet),

2. K. H., narozené XY, v XY nejméně v 10 případech v přesně nezjištěném období nejméně od srpna 2012 do října 2015 předepsal léky s účinnou látkou tramadol, a to konkrétně 5 ks balení léku Tramadol Retard Actavis 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet) a 30 ks balení léku Tramal Retard Tablety 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet),

3. A. B., narozené XY, v XY nejméně v 8 případech v přesně nezjištěném období nejméně od ledna 2012 do října 2014 předepsal léky s účinnou látkou tramadol, a to konkrétně celkem 21 ks balení léku Tramadol Retard Actavis 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet) a 20 ks balení léku Tramal Retard Tablety 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet),

takto nejméně 3 osobám předepsal celkem ve 78 případech různé léky obsahující účinnou látku tramadol, konkrétně nejméně 37 ks balení léku Tramadol Retard Actavis 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet, tj. celkem 1 110 ks tablet), nejméně 142 ks balení léku Tramal Retard Tablety 100 mg (1 balení obsahuje 30 ks tablet, tj. celkem 4 260 ks tablet).

3. O odvolání, které proti výše citovanému rozsudku podal obviněný J. L., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Hradci Králové tak, že je usnesením ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 12 To 132/2021, podle § 256 zamítl jako nedůvodné.

4. Pro úplnost rekapitulace probíhající trestního řízení je třeba dodat, že shora konstatovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou prvními ve věci učiněnými rozhodnutími. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 1 T 129/2017, byl obviněný J. L. uznán vinným v bodě I. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, v bodě II. přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku, obviněná společnost M. – L. (dále jen "společnost M."), v bodě I. zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spojení s § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) a § 9 odst. 3 t. o. p. o). Za to byl obviněnému J. L. uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen peněžitý trest v celkové výměře 1.100.000 Kč, a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Společnost M. byla odsouzena podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 18 odst. 1, odst. 2 t. o. p. o k peněžitému trestu splatnému v celkové výměře 400.000 Kč, podle § 19 t. o. p. o za použití § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz XY, a podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě škody.

5. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 12 To 67/2020, o odvoláních obviněného L., společnosti M. a státního zástupce podaného v neprospěch společnosti M. do výroku o uložení peněžitého trestu, rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněného L. rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině přečinem šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku (ad II.), v celém výroku o trestu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu tohoto zrušení vrátil Okresnímu soudu v Náchodě. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného J. L. za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ad I.), ohledně něhož zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině nezměněn, odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, a § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil též peněžitý trest v devadesáti denních sazbách po 9.000 Kč, tj. v celkové výměře 810.000 Kč. V ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn. Odvolání státního zástupce a obviněné společnosti M. podle § 256 tr. ř. zamítl.

6. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 484/2021, rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 12 To 67/2020, ve výroku pod bodem I. v části, v níž odvolací soud ponechal nezměněn rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 1 T 129/2017, ve výroku o vině pod bodem I. ohledně zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a v části, v níž zrušil výrok o trestu a uložil trest nový, jímž obviněného J. L. za skutek pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně znovu odsoudil, a dále jej zrušil v části, v níž konstatoval, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn, a ve výroku pod bodem II., jímž zamítl odvolání státního zástupce a obviněné právnické osoby M. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil další rozhodnutí na zrušené části rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v rozsahu tohoto zrušení znovu projednal a rozhodl.

7. Pokud se týká bodu II., tj. přečinu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku, Okresní soud v Náchodě nejdříve s přihlédnutím k odsouzení za bod I. (zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku) usnesením ze dne 19. 1. 2021, sp. zn. 1 T 129/2017, s odkazem na § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného J. L. pro skutek uvedený v obžalobě (i v původním rozsudku) pod bodem II. (tj. pro přečin šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku). Obviněný však v zákonné lhůtě prohlásil, že na projednání věci trvá. Soud proto ve věci jednal a nařídil hlavní líčení. Následně bylo rozhodnuto, jak je uvedeno shora v bodech 1 – 3 tohoto rozhodnutí.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

8. Citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dovolatel připojil ke svému mimořádnému opravnému prostředku dvě přílohy, a to Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře z roku 2008 a Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře z roku 2021.

9. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel v podrobnostech uvedl, že zákonodárce dosud lékařům nedal lék Tramal pod listinu omamných a psychotropních látek (příloha 1 až 8 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek). Zákonodárce, ergo správní orgány, dosud nedali lék Tramal ani pod preskripční omezení E či L (toto omezení alarmuje lékaře při předepisování léku, nikoliv u léku Tramal). Obviněný tak dovodil, že s ohledem na tyto skutečnosti nemůže být lékař při předepisování tohoto léku stíhán s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť se v případě Tramalu nejedná o návykovou látku ve smyslu § 130 tr. zákoníku. Dovolatel odkázal na Stanovisko Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. 3. 2020, z nějž vyplynulo, že s ohledem na účinnost a bezpečnost přípravku nebo s ohledem na veřejný zájem nebylo stanoveno preskripční omezení pro léčivé přípravky s obsahem léčivé látky Tramadol. Dále potom expertní skupina WHO (pozn. World Health Organization, tj. Světová zdravotnická organizace), která hodnotí rizika látek a navrhuje jejich kategorizaci na mezinárodní seznamy omamných a psychotropních látek doposud nedospěla k závěru, že by měl být Tramadol klasifikován jako návyková látka ve smyslu mezinárodních úmluv. Dovolatel tak dovodil, že s odkazem na ustanovení § 13 odst. 1 tr. zákoníku nebyl jeho postup protiprávní.

10. Dovolatel rovněž odkazoval na doporučení výrobce léku Tramal a Doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře z roku 2008 (kde není kontraindikace toxi pro Tramal nikde vepsána) a Doporučené diagnostické a terapeutické postupy pro všeobecné praktické lékaře z roku 2021. Dovolatel dále poznamenal, že svědkyně M. H., K. H. a A. B. vypověděly, že lék Tramal měly na bolest. Rozpočítáním léků provedeným dovolatelem bylo zjištěno, že měly užívat 1 – 1,5 tbl/24h o síle 100mg, či slabší. V této skutečnosti dovolatel odkazuje na nový doporučený postup z roku 2021 a tzv. skrytou psychickou závislost u dávky nad 400mg/24 h. V doporučeném postupu z roku 2008 platný pro případ z roku 2012 – 2016 nic podobného není. Dovolatel tak poukázal na tzv. extrémní rozpor mezi znaleckým posudkem MUDr. Bohumila Skály, Ph. D. (spoluautora doporučených postupů 2008 a 2021), tvrzením soudů a realitou. Dále na extrémní rozpor mezi tvrzením znalce o kontraindikaci, kontraindikaci léku Tramal v doporučeném postupu 2021 a jejich odchýlení od doporučení výrobcem léku, viz SPC léku Tramal. Konečně také vidí extrémní rozpor v tom, že podle doporučeného postupu z roku 2008 lze v některých případech užít lék Tramal i v I. stupni, což znalec neuvedl, ač je spoluautorem doporučených postupů. V případě dovolatele tak bylo porušeno právo na spravedlivý proces.

11. Další námitky dovolatele směřovaly ke znaleckému posudku MUDr. Bohumila Skály, Ph. D. Podle dovolatele jmenovaný znalec vycházel ze zdravotní dokumentace, kterou sám označil za neprůkaznou. V projednávané věci tedy nebylo postupováno v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 8 Tdo 262/2010.

12. V neposlední řadě dovolatel namítal, že stejným pacientům, pro které byl dovolatel odsouzen, byl předepisován lék Tramal i dalšími konkrétně uvedenými lékaři. Důkazy provedením svědeckých výpovědí daných lékařů byly Okresním soudem v Náchodě zamítnuty, dovolatel namítl, že v odůvodnění odsuzujícího rozsudku není vepsáno odůvodnění daného zamítnutí, přičemž dovolatel je považuje za důkazy opomenuté. Odvolací soud poté neodůvodnil, proč považuje návrh na výslech ostatních lékařů za lichý, čímž bylo z jeho strany vydáno nepřezkoumatelné rozhodnutí.

13. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 11. 2021, č. j. 12 To 132/2021-2291, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

14. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství se k němu vyjádřila uvedením, že skutková zjištění rozhodná pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Není možné zaznamenat očividný nesoulad skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy. Skutek byl zjištěn způsobem slučitelným s právem obviněného na spravedlivý proces. Hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nahlíží odlišně na skutkové závěry přitom není určující. Závěry o nevhodném předepisování léku Tramal nebyly dovozeny primárně ze zdravotnické dokumentace dotčených pacientů, ale z jejich svědeckých výpovědí, ve kterých podrobně popsali okolnosti, za nichž obdrželi recept na předmětné léčivo. Neprůkazná zdravotnická dokumentace pouze nepřímo dokládá, že obviněný si byl vědom nevhodného předepisování léku Tramal.

15. V posuzované trestní věci nelze zaznamenat ani kategorii důkazů opomenutých. Za opomenuté důkazy obviněný označil neprovedené výslechy lékařů, kteří rovněž totožným osobám jako on předepisovali léky Tramadol Retard Actavis 100 mg a Tramal Retard Tablety 100 mg. Zde je třeba zdůraznit, že v posuzované trestní věci nebyla řešena trestní odpovědnost jiných lékařů, ale trestní odpovědnost výlučně J. L. jako praktického lékaře. Výslech jiných lékařů, kteří předepisovali totožné léky, by na posouzení jeho trestní odpovědnosti nemohl mít žádný vliv, a to ani ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je upravena zásada subsidiarity trestní represe a princip ultima ratio z ní vyplývající. Je tomu tak především z toho důvodu, že pokud obviněný věděl, že je předmětné léčivo předepisováno jeho pacientům M. H., K. H. a A. B. i jinými lékaři, neměl k předpisu těchto léků sáhnout, zvláště pro ten případ, pokud si musel být vědom toho, že zmiňovaní pacienti si uvedené léky opatřovali právě prvoplánově kvůli účinku na psychiku, nikoli kvůli potlačení bolesti.

16. Státní zástupkyně dále uvedla, že ve smyslu ustanovení § 130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Omamnými látkami jsou takové látky, u nichž je nebezpečí chorobného návyku a vzniku psychických změn (například kokain, opium, morfin, heroin atd.). Seznam těchto látek je uveden v nařízení vlády ze dne 18. 12. 2013, č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

Psychotropními látkami jsou látky ovlivňující psychiku člověka, např. amfetamin, efedrin atd. Jejich seznam je rovněž uveden v nařízení vlády ze dne 18. 12. 2013, č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek. Za ostatní látky se považují četné látky za podmínky, že jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka a jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Lék Tramal obsahuje účinnou látku tramadoli hydrochlorid. Podle uvedených seznamů se v případě tramadolu nejedná o návykovou látku, respektive není uveden v předmětném seznamu.

Expertní skupina WHO, která hodnotí rizika látek a navrhuje jejich kategorizaci na mezinárodní seznamy omamných či psychotropních látek doposud nedospěla k závěru, že by měl být tramadol klasifikován jako návyková látka ve smyslu mezinárodních úmluv. V případě tramadolu se jedná o slabý opioid (analgetikum druhého stupně). Opioidy jsou přitom látky, které ovlivňují organismus prostřednictvím opioidních receptorů. Mezi příznaky intoxikace patří euforie, psychomotorická inhibice, pocity klidu, lehká ospalost atd.

Uvedené vyplynulo ze závěrů znaleckého zkoumání, a to konkrétně ze znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví různé, se specializací všeobecné lékařství MUDr. Bohumila Skály, Ph.D., a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, znalce PharmDr. Viktora Voříška, Ph.D. Tramadol je tedy i podle těchto znaleckých posudků způsobilý nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování či jinak ovlivnit zdravotní stav. Pokud jsou tyto látky užívány mimo lékařskou kontrolu nebo indikaci, je velmi pravděpodobné, a to zvláště při dlouhodobém užívání, nepříznivé ovlivnění psychiky jinak zdravých lidí.

Je tedy zřejmé, že i látku tramadol, přestože není uvedena ve výčtu omamných a psychotropních látek v nařízení vlády ze dne 18. 12. 2013, č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, je třeba považovat za návykovou látku. Jedná se o látku, která je způsobilá výrazně ovlivňovat psychiku člověka. Excesivním nakládáním s tímto léčivem je proto možné naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu šíření toxikomanie podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku, a to i pro ten případ, že je předepisována jako léčivo, a to v případě nevhodného předepisování.

V tomto případě se jednalo o nevhodný účel, neboť obviněnému bylo známo, že osoby, jimž tento lék předepisuje, jej primárně neužívají na potlačení bolesti, ale za účelem navození určitého stavu psychiky. Lék byl tedy použit k aplikaci mimo stanovenou indikaci.

V tomto případě není možné zvažovat, že by byl dodržen léčebný postup lege artis. V uvedeném směru se jedná o naprosto podložený závěr soudů, že při posuzování, zda konkrétní látka je látka návyková, je třeba přihlížet k vlastnostem takové látky, nikoli k seznamu podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., který definuje návykové látky úžeji.

17. Pokud jde o subjektivní stránku trestného jednání obviněného, ani pro tento případ soudy nepochybily, pokud jeho úmysl konstatovaly ve formě podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, tedy ve formě nepřímého úmyslu. Pokud obviněný předepisoval v rozsudečném výroku uvedeným osobám lék Tramal výslovně k jejich žádosti, přičemž věděl o tom, respektive byl srozuměn s tím, že tento lék neužívají primárně za účelem eliminace bolestivých stavů, ale za účelem navození libých pocitů psychiky, byl srozuměn s tím, že tyto osoby podporuje ve zneužívání tramadolu jako návykové látky. U dvou osob závislost na tomto léku již byla navozena, o čemž obviněný rovněž věděl, a to zvláště pro ten případ, pokud pacientku upozorňoval na to, aby užívání těchto léků nepřeháněla.

18. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V této souvislosti přiměřeně odkázala na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitku v řízení před soudem prvého stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby tak Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Podle § 265r písm. c) tr. ř. rovněž souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud případně v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

19. V reakci na vyjádření státní zástupkyně obviněný J. L. zaslal Nejvyššímu soudu repliku, v níž uvedl, že pouze jediná svědkyně potvrdila svou závislost na léku, navíc trpěla bolestmi, kvůli kterým medikoval užívání Tramalu. Jeho jednání tedy nebylo protiprávní, a proto se nemůže jednat o trestnou činnost s odkazem na § 13 odst. 1 tr. zákoníku. Druhá svědkyně podle názoru dovolatele pod ,,tlakem“ dotazů státního zástupce a soudkyně sdělila: „že si asi na to vybudovala závislost“. Svědkyně měla vzpomínat až 9 let zpětně. Poslední svědkyně ani nevypověděla, že by lék u ní měl budovat jakékoliv libé pocity ani nesdělovala jakýkoliv craving po „droze“. Vzhledem k tomu, že nebyli předvoláni ostatní lékaři, nebylo zjištěno, kterým svědkům a v jakém množství byl Tramal předepisován, a proto nemohla být objasněna subjektivní stránka trestného činu.

20. Dovolatel dále reagoval na výklad ustanovení § 130 tr. zákoníku, kdy podle něj se pod pojem „ostatní látky“ vesměs podřadí cokoliv a není zde dodržena základní zásada trestního práva nullum crimen sine lege certa. S tímto je porušována i subsidiarita trestní represe zakotvená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolatel rovněž dovodil porušení principu právní jistoty a důvěry v právo garantované čl. 1 odst. 1 Ústavy, kdy lékař s odkazem na odůvodnění orgánů činných v trestním řízení nemůže jednoznačně vědět, za co může být stíhán.

21. Dovolatel závěrem odkázal na vymezení dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) i h) tr. ř. a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.

23. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno (a které ve své replice rozšířil o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., rovněž ve znění účinném od 1. 1. 2022). Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

24. Obviněný J. L. podal svůj mimořádný opravný prostředek v lednu 2022, tj. v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

25. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám skutkových zjištění. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

26. Pokud se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [dříve se jednalo o dovolací důvod uváděný pod písm. g)], ten spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

27. Obviněný J. L. namítal, že lék Tramal není na listině omamných a psychotropních látek (příloha 1 až 8 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek), ani se na něj nevztahuje preskripční omezení E či L, které by alarmovalo lékaře při předepisování tohoto léku. Obviněný tak dovodil, že s ohledem na tyto skutečnosti nemůže být stíhán s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť se v případě Tramalu nejedná o návykovou látku ve smyslu § 130 tr. zákoníku. Expertní skupina WHO doposud nedospěla k závěru, že by měl být Tramadol klasifikován jako návyková látka ve smyslu mezinárodních úmluv. Dovolatel tak dovodil, že s odkazem na ustanovení § 13 odst. 1 tr. zákoníku nebyl jeho postup protiprávní.

28. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že obviněný J. L. jiného podporoval ve zneužívání jiné návykové látky než alkoholu. Podle § 130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Ze znaleckého posudku PharmDr V. Voříška, Ph.D. tyto okolnosti vyplynuly. Zejména pak vyplynuly ze znaleckého posudku a výpovědi znalce MUDr. Bohumila Skály, Ph.D., který mj. poukázal na to, že zjistil, že některé osoby již měly stav různých závislostí a léčily se buď na psychiatrii, nebo adiktologii. Ze znaleckého posudku jasně vyplynulo, že léky typu Tramadol a jeho derivátu jsou léky II. stupně žebříčku léčení bolestí. Jsou to slabé opiáty. Tramadol je centrálně působící analgetikum (srov. bod 24 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

29. Nalézací soud se rovněž vyjádřil k tomu, že obhajobou bylo namítáno, že Tramal není v seznamu návykových látek podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a ani při předepisování tohoto léku nejsou omezení. K tomu nalézací soud uvedl, že při posuzování, zda konkrétní látka je látka návyková, je třeba přihlížet právě k vlastnostem takové látky podle § 130 tr. zákoníku, nikoli k seznamu podle zákona č. 167/1998, který definuje návykové látky úžeji. Podle § 130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí i ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Ze všech provedených důkazů takové skutečnosti vyplynuly. Vyplynuly z citovaných znaleckých posudků a z opakovaných výpovědí znalce MUDr. Bohumila Skály, Ph.D. I z citovaného rozhodnutí a stanoviska SÚKL vyplynulo, že problematika škodlivosti a zpřísnění podmínek pro předepisování léků s účinnou látkou Tramadol je opakovaně diskutována, jedná se však o léčivé přípravky ověřené dlouhodobým použitím v klinické praxi. Podle výpovědi znalce MUDr. Bohumila Skály, Ph.D., i když se podmínky pro předepisování tohoto léku nezměnily, SÚKL upozorňuje na to, že Tramadol má řadu nežádoucích účinků a může způsobovat poruchy osobnosti. Z provedených důkazů, i ze shora citovaného znaleckého posudku, vyplynula schopnost obviněným předepisovaného léku nepříznivě ovlivnit psychiku člověka, když je centrálně působícím analgetikem a má schopnosti určitým způsobem zbavovat úzkosti (viz bod 24 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

30. Odvolací soud navázal na závěry soudu prvního stupně, přičemž potvrdil, že na věci nic nemění, že Tramal není v seznamu návykových látek podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a že ani při předepisování tohoto léku nejsou omezení. Podstatné je, že lék Tramal mohl nepříznivě ovlivnit psychiku jednotlivých osob, když je centrálně působícím analgetikem a má schopnost určitým způsobem zbavovat úzkosti (srov. bod 20 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

31. V návaznosti na závěry učiněné soudy nižších stupňů, s nimiž se Nejvyšší soud ztotožňuje, dále ve stručnosti a v obecné rovině doplňuje, že výčet návykových látek v ustanovení § 130 tr. zákoníku je demonstrativní, když se jimi rozumí i ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, odkazuje, pokud jde o návykové látky, za které nepovažuje tabákové výrobky a alkohol (uvádí je zvlášť), na zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, který pak definuje pojem návykové látky podstatně úžeji než trestní zákoník, neboť pro účely tohoto zákona se jimi rozumí jen omamné látky a psychotropní látky uvedené v přílohách č. 1 až 7 zákona o návykových látkách. V trestním právu je však třeba vycházet z definice uvedené v § 130 tr. zákoníku, která definuje návykové látky podle jejich vlastností (viz ŠÁMAL, Pavel. § 130 [Návyková látka]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1380).

32. Návykovými látkami ve smyslu § 130 tr. zákoníku se tedy kromě alkoholu, omamných a psychotropních látek rozumí takové ostatní látky, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování, jako tomu je i v případě Tramalu, když znalec MUDr. Bohumil Skála, Ph.D. u hlavního líčení konaného dne 25. 5. 2021 uvedl, že Tramadol jako takový je zařazen jako slabé opioidy. Funguje na stejné bázi receptoru v mozku jako morfin na opioidních receptorech. Má jednu vlastnost, která se čím dál více projevuje. Funguje i jako blokátor některých mediátorů a vybuzuje některé mediátory v mozku. Při dlouhodobějším používání tak vznikají poměrně závažné osobnostní změny, dokonce se mu v některých komunitách říká droga odvahy, protože některým způsobem blokuje depresivní symptomatologii (srov. č. l. 2205 verte). S ohledem na to, co již zaznamenaly soudy nižších stupňů, a co uvedl znalec MUDr. Bohumil Skála, Ph.D. u hlavního líčení, není pochybností o tom, že Tramadol je návykovou látkou, jak ji vymezuje ustanovení § 130 tr. zákoníku, přičemž ničeho na tom nemůže změnit, jestliže není zakotven v seznamu podle zákona č. 167/1998, který definuje návykové látky úžeji, či že se na ni nevztahuje preskripční omezení.

33. Pokud obviněný s poukazem na ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku dále namítá, že jeho jednání nedosahovalo míry společenské škodlivosti potřebné k založení trestní odpovědnosti, Nejvyšší soud shledal, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Citované ustanovení do trestního zákoníku zakotvuje zásadu subsidiarity trestní represe a z ní vyplývající princip použití trestního práva jako krajního prostředku ochrany dotčených zájmů (“ultima ratio“).

Zásadu subsidiarity trestní represe však nelze chápat tak, že trestní odpovědnost je vyloučena vždy, když existuje paralelně nějaký jiný druh odpovědnosti za protiprávní jednání, např. odpovědnost občanskoprávní. Z důvodu subsidiarity trestní represe je trestní odpovědnost vyloučena pouze v situacích, kdy uplatněním jiného druhu odpovědnosti lze dosáhnout splnění všech funkcí odpovědnosti, zejména splnění cíle reparačního a preventivního, a přitom funkce represivní není v daném případě nezbytná (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26.

7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09). Cílem v trestním zákoníku obsaženého hlediska společenské škodlivosti je tak napomoci k odlišení trestných činů od těch deliktů, které by neměly být považovány za trestné činy, přestože zdánlivě znaky některé skutkové podstaty naplňují. Vykazuje-li však určitý skutek všechny zákonné znaky trestného činu, naplňuje tak i hranici škodlivosti takového jednání pro společnost. Je-li tedy předmětné jednání v trestním zákoníku označeno za trestný čin, obsahuje v sobě již premisu minimální hranice společenské škodlivosti.

Z hlediska kategorizace trestných činů ve smyslu § 14 tr. zákoníku tedy bude aplikace zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu ultima ratio nepochybně vyloučena zejména v případech zvlášť závažných zločinů a zpravidla i u zločinů. Naproti tomu zvlášť pečlivě bude muset být tato zásada zvažována u kategorie přečinů, zejména pokud půjde v konkrétním posuzovaném případě o přečin menší závažnosti, tedy o tzv. hraniční případ trestní odpovědnosti.

34. Ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012 (publikováno pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.), k výkladu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe zejména vyplývá, že trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání.

Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů, a to zejména přečinů, korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zakotvení zásady subsidiarity trestní represe a z ní vyplývajícího principu použití trestního práva jako „ultima ratio“ do trestního zákoníku má význam i interpretační, neboť znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý.

Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu.

Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní pouze zcela výjimečně, v případech, v nichž z určitých důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, a pokud posuzovaný čin svojí závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace. Kritérium společenské škodlivosti případu je doplněno principem „ultima ratio“, ze kterého vyplývá, že trestní právo má místo pouze tam, kde jiné prostředky z hlediska ochrany práv fyzických a právnických osob jsou nedostatečné, neúčinné nebo nevhodné.

35. S odkazem na to je nutno zdůraznit, že v daném případě předpoklady trestněprávní odpovědnosti jednoznačně splněny byly, neboť soudy zcela správně vyhodnotily skutková zjištění ve vztahu ke znakům skutkové podstaty přečinu podle § 287 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž z nich nevyplývají žádné okolnosti, jež by odůvodnily výjimečný postup podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Jinak řečeno, s ohledem na okolnosti shora popsané se čin obviněného dostal, i přes jinak platné pojetí trestní represe jako ultima ratio, resp. subsidiaritu trestní represe, do oblasti trestního práva, protože jednal způsobem a za podmínek stanovených trestním zákoníkem tak, že jím spáchaný skutek mohl být posouzen jako trestný čin. V návaznosti na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v předmětné trestní věci vyvození trestní odpovědnosti soudy obou stupňů nevybočilo ze zásady subsidiarity trestní represe a bylo v tomto případě namístě.

36. Dovolatel dále poznamenal, že svědkyně M. H., K. H. a A. B. vypověděly, že lék Tramal měly na bolest. Rozpočítáním léků provedeným dovolatelem, bylo zjištěno, že měly užívat 1 – 1,5 tbl/24h o síle 100mg, či slabší. V této skutečnosti dovolatel odkázal na nový doporučený postup z roku 2021 a tzv. skrytou psychickou závislost u dávky nad 400mg/24 h. Dovolatel tak poukázal na tzv. extrémní rozpor mezi znaleckým posudkem MUDr. Bohumila Skály, Ph.D. (spoluautora doporučených postupů 2008 a 2021), tvrzením soudů a realitou. Dále na extrémní rozpor mezi tvrzením znalce o kontraindikaci, kontraindikaci léku Tramal v doporučeném postupu 2021 a jejich odchýlení od doporučení výrobcem léku, viz SPC léku Tramal. Konečně také vidí extrémní rozpor v tom, že podle doporučeného postupu z roku 2008 lze v některých případech užít lék Tramal i v I. stupni, což znalec neuvedl, ač je spoluautorem doporučených postupů. V případě dovolatele tak bylo porušeno právo na spravedlivý proces.

37. Nalézací soud ke svědeckým výpovědím M. H., K. H. a A. B. poznamenal, že i ze samotné rozporuplné výpovědi obviněného jasně vyplývá, že si byl vědom toho, že předepisování léků konkrétním osobám bylo problematické, přesto jim léky předepsal. Ve zdravotní dokumentaci předepisování předmětných léků nijak nevysvětlil, jak vyplývá ze znaleckého posudku MUDr. B. Skály, Ph.D. Jak vyplynulo ze samotné výpovědi obviněného, a zejména výpovědi M. H., ale i K. H., obviněný od nich věděl, že tento lék potřebují, protože jsou na něm závislé, a dokonce z výpovědi M. H. vyplynulo, že mu za předpis léků platila (v podrobnostech srov. bod 21 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud rovněž uvedl, že je vyvrácena obhajoba obviněného, že uvedeným osobám lék předepisoval pouze na bolest (k tomu rovněž srov. bod 22 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Všechny tři svědkyně tyto léky braly dlouhodobě a zejména pro jiné účinky nežli pro bolest, tzn. pro účinky, které vyplývají z opatřených znaleckých posudků, a které zcela otevřeně ve svých výpovědích popsaly svědkyně M. H. a K. H. Sám obviněný si byl vědom, že některé osoby v Tramalu „jedou“, a H. všichni. Přesto jako lékař bez vyšetření a minimálně u jedné osoby i za úplatu tyto léky předepisoval, tzn. umožnil uvedeným osobám, aby tento lék užívaly a podporoval je tak ve zneužívání uvedené látky (viz bod 23 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).

38. Odvolací soud potvrdil závěry soudu prvního stupně s tím, že obhajoba obviněného byla vyvrácena nejenom výpověďmi jmenovaných svědkyň, ale rovněž dalšími důkazy, a to seznamy od Všeobecné zdravotní pojišťovny. Z toho, že svědkyně uváděly, že jim obviněný léky obsahující účinnou látku Tramadol předepisoval na bolest, automaticky nevyplývá, že by byl zcela dodržen postup lege artis (srov. bod 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

39. K dovolatelem namítanému extrémnímu nesouladu mezi znaleckými posudky, doporučenými postupy, doporučeními výrobce léků a skutkovými zjištěními Nejvyšší soud předně poznamenává, že dovolatel byl uznán vinným, že předepsal bez medicínské indikace léky Tramadol Retard Actavis 100 mg, Tramal Retard Tablety 100 mg, které jsou vázány na lékařský předpis, neboť obsahují účinnou látku tramadol, tedy nemorfinovaný opioid, tedy jiným osobám poskytoval látku, která spadá do velké skupiny látek psychotropních, což jsou látky, které různým způsobem ovlivňují určitá mozková centra člověka, z čehož pramení velké riziko zneužití této látky ve smyslu psychosomatické závislosti a potřeby si tuto látku dále obstarávat, neboť vedlejším analgetickým efektem této látky je i navozování určitých libých pocitů v důsledku uvolňování serotoninu, přičemž předávkování Tramadolem v mnoha případech končí v rukou lékařů urgentní medicíny, a pokud tato látka je užívána mimo lékařskou kontrolu či indikaci, je velmi pravděpodobné nepříznivé ovlivnění psychiky jinak zdravých lidí, a to zvláště při dlouhodobém užívání, odtud pak mohou pramenit také poruchy sociálního chování.

Přitom si musel být vědom (některé osoby mu to i samy řekly), že si M. H., K. H. a A. B. tyto léky opatřovaly právě kvůli těmto účinkům na jejich psychiku a v důsledku vyvolávané závislosti na nich. Obviněný J. L. tak tímto svým jednáním M. H., K. H. a A. B. podporoval ve zneužívání návykové látky Tramadolu. Nalézací soud k těmto zjištěním dospěl na základě zhodnocení shromážděných důkazů, přičemž uvážil všechny okolnosti případu jednotlivě i v jejich souhrnu a své úvahy v dostatečné míře a logicky zdůvodnil.

Na učiněných závěrech nalézacího soudu by ničeho nezměnily odkazy dovolatele na znění doporučených postupů či doporučení výrobce léků.

40. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Soudy obou stupňů svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř., popř. § 134 odst. 2 tr. ř. vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou. Nejvyšší soud nedospěl k závěru, že by z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplýval dovolatelem namítaný extrémní nesoulad. Tento extrémní nesoulad tak nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným bylo již odvolacím soudem přiléhavě odkazováno na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Postupem obou ve věci činných soudů tedy nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

41. Další námitky dovolatele směřovaly ke znaleckému posudku MUDr. Bohumila Skály, Ph.D. Podle dovolatele jmenovaný znalec vycházel ze zdravotní dokumentace, kterou sám označil za neprůkaznou. V projednávané věci tedy nebylo postupováno v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 8 Tdo 262/2010.

42. Dovolatelem namítaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 8 Tdo 262/2010, není přiléhavé v projednávané věci, neboť se týká trestného činu podvodu (a dopadá tak primárně na tu část jeho trestné činnosti, která byla souzena pod bodem I. rozhodnutí Okresního soudu v Náchodě ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 1 T 129/2017) a vyplývá z něj, že pokud lékař nevedl řádně zdravotnickou dokumentaci a předepsaným způsobem nevykazoval provedené zdravotní výkony poškozené zdravotní pojišťovně, nelze na podkladě jen takového zjištění dospět bez dalšího k závěru, že pachatel jednal podvodně s úmyslem obohatit sebe na úkor poškozené. V případě trestného činu šíření toxikomanie však bylo správně odvolacím soudem zkonstatováno, že znalec měl k dispozici zdravotnickou dokumentaci M. H., K. H. a A. B. a na jejím základě poukázal na to, že chybí odůvodnění diagnostické rozvahy, jsou tam sporné výkony, léky, není odůvodněna medikace a dokumentace je vedena neprůkazně, u M. H. byla zřejmá i kontraindikace – toxi. Zdravotnická dokumentace neodpovídala požadavkům vyhlášky č. 98/2012 Sb. a neměla potřebnou výpovědní hodnotu. Odvolací soud nepochyboval o erudici znalce a fundovanosti jeho závěrů. Znalec své závěry v průběhu řízení upřesňoval a nebylo shledáno, že by si protiřečil. Pro vypracování znaleckého posudku měl dostatek podkladů (bod 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nejvyšší soud tedy nemohl přisvědčit dovolateli, neboť ona namítaná neprůkaznost zdravotní dokumentace našla svůj odraz v předepisování Tramalu, aniž by u konkrétních pacientek bylo zřejmé, na základě jakých lékařských vyšetření se tak stalo.

43. Dovolatel rovněž namítal, že bylo zjištěno, že stejným pacientům, pro které byl dovolatel odsouzen, byl předepisován lék Tramal i dalšími konkrétně uvedenými lékaři. Důkazy provedením svědeckých výpovědí daných lékařů byly Okresním soudem v Náchodě zamítnuty, dovolatel namítl, že v odůvodnění odsuzujícího rozsudku není vepsáno odůvodnění daného zamítnutí, přičemž dovolatel je považuje za důkazy opomenuté. Odvolací soud poté neodůvodnil, proč považuje návrh na výslech ostatních lékařů za lichý, čímž bylo z jeho strany vydáno nepřezkoumatelné rozhodnutí.

44. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne 25. 5. 2021 u Okresního soudu v Náchodě se podává, že bylo vyhlášeno usnesení spočívající v tom, že návrhy na výslech svědků A., K. a H. se zamítají. Toto usnesení bylo vyhlášeno s odůvodněním (srov. č. l. 2209 spisu). Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zapsal, že považuje za liché obecné námitky obviněného, že léky s Tramadolem na bolest předepisují i jiní lékaři (srov. bod 20 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

45. Nejvyšší soud předně konstatuje, že podle soudní judikatury je třeba zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším možným důvodem je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazů, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, a další). V projednávané věci by na posouzení viny obviněného J. L. prokázání toho, zda M. H., K. H. a A. B. předepisovali Tramal i jiní lékaři, nemělo žádný vliv, tedy jednalo by se o důkazy nadbytečné, nikoliv opomenuté.

46. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. L. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 6. 4. 2022

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu