11 Tdo 207/2023

11 Tdo 207/2023-

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 4. 2023 o dovolání obviněného M. Č., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 12. 2022, č. j. 11 To 268/2022-850, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 117/2021, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. Č. odmítá.

1. J. D., nar. XY, nejméně 22x poskytl pervitin v celkovém množství asi 8,5 gramu, z toho asi 10x zdarma v celkovém množství asi 1,5 gramu a dále 12x prodal v celkovém množství asi 7 gramů za 15.000 Kč, v období asi 1 roku do začátku června 2021, v XY a dalších místech,

2. V. Š., nar. XY, 1x prodal pervitin v množství asi 0,1 gramu za 250 Kč, asi před 1,5 rokem (leden 2020), v okolí XY při náhodném setkání,

3. T. W., nar. XY, 10x prodal pervitin vždy za 500 Kč, od března 2020, na ubytovně v XY, nebo u něho doma,

4. S. P., nar. XY, 50x prodal pervitin v období od března 2020, na ubytovně v XY; i na základě předchozího dodání léku Modafen jako kompenzaci za dodaný pervitin nejméně ve 3 případech po krabičce v rozhodném období od března 2020 do června 2021, v dávkách od 300 do 700 Kč,

5. V. V., nar. XY, 25x poskytl pervitin v různých dávkách v celkovém množství do 15 gramů za částku do 20.000 Kč, z toho asi 4x po 1 gramu za 2.000 Kč, 5x po 0,5 gramu za 1.000 Kč, 9x po 0,2 gramu za 500 Kč a 7x zdarma, v období od počátku roku 2020 do října 2020, v XY zejména na ubytovně XY, nebo na různých místem venku,

6. Z. Z., nar. XY, 5x poskytl pervitin na jednu dávku, jako protislužbu za odvoz autem, asi 5x mu poskytl zdarma marihuanu v množství po cca 0,5 gramu na jednoho „špeka“, v období léta 2020, kdy ji obdržel na ubytovně XY např. za položení koberce, zařízení pokoje a podobně,

7. N. K., nar. XY, 20x poskytl pervitin zdarma v množství na jednu dávku v rozmezí 0,1 - 0,2 gramu,

8. T. H., nar. XY, (přezdívaný T.), 5x prodal pervitin v dávkách po 0,1 gramu za částky po 300 Kč, celkem za 1.500 Kč, v období od začátku roku 2021 do června 2021, v XY na ubytovně XY,

9. M. H., nar. XY, 13x poskytl pervitin, z toho 5x za 500 Kč v množství na jednu dávku, 5x zdarma v množství na jednu dávku a 3x po 1 gramu jako vyrovnání za tři cesty do Polska,

10. M. B., nar. XY, 1x poskytl pervitin v množství 0,5 gramu za odvoz do Polska pro léky (dále 1x odvoz do Polska pro léky za 1.000 Kč) a 1x poskytl 0,5 gramu pervitinu jako odměnu, že u něho doma v XY ve XY, vyrobil pervitin, kdy během výroby došlo ke znečištění pokoje,

11. D. S., nar. XY, 5x jí pozval zdarma na pervitin, který užila kouřením, v blíže neurčeném období, když u ní nějaký čas bydlel v XY – část XY,

12. T. H., nar. XY, 4x prodal pervitin vždy po 200 Kč, v XY na ubytovně XY, v období okolo Vánoc 2020,

13. P. F., nar. XY, 3x prodal pervitin v dávkách po 200 Kč, v blíže neurčeném období roku 2021, kdy bydlel na ubytovně XY, kde také docházelo k předávání,

14. Z. T., nar. XY, 1x prodal pervitin za 400 Kč až 500 Kč v množství 0,2 gramu, zprostředkovaně přes J. C., v létě 2020 v XY na ubytovně XY,

15. M. N., nar. XY, 1x prodal 1 gram pervitinu za částku 2.000 Kč, na podzim roku 2019 v XY v parku za XY,

16. J. L., nar. XY, 1x prodal pervitin v dávce za 800 Kč, kdy z jedné dávky si udělal dvě lajny, v blíže neurčeném období v XY na ubytovně XY, obviněný M. H. a obviněný M. Č. při páchání popsané trestné činnosti v dílčích případech příležitostně svou činnost koordinovali, a to různými formami pomoci např. při zajišťování dovozu léků s obsahem účinné látky pseudoefedrin z Polské republiky, obstaráváním pomocných látek při výrobě pervitinu např. červeného fosforu směnou za pervitin, nebo nákupem pomocných látek k výrobě drog podléhajících registraci, kdy obviněný M. H. nejméně ve třech případech ve dnech 25. 9. 2020, 10. 5. 2021 a 29. 5. 2021 zakoupil na živnostenský list bývalé družky D. Š. bez jejího vědomí ve společnosti J.-Ch. v XY červený fosfor v množství vždy po 50 gramech. 2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále mu podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval.

3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. Č. a M. H. odvolání. Krajský soud v Hradci Králové (dále také jako „odvolací soud“) o nich rozhodl usnesením ze dne 6. 12. 2022, č. j. 11 To 268/2022-850, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Vlastimila Plíhala, advokáta, dovolání, přičemž tak činí z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť namítá, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání.

5. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že obviněný nejprve zaslal soudu prvního stupně podání označené jako „Dovolání č. j. KRPH 722-299/TČ 2021-050771“, které bylo tomuto soudu doručeno dne 5. 1. 2023. Jelikož jej však obviněný nepodal prostřednictvím obhájce, byl vyzván, aby tuto vadu odstranil. Následně bylo témuž soudu dne 6. 2. 2023 doručeno dovolání ze dne 5. 2. 2023, které obviněný podal již prostřednictvím svého obhájce. Dne 8. 2. 2023 pak byla soudu prvního stupně doručena oprava podaného dovolání ze dne 5. 2. 2023. Tímto podáním obhájce obviněného odstranil písařskou chybu spočívající v nesprávném označení spisové značky řízení vedeného u odvolacího soudu. Dne 10. 2. 2023 bylo soudu prvního stupně doručeno ještě jedno podání obviněného označené jako „Zpracování nových skutků k obhajobě důkazy které soudu nejsou známi“, které však opět nepodal prostřednictvím svého obhájce. Nejvyšší soud konstatuje, že s ohledem na § 265d odst. 2 tr. řádu přihlížel v rámci řízení o dovolání pouze k podáním obviněného ze dne 5. 2. 2023 a 7. 2. 2023, jež soudu prvního stupně doručil prostřednictvím svého obhájce.

6. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Tvrdí, že mu předvolání k veřejnému zasedání nebylo doručeno a že se o něm nedozvěděl ani žádným jiným způsobem. Namítá, že nemělo být doručováno na adresu „XY“, nýbrž na adresu „XY“, kterou podle svého tvrzení uvedl jako pracoviště i svůj reálný pobyt. Z těchto důvodů je přesvědčen, že mu bylo úředním postupem odvolacího soudu zabráněno účastnit se osobně veřejného zasedání, jakož i předložit důkazy a přednést návrhy na doplnění dokazování.

7. Nad rámec uvedeného obviněný namítá, že se nedopustil jednání vymezeného v obžalobě a ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a dále poukazuje na nevěrohodnost svědků, kterou spatřuje především v jejich obsahově odlišných výpovědích v přípravném řízení a v řízení před soudem prvního stupně. Jejich nevěrohodnost opírá rovněž o skutečnost, že se jedná o osoby dlouhodobě závislé na užívání omamných látek, pročež podle něj mohou mít poškozeny mj. paměťové schopnosti.

8. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno, a věc byla vrácena příslušnému soudu k novému projednání.

9. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Lumír Crha, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně rekapituluje, která podání, jimiž obviněný vyslovuje nesouhlas s výsledkem trestního řízení v jeho trestní věci, byla doručena soudu prvního stupně, a dále uvádí, v jaké formě je obviněný učinil. Konstatuje, že ani jedno z ručně sepsaných podání nelze považovat za dovolání. Za dovolání státní zástupce považuje pouze podání vypracovaná obhájcem obviněného. Tato podle něj odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v té části, v níž obviněný namítá, že mu nebylo doručeno předvolání k veřejnému zasedání.

10. V podrobnostech pak uvádí, že se měl obviněný v době zahájení trestního stíhání i v době podání obžaloby fakticky zdržovat na adrese „XY“, což měla být ubytovna společnosti XY, jelikož zde byl obviněný mj. zadržen na pokoji č. dv. XY. V lednu roku 2022 se odtud však zásilka státního zastupitelství vrátila již jako nevyzvednutá. U hlavního líčení dne 21. 3. 2022 pak obviněný uvedl, že bydlí u rodičů a že jeho současná doručovací adresa je proto „XY“. Státní zástupce v tomto ohledu konstatuje, že prostřednictvím aplikace Mapy.cz zjistil, že taková adresa neexistuje, avšak že existuje adresa „XY“, na níž se nachází rodinný dům ve společném jmění manželů J. a I. Č. Uvedené zjištění by podle státního zástupce mohlo odpovídat sdělení obviněného, že bydlí u rodičů. Ostatně tuto adresu uvádí i sám obviněný, s drobnou modifikací v názvu ulice v podobě písmene „á“ namísto písmene „a“ – tj. „XY“, v podání doručeném soudu prvního stupně dne 10. 2. 2023.

11. Ve vztahu k stěžejní námitce obviněného státní zástupce uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně ve výroku svého rozsudku ze dne 27. 6. 2022, jakož i ve všech dalších písemnostech týkajících se obviněného, uváděl obviněným sdělenou neexistující adresu „XY“, muselo být obviněnému nejpozději v době doručení rozsudku soudu prvního stupně jednoznačně známo, že mu soudy doručují a budou i nadále doručovat písemnosti na adresu nejistou a že zdárné doručení tak bude záviset pouze na kreativitě a místní znalosti tamějších poštovních doručovatelů. Nad rámec uvedeného dodává, že tuto adresu uvádí ve svém usnesení i odvolací soud.

12. Dovolatel pak podle státního zástupce nikterak nevysvětluje, proč soudu prvního stupně sdělil neexistující adresu a proč nijak nereagoval na její užití soudem prvního stupně ve výroku jeho rozsudku ze dne 27. 6. 2022. Skutečností však podle něj zůstává, že soudy nižších stupňů při doručování užily obviněným uvedenou neexistující doručovací adresu. Polemizuje proto primárně s tím, zda a do jaké míry by vadné doručení předmětného předvolání mělo praktický význam pro obhajobu obviněného. Především totiž vychází z toho, že porušení každého procesního práva obviněného má i jistý materiální obsah a z tohoto důvodu rovněž různou váhu podle míry zasažení těchto práv. Ve vztahu k této problematice odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu, v níž se zabýval právě otázkou materiálního obsahu procesních práv obviněného. Na jejím základě pak vypočítává situace, v nichž lze spatřovat existenci (a případné porušení) materiálního obsahu procesního práva obviněného. Z uvedeného dovozuje, že neúčastí obviněného na veřejném zasedání odvolacího soudu dojde k porušení zásad spravedlivého procesu pouze tehdy, pokud má taková neúčast konkrétní a reálný negativní vliv na možnost uplatnění jeho obhajoby, v čemž právě spatřuje onen materiální obsah procesního práva obviněného.

13. Závěrem shrnuje, že je zjevné, že neúčast obviněného na veřejném zasedání odvolacího soudu takový materiální význam neměla, neboť obviněný ani ve svém dovolání neuvádí, které důkazy či námitky v důsledku takového postupu nemohl před odvolacím soudem uplatnit.

14. Nad rámec již uvedeného státní zástupce konstatuje, že obviněný v rámci podaného dovolání vyjadřuje taktéž velmi obecný nesouhlas se skutkovými zjištěními, aniž by specifikoval konkrétní skutková zjištění, jež chce rozporovat, či konkrétní svědky, které považuje za nevěrohodné. Z tohoto důvodu podle něj nelze dovolací argumentaci obviněného podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, na nějž by svým dovoláním také mohl potenciálně mířit.

15. Státní zástupce s ohledem na shora uvedené předkládá Nejvyššímu soudu dvě alternativy řešení posuzované věci, a to zaprvé odmítnout dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, pakliže mu předvolání bylo doručeno řádně, a za druhé odmítnout dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, pakliže mu předvolání doručeno řádně nebylo, neboť v takovém případě by projednání dovolání nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Státní zástupce se přiklání k druhé variantě, a to odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť je podle něj pro obviněného příznivější.

16. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou však do dnešního dne neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu.

18. Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání obviněného lze připomenout závěry Nejvyššího soudu, k nimž dospěl v usnesení ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněném pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.: „Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu), může

dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu“ V souladu se svou rozhodovací praxí dospěl Nejvyšší soud i v tomto případě k závěru, že dovolání obviněného není co do výroku o vině přípustné, neboť obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které směřoval proti výroku o trestu, což bylo jeho obhájcem potvrzeno i v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu dne 6.

12. 2022 (srov. zvukový záznam z veřejného zasedání u odvolacího soudu v časech 07:40-08:55 a 11:52-12:30), a jímž mimoto vyjadřoval pouze svůj obecný nesouhlas se způsobem provedeného dokazování, neboť namítal, že bylo provedeno výlučně v jeho neprospěch. Jelikož tedy obviněný u odvolacího soudu vznesl ve vztahu k výroku o vině námitku toliko neurčitou a abstraktní, kterou neuplatnil relevantním způsobem vyžadovaným § 249 odst. 1 tr. řádu, přezkoumal odvolací soud výlučně výrok o trestu. K obecnému nesouhlasu obviněného s provedeným dokazováním se pak vyjadřoval jako obiter dictum pouze v obecné rovině (srov. body 4.

až 6. usnesení odvolacího soudu).

19. Při jisté míře benevolence by bylo možné z textu dovolání obviněného dovodit, že jej chtěl směřovat i proti výroku o vině a že jím potenciálně chtěl mířit i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je s účinností od 1. 1. 2022 určen k nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních a jeho smyslem je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně vymezuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

20. Z dovolací argumentace obviněného lze vyvodit, že jí chtěl patrně mířit právě na první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak především proto, že podaným dovoláním vyjadřuje svůj, ač velmi obecný, nesouhlas se skutkovými zjištěními a zpochybňuje věrohodnost svědků. Jak již bylo shora uvedeno, v této části je však dovolání obviněného nepřípustné, neboť jím míří proti výroku o vině.

21. K charakteru takových velmi obecně formulovaných výhrad obviněného navíc považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že mu jako dovolacímu soudu nepřísluší jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu je ve smyslu § 265d odst. 2 tr. řádu dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má nejen význam pro obviněného tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i těm obviněným, jež nemají potřebné právní znalosti, ale zároveň má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.

22. Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného, co do námitek směřujících proti výroku o vině není podle § 265a odst. 1 tr. řádu přípustné.

23. Dovolání obviněného proti výroku o trestu však shledal Nejvyšší soud přípustným a konstatuje, že v tomto rozsahu splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.

24. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda argumentaci uplatněnou obviněným v té části jeho dovolání, jíž shledal přípustnou, lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

25. Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu v jeho druhé alternativě, který je naplněn tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Obecně platí, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle nějž nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení § 202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání § 263 tr. řádu). Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále také jen „Listina“) má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stádiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konání veřejného zasedání (§ 198, § 233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.

26. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že pro naplnění žádného z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu nepostačuje pouhý ryze formální odkaz na příslušné ustanovení, aniž by byly řádně vymezeny právní vady, které obviněný v napadených rozhodnutích spatřuje.

27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen „Úmluva“) a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání, tj. uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, jsou zjevně neopodstatněné. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti a také právo, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.

30. K námitce obviněného, že byl zkrácen na svých právech konáním veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti, je potřebné připomenout, že trestní řád upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení a u veřejného zasedání, resp. stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, a podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, a z tohoto důvodu lze také hlavní líčení provést v jeho nepřítomnosti jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. znění § 202 odst. 2 až 5 tr. řádu), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně stanoveny nejsou, poněvadž ve veřejném zasedání se rozhodují různorodé otázky, které mají z hlediska dopadu na obviněného rozdílný význam. Toto je zřejmé i ze znění § 238 tr. řádu, podle něhož na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání; zákonná úprava veřejného zasedání včetně veřejného zasedání konaného o odvolání má naopak zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání. Obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v § 232 a násl. tr. řádu, zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována v § 263 tr. řádu.

31. Otázku přítomnosti osob řeší zejména § 234 tr. řádu, přičemž podle § 234 odst. 1 tr. řádu se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Přítomnost jiných osob může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení; § 111a se užije obdobně. Podle § 234 odst. 2 tr. řádu platí, že nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Zákon pak stanoví „něco jiného“ např. v § 263 odst. 2 tr. řádu (účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná) a v § 263 odst. 3 tr. řádu (při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení).

32. Podle § 233 odst. 1 věty první tr. řádu platí, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž účast při něm je nutná. Tak tomu bude např. v případech, kdy soud považuje za nezbytné vyslechnout obviněného, vyzvat ho k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či jej požádat o bližší vysvětlení jeho podání, které je předmětem veřejného zasedání, resp. o vyjádření k takovému podání jiné procesní strany. Pokud osobní účast obviněného při veřejném zasedání soudu není nutná, tento se o jeho konání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která dala svým návrhem podnět k veřejnému zasedání, resp. jako osoba, která může být přímo dotčena rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání. Z ustanovení § 233 odst. 1 věty druhé tr. řádu mimo jiné vyplývá, že soud o veřejném zasedání vyrozumí obviněného, jestliže nebyl k veřejnému zasedání předvolán, a to jako osobu, která dala svým návrhem k veřejnému zasedání podnět, nebo jako osobu, která může být rozhodnutím přímo dotčena. Podle § 233 odst. 2 věty první a druhé tr. řádu den veřejného zasedání stanoví předseda senátu tak, aby osobě, která k veřejnému zasedání dala svým návrhem podnět, osobě, která může být přímo dotčena rozhodnutím, obhájci nebo zmocněnci těchto osob, jakož i státnímu zástupci zbývala od doručení předvolání k veřejnému zasedání nebo od vyrozumění o něm alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Zkrácení této lhůty je možné jen se souhlasem toho, v jehož zájmu je lhůta dána.

33. Podmínky, za nichž o odvolání rozhoduje odvolací soud ve veřejném zasedání, jsou pak upraveny § 263 tr. řádu. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání.

34. Obviněnému nelze především přisvědčit v jeho tvrzení, že měl být k veřejnému zasedání předvolán. Z obsahu trestního spisu se totiž podává, že veřejné zasedání před odvolacím soudem nařídil předseda senátu odvolacího soudu dne 3. 11. 2022 s pokynem, aby obviněný byl o jeho konání vyrozuměn, a to za použití vzoru č. 14 ze sdělení Ministerstva spravedlnosti č. 1/2017 ze dne 29. 12. 2017, č. j. 12/2017-OJD-ORG/43, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., z. ř. s., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení, a toto vyrozumění mu bylo zasláno obálkou typu I. (doručování do vlastních rukou podle § 49 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř.) [č. l. 829]. Protože obviněný nebyl na uvedené adrese zastižen a nebylo možné mu zanechat výzvu, byla doručovaná písemnost provozovatelem poštovních služeb vrácena odvolacímu soudu dne 18. 11. 2022 (č. l. 830). Dne 6. 12. 2022 se před odvolacím soudem konalo veřejné zasedání, jehož se obviněný nezúčastnil (srov. protokol o veřejném zasedání na č. l. 847) a v jehož průběhu jeho obhájce sdělil, že je obviněný nekontaktní (srov. protokol z veřejného zasedání na č. l. 847 až 848).

35. Na podkladě uvedeného má Nejvyšší soud za prokázané, že obviněnému bylo doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání, což ve smyslu § 233 odst. 1 věty druhé tr. řádu svědčí právě o tom, že odvolací soud dospěl k závěru, že lze veřejné zasedání uskutečnit i bez osobní přítomnosti obviněného (srov. KOUŘIL, I. Komentář k § 233. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 311.). Stalo se tak postupem podle § 64 odst. 4 tr. řádu, tedy na základě tzv. fikce doručení, která nastala dne 28. 11. 2022. Pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání ve smyslu § 233 odst. 2 věty první in fine tr. řádu tak byla obviněnému zjevně zachována. V dané trestní věci navíc nešlo o žádný z případů, na které dopadá § 263 odst. 4 tr. řádu, neboť se, jak již bylo uvedeno, obviněný nenacházel v dané době ani ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody.

36. Jestliže za dané situace odvolací soud přistoupil ke konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, platí, že tímto postupem neporušil § 233 ani § 263 tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. 11 Tdo 839/2022 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2021, sp. zn. 11 Tdo 21/2021). Ostatně i Ústavní soud ve své rozhodovací praxi dovozuje, že při dodržení právní úpravy obsažené v § 233 odst. 1 a § 64 tr. řádu, která umožňuje, aby obviněný byl o konání veřejného zasedání pouze vyrozumíván (nevyžaduje se tedy vždy předvolání), přičemž se nevylučuje možnost uložení zásilky, popř. tedy i její vrácení odvolacímu soudu, lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného a takový postup je slučitelný se zásadami spravedlivého procesu podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. c) Úmluvy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 95/04, popř. též usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. IV. ÚS 319/21, body 12. a 13.). Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud konstatuje, že veřejnému zasedání byl osobně přítomen obhájce obviněného.

37. Ve vztahu k uvedené námitce obviněného považuje Nejvyšší soud za nutné uvést také to, že podle § 63 odst. 2 tr. řádu současně platí, že je-li adresátem při doručování písemností v trestním řízení obviněný, doručuje se mu především na adresu, kterou za tímto účelem uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c) tr. řádu]. Nejvyšší soud v tomto ohledu ověřil, že obviněný v rámci hlavního líčení dne 21. 3. 2022 uvedl jako aktuální adresu pro doručování XY (č. l. 681).

38. Obviněný ve svém dovolání ve vztahu k doručovacím adresám dále namítá, že mu příslušné písemnosti soudů nižších stupňů byly doručovány na adresu „XY“, a nikoliv na adresu „XY“, kterou – podle svých slov – uvedl jako pracoviště i svůj reálný pobyt. Takové tvrzení však nemá oporu ve spisovém materiálu, neboť obviněný tuto adresu uvedl pouze jako své pracoviště (srov. dohodu o provedení práce na č. l. 685), nikoliv jako své bydliště. Jak již bylo výše uvedeno, jako svoji aktuální doručovací adresu uvedl obviněný v hlavním líčení dne 21. 3. 2022 právě adresu XY, což se podává nejen z příslušného protokolu o hlavním líčení, ale i ze zvukového záznamu z tohoto hlavního líčení (čas 55:15-55:52) a na tuto adresu mu pak soudy nižších stupňů doručovaly veškeré písemnosti. Obviněný danou adresu uvedl přitom s tím, že se jedná o bydliště jeho rodičů a o jeho současnou doručovací adresu (srov. č. l. 681). Vznesená námitka obviněného je proto ve vztahu k tvrzenému porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, tj. dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, nepřiléhavá a nedůvodná.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

39. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. Č. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného byla zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 20. 4. 2023

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu