11 Tdo 314/2024-505
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o dovolání obviněného J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 9 To 92/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 179/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 3. 2023, sp. zn. 3 T 179/2022, byl obviněný J. D. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byly uloženy tresty propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
v blíže přesně nezjištěné době, nejméně však od 12. 9. 2021 do 12. 9. 2022, ve XY a jinde, úmyslně blíže nezjištěným způsobem získával psychotropní látku pervitin, kterou následně zdarma, za protislužbu nebo finanční hotovost, v doposud blíže nezjištěném počtu případů poskytl nebo předal dalším osobám, a to nejméně: D. S., nar. XY, nejméně 1 čáru pervitinu, M. CH., nar. XY, přibližně 5 gramů pervitinu za částku v celkové výši 8.000 Kč a 2 - 3 čáry zdarma, A. J., nar. XY, za částku 4.000 Kč náhražku pervitinu, A. K., nar. XY, asi v deseti případech zdarma při společné konzumaci drogy a jedenkrát za částku do 600 Kč, T. L., nar. XY, s četností až 2x týdně po čtyřech dávkách za 1.000 Kč při jedné koupi, Ž. Z., nar. XY, blíže nezjištěné množství pervitinu zdarma, kdy při zadržení dne 12. 9. 2022 v 11:00 hodin měl u sebe v pěti injekčních stříkačkách celkem 7,037 g metamfetaminu ve formě soli – hydrochloridu (tzv. pervitinu) a dále finanční hotovost ve výši 13.700 Kč a 330 euro, a uvedeného jednání se dopouštěl s vědomím, že jde o psychotropní látku metamfetamin (pervitin), uvedenou v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, která je jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, i přesto, že nedisponoval příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 9. 2021 pod č. j. 17 T 57/2021-259, s nabytím právní moci dne 20. 9. 2021, uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let se současným vyslovením dohledu.
3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 9 To 92/2023, o odvoláních obviněného a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného rozhodl tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti výše označeným rozhodnutím soudů nižších stupňů podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný v dovolání nejprve zrekapituloval dosavadní průběh trestního řízení, v němž zcela popíral svou vinu s tím, že od posledního odsouzení se drogovou trestnou činností vůbec nezabýval, s výjimkou dne, kdy byl zadržen policií, ovšem to měl v držení pouze drogy pro svou družku. Obviněný tvrdil, že prodával tablety kamagry, náhradní díly do aut a alkohol. Z přepisu odposlechu telefonních hovorů nevyplývá, že by obviněný, případně volající, či volané osoby, hovořily o psychotropních látkách, když domluvy se týkaly právě těchto jeho obchodních aktivit.
6. Dále se dovolatel podrobně vyjadřoval k osobám, které jsou uvedeny jako odběratelé drog a uvedl, že se s nimi poslední rok před zadržením sice stýkal, ale žádné drogy jim nedával. Konkrétně se jednalo o S. S., A. J., T. L., A. K., M. P. a M. CH.
7. Pokud byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 9. 2021, č. j. 17 T 57/2021–259, tak poté již v trestné činnosti nepokračoval a svědci, kteří v tomto trestním řízení uváděli, že od něj získávali psychotropní látky, měli na mysli období před předchozím odsouzením.
8. Dále zdůraznil, že žije s družkou Ž. Z., která sama požívá omamné a psychotropní látky, a proto věci nalezené při domovní prohlídce a zbytky psychotropních látek náleží družce obviněného. Finanční prostředky u něj zadržené tedy nemohou pocházet z jeho údajné trestné činnosti. Peněžní prostředky v měně EUR získal za práci v Rakousku, kde příležitostně pracuje. Obviněný také prodal nějaké své nářadí do Rakouska. Za prodej železa získal finanční prostředky v českých korunách, které pak u něj byly zadrženy.
9. Bez povšimnutí soudů obou stupňů neměla zůstat ani skutečnost, že svědek P. uvedl, že byl ovlivňován policií ve své výpovědi a byly mu předkládány skutečnosti, které by měl svědek ve své výpovědi uvést.
10. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 4. 2023, č. j. 9 To 92/2023-435, v celém rozsahu, a aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
11. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že jestliže obviněný namítl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s poukazem na údajný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, je vhodné zmínit, že předmětný nesoulad obviněný dovozuje především na základě svého nesouhlasu s hodnocením jednotlivých důkazů soudem prvního a druhého stupně a s tím, jaká skutková zjištění učinily soudy z těchto důkazů.
12. Pokud dovolatel namítal, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily obsah zajištěných odposlechů, nelze mu v tomto dát za pravdu. Soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí touto argumentací podrobně zabýval. Jako podezřelý se jeví již samotný způsob, jakým obviněný vedl své konverzace, neboť ten se vyznačuje zejména nápadnou vyhýbavostí a snahou o zakrytí skutečného předmětu konverzace. Neobstojí ani obhajoba obviněného, podle níž se konverzace týkají prodeje kamagry, neboť žádný ze svědků o jejím prodeji výslovně nemluvil, navíc prodej kamagry prostřednictvím obviněného se jeví jako velmi nepravděpodobný s ohledem na její dostupnost prostřednictvím internetu. Jestliže byl obviněný zadržen se třemi kusy pilulek kamagry, pěti injekčními stříkačkami s obsahem bílé krystalické látky a s velkým množstvím finanční hotovosti, lze jen těžko uvěřit jeho tvrzení o převozu drogy do práce jeho družky, a to zejména v kontextu s odposlechnutými konverzacemi ze dne 11. 9. 2022 a 12. 9. 2022. S ohledem na to nelze ani uvěřit tvrzení obviněného o legálním původu propadnutých finančních prostředků, a to i napříč výpisům z účtu sestry družky obviněného předloženého v rámci veřejného zasedání u odvolacího soudu. Pomineme-li, že obviněný se doznal k obstarání pervitinu pro svou družku, přičemž z odposlechů vyplývá opakované nakupování drogy obviněným, toto tvrzení je v rozporu zejména s obsahem výpovědi A. J., T. L., A. K. a M. CH., neboť všichni tito svědci výslovně popsali nákup drogy od obviněného v rozmezí dat od 12. 9. 2021 do 12. 9. 2022.
13. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
16. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
17. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
18. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
19. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména soud prvního stupně, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím § 2
odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též § 216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. ř.
20. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
21. Podle názoru Nejvyššího soudu v projednávané trestní věci zejména soud prvního stupně se ve svém rozhodnutí velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a nelze mu vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. (k tomu v podrobnostech srov. bod 14 a násl. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Námitky dovolatele již byly rozebrány v rámci nalézacího a potvrzeny v rámci odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy se jimi dostatečně zabývaly. Lze tak jen ve stručnosti připomenout, že již soud prvního stupně správně vycházel zejména ze svědectví M. CH., A. K. a T. L., jakož i z obsahu provedených odposlechů. Nelze též pominout množství pervitinu a jeho rozdělení do pěti injekčních stříkaček, které dovolatel přechovával v době svého zadržení.
22. Pokud jde o výhrady obviněného spočívající v podstatě ve zpochybnění správnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, tak těmito námitkami ve skutečnosti toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění napadeného rozhodnutí, k čemuž Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265 odst. 4 tr. ř.).
23. Pokud se týká odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, nutno uvést, že toto rozhodnutí je sice stručné, avšak nelze konstatovat, že by nebylo přezkoumatelné, nebo že by představovalo zásah do práva obviněného na spravedlivý proces. Z ustálené praxe i Ústavního soudu, vyjádřené např. v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1153/16, lze vyvodit, že „Soudům adresovaný závazek, plynoucí z práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument. Odvolací soud se při zamítnutí odvolání může omezit i na převzetí odůvodnění nižšího soudu (srov. rozsudek ESLP ve věci Helle proti Finsku ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, odst. 59–60).“ V rozporu s tímto požadavkem tedy není, jestliže Krajský soud v Brně na odvolací námitky obviněného reagoval též odkazem na řádně odůvodněné závěry soudu prvního stupně. Napadené rozhodnutí nelze posuzovat izolovaně, nýbrž jedině v návaznosti na rozhodnutí soudu prvního stupně, se kterým tvoří celek. Je-li tento celek posuzován komplexně, pak požadavkům na přezkoumatelnost obstojí a obviněný v něm odpověď na své námitky najde.
24. Nejvyšší soud tedy v návaznosti na shora uvedené považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na skutková zjištění plynoucí z provedených důkazů a jejich právní hodnocení, jak je zachytil soud prvního stupně zejména v bodech 14 – 15,19, 22 a 24 odůvodnění svého rozhodnutí.
25. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné.
26. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy, zejména soud prvního stupně, řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, přičemž mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzeného trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
27. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. D. proto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných než zákonných důvodů. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu