Judikát 11 Tdo 159/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:18.03.2026
Spisová značka:11 Tdo 159/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:11.TDO.159.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Uprchlý
Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 302 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D 11 Tdo 159/2026-2659
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání, které podal obviněný N. K., t. č. stíhán jako uprchlý, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 12 To 205/2025-2552, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 37 T 159/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. K. odmítá. Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh jednání
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 5. 2025, č. j. 37 T 159/2024-2481, byl obviněný N. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem V. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, spáchaným zčásti samostatně a zčásti ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 66 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. M., M. Z., M. J. a O. S.
2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se trestného činu dopustil zkráceně tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od dubna 2022 do června 2022, v prostorách objektu č. p. XY, v ulici XY, v obci XY, v okrese XY, případně v dalších prostorách a na dalších místech České republiky, s vědomím, o jakou látku se jedná, nakládal s látkou metamfetamin, a dále úmyslně a bez oprávnění obstaral a uchovával předměty a přípravky sloužící k výrobě této látky, a to za účelem výroby této látky a následné distribuce dalším osobám, vyráběl sám a částečně i společně či za pomoci dalších osob, minimálně pak s obviněným M.
Z., a za přítomnosti obviněné A. M., tuto látku, a to v přesně nezjištěném celkovém počtu výrobních procesů a v přesně nezjištěném vyrobeném celkovém množství metamfetaminu, minimálně ve třech případech v obci XY, v množství minimálně 500g látky metamfetamin, kdy takto vyrobený metamfetamin poskytoval přesně neustanovenému okruhu osob, minimálně pak obviněné A. M., a to v celkovém množství dosahujícím ke 200g, kdy jí poskytoval od srpna 2021 do června roku 2022 i pervitin, který sám nevyrobil, přičemž v prostorách objektu č. p.
XY, v ulici XY, v obci XY, který si fakticky pronajal spolu s obviněnou A. M., bylo v srpnu 2022 mj. zajištěno 1 l kyseliny fosforečné, 833 g jódu a 2,5 l kyseliny chlorovodíkové, přičemž se výše popsaného jednání dopustil i přes skutečnost, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 2 T 111/2018, který nabyl právní moci dne 12. 6. 2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 3 To 193/2019, odsouzen pro spáchání zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, který dosud nevykonal. 3.
Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání jednak dovolatel, jednak spoluobvinění Z. a M., v její prospěch též její matka a druh, a konečně i státní zástupce, který tak učinil v její neprospěch. Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 10. 9. 2025, č. j. 12 To 205/2025-2552, ve vztahu k dovolateli tak, že napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a znovu rozhodl tak, že při nezměném výroku o vině jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 50 měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který shledal v tom, že byl nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav věci, na němž je napadené rozhodnutí založeno, a dále že uložený trest v napadeném rozhodnutí je nepřiměřený. Dále dovodil, že podmínky pro jeho trestní stíhání vedené jako proti uprchlému nebyly splněny, neboť nebyly dostatečně využity všechny možnosti pro jeho nalezení.
5. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2025, č. j. 12 To 205/2025-2552, podle § 265k tr. ř. zrušil, a to včetně vadného řízení mu předcházejícího a přikázal soudu, aby tuto trestní věc znovu projednal a rozhodl.
6. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten upozornil, že vznesené dovolací námitky vůbec neodpovídají uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V argumentačně velmi úsporném dovolání totiž nelze dovodit ani náznak námitky, jež by měla směřovat proti vlastnímu hmotněprávnímu posouzení skutku. Obviněný velmi obecně zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění, nicméně nepředkládá ani žádnou námitku, kterou by snad bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel totiž neformuluje konkrétní rozpor určitého skutkového zjištění s konkrétním obsahem provedeného důkazu. K tomu státní zástupce odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22.
7. Namítá-li obviněný nepřiměřenost uloženého trestu, opět tato námitka není doprovázena jakoukoli argumentací. Proto podle názoru státního zástupce postačí pouze obecné konstatování, že proti výroku o trestu je možno brojit zásadně pouze na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který obviněný nejenže neuplatnil, ale v jeho případě zjevně ani není dán. Obviněnému byl totiž uložen přípustný druh trestu, a to zcela v rámci zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, a to výrazně v její dolní polovině. Žádný zákonný dovolací důvod nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
8. Pokud obviněný rovněž zcela obecně zmínil, že ve věci nebyly naplněny podmínky pro konání řízení proti uprchlému, lze připustit, že jde o námitku, jež by obsahově odpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr.
ř., byť jej obviněný rovněž výslovně neoznačil. Státní zástupce tuto námitku nicméně nepovažuje za opodstatněnou. Ve spojení s výpovědí spoluobviněných je zřejmé, že obviněný se cíleně vyhýbá trestnímu stíhání a zároveň jsou dosavadní opatření k zajištění jeho přítomnosti neúčinná. Nelze ani přehlédnout poznatek o tom, že obviněný zjevně užívá identity cizí osoby a vykazuje se i jejími doklady. Je tak patrné, že podmínky pro konání řízení proti uprchlému v předkládané věci splněny byly, resp. kusé námitky dovolatele je nebyly způsobilé jakkoli zpochybnit.
9. Státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
10. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání
11. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v odvolacím řízení. Druhostupňový soud na ně v návaznosti na odůvodnění soudu prvního stupně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněnému poskytl náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu. Na jeho argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
12. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vymezil tři dovolací námitky (nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav věci, nepřiměřenost uloženého trestu a nesplnění podmínek pro trestní stíhání vedené jako proti uprchlému), avšak nevznesl v tomto ohledu žádnou konkrétní argumentaci. Nejvyšší soud připomíná, že se může v dovolání zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř. tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání.
Dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek je opravným prostředkem značně formalizovaným. V dovolacím řízení je zákonem dáno povinné zastoupení advokátem právě proto, aby poměrně formalizovaný mimořádný opravný prostředek byl podepřen podrobnou, konkrétní a přesvědčivou právní argumentací směřující k naplnění zákonem stanovených dovolacích důvodů. Nejvyšší soud nemůže za obviněného domýšlet, kam těmito úvahami mířil, a dotvářet tak za něj argumentaci, kterou měl v souladu s požadavkem § 265f odst. 1 tr.
ř. v úmyslu použít.
13. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněnému důvodu dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označeného dovolacího důvodu dochází podle jeho obsahového vymezení tehdy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
14. Nejvyšší soud ovšem seznal, že námitky uplatněné dovolatelem se míjejí s hmotněprávním dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť je nijak konkrétně nezaměřil proti vlastnímu hmotněprávnímu posouzení skutku.
15. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr.
ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ( dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
16. Pakliže dovolatel pouze obecně namítal nedostatečně a nesprávně zjištěný skutkový stav, Nejvyšší soud musí konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit. Současně je třeba dodat, že je není možno podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se váže k podstatným vadám ve skutkových zjištěních. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav § 2 odst. 5 tr.
ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě.
Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§ 125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
17. Námitky dovolatele směřované proti výroku o trestu pak nemohou naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ani jiný dovolací důvod. Opět je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumat rozhodnutí soudů nižších stupňů o druhu a výměře uloženého trestu tím způsobem, jako by byl obecnou třetí instancí soudní soustavy. Dovolací soud posuzuje správnost rozhodnutí o druhu a výměře trestní sankce především v rozsahu důvodně a řádně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr.
ř., kdy je uložen jiný druh trestu, než zákon připouští nebo je uložen trest mimo výměru trestní sazby stanovenou zákonem. „Prostou“ námitku, že uložený nepodmíněný trest je trestem nepřiměřeně mírným nebo naopak přísným, nelze podřadit pod žádný z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud k námitkám dovolatele tak může jen posoudit, zda jemu uložený nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 50 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou je sankcí, která znamená neoprávněný zásah do Ústavou a ústavními předpisy zaručených osobnostních práv obviněného popřípadě, zda při ukládání tohoto trestu nedošlo k porušení procesních předpisů v trestním řízení, jež by dosahovalo intenzity neoprávněného zásahu do takových práv.
18. Odvolací soud se trestem uloženým dovolateli, který je předmětem přezkumu, řádně zabýval (viz bod 20. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a Nejvyšší soud pouze závěrem konstatuje, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu, a to zcela v rámci zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, a to v její dolní polovině.
19. Řízení proti uprchlému, u něhož dovolatel namítá, že nebyly splněny podmínky pro jeho konání, je zvláštním druhem řízení a předpokládá splnění zákonem kladených podmínek. Pokud soud má za to, že jsou splněny podmínky konání řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr.
ř., je po podání obžaloby povinen na návrh státního zástupce nebo i bez návrhu rozhodnout o tom podle § 305 tr. ř. usnesením. Pokud bylo ve věci konáno řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., ač pro ně nebyly splněny zákonné podmínky a v důsledku tohoto procesního postupu byla obviněnému znemožněna účast na hlavním líčení nebo veřejném zasedání, byla by tato vada důvodem pro podání dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1426/2003). Obhájce uprchlého obviněného namítá, že nebyly splněny podmínky pro konání řízení proti uprchlému a v tomto směru by se obsahově mohlo jednat o označený dovolací důvod, ačkoliv jej obviněný výslovně neuplatnil. Ovšem současně je třeba dodat, že se jedná o námitky zcela neopodstatněné.
20. Nejvyšší soud přezkoumal postup soudu prvního stupně před vydáním usnesení o zahájení řízení proti uprchlému, jakož i posuzoval následné kroky soudu prvního stupně a odvolacího soudu a dospěl k závěru, že soud prvního stupně důvodně vedl proti obviněnému řízení jako proti uprchlému a stejně tak zákonným způsobem postupoval i odvolací soud. Pro vedení trestního řízení proti uprchlému byly v případě dovolatele splněny jak formální, tak materiální podmínky, jež vyžaduje trestní řád.
21. Soud prvního stupně naplnil formu tohoto řízení vydáním usnesení podle § 305 tr. ř., jímž musí být každé řízení proti uprchlé osobě zahájeno a v odůvodnění tohoto usnesení popsal, byť velmi úsporně, proč je namístě takový druh řízení ve věci vést (srov. usnesení Okresního soud Praha – východ ze dne 12. 12. 2024, č. j. 37 T 159/2024-2221). Všechny formální náležitosti uvedeného typu trestního řízení byly ve věci respektovány. Na doplnění je třeba zdůraznit, že přípravné řízení v této věci bylo vedeno standardním způsobem, vzhledem k důvodům nutné obhajoby byla obviněnému ustanovena obhájkyně (viz č. l. 76 spisu), byl tedy od počátku řízení zastupován obhájcem (pozn. usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. s odkazem na § 302 tr. ř. na č. l. 66 a násl. bylo vydáno dne 26. 7. 2023, obhájkyně byla ustanovena dne 28. 7. 2023).
22. Materiální náplní podmínek konání řízení proti uprchlému podle § 302 tr. ř. pak je, že se osoba, proti níž je nebo má být vedeno trestní stíhání, buď skryje na území České republiky nebo se vyhne trestnímu řízení uprchnutím do ciziny. Z obsahu spisu vyplývá, že Okresní soud ve Frýdku – Místku vydal ve vztahu k osobě dovolatele dne 24. 3. 2017 pod sp. zn. 0 Nt 900/2017 příkaz k zadržení (č. l. 1902 spisu), dne 17. 7. 2019 pod sp. zn. 2 T 111/2018 příkaz k dodání do výkonu trestu (č. l 1928 spisu), následně dne 10.
9. 2019 evropský zatýkací rozkaz (č. l. 1913 spisu), jemuž předcházel evropský zatýkací rozkaz ze dne 30. 6. 2017 (č. l. 1904). Po obviněném je pátráno již od 25. 7. 2016 (viz č. l. 1929 spisu). Obviněná M. uvedla, že dovolatel se skrývá, protože je stíhaný. Nadto užíval totožnost M. T. S ohledem na uvedené nelze učinit jiný závěr, než že obviněný uprchl či se skrývá před trestním stíháním a budoucím trestem. Byly tak splněny i materiální podmínky pro vedení řízení proti uprchlému. 23.
Nejvyšší soud je toho názoru, že oba soudy nižších stupňů posoudily podmínky konání trestního řízení proti uprchlému správně a jejich závěry jsou odůvodněné (srov. zejména bod 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V. Způsob rozhodnutí
24. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání s oporou ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval:
Mgr. Ondřej Vítů soudce