U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2016
dovolání, která podali obvinění L. G., roz. B., E. A., L. D., a K. G., proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To 86/2014,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.
zn. 37 T 4/2013 a rozhodl t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněných L. G.
a E. A. o d m í t a j í .
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných L. D.
a K. G. o d m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 37 T 4/2013,
byla obviněná L. G. uznána vinnou (v bodě 3) zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za který byla podle § 283
odst. 4 a § 58 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí
svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Obviněný E. A. byl uznán vinným (v bodě 5) zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a (v bodě 6) přečinem výroby a
jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen podle § 283 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest
vyhoštění na dobu neurčitou a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové
hodnoty, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Obviněný L. D. byl uznán vinným (v bodě 10) zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a (v bodě 11) přečinem padělání a
pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, za
které byl odsouzen podle § 283 odst. 4 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k
úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na
dobu neurčitou. Obviněný K. G. byl uznán vinným (v bodě 12) zločinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c), za který byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu
odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s
ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších spoluobviněných. Podle skutkových zjištění se obviněná L. G. dopustila shora uvedené trestné
činnosti tím, že (bod 3) nejméně od března 2012 do 19. 2. 2013 s vědomím, že
M. G. si neoprávněně opatřuje omamnou látku heroin ve spolupráci s dalšími
osobami v zahraničí, které tento heroin prostřednictvím kurýrů dopravují do
České republiky M. G. , který tento heroin pak sám nebo prostřednictvím
dalších osob prodával dalším distributorům, na pokyn M. G. opatřený heroin,
ač nebyla držitelkou povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona
č. 167/1998 Sb., přechovávala v bytě A. D. , kde jej ředila dle pokynů M. G. látkou k tomu určenou, opatřenou rovněž M. G. , rozvažovala jej do sáčků
a vozila zpět do bytu pro M. G. , přičemž peníze získané prodejem heroinu v
celkové výši nejméně 542 984 Kč odesílala cestou W. U. mj. bratru M. G. do
K. na rekonstrukci domu, kdy takto v uvedeném období nakládala nejméně s 3 150
g heroinu, z kteréhož množství nejméně 417,4348 g směsi heroinu, určeného k
prodeji dalším odběratelům, přechovávala dne 19. 2. 2013 v O. v bytě A. D. na ulici P. L. číslo ......
a 112,6446 g směsi heroin, kofein, paracetamol,
uložené v celkem 12 kusech plastových sáčků s tlakovým uzávěrem o velikosti asi
10 x 6 centimetrů, přechovávala v O. – M. H. , ve společných prostorách pod
schodištěm v suterénu domu číslo ....... na ulici P. , přičemž jednala s
vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v
seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3
zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády
č. 463/2013 Sb. a přesto, že nebyla držitelkou příslušného povolení k zacházení
s návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb. Podle skutkových zjištění se obviněný E. A. dopustil shora uvedené trestné
činnosti tím, že (bod 5) v době od 16. 10. 2012 do 27. 10. 2012 ve Švýcarské
konfederaci a v České republice na základě předchozí telefonické domluvy ze dne
12. 10. 2012 mezi Q. D. , který se v té době nacházel na území Švýcarské
konfederace, E. A. , který se v té době rovněž nacházel na území Švýcarské
konfederace a M. G. , který se v té době nacházel na území České republiky,
nejprve v přesně nezjištěné době dne 16. 10. 2012 převzal od Q. D. vzorek
heroinu, cca 5 g, který dle pokynů Q. D. převezl do České republiky, kde jej
dne 17. 10. 2012 v ranních hodinách v O. – M. H. , v bytě M. G. na ul. P. předal M. G. , za což mu M. G. předal 1 000 €, přičemž Q. D. jednak
průběh cesty E. A. ze Švýcarské konfederace do České republiky průběžně
telefonicky upřesňoval, jednak zprostředkovával komunikaci mezi E. A. a M. G. , a poté, co dne 17. 10. 2012 M. G. u Q. D. telefonicky objednal 1
kilogram heroinu za částku 25 000 € a dále látku na ředění heroinu, dne 26. 10. 2012 ve Švýcarské konfederaci převzal od Q. D. zásilku obsahující jednak směs
heroinu, jednak látku s obsahem kofeinu určenou k ředění heroinu, kterou měl
přepravit v osobním motorovém vozidle tovární značky VW Polo, švýcarské
registrační značky ....... ze Švýcarské konfederace do České republiky, a to
konkrétně do O. – M. H. na ulici P. M. G. , avšak k doručení zásilky M. G. nedošlo, neboť E. A. byl dne 27. 10. 2012 v době kolem 0:50 hodin
bezprostředně po překročení státní hranice mezi Spolkovou republikou Německo a
Českou republikou v R. zastaven a kontrolován orgány celní správy, přičemž při
prohlídce jeho vozidla byla nalezena skrytá schránka a v ní 1 013,1 g směsi
heroinu o obsahu 17,2 % účinné látky diacetylmorfinu, tedy 174,25 g heroinu
báze a dále 697,7 g látky obsahující kofein, určené k ředění heroinu a
podezřelý E. A. byl zadržen, přičemž jednal s vědomím, že nakládá s
heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v seznamu IV. podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a
přesto, že nebyl držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými
látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb. Trestné činnosti popsané v bodě 6 rozsudku se E. A. dopustil tím, že dne 27. 10. 2012 v 0:50 hod. v R. ve svém osobním automobilu tov. zn. VW Polo, reg. zn. .......
švýcarské imatrikulace, ze Švýcarska přes Spolkovou republiku
Německo do České republiky ve svých osobních věcech převážel 97 tablet modré
barvy ve tvaru srdce o hmotnosti 12,48g, ve kterých byla zjištěna přítomnost
metandienonu, který je zařazen mezi androgenní anabolické steroidy v příloze 1
nařízení vlády č. 454/2009 Sb., přičemž uvedené tablety dovezl za jiným než
léčebným účelem. Podle skutkových zjištění se obviněný L. D. dopustil shora uvedené trestné
činnosti tím, že (bod 10) poté, co již v předchozí době opakovaně s obviněným
Q. D. , na schůzkách v B. B. v Polské republice, kam jej vozil obviněný
M. G. , projednával možnost vývozu heroinu opatřeného Q. D. z Polské
republiky do Švýcarské konfederace pro tamní odběratele, dne 31. 1. 2013 v
odpoledních hodinách společně s obviněným M. G. vycestoval osobním
automobilem značky Renault Clio, registrační značky ......, které v té době
M. G. užíval, z České republiky z O. do Polské republiky do B. B. za
obviněným Q. D. , kterému společně dovezli asi 3 kilogramy látky určené k
ředění heroinu, tzv. mixu, a od kterého tam v rámci takové další schůzky
převzali asi 450 g heroinu, který byl zabalen do kvádru velikosti o rozměrech
přibližně 20 x 30 centimetrů, který L. D. převezl z Polské republiky do
České republiky ukrytý na svém těle v oblasti pasu až do O. , kde kvádr heroinu
předal M. G. v jeho bytě v O. – M. H. , na ulici P. č. ......, a to za
odměnu ve výši 15 000 Kč a 50 g heroinu, který mu následujícího dne M. G. předal, přičemž jednal s vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi
omamné látky uvedené v seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách,
dříve v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v
příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a přesto, že nebyl držitelem
příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb. Trestné činnosti popsané v bodě 11 rozsudku se L. D. dopustil tím, že s
vědomím, že obviněný M. G. opatřil pro obviněného Q. D. níže uvedené
padělané doklady: pozměněný cestovní pas České republiky číslo ......, ve
kterém je vyměněna fotografie skutečného majitele tohoto cestovního pasu P. K. za fotografii Q. D. , dále je v tomto cestovním pase změněn údaj o
skutečném datu narození P. K. na datum 11. května 1971, v pase je uvedeno
neexistující rodné číslo v České republice ........., je změněno datum vydání
cestovního pasu z data 22. června 2009 na datum 19. května 2004, změněn datum
platnosti cestovního pasu z 22. prosince 2009 na datum 19. května 2014, a
padělaný řidičský průkaz České republiky číslo ........ opatřený fotografií Q. D. vystavený na jméno P. K. , nar. ......., opatřený neexistujícím rodným
číslem ............ a deklarován, že byl vydán Magistrátem města Ostravy pro
skupiny A, B, přičemž ve skutečnosti takový doklad nebyl nikdy v České
republice vystaven, a poté, co oba tyto doklady dne 10. listopadu 2012 dovezl
M. G. do D. , oba tyto doklady od M. G. převzal, ač věděl, že tyto doklady
bude Q. D. používat k prokazování své totožnosti, a přesně nezjištěného dne
v období od 12. listopadu do 16.
listopadu 2012 je vyvezl z D. v České
republice na území Švýcarské konfederace, kde je předal Q. D. , který je
přechovával u sebe za účelem prokázání své totožnosti až do 1. března 2013, kdy
byly uvedené doklady odňaty z osobních věcí Q. D. při provedené domovní
prohlídce v místě jeho tehdejšího bydliště v Polské republice, v bytě
číslo .... v 5. patře na ulici G. v B. B. Podle skutkových zjištění se obviněný K. G. dopustil shora uvedené trestné
činnosti tím, že (bod 12) v přesně nezjištěných dnech, v období od září roku
2011 do začátku roku 2012, ve třech případech prodal obviněnému M. G. ,
celkem 500 g heroinu tak, že 200 g heroinu mu předal ve vozidle Jeep Cherokee,
reg. zn. ........., před místem svého bydliště v O. , na ul. V. , před
vchodem č. ........, a to za cenu 550 Kč za l g, dalších 100 g heroinu mu
předal měsíc po první předávce v K. , na ul. U L. , před domem č. ....., a to
za cenu 500 Kč za l g, a naposledy mu předal 200 g heroinu na přelomu prosince
2011 a ledna 2012 v O. , před místem svého bydliště na ul. V. , současně se 200
g tzv. mixu, látky určené k ředění heroinu, kterou mu předal za účelem
uskladnění po dobu jeho nepřítomnosti v České republice, s tím, že peníze za
dodaný heroin mu obviněný M. G. vyplatí po jeho prodeji, přičemž jednal s
vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v
seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze č. 3
zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády
č. 463/2013 Sb. a přesto, že nebyl držitelem příslušného povolení k zacházení s
návykovými látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění, někteří spoluobvinění a státní
zástupce odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 1. 2015 (pozn.:
spis byl Nejvyššímu soudu předložen 1. 12. 2015), sp. zn. 2 To 86/2014, podle §
258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání K. G. a státního
zástupce zrušil rozsudek ohledně tohoto obviněného ve výroku podle § 56 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že
obviněného pro výkon trestu zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do
věznice s dozorem. Ohledně dvou spoluobviněných pak rozsudek zrušil v celém
rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Odvolání
obviněných L. G. , E. A. , L. D. , státního zástupce a dalšího
spoluobviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněná L. G. prostřednictvím svých obhájců Mgr. Ing. Hynka Navrátila a Mgr. Pavla Hrtúse,
obviněný E. A. prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Jitky Fišerové, obviněný
L. D. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ing. Svatavy Horákové a obviněný
K. G. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Daniela Keprty. Obviněná L. G. v dovolání podaném prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Hynka Navrátila ohledně dovolacího důvodu odkázala na § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a
uložený trest je nepřiměřeně přísný, tedy neodpovídající účelu trestu. Obviněná
má za to, že jí spáchaný skutek nelze podřadit pod zvolenou právní kvalifikaci,
neboť u ní absentuje mezinárodní prvek. Obviněná se mezinárodního obchodování s
heroinem neúčastnila, nikomu drogy neprodávala, ani je nekupovala. Její tvrzení
jsou prokázána i svědeckými výpověďmi, např. spoluobviněného F. Š. Svědci
vyslechnutí v zahraničí obviněnou neznají. Také E. A. vypověděl, že když
přijel za M. G. ze Švýcarska, obviněná a její syn ještě spali ve vedlejším
pokoji. Svědek S. G. vypovídal pokaždé jinak a pravděpodobně se chtěl M. G. pomstít za jeho výpověď poškozením jeho manželky, na které mu velmi
záleží. Svědek D. G. vypověděl, že dne 29. 9. 2012 měl obviněné v jejím bytě
předat 0,5 kg heroinu, neboť M. G. byl v té době v K. To je však vyvráceno
razítkem v cestovním pase M. G. Obviněná neví, jak se zkouší kvalita heroinu. Nesouhlasí s tím, že měla co dočinění s 406 g této drogy. Navíc expertiza této
látky byla do vyšetřovacího spisu založena až po jeho uzavření a tím došlo k
porušení jejího práva na spravedlivý proces. Obviněná se na trestné činnosti
podílela jen okrajově, na pokyn manžela heroin v několika případech namíchala. Pokud jde o částky zasílané do K. prostřednictvím Western Union Bank, při
jejich posouzení nebyla odečtena částka 170 000 Kč, která tvořila zisk z
prodeje bytu, a částka 120 000 Kč, která představovala zisk z prodeje strojů z
pneuservisu. Po odečtení těchto částek zbývá 466 084 Kč, tedy částka nižší než
500 000 Kč a jednání obviněné tak nelze podřadit pod odst. 3 § 283 tr. zákoníku. Uložený trest považuje obviněná za velmi přísný vzhledem k tomu, že
je matkou malého syna.
Závěrem tohoto dovolání proto navrhla, aby Nejvyšší soud
rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To 86/2014, a
rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2014, sp. zn. 37 T 4/2013,
zrušil a ve věci sám rozhodl. Prostřednictvím tohoto obhájce pak obviněná dovolání ještě doplnila po uplynutí
lhůty podle § 265e odst. 1 tr. ř. V tomto podání znovu upozorňuje na rozpory ve
výpovědích D. G. a dále poukazuje na skutková zjištění učiněná na základě
odposlechů, podle nichž M. G. obviněnou nejen úkoloval, ale také jí vulgárně
nadával a též ji fyzicky napadl. Skutečnost, že obviněná byla ke svému jednání
psychicky i fyzicky dotlačena, soudy ve svých rozhodnutích zcela pominuly. Obviněná projevovala pouze vůli svého manžela, nikoli svoji, stejně jako člověk
činící právní úkon pod pohrůžkou fyzického násilí. V rámci dovolání podaného prostřednictvím obhájce Mgr. Pavla Hrtúse obviněná
uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že
rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení, a podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. s tím, že jí
byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře
mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. V tomto dovolání obviněná také zdůraznila, že z trestné činnosti neměla žádný
prospěch. Výnos z trestné činnosti odesílala do K. , z provedených důkazů bylo
zjištěno, že ji M. G. úkoluje, podezírá ze zpronevěření finančních
prostředků, vulgárně jí nadává či ji fyzicky napadá. Trestnou činnost tak
páchala pod psychickým a fyzickým nátlakem. Tyto závěry pak absolutně
nekorespondují s právní kvalifikací jejího jednání. Důvodem jejího jednání byl
strach o svou osobu a především obava o jejího nyní pětiletého syna. Obviněná
se neztotožňuje s délkou uloženého trestu odnětí svobody. Považuje za
nepřijatelné, aby jí byl uložen trest ve stejné výměře jako jejímu manželovi,
kterému byl sice přiznán status spolupracujícího obviněného, ale současně byl
tím, kdo trestnou činnost organizoval a obviněnou do ní nutil. Obviněná po
celou dobu spolupracovala s orgány činnými v trestním řízení a status
spolupracující obviněné jí nemohl být přiznán v důsledku její menší účasti na
trestné činnosti a nedostatku relevantních informací o organizované skupině. Závažnosti trestné činnosti si obviněná nebyla vědoma, na základě několika
zmínek jejího manžela jí soud přiřkl povědomí o zahraničním původu drogy. Nabízí se otázka, zda lze obviněnou vůbec považovat za členku organizované
skupiny. Obviněná také na svého manžela apelovala, aby s trestnou činností
přestal. Také v tomto podání zdůraznila, že je matkou pětiletého syna, přičemž
M. G. není jeho biologickým otcem. Nejsou zde žádní příbuzní, kteří by byli
schopni se o něj postarat, po dobu vazby byl proto umístěn v Klokánku a má být
svěřen do ústavní výchovy. Trest, který byl obviněné uložen, je podle jejího
názoru v rozporu s požadavky § 38 a § 39 tr.
zákoníku, s principem subsidiarity
trestní sankce, jenž požaduje, aby byla pachateli uložena sankce méně
postihující, postačuje-li k dosažení účelu, a s principem individualizace
trestu, neboť při jeho ukládání měly být zohledněny její osobní a rodinné
poměry. Pro naplnění účelu trestu by podle ní postačovalo uložení trestu s
podmíněným odkladem jeho výkonu s maximální zkušební dobou. Podle obviněné
došlo také k porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. S odkazem
na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 603/06 má obviněná za to, že v
rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat
uložení druhu či výše trestu, který je v rozporu s požadavkem na přiměřenost
trestu. Závěrem tohoto dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil
rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To 86/2014, a
věc tomto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný E. A. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. s tím, že rozhodnutí vrchního soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku. V textu svého dovolání obviněný uvedl, že se k trestné
činnosti doznal, avšak nesouhlasí s právním posouzením podle čtvrtého odstavce
§ 283 tr. zákoníku. Podle něj nebyly naplněny formální znaky organizované
skupiny působící ve více státech. Zločin podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku je
jedním z nejzávažnějších, které jsou v trestním zákoníku uvedeny, je u něj
stejná trestní sazba, jako např. u trestného činu vraždy. S odkazem na
rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09 pak obviněný namítá, že jeho
jednání nedosahuje tak významného stupně společenské škodlivosti ve srovnání s
jinými kvalifikovanými skutkovými podstatami trestných činů. Takového
trestněprávně postižitelného jednání se dopustil poprvé a byl nejnižším článkem
skupiny, měl postavení kurýra. Nebyl vlastníkem žádné drogy, ze svého činu
neměl žádný prospěch a trestnou činnost ani nedokončil. Užití vyšší právní
kvalifikace a s ním spojené uložení trestu odnětí svobody v trvání jedenácti
let je podle něj v rozporu se zásadou proporcionality, neboť jeho jednání není
natolik společensky závažné. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2015, sp. zn. 2 To
86/2014, a sám ve věci rozhodl, že obviněný je vinen trestným činem podle § 283
odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a uložil mu přiměřený trest. Obviněný L. D. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Namítl, že byl odsouzen za jiný skutek, než pro který mu bylo sděleno
obvinění. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání mělo ke skutku dojít 17. 1. 2013, v obžalobě je ale uvedeno datum spáchání 31. 1. 2013. Navíc se
obviněný tohoto skutku nedopustil. Výpověď spolupracujícího obviněného M. G. stojí podle něj osamoceně. Výsledky monitorování a odposlechy ji nepodporují. Deník L. G. , v němž si vedla záznamy o množství doneseného heroinu,
neobsahuje záznam, že by dne 31. 1. 2013 převzala balíček s 450 g heroinu. Ani
v bytě A. D. nebyl tento heroin nalezen. Obviněný se pohyboval s M. G. mezi O. a B. B.
v Polsku, ale on sám nikdy nic nevozil a po několika
setkáních s Q. D. se tento rozhodl, že obviněného nechce (zřejmě jako
kurýra). Podle obviněného v řízení bylo ke znaku organizované skupiny působící
ve více státech prokázáno pouze to, že osoby se mezi sebou znaly a hledaly
zdroj heroinu, nebyly nikterak organizované a jejich činnost byla spíše
chaotická. Trest, který mu byl uložen, považuje obviněný za nepřiměřeně přísný
ve vztahu k tomu, čeho se dopustil on a čeho se dopustili jiní. Závěrem svého
dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a nově
rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zprošťuje obžaloby,
případně aby mu uložil trest při zvážení všech výše uvedených skutečností za
použití § 58 tr. zákoníku. Obviněný K. G. ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovolání „zaměřuje do nesprávnosti
právních závěrů v návaznosti na nesprávná skutková zjištění při absenci
odpovídajícího důkazního podkladu“. Ve věci je podle něj dán extrémní nesoulad
mezi provedeným dokazováním a skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního
stupně. Skutkový stav byl podle obviněného zjištěn na základě tří provedených
důkazů, a to výpovědi spolupracujícího obviněného M. G. , L. G. a záznamů
hovorů mezi nimi. M. G. si přitom po více než půl roce od první výpovědi
jako zázrakem vzpomněl na další dodávku heroinu, kterou nezmínil v
předcházejících čtyřech výpovědích. Navíc obvinil obviněného z dalších
závažných zločinů, jako je vražda, aniž by svá tvrzení jakkoli doložil. Jeho
výpověď není podporována žádným dalším důkazem. Spoluobviněná uvedla, že jen od
svého manžela ví, že obviněný měl prodat jejímu manželovi v K. heroin v jednom
nebo dvou případech. Její výpověď však není přímým, ale ani relevantně nepřímým
důkazem, neboť nekoresponduje s dalšími důkazy. Přes masivní nasazení
operativní techniky nebyl zjištěn žádný důkaz svědčící o vině obviněného. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i
rozhodnutí soudu prvního stupně a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu
projednal a rozhodl. K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí
průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že uplatněnému dovolacímu
důvodu neodpovídají námitky, jimiž se obvinění domáhají přezkoumání skutkových
zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom nelze
shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními. Naopak, soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav
bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou
volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Pokud jde o dovolání obviněné L. G. , lze podle státního zástupce považovat za
relevantní její výhrady ve vztahu ke znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro
jiného značný prospěch“.
Zde lze zcela odkázat na závěry soudů obou stupňů,
které naplnění uvedeného znaku v případě obviněné dovodily. Odvolací soud
správně odkázal na úvahy soudu prvého stupně na str. 91 jeho rozsudku, podle
nichž lze za prospěch považovat minimálně částky odesílané obviněnou do K. Závěr, že uvedené částky pocházely z trestné činnosti, je pak závěrem
skutkovým, který na základě provedených důkazů zcela obstojí. Trestná činnost
spojená s nedovoleným nakládáním s narkotiky je obecně velmi lukrativní
činností, přičemž vzhledem k objemu heroinu (a prokázanému ředění této látky
obviněnými G. ) nelze považovat značný prospěch za jakkoli přemrštěný či
nepravděpodobný. K námitce obviněné, že sama žádný prospěch svou činností
nezískala, státní zástupce uvádí, že za takový prospěch lze oprávněně považovat
částku, s níž obviněná vědomě disponovala, a to bez ohledu na to, že takové
finanční prostředky odesílala pro potřeby rodiny jejího manžela. Pro úplnost
státní zástupce dodává, že danou přisouzenou skutkovou podstatu je možné
spáchat i ve variantě získání prospěchu pro jiného, a z této přisouzené právní
kvalifikace by tak obviněnou nemohl vyvinit ani argument, že výnosy z prodeje
heroinu užil výhradně spoluobviněný G. Tuto námitku proto státní zástupce
považuje ve světle učiněných skutkových zjištění za zjevně neopodstatněnou. Ani
druhý okruh námitek tvořící podstatnou část dovolání, nelze dle názoru státního
zástupce považovat za opodstatněný. Obviněná totiž uplatňuje námitky proti
výroku o trestu, avšak způsobem, jímž uplatněný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. zjevně nenaplnila. Tento dovolací důvod je dán tehdy,
pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo
mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně
na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tak nenaplňují
námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo
přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní
sazby (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněné sice byl uložen trest ve
výměře mimo trestní sazbu, avšak takový postup byl výhradně v její prospěch,
neboť při ukládání trestu soud prvého stupně aplikoval ustanovení o mimořádném
snížení trestu odnětí svobody. Uplatňuje-li obviněná citovaný dovolací důvod,
de facto se tak domáhá uložení trestu v řádné trestní sazbě, tedy rozhodnutí
zcela zjevně v její neprospěch, k čemuž však není ani oprávněna. Soudcovská
úvaha o míře snížení výměry trestu pod spodní hranici zákonné trestní sazby v
intencích § 58 tr. zákoníku pak dle názoru státního zástupce přezkumu na
podkladě citovaného dovolacího důvodu uplatněného obviněnou nepodléhá. Pro
úplnost pak státní zástupce poznamenává, že veškeré nyní obviněnou opět
uplatňované okolnosti (její osobní poměry, péče o dítě, spáchání trestného činu
pod vlivem spoluobviněného G. apod.), vzaly soudy plně v úvahu při určení
výměry trestu. Tato námitka tak uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani jinému
zákonem stanovenému dovolacímu důvodu neodpovídá. Ani dovolání obviněného E. A.
státní zástupce neshledává opodstatněným,
pokud namítá, že svým jednáním nenaplnil znaky kvalifikované skutkové podstaty
podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný zde odkazuje na nález
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1481/09. Takový odkaz však státní zástupce již
za současného právního stavu nepovažuje za případný, neboť uvedený nález
vychází z odlišného právního stavu existujícího za účinnosti trestního zákona
č. 140/1961 Sb. Tato trestní norma pak byla při stanovení trestnosti založena
na zásadě materiálního pojetí trestného činu, jež byla pro případy použití
kvalifikovaných skutkových podstat demonstrována konkrétně v ustanovení § 88
trestního zákona č. 140/1961 Sb. Nyní posuzovaná trestná činnost obviněného
však časově spadá do účinnosti nového trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., jenž
je však založen na odlišném, tzv. formálním pojetí trestného činu, z čehož
(mj.) vyplývá, že ustanovení analogické dřívějšímu § 88 trestního zákona č. 140/1961 Sb., v něm již obsaženo není. Obviněným zmiňované okolnosti jeho
jednání, tak nelze zohledňovat ve výroku o vině, ale mohou nalézt uplatnění při
posuzování povahy a závažnosti jednání z hlediska výroku o trestu. Tak se
ostatně i stalo, neboť soudy dospěly po vyhodnocení míry účasti obviněného na
činnosti celé skupiny k závěru, že je namístě obviněnému vyměřit trest blíže
spodní hranici zákonné trestní sazby. Poukaz obviněného na „nízký stupeň
společenské škodlivosti“ tak za současného právního stavu postrádá
opodstatnění, neboť trestní zákoník „stupně škodlivosti“ vůbec nezná, pojem
škodlivost je zakotven pouze jako materiální korektiv pro účely odlišení
jednání trestného od jednání pouze formálně vykazujícího znaky trestného činu
(srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012). K dovolání obviněného L. D. státní zástupce uvádí, že námitka nedodržení
totožnosti skutku může naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1071/2010), avšak státní
zástupce se s ní neztotožňuje. Jak totiž vyplývá z rozhodnutí soudů obou
stupňů, v průběhu trestního řízení došlo pouze k časovému upřesnění skutku
obviněného, nikoli ke změně skutku, tj. podstatné změně jednání obviněného a
trestněprávně relevantního následku. Jde přitom o námitku, kterou se již zcela
přiléhavě zabýval i odvolací Vrchní soud v Olomouci (srov. str. 33-34 jeho
rozsudku) a lze tak na jeho odůvodnění pouze odkázat. Ani námitce obviněného,
že byl usvědčen pouze výpovědí spolupracujícího obviněného G. , nelze dle
názoru státního zástupce přisvědčit. V prvé řadě zde totiž obviněný pouze
předestírá vlastní hodnocení provedených důkazů a jeho námitky tak vůbec
nevykročily z rámce pouhé polemiky se skutkovými zjištěními soudů. Takto
formulované námitky tak nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Lze tak
opět pouze odkázat na rozsudek odvolacího soudu, podle něhož nebyl zdaleka
uznán vinným pouze na základě výpovědi spolupracujícího obviněného, tato
výpověď je podporována dalšími provedenými důkazy, a to výpovědí spoluobviněné
L. G.
, přičemž tyto výpovědi jsou v souladu s dalšími důkazy objektivní
povahy (sledování osob a odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu). Obviněný L. D. dále podle státního zástupce relevantně uplatnil námitku, že
svým jednáním nenaplnil znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. I tato námitka sice balancuje na hranici námitek
skutkových, neboť obviněný namítá, že tento znak nebyl prokázán, s jistou mírou
benevolence ji však pod uplatněný dovolací důvod podřadit lze. Z rozhodných
skutkových zjištění vyplývá, že podstatou jednání obviněného bylo zajištění
vývozu heroinu z Polska přes Českou republiku do Švýcarska, a to na základě
dohody s Q. D. a M. G. , přičemž takto uskutečnil převoz heroinu z Polska
přes hranice České republiky. Je tak zřejmé, že v daném případě se evidentně
jednalo o přeshraničně působící organizovanou skupinu, jejímž smyslem bylo i
širší působení v rámci Evropského hospodářského prostoru. Tato skupina se
vyznačovala dělbou úloh, o čemž svědčí i protisměrná distribuce látek
sloužících pro další ředění dodávaného heroinu za účelem maximalizace
dosaženého zisku. Dle názoru státního zástupce a ve shodě s právními závěry
soudů obou stupňů, tak byl znak „ve spojení s organizovanou skupinou působící
ve více státech“ jednáním obviněného naplněn. Námitky tvrzené nepřiměřenosti
trestu pak uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a obsahově by
neodpovídaly ani v úvahu připadajícímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. K hmotněprávně relevantním námitkám obviněných L. G. , E. A. a L. D. státní zástupce uvádí, že je obvinění uplatňovali již v rámci řízení před soudy
obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění
svých rozhodnutí vypořádaly. Odkazuje proto na závěry Nejvyššího soudu uvedené
v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání
v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v
odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně
vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovolání obviněného K. G. dle názoru státního zástupce uplatněnému důvodu
dovolání neodpovídá vůbec. Jedná se pouze o polemiku s obsahem provedených
důkazů a prezentaci jeho vlastního, pro něj příznivějšího hodnocení. Tvrzený
extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými
zjištěními nelze z námitek obviněného jakkoli dovodit a jiné relevantní výhrady
proti vlastní právní kvalifikaci jeho jednání obviněný nepředkládá. Pokud jde o
vlastní skutková zjištění soudů, lze podle státního zástupce odkázat na
podrobné odůvodnění zejména rozsudku soudu prvého stupně, který se s obhajobou
obviněného náležitě a přiléhavě vypořádal a s jeho závěry se správně ztotožnil
i soud odvolací. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněných L. G. , E. A. a L. D. jako zjevně neopodstatněná podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Dovolání obviněného K. G.
obsahově
nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Proto
státní zástupce navrhl, aby ho Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána
oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě,
jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli
uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení
zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve
vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší
soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a
pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva
správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl
dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž
nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §
2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká
především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví
(k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v
tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný
právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho
správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v
chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších
ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by
rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve
skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Z naznačeného výkladu je patrné, že většina obviněnými prezentovaných námitek
uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým
zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného
dokazování, případně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším
soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který
byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti
akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v
usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal:
„Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle
kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení
důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“. Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v
ustanovení § 265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná
existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň
zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a
svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný
z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v
rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce
tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v
rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů,
jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení
nezbytná.
Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje
zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu
ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02). Nad rámec dovolacího řízení může Nejvyšší soud k námitkám všech obviněných
směřujícím proti hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozeným skutkovým
zjištěním uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů
vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění
nebudí žádné pochybnosti. K dovolání obviněné L. G. je třeba nejprve poznamenat, že podání doručené soudu prvního stupně po
uplynutí lhůty k podání dovolání obsahuje de facto námitky již dříve uplatněné
v rádně podaných dovoláních obviněné. Podání obou advokátů pak více méně
uvádějí stejné skutečnosti. Obviněná tvrdí, že neměla povědomí o mezinárodním
charakteru páchané trestné činnosti, což je však námitka směřující do oblasti
skutkových zjištění, přičemž nad rámec dovolacího řízení lze uvést, že již ze
samotné výpovědi obviněné (a následně z dalších důkazů, zejména odposlechů z
bytu obviněné a jejího manžela) vyplývá, že o trestné činnosti svého manžela a
potažmo dalších osob byla poměrně dobře informována, včetně působení
organizované skupiny na území více států. Ze skutkových zjištění současně
vyplynulo, že obviněná jednala na základě pokynů svého manžela a pod jeho
vlivem, avšak rozhodně nelze z těchto skutkových zjištění dovodit, že by byla
její vlastní vůle, tedy i subjektivní stránka, vyloučena a stala se tak pouze
živým nástrojem spoluobviněného M. G. Do oblasti skutkových zjištění směřuje
také námitka ohledně původu peněz zasílaných do K. Z formulace znaku „v úmyslu
získat pro sebe značný prospěch“ je pak zřejmě, že tento značný prospěch
nemusel být skutečně dosažen. O tom, že obviněná jednala s představou značného
prospěchu, svědčí již samotné množství drogy, která byla předmětem trestné
činnosti. Pokud jde o částky zasílané do K. , o nichž obviněná tvrdí, že se o
její prospěch nejednalo, může být jejich povaha do jisté míry sporná, pokud
obviněná na pokyn manžela zasílala peníze, které on považoval za své (obviněnou
podezříval z jejich „zpronevěry“), nicméně (jak bude dále vysvětleno) čin
spáchala ve spolupachatelství se svým manželem, s nímž žila a do značné míry
tedy sdílela ekonomickou stránku života. Samotná skutečnost, že peníze obviněná
odesílala příbuzným manžela, úmysl získat značný prospěch „pro sebe“ vyloučit
nemůže, neboť nastala až po získání peněz a z hlediska tohoto znaku není
podstatné, jak pachatel se získaným prospěchem naloží. Kromě toho, jak správně
uvedl státní zástupce, pokud by obviněná v podobě těchto finančních prostředků
nezískala značný prospěch pro sebe, získala by ho nepochybně „pro jiného“, tedy
by stále naplnila znak skutkové podstaty § 283 odst. 3 písm. b) tr zákoníku. Uplatněným dovolacím důvodům neodpovídá námitka obviněné, podle které byla
expertiza heroinu do vyšetřovacího spisu založena až po jeho uzavření a tím
došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces.
Jde o námitku směřující do
oblasti procesního práva, nicméně nad rámec dovolacího řízení lze konstatovat,
že trestní řád nevylučuje předkládání důkazů i během řízení před soudem. Těžištěm řízení, kde mají být důkazy provedeny, je hlavní líčení, podstatné
proto je, zda obviněná a její obhájce měli možnost se jej účastnit a s
prováděnými důkazy se seznámit. Skutečnost, že určitý důkaz byl do spisu
založen poté, co byl obviněný a jeho obhájce vyzván k jeho prostudování, lze
sotva považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat námitku obviněné, podle které ona sama nenaplnila znak „ve
spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, ačkoli i tato
námitka je částečně založena na jejím vlastním výkladu skutkového děje
spočívajícím v tom, že s heroinem neobchodovala. Znak „ve spojení s
organizovanou skupinou působící ve více státech“ v sobě zahrnuje pojem
„organizovaná skupina“, který svým charakterem představuje určitou vyšší formu
trestné součinnosti, nenahrazuje však zároveň instituty spolupachatelství nebo
jiné formy účastenství (srov. č. 22/2011-I Sb. rozh. tr.). Proto v rámci právní
kvalifikace dané trestné činnosti stojí vedle závěru o naplnění znaku
organizované skupiny (či znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve
více státech“) rovněž závěr o spáchání konkrétních skutků ve spolupachatelství,
ve formě pomoci apod. V případě spolupachatelství (což je právě případ
obviněné) je pak rozhodující, že jednání všech spolupachatelů ve svém souhrnu
naplnilo danou skutkovou podstatu. Jestliže obviněná jednala ve
spolupachatelství (minimálně) se svým manželem, pak pro příslušnou právní
kvalifikaci jejího jednání stačí, že ve spojení s organizovanou skupinou
působící ve více státech byl její manžel, přičemž jí tato okolnost, jak vyplývá
ze skutkových zjištění, byla známa. Každý ze spolupachatelů totiž odpovídá,
jako by čin spáchal sám (§ 23 tr. zákoníku). Jednotlivé konkrétní způsoby,
jakými každý ze spolupachatelů k činu přispěl, jsou pak významné v rámci výroku
o trestu [§ 39 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku]. Výroku o trestu se pak týká nejvýznamnější okruh námitek obviněné. Dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případě nejzávažnějších
pochybení soudu, a to bylli obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení,
spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42
tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak
nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného
dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než
jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např.
pochybení soudu v právním
závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za
jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z toho je zřejmé, že obviněnou uplatněné námitky týkající se výroku o trestu
naznačenému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obviněné byl sice v důsledku
mimořádného snížení podle § 58 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest ve výměře
mimo trestní sazbu, ovšem v její prospěch. Toto navíc ani obviněná za vadu
nepovažuje, naopak se domáhá výraznějšího snížení trestu na základě kritérií
uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku, což v dovolacím řízení není možné. Nad
rámec dovolacího řízení lze říci, že soudy obviněnou namítané skutečnosti vzaly
v úvahu a právě v jejich důsledku došlo k mimořádnému snížení trestu pod
hranici trestní sazby. Argumentace v tom směru, že obviněná je matkou malého
syna, který je v důsledku jejího uvěznění v ústavní výchově, pak může být
podkladem žádosti o milost prezidenta republiky. Obviněný E. A. namítá, že nebyly naplněny formální znaky organizované
skupiny působící ve více státech. Odkazuje k tomu na rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 1481/09. Citovaný nález ze dne 10. 12. 2009 publikovaný pod č. 257/2009 Sbírky nálezů a usnesení se zabýval otázkou aplikace § 88 odst. 1
trestního zákona č. 140/1961 Sb. Jak správně vysvětlil státní zástupce,
aktuálně platný trestní zákoník, za jehož účinnosti obvinění páchali trestnou
činnost, takové ustanovení nezná. Ústavní zásada proporcionality trestní
represe zmíněná v citovaném rozhodnutí se nyní promítá do jiných ustanovení,
zejména do ustanovení týkajících se výroku o trestu, a rovněž do § 12 odst. 2
tr. zákoníku, jehož aplikace však vzhledem k závažnosti spáchané trestné
činnosti u obviněného nepřicházela v úvahu. Námitka obviněného L. D. týkající se totožnosti skutku směřuje rovněž do
oblasti aplikace trestního řádu (§ 220 odst. 1 tr. ř.), tedy nikoli hmotného
práva. Nad rámec dovolacího řízení k ní lze konstatovat, že totožnost skutku je
zachována nejen při naprostém souladu jeho popisu v žalobním návrhu a ve výroku
rozsudku, ale také je-li dána shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Totožnost skutku bude zachována, je-li dána shoda alespoň v jednání nebo
alespoň v následku, popřípadě jednání nebo následek jsou částečně shodné, a to
v podstatných okolnostech (z hlediska právní kvalifikace, která přichází v
úvahu). Z tohoto výkladu je patrné, že pouhá změna v datu spáchání skutku daná
na základě skutkových zjištění, která vyšla najevo v průběhu řízení, nemá na
zachování totožnosti skutku vliv. Ani další námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť
směřují do oblasti skutkových zjištění. To se týká i námitky vztahující se k
naplnění znaku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Zde obviněný pouze konstatuje, že osoby se mezi sebou znaly a hledaly zdroj
heroinu, ale nebyly nikterak organizované a jejich činnost byla spíše
chaotická, což však naprosto neodpovídá skutkovým zjištěním, která vyšla v
řízení najevo.
K námitce nepřiměřenosti trestu lze dodat, že k nápravě vad
výroku o trestu je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.,
který obviněný neuplatnil, avšak takto formulovaná námitka by nebyla ani na
základě tohoto dovolacího důvodu způsobilá dovolacího přezkumu, jak bylo výše
vysvětleno k dovolání obviněné L. G. Obviněný K. G. také uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř., jeho námitky však tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají. Nad rámec
dovolacího řízení lze konstatovat, že již ze samotného dovolání je patrná jistá
nelogičnost jeho argumentace, pokud tvrdí, že výpověď spolupracujícího
obviněného M. G. stojí osamoceně, vzápětí však zmiňuje výpověď obviněné L. G. , kterou však nepovažuje za přímý, ale ani „relevantní nepřímý“ důkaz. Dále
pak lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ani
jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných L. G. a E. A. pro
jejich zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Obvinění L. D. a K. G. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v
ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným
rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř. O
odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu