Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněné Ž. F. a dovolání obviněné Ž. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, č. j. 15 To 66/2023-1165, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 9/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se k dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch obviněné Ž. F. zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, č. j. 15 To 66/2023-1165, ohledně této obviněné ve výroku o trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to mobilního telefonu značky Samsung, IMEI XY, včetně SIM karty T-Mobile, který je uložen u policejního orgánu, a dále ve výroku o ochranném opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku, a to metamfetaminu o hmotnosti 0,14 g včetně dózy, brčka a části plastu, které jsou uloženy v režimovém skladu Policie ČR v Semilech.
Současně podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné Ž. F. odmítá.
1. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 98 T 9/2022-1052, uznal obviněnou Ž. F. (dále převážně jen „obviněná“) vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila společně s obviněnými N. J., D. P., A. P. a P. M. tím, že:
obvinění Ž. F. a P. M. nejméně od srpna 2020 do dne 6. 12. 2021, obviněná N. J. nejméně od ledna 2021 do dne 6. 12. 2021, obviněný D. P. a obviněná A. P. nejméně od dubna 2021 do dne 3. 6. 2021 na různých místech v okresech Liberec a XY každý svým jednáním přispěli k fungování organizované skupiny vytvořené za účelem dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu z Polska do České republiky a následné výroby a distribuce metamfetaminu na území České republiky, kdy obviněná Ž. F. objednávala a financovala koupi léčiva s obsahem pseudoefedrinu u neustanovených osob, v období od dubna 2021 do dne 3. 6. 2021 ho objednávala u obviněných A. P. a D. P., kdy obviněný D. P. v Polsku nakoupil tablety léku Efedrina Arena obsahující 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které následně dovezl do České republiky, kde je předal obviněné A. P., která je dovezla a předala obviněné Ž. F.,
konkrétně:
a) dne 28. 4. 2021, po předchozí telefonické domluvě mezi obviněnými Ž. F. a A. P., obviněný D. P. neoprávněně dovezl z Polské republiky do České republiky nejméně 1 kg tablet léku Efedrina Arena obsahujících 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které zakoupil v Polsku, a poté je předal obviněné A. P., která je následně předala obviněné Ž. F.,
c) dne 20. 5. 2021, po předchozí domluvě obviněný D. P. neoprávněně dovezl z Polské republiky do České republiky nejméně 1 kg tablet léku Efedrina Arena obsahujících 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které zakoupil v Polsku, a poté je předal obviněné A. P., která je téhož dne ve 13:09 hodin na parkovišti před prodejnou XY v ulici XY v Liberci předala obviněné Ž. F.,
e) [částečně převzato z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2052] dne 28. 5. 2021, jednak po předchozí telefonické domluvě mezi obviněnými Ž. F. a A. P., a jednak po předchozí telefonické i osobní domluvě mezi obviněným D. P. a již pravomocně odsouzeným O. Š., od něhož obviněný D. P. převzal finanční hotovost ve výši 195 000 Kč, obviněný D. P. neoprávněně dovezl na elektrické tříkolce modrozelené barvy bez registrační značky z Polské republiky do České republiky 4 kg tablet léku Efedrina Arena obsahujících 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které zakoupil v Polsku, z nichž 1 kg tablet léku Efedrina Arena byl určen pro obviněnou Ž. F. a 2 kg tablet byl určen pro již pravomocně odsouzeného O. Š. a odděleně stíhaného R. K., načež v 17:51 hodin dne 28. 5. 2021 byl D. P. 200 m před váhou u pískovny ve směru na XY – část XY zastaven hlídkou oddělení 62 Mobilního dohledu Celního úřadu pro Liberecký kraj, která tyto tablety zajistila,
f) [částečně převzato z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 7. 2022, č. j. 53 T 6/2022-2052] dne 2. 6. 2021, jednak po předchozí telefonické domluvě mezi obviněnými Ž. F., A. P. a D. P., a jednak po předchozí telefonické i osobní domluvě mezi obviněným D. P. a již pravomocně odsouzeným O. Š., obviněný D. P. neoprávněně dovezl z Polské republiky do České republiky nejméně 1,4 kg tablet léku Efedrina Arena obsahujících 50 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, které zakoupil v Polsku, z nichž 400 g bylo určeno pro obviněnou Ž. F. a 1 kg bylo určeno pro již pravomocně odsouzeného O. Š., načež 400 g tablet určených pro obviněnou Ž. F. předal v XY obviněné A. P., která je dne 3. 6. 2021 dovezla do Liberce obviněné Ž. F., a 1 kg tablet léku určených pro již pravomocně odsouzeného O. Š. mu obviněný D. P. předal v místě svého bydliště v XY č. p. XY jako náhradu za tablety, které u něho byly zadrženy dne 28. 5. 2021 hlídkou oddělení 62 Mobilního dohledu Celního úřadu pro Liberecký kraj, přičemž z celkového množství 3,4 kg tablet léku Efedrina Arena lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 578 g čistého metamfetaminu hydrochloridu, z 3 kg tablet léku Efedrina Arena lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 513,69 g čistého hydrochloridu metamfetaminu, z 2,4 kg tablet léku Efedrina Arena lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 408 g čistého metamfetaminu hydrochloridu a z 1 kg tablet léku Efedrina Arena lze při předpokladu 80 % účinnosti syntézy v reálných improvizovaných podmínkách vyrobit nejméně 171,23 g čistého hydrochloridu metamfetaminu,
a obviněná Ž. F. následně léčiv pod body a), b), e), f) společně s obviněným P. M. za využití dalších chemikálií, toluenu, hydroxidu sodného, červeného fosforu, jódu, laboratorního a varného skla tzv. „českou cestou“ vyráběla drogu metamfetamin, a to nejméně v garáži u domu č. p. XY ve XY, kterou obviněné Ž. F. poskytla obviněná A. P., a v prostorách společnosti XY, s. r. o. na adrese XY, Liberec, které jim za úplatu a s vědomím, že tam budou metamfetamin vyrábět, poskytla obviněná N. J.,
načež vyrobený metamfetamin obviněná Ž. F. prodala Z. K. v celkovém množství 15 g za celkovou částku 15 000 Kč a dále spolu s obviněným P. M. obviněné N. J., každý z nich v několika případech prodal metamfetamin po 1 000 Kč a oba společně jí dali dvakrát po 5 g metamfetaminu za poskytnutí prostor k výrobě metamfetaminu, a nejméně dále B. N., nar. XY,
a všichni obvinění jednali s vědomím, že nedisponují příslušným oprávněním k zacházení s návykovými látkami, tedy v rozporu s § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, přičemž pseudoefedrin (efedrin) je prekursor uvedený v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a nařízení Rady (ES) č. 111/2005, metamfetamin (pervitin) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, červený fosfor je pomocnou látkou ve smyslu nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, v účinném znění.
2. Soud prvního stupně obviněné za shora uvedený zločin uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 11,5 (jedenácti a půl) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále jí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně uložil obviněné rovněž ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí, jež ve výroku svého rozsudku konkretizoval. Konečně tento soud uložil obviněné a obviněnému P. M. podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí specifikovaných ve výroku jeho rozsudku.
3. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými také obvinění N. J., D. P., A. P. a P. M. a byly jim uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku konkretizováno.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali (mimo jiné) obviněná a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 8. 9. 2023, č. j. 15 To 66/2023-1165, tak, že, pokud jde o obviněnou, z podnětu jejího odvolání podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že ji uznal vinnou shodným skutkem, přičemž napravil jen zřejmou vadu výroku o vině ohledně této obviněné spočívající v nesprávném označení dílčích jednání obviněné pod body a), b), e), f) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně za správné označení a), c), e), f). Odvolací soud předmětný skutek právně kvalifikoval shodně jako soud prvního stupně, tj. jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a za tento zločin obviněné uložil podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10,5 (deseti a půl) let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále odvolací soud shodně jako soud prvního stupně uložil obviněné podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, resp. věcí konkretizovaných ve výroku jeho rozsudku (a předtím ve výroku o tomto trestu v rozsudku soudu prvního stupně) a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku i ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí specifikovaných ve výroku jeho rozsudku (a předtím ve výroku o tomto ochranném opatření v rozsudku soudu prvního stupně).
5. Nadto (tedy nad rámec trestu propadnutí věci a ochranného opatření zabrání věci, jak byly uloženy soudem prvního stupně) odvolací soud uložil obviněné další trest propadnutí věci a další ochranné opatření zabrání věci, kdy konkrétně rozhodl (viz str. 7 jeho rozsudku) tak, že
podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se ukládá trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Samsung, IMEI XY, včetně SIM karty T-Mobile, který je uložen u policejního orgánu, podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku se ukládá ochranné opatření zabrání věci, a to metamfetaminu o hmotnosti 0,14 g včetně dózy, brčka a části plastu, které jsou uloženy v režimovém skladu Policie ČR v Semilech.
6. Odvolací soud dále uložil (shodně jako soud prvního stupně) obviněné a obviněnému P. M. podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku ochranné opatření zabrání věci, resp. věcí specifikovaných ve výroku jeho rozsudku. Týmž rozsudkem pak odvolací soud rozhodl o odvoláních dalších spoluobviněných a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. II. Dovolání a vyjádření k nim
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní dovolání nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněné a obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Köhlera, advokáta. Nejvyšší státní zástupce tak přitom činí z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. i) a k) tr. řádu, neboť napadeným rozsudkem byl obviněné uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, a bylo jím rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Obviněná podává dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
8. Nejvyšší státní zástupce (dále také jen „dovolatel“) po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a výroků o vině, trestu a ochranném opatření týkajících se obviněné v rozhodnutích soudů obou stupňů poukazuje na trest propadnutí věci a ochranné opatření zabrání věci, jež byly obviněné uloženy odvolacím soudem nad rámec tohoto trestu a ochranného opatření, jak jí byly uloženy soudem prvního stupně. Namítá, že s rozhodnutím odvolacího soudu se v tomto směru nelze ztotožnit, neboť dané výroky se týkají věcí, o kterých již bylo rozhodnuto soudem prvního stupně ve výroku o trestu, resp. ochranném opatření stran obviněné N.
J. (jež předmětné věci vydala policejnímu orgánu), přičemž jeho rozsudek v části týkající se této obviněné již nabyl právní moci. Dovolatel současně uvádí, že důvody daného postupu odvolací soud blíže nevysvětlil – v bodu 45. odůvodnění svého rozsudku daný soud uvedl, že trest propadnutí věci týkající se mobilních telefonů Samsung a Xiaomi převzal z rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako výrok o ochranném opatření zabrání věci; nijak ovšem nereflektoval a nezdůvodnil rozšíření tohoto trestu a ochranného opatření i ve vztahu k dalším věcem.
Nejvyšší státní zástupce konstatuje, že rozšíření výroku o trestu propadnutí věci a výroku o ochranném opatření zabrání věci v rozsudku odvolacího soudu i o věci, které již byly propadnuty, resp. zabrány soudem prvního stupně obviněné N. J., se tedy jeví jako nepřezkoumatelné a nelze nikterak vyloučit, že šlo pouze o přehlédnutí, resp. nedopatření ze strany odvolacího soudu.
9. Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti připomíná, že podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud může uložit trest propadnutí věci, která je nástrojem trestné činnosti. Podle § 70 odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí věci může soud uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli. Zdůrazňuje, že z bodu 34. a dále z bodu 90. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že mobilní telefon Samsung, IMEI XY, včetně SIM karty, který je uložen u policejního orgánu (dále také jen „mobilní telefon a SIM karta“), vydala dne 6. 12. 2021 policejnímu orgánu obviněná N. J., která ho používala ke komunikaci ohledně nákupu metamfetaminu a použití prostor k jeho výrobě. Nikdy tedy nešlo o věc náležející obviněné Ž. F. a v době rozhodování odvolacího soudu se jednalo navíc o věc, která již ve smyslu § 70 odst. 6 tr. zákoníku připadla státu, neboť ve vztahu k obviněné N. J. již nabyl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně právní moci. Nebyla tedy splněna podmínka § 70 odst. 3 tr. zákoníku pro to, aby obviněné Ž. F. mohl být uložen trest propadnutí mobilního telefonu a SIM karty. Dále státní zástupce poukazuje na to, že podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, může soud uložit, že se taková věc zabírá, ohrožuje-li bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu. Podle § 101 odst. 3 tr. zákoníku, drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu s jiným právním předpisem věc uvedenou v odstavci 1 nebo 2, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření. Zde dovolatel zdůrazňuje, že z bodu 34. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že metamfetamin o hmotnosti 0,14 g včetně dózy, brčka a části plastu, které jsou uloženy v režimovém skladu Policie ČR v Semilech (dále také jen jako „metamfetamin a příslušenství“), byly v držení obviněné N. J., která je dne 6. 12. 2021 vydala policejnímu orgánu. Nešlo tedy o věci náležející nebo nacházející se v držení obviněné Ž. F. a nebyla splněna podmínka § 101 odst. 3 tr. zákoníku, aby jí ochranné opatření zabrání výše uvedených věcí mohlo být uloženo.
10. Nejvyšší státní zástupce shrnuje, že pokud tedy byl obviněné Ž. F. odvolacím soudem uložen trest propadnutí věci – mobilního telefonu a SIM karty, byl jí uložen takový druh trestu, který zákon (ve vztahu k této obviněné a k předmětným věcem) nepřipouští. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je proto ve výroku o trestu propadnutí uvedených věcí zatíženo vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Ochranné opatření zabrání věci – metamfetaminu a příslušenství pak odvolací soud obviněné Ž. F. uložil, aniž byly splněny zákonem stanovené podmínky pro uložení uvedeného ochranného opatření této obviněné. Tím odvolací soud zatížil své rozhodnutí též vadou odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Dodává přitom, že uvedené vady lze odstranit pouze zrušením uvedených výroků, aniž by bylo nutno činit jakékoli další rozhodnutí.
11. S ohledem na výše uvedené skutečnosti nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, sp. zn. 15 To 66/2023, ohledně obviněné Ž. F. ve výroku o trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to mobilního telefonu značky Samsung, IMEI XY, včetně SIM karty T-Mobile, a ve výroku o ochranném opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku, a to metamfetaminu o hmotnosti 0,14 g včetně dózy, brčka a části plastu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
12. Obviněná úvodem dovolání cituje zákonné znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a považuje za nutné zabývat se problematikou, zda je možné pod tento dovolací důvod podřadit též případy, kdy učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy; v tomto směru poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud řadí situace, kdy hodnocení důkazů bylo provedeno zcela svévolně, bez jakéhokoliv racionálního základu mezi tři základní skupiny případů vad důkazního řízení. Další její argumentace se vztahuje k právní kvalifikaci jejího jednání, přičemž se neztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že v projednávané trestní věci šlo organizovanou skupinu působící ve více státech. V tomto směru zdůrazňuje, že v Polsku se nekupoval prekursor, ale léčivo, a judikaturou je zastáván názor, že z léčiva se stává prekursor až varem. Poukazuje na to, že Evropský soudní dvůr shrnul, že léčivé přípravky ve smyslu čl. 1 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne „16. 11. 2001“ (pozn. správně 6. 11. 2001) č. 2001/83/ES jsou vyloučeny z působnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) ze dne 11. 2. 2004, č. 273/2004, o prekursorech drog, tedy „zjednodušeně řečeno, pokud se v Polsku kupovalo léčivo, tak do ČR se převáželo léčivo“, a tudíž „jestliže prekursor nabyl na významu prekursoru až v České republice, nemůžeme se bavit o dvou státech“ a právní kvalifikace nemůže obstát. Obviněná poukazuje i na nález Ústavního soudu „sp. zn. 1481/09“ s tím, že písm. c) odst. 4 § 283 tr. zákoníku by mělo – tak jako písm. a) – směřovat k následku v podobě smrti nebo těžké újmy na zdraví, neboť zákonodárce touto kvalifikovanou podstatou sledoval postih nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky, vyšším stupněm plánovitosti, organizovanosti, značným množstvím drogy atd. (jak je typické pro vietnamské gangy). Dále obviněná tvrdí, že mezi obviněnými nelze hovořit o sofistikované organizované skupině (zde zmiňuje, že „se můžeme odkazovat na tzv. fousaté judikáty a opírat se na tom, že se nemusí přece znát navzájem atd., jak slyšíme neustále z úst státních zástupců, ovšem to už je opravdu fousaté, překonané“). Ve vztahu ke znaku „velkého rozsahu“ zdůrazňuje, že „kdyby nebyla souzena a odsouzena v odst. 4, nebyla by souzena a odsouzena ani v odst. 3, nýbrž v odst. 2. Množství, o které zde jde, by zařadilo odsouzenou max. do odst. 2“.
13. Z výše uvedených důvodů obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, č. j. 15 To 66/2023-1165, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále, aby odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebude-li moci dovolací soud při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned ve věci rozhodnout ve smyslu § 265m tr. řádu.
14. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jiří Siegel (dále jen „státní zástupce“). Předně poukazuje na to, že obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a v jeho rámci tedy nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§ 2 odst. 5, 6 tr.
řádu). Současně připomíná, že k nápravě nejzávažnějších v zákoně taxativně uvedených vad důkazního řízení je určen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. V návaznosti na uvedené konstatuje, že s obsahem deklarovaného dovolacího důvodu se tudíž zcela míjejí obecné výklady dovolatelky o vadách důkazního řízení s ústavněprávní relevancí. Zároveň zdůrazňuje, že takové obecné výklady by však nemohly naplnit ani obviněnou neuplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu. Dovolatel, který tento dovolací důvod uplatňuje, je totiž povinen konkrétně uvést, které důkazy a skutková zjištění mají být vadami v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu postiženy, což však obviněná nečiní, neboť neuvádí jediný konkrétní případ zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy ani nepoukazuje na žádný konkrétní případ tzv. opomenutého důkazu nebo důkazu procesně nepoužitelného.
15. Pokud jde o další dovolatelkou uplatněné námitky směřující proti aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jejímž znakem je spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, vyslovuje státní zástupce názor, že přes zkratkovitost a nejasnost některých formulací lze tyto námitky pod deklarovaný dovolací důvod podřadit, nepovažuje je však za důvodné. Za zcela bezpředmětné z hlediska právní kvalifikace má výklady obviněné o tom, že léčiva nemohou být prekursorem; tato argumentace dokonce podle jeho názoru vzbuzuje dojem, že obviněná se náležitě neseznámila s obsahem soudních rozhodnutí.
Zdůrazňuje, že v tzv. právní větě ve výroku o vině není obviněné přičítáno nakládání s prekursorem, ale s psychotropní látkou. Soud prvního stupně již na počátku svých úvah o právní kvalifikaci (bod 72. odůvodnění jeho rozsudku) výslovně konstatoval, že léčivé přípravky, byť obsahují efedrin či pseudoefedrin, nejsou prekursorem, i když mají být využity k neoprávněné výrobě omamných a psychotropních látek. Současně však konstatoval, že jestliže určitá osoba nakládá s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin a pseudoefedrin tak, že jej použije nikoli k léčebným účelům, ale k výrobě omamných nebo psychotropních látek, např. metamfetaminu, může jít o jednání relevantní z hlediska § 283 tr.
zákoníku. Státní zástupce poukazuje na to, že dovolatelka ignoruje tu část skutkových zjištění, podle kterých z léčiv dovezených z Polska společně s obviněným P. M. vyráběla za použití různých chemikálií tzv. „českou cestou“ drogu metamfetamin. Jestliže tedy obviněná vyráběla metamfetamin ze surovin – léků, které si v součinnosti s dalšími členy organizované skupiny opatřovala v Polsku, pak páchala trestný čin podle § 283 tr. zákoníku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a to bez ohledu na to, zda v Polsku opatřená výchozí látka pro výrobu metamfetaminu formálně byla či nebyla prekursorem.
Pro úplnost státní zástupce odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 11 Tdo 688/2018, podle kterých skutečnost, že určitá látka nebyla v rozhodné době úředně označena jako prekursor, nemá žádný vliv na společenskou škodlivost činu spočívajícího v neoprávněném nakládání s touto látkou za účelem výroby psychotropní látky [rozhodnutí se rovněž týkalo drogové trestné činnosti kvalifikované mimo jiné podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kdy pachatelé vyráběli metamfetamin z látky dovezené ze zahraničí, která formálně nebyla prekursorem].
16. Státní zástupce dále konstatuje, že irelevantní je též argumentace dovolatelky týkající se znaku velkého rozsahu spáchání trestného činu. Připomíná, že aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku není podmíněna nějakým minimálním rozsahem trestné činnosti a z formálního hlediska může být použita i v případě, že rozsah spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku jinak odpovídá pouze základní skutkové podstatě podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska kvalifikace podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je tedy bez významu, že trestná činnost byla obviněnou spáchána nikoli ve velkém rozsahu, ale „pouze“ v rozsahu značném ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Stejně tak není aplikace § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku podmíněna způsobením nějakého dalšího škodlivého následku, který by byl znakem jiné kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, např. smrti nebo těžké újmy na zdraví.
17. Určité racionální jádro má podle názoru státního zástupce argumentace, ve které dovolatelka s odkazem na judikaturu Ústavního soudu v podstatě namítá, že § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku má sloužit k postihu toliko nejzávažnějších případů obchodu s narkotiky, přičemž v předmětné trestní věci se o takový případ nejedná. Ani tyto námitky však státní zástupce nepovažuje za důvodné. Poukazuje v tomto směru na to, že v předmětné trestní věci šlo o poměrně sofistikovanou drogovou trestnou činnost páchanou po delší dobu více členy organizované skupiny s přesně rozdělenými úlohami, přičemž obviněná měla podle zjištění soudů v této organizované skupině vůdčí úlohu; působení na území dalšího státu mělo pro činnost organizované skupiny zásadní význam, když lék Efedrin Arena jako výchozí látka pro výrobu metamfetaminu byla dovezena z Polska v množství přesahujícím 10 kg a zřejmě by jej nebylo možno jiným způsobem opatřit. Dále uvádí, že české trestní právo vychází z tzv. formálního pojetí trestného činu a trestní zákoník již neobsahuje ustanovení obdobné § 88 trestního zákona č. 140/1961 Sb., platného do 31. 12. 2009, které aplikaci kvalifikované skutkové podstaty podmiňovalo podstatným zvýšením stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost a které též akcentoval Ústavní soud v dovolatelkou citovaném nálezu ze dne 10. 12. 2099, sp. zn. III. ÚS 1481/09. Bez ohledu na tuto skutečnost však lze podle jeho názoru v dané věci konstatovat, že závažnost, resp. stupeň společenské škodlivosti činu plně opravňuje k aplikaci nejpřísněji trestné skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Na okraj věci pak podotýká, že značně nejasné je tvrzení obviněné o „fousatých judikátech“; většina judikaturních rozhodnutí, na které soud prvního stupně poukázal v souvislosti s výkladem znaků organizované skupiny, totiž vzešla z rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu v dovolacím řízení v letech 2014–2017.
18. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce uzavírá, že ty dovolací námitky obviněné, které jsou formálně podřaditelné pod deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud její dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, přičemž s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí [ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu] i pro případ jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
19. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněné k její případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněné přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. řádu a § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněné splňují shora uvedené zákonné náležitosti.
21. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda argumentaci uplatněnou nejvyšším státním zástupcem a obviněnou lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
22. Jak již bylo uvedeno, nejvyšší státní zástupce dovolání podává z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. i) a k) tr. řádu. Obviněná v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je naplněn, pokud bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Zákon vymezuje podmínky pro uložení ochranných opatření v § 99 tr. zákoníku pro ochranné léčení, v § 100 tr. zákoníku pro zabezpečovací detenci, v § 101 až 104 tr. zákoníku a v § 26 a § 26a zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, pro zabrání věci a pro zabrání části majetku, a v § 22 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) pro ochrannou výchovu.
25. Obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být
samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
26. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
27. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že námitky nejvyššího státního zástupce podřazené pod jím deklarované dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. i) a k) tr. řádu, nejenže uvedeným dovolacím důvodům odpovídají (v případě prvně citovaného dovolacího důvodu jeho první alternativě), ale jsou i důvodné. Co se týče dovolání obviněné, Nejvyšší soud konstatuje, že její dovolací argumentaci lze pod jí uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu podřadit jen zčásti; současně ovšem Nejvyšší soud shledal, že se jedná o námitky zjevně neopodstatněné. K jednotlivým dovolacím argumentům uvádí Nejvyšší soud následující.
IV. A K dovolání nejvyššího státního zástupce
28. Nejvyšší státní zástupce předně namítá, že pokud byl odvolacím soudem podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen obviněné trest propadnutí věci nad rámec tohoto trestu, jak byl uložen soudem prvního stupně, tj. ve vztahu k věcem – mobilnímu telefonu a SIM kartě, týká se věcí, o kterých již bylo rozhodnuto soudem prvního stupně ve výroku o trestu stran obviněné N. J. (jež předmětné věci vydala dne 6. 12. 2021 policejnímu orgánu), přičemž jeho rozsudek v části týkající se obviněné N. J. již nabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že uvedené věci nikdy nenáležely obviněné a v době rozhodování odvolacího soudu se navíc jednalo o věci, které již ve smyslu § 70 odst. 6 tr. zákoníku připadly státu, vytýká napadenému rozsudku odvolacího soudu, že nebyla splněna podmínka § 70 odst. 3 tr. zákoníku, a obviněné byl tedy uložen takový druh trestu, který zákon ve vztahu k této obviněné a k předmětným věcem nepřipouští. Dále nejvyšší státní zástupce namítá, že pokud bylo odvolacím soudem podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku uloženo obviněné ochranné opatření zabrání věci nad rámec tohoto ochranného opatření, jak bylo uloženo soudem prvního stupně, tedy ve vztahu k věcem – metamfetaminu a příslušenství, týká se věcí, o kterých již bylo rozhodnuto soudem prvního stupně ve výroku o ochranném opatření stran obviněné N. J. (jež předmětné věci vydala dne 6. 12. 2021 policejnímu orgánu), přičemž jeho rozsudek v části týkající se obviněné N. J. již nabyl právní moci. S ohledem na to, že nešlo o věci náležející nebo nacházející se v držení obviněné, nebyla splněna podmínka § 101 odst. 3 tr. zákoníku a obviněné tak bylo uloženo ochranné opatření zabrání těchto věcí, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
29. Nejvyšší soud shledal, že výše uvedeným námitkám a argumentaci nejvyššího státního zástupce (v souladu s tím, jak byly v podrobnostech zrekapitulovány shora v bodech 8. až 10. odůvodnění tohoto usnesení) je třeba bezezbytku přisvědčit, což mu umožňuje (již z důvodu procesní ekonomie) odkázat na jejich konkretizaci v odůvodnění jeho dovolání; Nejvyšší soud současně odkazuje rovněž na bod 34. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z něhož se podávají skutečnosti týkající se věcí vydaných obviněnou N. J., ohledně nichž pak soud prvního stupně uložil této obviněné trest propadnutí věci a ochranné opatření zabrání věci.
30. Nejvyšší soud se z výše rozvedených důvodů ztotožnil s námitkami nejvyššího státního zástupce, že pokud byl obviněné odvolacím soudem uložen trest propadnutí věci – mobilního telefonu a SIM karty, byl jí uložen takový druh trestu, který zákon (ve vztahu k této obviněné a k předmětným věcem) nepřipouští, a rozsudek odvolacího soudu je proto ve výroku o trestu propadnutí daných věcí uloženém obviněné zatížen vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Co se týče ochranného opatření zabrání věci – metamfetaminu a příslušenství, toto ochranné opatření odvolací soud obviněné uložil, aniž byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uložení této obviněné, čímž odvolací soud zatížil své rozhodnutí též vadou odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Zároveň Nejvyšší soud konstatuje, že zmíněné vady lze odstranit pouze zrušením uvedených výroků, aniž by bylo nutno činit jakékoli další rozhodnutí. Proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, č. j. 15 To 66/2023-1165, ohledně této obviněné ve výroku o trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a to mobilního telefonu značky Samsung, IMEI XY, včetně SIM karty T-Mobile, který je uložen u policejního orgánu, a dále ve výroku o ochranném opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku, a to metamfetaminu o hmotnosti 0,14 g včetně dózy, brčka a části plastu, které jsou uloženy v režimovém skladu Policie ČR v Semilech. Současně podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV. B K dovolání obviněné
31. Pokud jde o dovolací argumentaci obviněné, tato ji podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, přičemž v jejím rámci se předně zabývá problematikou tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy jakožto jednou z vad důkazního řízení a skutkových zjištění. Nejvyšší soud především konstatuje, že předmětná část dovolací argumentace se tak zcela míjí s obviněnou uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť tento slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Současně Nejvyšší soud uvádí, že daná argumentace zůstává toliko v teoretické rovině a jedná se tedy jen o jakýsi obecný výklad obviněné k danému tématu. Z tohoto důvodu by tuto argumentaci nebylo možné považovat za relevantní ani z hlediska – teoreticky v úvahu přicházejícího, ovšem obviněnou ani neuplatněného – dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, jež upravuje jeden ze tří okruhů nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případ tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu).
Obviněná totiž v tomto směru neuvádí žádný konkrétní případ zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů.
32. V další části dovolání obviněná vznáší námitky proti právní kvalifikaci svého jednání podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že v projednávané trestní věci existovala organizovaná skupina působící ve více státech. V této souvislosti předně namítá, že „pokud se v Polsku kupovalo léčivo, tak se do České republiky převáželo léčivo, a jestliže prekursor nabyl na významu prekursoru až v České republice, nemůžeme se bavit o dvou státech“. K takové argumentaci obviněné Nejvyšší soud (ve shodě s přiléhavým vyjádřením státního zástupce) především zdůrazňuje, že obviněné je kladeno za vinu, že vyrobila, prodala, jinak jinému opatřila a pro jiného přechovávala psychotropní látku [viz tzv. právní větu výroku o vině rozsudku odvolacího soudu], konkrétně metamfetamin (pervitin), a nikoli nakládání s prekursorem, přičemž její trestná činnost spočívala v tom, že danou drogu vyráběla tzv. „českou cestou“ společně s obviněným P.
M. z léčiva s obsahem pseudoefedrinu, které si pro tento účel objednávala u nezjištěných osob a od dubna 2021 do 3. 6. 2021 u obviněných D. P. a A. P., kdy obviněný D. P. toto léčivo nakoupil v Polské republice a dovezl je do České republiky, kde je předal obviněné A. P., která je dovezla a předala obviněné, přičemž metamfetamin (pervitin) vyráběla nejméně v garáži u domu ve XY, kterou jí poskytla obviněná A. P., a v prostorách společnosti M. R., s. r. o. v Liberci, které za úplatu a s vědomím, že tam budou metamfetamin vyrábět, poskytla obviněná N.
J.. Je přitom zcela zjevné, že toto léčivo bylo v Polské republice nakupováno výlučně s úmyslem použít ho k výrobě metamfetaminu. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na správné úvahy a závěry soudu prvního stupně v bodu 72. jeho rozsudku a současně i na zde uvedené stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, z něhož vyplývá, že jestliže určitá osoba nakládá s léčivým přípravkem obsahujícím efedrin nebo pseudoefedrin tak, že jej použije nikoliv k léčebným účelům, ale zneužije jej k získání (extrahování) v něm obsaženého efedrinu nebo pseudoefedrinu jako prekursoru, popřípadě poté použije tento prekursor k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek (tedy k výrobě metamfetaminu – pervitinu), pak její jednání může za splnění dalších podmínek naplnit zákonné znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr.
zákoníku.
33. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obviněná (a rovněž všichni další obvinění) se trestné činnosti dopustila nepochybně ve spojení s organizovanou skupinou, neboť znala všechny spoluobviněné – P. M., D. P., A. P. a N. J. (ostatní obvinění měli povědomí o minimálně dalších dvou osobách ve skupině), kteří společně s obviněnou každý svým jednáním (jak bylo shora konkretizováno) přispěli k jejímu fungování, a to na základě dělby úkolů mezi jednotlivé členy a koordinovanosti, k čemuž přispěl i konspirativní způsob vzájemné komunikace. Současně se jednalo o organizovanou skupinu působící ve více státech, a to v České republice a v Polské republice, když obviněná měla povědomost o tom, že obviněný D. P. léčivo nakupoval v Polské republice (což je zřejmé z její výpovědi, okolností zadržení tohoto obviněného dne 28. 5. 2021, odposlechu hovoru z téhož dne, kdy obviněná A. P. informovala obviněnou o zadržení obviněného D. P.) [viz body 45., 76. a 77. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 32. a 33. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Je tudíž zřejmé, že pojmové znaky organizované skupiny působící ve více státech, za kterou se považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho škodlivost a závažnost (srov. PÚRY, F. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 858, rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325), s tím, že tato organizovaná skupina působí ve více státech, čímž se rozumí, že je činná alespoň ve dvou státech, přičemž jedním z nich může být i Česká republika (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 271. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2117, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 5 Tdo 794/2004, publikované pod č. 34/2005 Sb. rozh. tr.), byly v dané věci naplněny.
34. Jestliže obviněná v této souvislosti rovněž namítá, že mezi obviněnými nelze hovořit o sofistikované organizované skupině, pak jí Nejvyšší soud nemohl přisvědčit, neboť opak je pravdou, a to s ohledem na skutečnosti rozvedené výše, z nichž je zjevné, že trestná činnost dané skupiny se vyznačovala dělbou úkolů mezi jednotlivé její členy, koordinovaností, plánovitostí a konspirací.
35. Pokud obviněná poukazuje na to, že kvalifikovaná skutková podstata vymezená v § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku má sloužit k postihu „nejzávažnějších případů“, nelze se ztotožnit s jejím souvisejícím názorem, že o takový případ v dané věci nejde. I v tomto směru Nejvyšší soud poukazuje na shora uvedené skutečnosti svědčící pro závěr, že v dané trestní věci šlo o poměrně sofistikovanou trestnou činnost, páchanou více členy organizované skupiny s rozdělenými úlohami, ve dvou státech a po delší dobu, přičemž obviněná měla v této skupině vůdčí úlohu, když byla objednatelkou léčiva s obsahem pseudoefedrinu, výrobkyní metamfetaminu (pervitinu) z něj a distributorkou vyrobené drogy, přičemž se dopouštěla protiprávního jednání nejméně od srpna 2020 do 6. 12. 2021.
36. Konečně ve vztahu k argumentaci obviněné stran znaku velkého rozsahu Nejvyšší soud konstatuje, že jde o bezpředmětnou námitku. To proto, neboť aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku není podmíněna určitým rozsahem spáchané trestné činnosti [ve smyslu naplnění některé z kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 2 písm. c), anebo podle § 283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku]. Jinými slovy, jestliže jednání obviněné naplnilo znaky zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, není pro správnost takové právní kvalifikace jakkoliv rozhodné, že současně naplnila i znak značného rozsahu odpovídající méně společensky škodlivé kvalifikované skutkové podstatě téhož trestného činu podle § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Právní posouzení jejího jednání podle prve uvedeného ustanovení trestního zákoníku se totiž, s ohledem na jeho vyšší společenskou škodlivost, která se odráží v zákonodárcem uvedeném rozpětí trestní sazby stanovené na takový zločin, použije přednostně.
V. K návrhu na přerušení výkonu napadeného rozhodnutí
37. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněná ve svém podání současně učinila návrh na přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 265o odst. 1 tr. řádu, a to s ohledem na konkrétní dovolací námitky a obsah spisu. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání; pokud tak učiní, provede všechna potřebná opatření k tomu, aby byl výkon rozhodnutí neprodleně odložen nebo přerušen. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněné s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jejímu dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněné rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
38. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné Ž. F. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce na základě shora uvedených skutečností shledal, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2023, č. j. 15 To 66/2023-1165, ohledně obviněné ve výrocích o trestu propadnutí věci a o ochranném opatření zabrání věci uvedených ve výroku tohoto usnesení nemůže obstát, a proto v těchto výrocích citovaný rozsudek odvolacího soudu podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil. Dále Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. O zrušení výroků shora uvedeného rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu v neveřejném zasedání.
39. Dále Nejvyšší soud shrnuje, že na podkladě dovolání obviněné Ž. F. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněné zčásti neodpovídala uplatněnému (a ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu