11 Tdo 361/2024

11 Tdo 361/2024-6548

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 6. 2024 o dovolání obviněného M. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. 9 To 375/2021-5792, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 9/2018,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. D. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 22. 2. 2021, č. j. 2 T 9/2018-5161, byl M. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku a zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

2. Podstata jednání obviněného spočívala (stručně řečeno) v tom, že od 26. 5. do 9. 6. 2017, tedy v době, kdy vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Příbram, společně s dalším obviněným umístěným ve Věznici Vinařice, organizoval, za pomoci nezákonně drženého mobilního telefonu, opatření 100 ks tablet léčiva Tramal s obsahem návykové látky tramadolu, které na jejich pokyn obstarala odsouzená A. S. a následně tyto podle pokynů odeslala na adresu L. D., která měla podle domluvy s jiným spoluobviněným tyto předat (mimo jiné) obviněnému, k čemuž ale díky zadržení zásilky nedošlo, přičemž obviněný měl v úmyslu léky neoprávněně prodávat či směňovat za tabák či jiné věci ostatním odsouzeným ve XY.

3. Za uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, za nějž byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 24. 4. 2019, sp. zn. 3 T 179/2018, soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání 26 (dvaceti šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně soud prvního stupně zrušil výrok o trestu z výše uvedeného rozsudku Okresního soudu v Mostě, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

4. Pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že týmž rozsudkem soud prvního stupně rozhodl o vině a o trestech dalších patnácti spoluobviněných a o zproštění obžaloby dvou spoluobviněných.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal (mimo jiné) odvolání i obviněný. V záhlaví označeným usnesením přitom odvolací soud odvolání obviněného podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Filipa Wágnera, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), písm. e) a písm. g) tr. řádu.

7. Obviněný nejprve uvádí, že si je vědom, že úkolem dovolacího soudu není přezkoumávat skutková zjištění soudu prvního stupně, ani skutková zjištění, která učinil odvolací soud. Nicméně je přesvědčen, že v jeho trestní věci je Nejvyšší soud oprávněn tak učinit, a to s poukazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu týkající se tzv. extrémního rozporu „mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy“, přičemž pokud by tak dovolací soud neučinil, zasáhl by do práva na spravedlivý proces. Dále obviněný připomíná, že takový postup připustil ve své judikatuře i Nejvyšší soud, když akceptoval závěr plynoucí z judikatury Ústavního soudu, podle něhož se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv a svobod jednotlivce a tato práva musí být respektována a chráněna též v řízení o všech opravných prostředcích (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04). Následně obviněný prezentuje další závěry plynoucí z judikatury Ústavního soudu stran porušení práva na spravedlivý proces v případech, kdy skutkové (nebo právní) závěry obecných soudů nemají oporu v provedeném dokazování (k čemuž odkazuje na důvody nálezů Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14).

8. Následně obviněný část II.2. dovolání uvozuje slovy „ke konkrétním extrémním rozporům skutkových zjištění s provedenými důkazy se dovolatel vyjadřuje níže“, načež uvádí, že „extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy vyplývá ze zcela nedostatečného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí i rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž odvolací soud se následně se závěry soudu prvního stupně ztotožnil.“ V dalších pasážích dovolání obviněný cituje komentářovou literaturu stran požadavků na náležitosti odůvodnění rozsudku a závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, týkající se téže otázky, načež konstatuje, že „ve věci dovolatele nebyly dodrženy nároky na řádnost odůvodnění rozhodnutí, a to zejména s ohledem na jeho strohost, mechaničnost a nepřesvědčivost.“ Dále obviněný uvádí, že „v rámci svého odvolání výslovně poukazoval na pochybení v průběhu dokazování a nevypořádání se s jeho obhajobou, vč. porušení jeho práva na obhajobu.“

9. V části II.3. dovolání obviněný úvodem konstatuje, že „vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jednání obviněné. V daném konkrétním případě nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty zločinu podvodu dle zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.,) tr. zákoníku.“ Poté uvádí, že v jeho věci nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudů nižších stupňů; dále dodává, že postup soudů v rozporu s § 2 odst. 5 tr. řádu úzce souvisí i se zcela nedostatečným odůvodněním jejich rozhodnutí, přičemž k náležitému odůvodnění a plnému respektování presumpce neviny se vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15, z něhož obviněný podrobně cituje. V následující pasáži dovolání odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16, požadující přísné respektování zásady in dubio pro reo.

10. Obviněný dále konstatuje, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily jeho jednání, kdy vzaly za prokázané zejména skutečnosti uvedené v obžalobě. V rámci trestního řízení se přitom snažil vysvětlit svůj „úmysl jednání“, které bylo následně právně kvalifikováno, jak je uvedeno výše. Podle jeho náhledu je přitom rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo vadou nesprávného hmotněprávního posouzení jeho jednání, neboť jej nelze podřadit pod znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, protože „způsobená škoda jednáním dovolatele/i pokud by vzal dovolací soud za prokázané, že se jednání obžalovaného stala, jak byla již popsána v rozsudku soudu prvého stupně nelze v takovém případě založit právní kvalifikaci dle uvedeného ustanovení.“ Obviněný je přesvědčen, že jeho úmysl není ničím prokazován a soudy nižších stupňů zcela rezignovaly na své povinnosti podle § 2 odst. 5 tr. řádu, kdy „přes uplatněnou obhajobu obžalovaného se nijak nevypořádaly v rámci dokazování.“ V rozporu se zjištěným skutkovým stavem jsou podle obviněného rovněž skutkové závěry, podle nichž měl v úmyslu neoprávněně prodávat či vyměňovat za tabák či jiné věci dalším odsouzeným. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak podle obviněného naprosto neodůvodněné, je založené na strohém převzetí argumentace soudu prvního stupně, kdy v jeho odůvodnění zcela absentuje zhodnocení a rozebrání skutkového stavu věci ve vztahu k jeho osobě. Takové rozhodnutí podle obviněného v rámci soudního přezkumu nemůže obstát, stejně tak jako nemůže obstát rozhodnutí, v němž se soud v rozporu s § 125 odst. 1 tr. řádu nevypořádává se všemi provedenými důkazy.

11. Z uvedených důvodů proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil, zrušil rovněž i všechna další navazující rozhodnutí a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“). Úvodem konstatuje, že ačkoliv obviněný své dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, měl patrně na mysli dovolací důvod podle písm. h) téhož ustanovení, přičemž tento dovolací důvod se má zřejmě vztahovat k rozsudku soudu prvního stupně a usnesení odvolacího soudu chtěl obviněný napadnout prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

13. Dovolání státní zástupce vytýká, že je koncipováno způsobem, který dosti znesnadňuje zjištění konkrétního obsahu námitek obviněného; navíc je sestaveno z obsáhlých právních výkladů a citací judikatury, aniž by však obviněný věnoval dostatečnou pozornost své vlastní trestní věci. O té se podle státního zástupce zmiňuje jen velmi kuse a v obecných náznacích, díky čemuž se dovolání jeví spíše jako právní text nežli opravný prostředek podaný v konkrétní trestní věci. Následně se státní zástupce snaží identifikovat ty pasáže dovolání, které obsahují určité konkrétní námitky vůči napadeným rozhodnutím, což uzavírá tak, že nelze říci, že by obviněný ve svém dovolání žádné námitky neuvedl. Avšak je zřejmé, že tyto jsou pouhými povšechnými tvrzeními, u nichž není patrno, zda a jak souvisejí s jeho trestní věcí.

14. Z hlediska podaného dovolání je přitom podle státního zástupce podstatné, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a i obsahově směřují jeho, byť nekonkrétní, námitky převážně proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. K tomu státní zástupce připomíná, že v případě daného dovolacího důvodu není Nejvyšší soud „povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3298/22). V témže usnesení Ústavní soud stran dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dodal, že tento „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny.“ (viz tamtéž). Těmto požadavkům přitom dovolání podle státního zástupce zdaleka neodpovídá, přičemž obviněný se ani nepokusil přiřadit některou ze svých námitek některé ze tří variant daného dovolacího důvodu.

15. Státní zástupce proto uzavírá, že námitky uplatněné obviněným, neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu, neboť tento brojí proti skutkovým zjištěním, aniž by označil konkrétní námitky odpovídající některému z dovolacích důvodů. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu státní zástupce vyslovuje souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

16. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

18. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

19. Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), písm. e) a písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze identifikovat i dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a písm. m) tr. řádu. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tohoto se okrajově dotýká ta část námitek obviněného směřující proti právnímu posouzení jeho skutku. V případě druhého z uvedených dovolacích důvodů je tomu tak proto, neboť jádro námitek obviněného směřuje do rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

20. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

21. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Těmito dovolacími důvody jsou jednak obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), písm. e) a písm. g) tr. řádu a jednak výslovně nezmíněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu.

22. Nejvyšší soud avizuje, že vzhledem k tomu, že dovolací argumentace obviněného se dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d) a písm. e) tr. řádu nijak nedotýká, nepřipomíná zde (neboť by tak činil zcela zbytečně) jejich obsah. Veškerá argumentace obviněného totiž směřuje do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů [ve smyslu dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu], potažmo jejich právního posouzení [ve smyslu dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] a přesvědčivosti odůvodnění napadených rozhodnutí.

23. K nápravě zásadních (extrémních) vad ve skutkových zjištěních je určen dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (prvá alternativa) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá alternativa) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí alternativa).

24. Smyslem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu) [prvá alternativa], případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.) [druhá alternativa], a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno (třetí alternativa).

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (prvá alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové

zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

26. Nejvyšší soud toliko dodává, že i při respektování taxativního charakteru výčtu dovolacích důvodů, platí, že interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně základních práv a svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

27. Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že dovolací argumentace obviněného je v zásadě zcela abstraktní, postrádá nezbytnou míru konkretizace námitek a jejich propojení s obsahem přezkoumávaných soudních rozhodnutí. Obviněný sice formálně uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a písm. e) tr. řádu, avšak stran těchto žádnou argumentaci Nejvyššímu soudu nepředkládá, a proto se k nim Nejvyšší soud nijak nevyjadřuje. Z dovolání obviněného lze extrahovat dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu a dále dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Ani jednomu z nich ale dovolací námitky obviněného neodpovídají. Přesto však k těmto (v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud alespoň stručně následující.

28. K požadavku na nezbytnou míru konkrétnosti námitek uplatněných v dovolání Nejvyšší soud připomíná, že na text dovolání jsou kladeny kvalitativní nároky, které jsou – v případě obviněného jako dovolatele – kompenzovány povinným zastoupením obhájcem, kterým může být v trestním řízení pouze advokát, tedy odborník v oblasti trestního práva. Pouze jeho prostřednictvím může obviněný podat dovolání (§ 265d odst. 2 tr. řádu ve spojení s § 35 odst. 1 tr. řádu). Z tohoto důvodu pak není úlohou Nejvyššího soudu domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání. Námitky, které nesplňují shora uvedené obsahové kvality, zůstávají v rovině pouhého prohlášení obviněného a není možné se k nim kvalifikovaně vyjádřit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015). V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že pro naplnění konkrétního dovolacího důvodu zásadně nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné zákonné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny vady v napadených rozhodnutí spatřované. Uvedené znamená, že dovolací důvod tedy musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem v dané trestní věci spatřovány.

29. Protože jádro dovolací argumentace obviněného se týká údajného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů (resp. zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu a provedenými důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022), Nejvyšší soud dodává, že není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze uplatněných dovolacích důvodů trestního řádu, není dovolací soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, jelikož takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze „v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, či ze dne 17. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 440/23).

30. Dovolání obviněného v první řadě představuje především soubor vybraných soudních rozhodnutí a judikatury týkajících se institutu extrémního rozporu a související přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu, tak jak tento vymezila judikatura Ústavního soudu, na níž obviněný poukazuje. Jak je ale zřejmé z obsahu daného dovolání, závěry plynoucí z těchto soudních rozhodnutí obviněný v podstatě nijak – než že deklaruje, že se uplatní i v poměrech jeho trestní věci – neaplikuje a blíže nevymezuje, v čem konkrétně má onen extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními soudu prvního stupně spočívat.

31. V části II.2. svého dovolání obviněný tvrdí, že extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci a provedenými důkazy vyplývá ze zcela nedostatečného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně i usnesení odvolacího soudu, který se s názory soudu prvního stupně ztotožnil. Neuvádí nicméně, v čem ony nedostatky v odůvodnění napadených rozhodnutí konkrétně spatřuje, tedy jaká konkrétní skutková zjištění nemají oporu v hodnotících úvahách soudu prvního stupně. Obdobně jestliže obviněný tvrdí, že v jeho věci nebyly dodrženy nároky na řádnost odůvodnění rozhodnutí, a to zejména s ohledem na jeho strohost, mechaničnost a nepřesvědčivost, opět opomíjí konkretizovat, v čem přesně tyto vady rozsudku soudu prvního stupně měly spočívat, tj. v jaké části či stran jaké otázky je odůvodnění napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů podle jeho přesvědčení nedostačující. Na tomto negativním stanovisku Nejvyššího soudu ničeho nemění ani to, že obviněný danou námitku vznáší v samém závěru svého dovolání vůči usnesení odvolacího soudu, neboť ji opět činí bez jakékoliv vazby na konkrétní část odůvodnění napadeného rozhodnutí tohoto soudu.

32. Uvádí-li dále obviněný, že v odvolání výslovně poukazoval na pochybení v průběhu dokazování a nevypořádání se s jeho obhajobou, včetně porušení jeho práva na spravedlivý proces, připomíná Nejvyšší soud, že v dovolání se může zabývat jen těmi skutečnostmi, které jsou v obsahu dovolání uplatněny v souladu s obsahovými náležitostmi dovolání podle § 265f odst. 1 tr. řádu tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání. Z těchto důvodů obviněný nemůže své námitky opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.). Nelze ostatně přehlédnout, že z takto formulované dovolací námitky obviněného není ani zřejmé, jak se s jeho odvolacími námitkami odvolací soud vypořádal a zda je s výsledkem jeho přezkumu spokojen či ne.

33. V části třetí svého dovolání obviněný namítá nesprávné právní posouzení jednání „obviněné“ s tím, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty „zločinu podvodu dle zločin nedovolené výroby (…)“. Pomine-li Nejvyšší soud, že v této části dovolání obviněného zjevně obsahuje text týkající se jiné trestní věci, platí, že z takto formulované námitky není zřejmé, o jaké konkrétní znaky skutkové podstaty trestného činu, jímž byl uznán vinným, jde a proč podle obviněného nebyly naplněny, resp. v čem je opačný závěr soudů nižších stupňů chybný.

34. Ve čtvrté části dovolání obviněný obecně deklaruje, že nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudů nižších stupňů, přičemž postup soudů byl podle něj v rozporu s § 2 odst. 5 tr. řádu, což souvisí i se zcela nedostatečným odůvodněním soudních rozhodnutí. Stále přitom není zřejmé, jaké konkrétní vady těmto vytýká. K takto obecně formulované námitce přitom Nejvyšší soud opět nemá co konkrétního uvést.

35. Následně obviněný vyslovuje domněnku, že „soudy obou předchozích instancí nesprávně vyhodnotili“ prokazované jednání, kdy vzaly za prokázané skutečnosti uvedené zejména v obžalobě. Podle svého přesvědčení se měl obviněný snažit vysvětlit úmysl svého jednání, které bylo dále právně kvalifikováno jako zločin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tato část dovolání obviněného podle Nejvyššího soudu směřuje k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, tj. že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Nicméně navazující argumentace v dovolání schází a není tedy zřejmé, jak se měl obviněný snažit vysvětlit svůj úmysl (resp. pohnutku), jakým způsobem se k jeho obhajobě postavil soud prvního stupně a proč závěr o vině obviněného nelze považovat za správný. Tvrdí-li dále obviněný, že nesprávná kvalifikace jeho jednání má spočívat v tom, že „způsobená škoda … nelze v takovém případě založit právní kvalifikaci“, platí opět, že svoji úvahu nijak dále nerozvíjí a především přehlíží, že žádná ze skutkových podstat trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku znak „škody“ neobsahuje.

36. Konečně jestliže obviněný namítá, že závěr o jeho úmyslu dále léky prodávat či vyměňovat za tabák je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem, platí, že s velkou mírou benevolence by bylo možno ji považovat za relativně konkrétní výhradu vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně. Tato se však s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu rozchází v tom směru, že neuskutečněný záměr obviněného dále léčivo Tramal prodávat či vyměňovat za tabák není pro právní kvalifikaci jeho jednání nijak relevantní, neboť znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku spočívající v tom, že „neoprávněně zprostředkoval a jinému opatřil psychotropní látku“ byly naplněny již jednáním spočívajícím v tom, že svými pokyny vedl (společně s dalšími spoluobviněnými) odsouzenou A. S. k obstarání 100ks léčiva Tramal. Případným rozporem mezi skutkovými zjištěními, která nejsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným a provedenými důkazy, se přitom Nejvyšší soud nezabýval, protože by to bylo – vzhledem k nepodřaditelnosti této námitky pod uvedený dovolací důvod – nadbytečné a současně by tím i vybočil ze zákonných mezí své přezkumné pravomoci.

37. Konstatuje-li zcela závěrem obviněný, že usnesení odvolacího soudu nevychází ze skutkových zjištění učiněných na podkladě provedeného dokazování, postačí dodat, že v odvolacím řízení k osobě obviněného odvolací soud ani žádné důkazy neprováděl a jeho rozhodnutí tak žádná skutková zjištění v tomto směru neobsahuje.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

38. Nejvyšší soud uzavírá, že vzhledem k míře nekonkrétnosti dovolací argumentace mu nezbylo, než aby dovolání obviněného M. D. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnul, protože neodpovídalo žádnému dovolacímu důvodu. V souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. 6. 2024

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu