11 Tdo 364/2025-4441
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovoláních obviněné 1. T. H. N., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, obviněného 2. T. Đ. N., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice a obviněného 3. M. S. N., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 15 To 46/2024-3942, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 17/2023, t a k t o :
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné T. H. N. odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných T. Đ. N. a M. S. N. odmítají.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 14. 2. 2024, sp. zn. 46 T 17/2023, byla obviněná T. H. N. (dále jen „obviněná“) shledána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a ze spáchání přečinu padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea 2 tr. zákoníku. Obvinění T. Đ. N. a M. S. N. pak byli tímto rozsudkem uznáni vinnými ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se přitom obvinění spolu s obviněným X. T. N. dopustili – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – následovně:
I. všichni obvinění společně s M. B. a J. L., o jejichž vině dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a je předmětem samostatného rozhodnutí, a T. D. N., o jehož vině již bylo pravomocně rozhodnuto v samostatném řízení, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch a s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, s vědomím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat a dále obchodovat:
s návykovou látkou metamfetamin (farmaceuticky pervitin), který je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
toxikomansky využitelnými látkami - prekursory efedrinem a pseudoefedrinem, které jsou uvedeny v příloze I., kategorie 1 a toluenem a kyselinou chlorovodíkovou, které jsou uvedeny v příloze I., kategorie 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013, jako látka ve smyslu čl. 2 písm. a) tohoto Nařízení Evropského parlamentu a Rady (Es) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog,
a s látkou červený fosfor, která byla jako výchozí/pomocná látka uvedena v Nařízení vlády ČR č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech, ve znění účinném do 12. 1. 2021 a s účinností od 13. 1. 2021 je zařazena mezi prekursory drog v příloze I., kategorie 2, podkategorie 2A Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog a do přílohy, kategorie 2, nařízení Rady (ES) č. 111/2005, ve znění Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2020/1737 ze dne 14. 7. 2020,
a s vědomím si skutečnosti, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu § 3 odst. 2, § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a že nejsou držiteli licence, zvláštní licence či registrace k nakládání s prekursory a pomocnými látkami, se postupně s vědomím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, vědomě fakticky stali členy organizované skupiny osob, podílející se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na procesu nelegálního nakládání s léčivými přípravky obsahujícími efedrin či pseudoefedrin za účelem výroby metamfetaminu, a dalšími prekursory, chemikáliemi a předměty sloužícími pro jeho výrobu, na opakované a pravidelné nelegální výrobě metamfetaminu minimálně na území XY, XY a XY a na následné distribuci vyrobeného metamfetaminu na území České republiky,
a svou aktivitou na různých místech České republiky od blíže nezjištěné doby, nejméně od měsíce června 2022 do dne jejich zadržení 20. 9. 2022, po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace, za vzájemné spolupráce, s minimálně rámcovou představou o rozsahu fungování organizované skupiny a rozsahu páchané trestné činnosti se na dosažení společného cíle vědomě podíleli tak, že:
obviněná T. H. N. a obviněný X. T. N.:
celou skupinu organizovali, vedli a řídili, financovali samotnou výrobu metamfetaminu a prováděli nad ní kontrolní činnost, sami se přímo podíleli na výrobě metamfetaminu, a dále přerozdělovali finanční prostředky, rozhodovali o nákupu prekursorů, chemikálií a předmětů sloužících k uvedené výrobě, a rovněž sami vyrobený metamfetamin distribuovali, popř. rozhodovali o způsobu prodeje a stanovovali ceny za odbyt,
J. L., D. N. T. a M. B.:
D. N. T. a J. L. zřídili laboratoře na výrobu metamfetaminu v XY, XY a XY, ve dvou případech v objektech, které za tím účelem pronajali J. L. a M. B. (XY a XY), podíleli se přímo na vlastní realizaci výroby metamfetaminu v množství kilogramů, přičemž D. N. T. rovněž obstarával potřebné prekursory, chemikálie a jiné předměty sloužící k výrobě zejména nákupem u spol. Alchema 3000 s.r.o. a Verkon s.r.o.,
obviněný T. Đ. N. a obviněný M. S. N.: obstarávali pro skupinu za účelem výroby metamfetaminu od různých zdrojů potřebné chemikálie a prekursory či tablety s obsahem (pseudo)efedrinu, a odebírali od T. H. N. a X. T. N. vyrobený metamfetamin a společně zajišťovali zejména na různých místech hlavního města Prahy distribuci dalším odběratelům v množství desítek až stovek gramů,
přičemž konkrétně se obviněná T. H. N., obviněný T. Đ. N., obviněný M. S. N. a obviněný X. T. N. a dále M. B., J. L. a D. N. T. v rámci organizované skupiny podíleli na výrobě metamfetaminu za účelem jeho další distribuce takto:
1. v přesně nezjištěnou dobu na přelomu měsíce června a července roku 2022 v neoznačené bytové jednotce na adrese XY, užívané obviněnými T. H. N. a X. T. N., zřídili nelegální laboratoř na výrobu metamfetaminu a realizovali vlastní fázi jeho výroby v přesně nezjištěném počtu případů, a za použití nezbytného chemického a technologického vybavení vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, nejméně však 2,5 kg metamfetaminu, který následně obvinění T. H. N. a X. T. N. prostřednictvím obviněných T. Đ. N. a M. S. N. distribuovali zejména na území hl. města Prahy dosud neztotožněným odběratelům,
2. v období ode dne 23. 7. 2022 do dne 6. 8. 2022 v rekreačním objektu na adrese XY, který si za tímto účelem pronajali J. L. a M. B., zřídili nelegální laboratoř na výrobu metamfetaminu a realizovali vlastní fázi jeho výroby v přesně nezjištěném počtu případů, a za použití nezbytného chemického a technologického vybavení vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, nejméně však 3 kg metamfetaminu, který následně obvinění T. H. N. a X. T. N. prostřednictvím obviněných T. Đ. N. a M. S. N. distribuovali zejména na území hl. města Prahy dosud neztotožněným odběratelům,
3. v období ode dne 15. 9. 2022 do dne 20. 9. 2022 v rekreačním objektu na adrese XY který si za tímto účelem pronajali J. L. a M. B., zřídili nelegální laboratoř na výrobu metamfetaminu a realizovali vlastní fázi jeho výroby v přesně nezjištěném počtu případů, a za použití nezbytného chemického a technologického vybavení vyrobili minimálně 6 451,84 g metamfetaminu s obsahem 5 007,8 g metamfetaminu báze, a za účelem výroby v objektu přechovávali prekursory toluen (plastový kanystr s obsahem 4 630 ml a 6 kovových kanystrů s obsahem celkem 7 000 ml), kyselinu chlorovodíkovou (2 kanystry s obsahem celkem 2 500 ml) a červený fosfor o celkové hmotnosti 2 119,1 g, ze kterého by bylo možno vyrobit 6 440 g metamfetaminu, dále přechovávali chemikálie nezbytné pro výrobu metamfetaminu jako hydroxid sodný (10 plastových dóz s obsahem cca 9,5 kg), kyselinu fosforečnou (kanystr o objemu 450 ml), celkem 3 733,7g jódu, z něhož je možné vyrobit 2 748 g metamfetaminu a plastový barel o objemu 50 l obsahující dvoufázovou kapalinu - horní vrstva 12 700 ml obsahující toluen, stopy benzylmethylketonu a metamfetaminu, dolní vrstva stopy fosforu a hydroxidu sodného, a další předměty prokazatelně sloužící k výrobě, např. kovové pekáče, gumové rukavice, plastové nádoby a kanystry a další, a vyrobený metamfetamin následně obvinění T. H. N. a X. T. N. prostřednictvím obviněných T. Đ. N. a M. S. N. distribuovali zejména na území hl. města Prahy dosud neztotožněným odběratelům,
4. nejméně dne 20. 9. 2022 v neoznačené bytové jednotce na adrese XY užívané obviněnými T. H. N. a X. T. N., za účelem další distribuce tito přechovávali pro jiného celkem 1 762,7283 g metamfetaminu s obsahem 373,323 g metamfetaminu báze a 4 682 g MSM (dimethylsulfon), který se používá jako ředící médium za účelem navýšení množství metamfetaminu, a za účelem výroby metamfetaminu přechovávali prekursory červený fosfor o hmotnosti 4 953,1 g, ze kterého lze vyrobit celkem 15 kg metamfetaminu, kyselinu chlorovodíkovou a toluen, dále chemikálie nezbytné pro jeho výrobu, konkrétně hydroxid sodný a 2 ks plechových kanystrů o objemu 4 l s obsahem acetonu, a další předměty prokazatelně sloužící k výrobě či distribuci metamfetaminu jako digitální váhy, nerezový mlýnek, skleněné mísy, plastové a plechové dózy, větší množství čistých plastových sáčků a další,
5. nejméně dne 20. 9. 2022 v garsonce v přízemí domu na adrese XY, užívané obviněným T. Đ. N., tento přechovával za účelem další distribuce pro jiného celkem 795,25 g metamfetaminu s obsahem 29,71 g metamfetaminu báze a 4 757,83 g MSM (dimethylsulfon), který se používá jako ředící médium za účelem navýšení množství metamfetaminu, a za účelem výroby metamfetaminu přechovával 1 338 ks bílých tablet se znakem čtverce s obsahem 66,9 g efedrinu, z něhož lze následně vyrobit až 39,41 g hydrochloridu metamfetaminu, dále prekursor kyselinu chlorovodíkovou a chemikálii hydroxid sodný, nezbytné pro jeho výrobu a v osobním motorovém vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ XY, přechovával za účelem distribuce celkem 1,78 g metamfetaminu s obsahem 1,41 g metamfetaminu báze,
6. nejméně dne 20. 9. 2022 na adrese XY, v bytě č. 68 užívaném obviněným M. S. N., tento přechovával za účelem další distribuce pro jiného celkem 197,342 g marihuany s obsahem THC 1,82 hm%, což odpovídá 3,39 g THC, celkem 12,307 g metamfetaminu s obsahem 8,49 g metamfetaminu báze, celkem 23,156 g MDMA s obsahem 7,48 g MDMA báze a 9 979,28 g MSM (dimethylsulfon), který se používá jako ředící médium za účelem navýšení množství metamfetaminu, a větší množství transparentních plastových sáčků, a za účelem výroby metamfetaminu přechovával prekursory červený fosfor o hmotnosti 607,2 g, z něhož lze vyrobit až 1 846 g metamfetaminu a kyselinu chlorovodíkovou, dále chemikálii nezbytnou pro jeho výrobu hydroxid sodný v plastové dóze o hmotnosti 1 kg, a předměty prokazatelně sloužící k výrobě metamfetaminu jako kuchyňské váhy, plastové dózy, trojcestnou baňku o objemu 1.000 ml,
7. nejméně dne 20. 9. 2022 v rodinném domě na adrese XY, užívaném J. L., tento přechovával za účelem výroby metamfetaminu prekursory toluen (plechové kanystry o objemu 1x 4 l a 1x 8 l) a kyselinu chlorovodíkovou (skleněnou láhev o objemu 1 l), dále chemikálie nezbytné pro jeho výrobu kyselinu orthofosforečnou (skleněnou láhev o objemu 1 l), kyselinu acetonovou skleněnou láhev o objemu 1 l) a předměty prokazatelně sloužící k výrobě a distribuci metamfetaminu – digitální váhy,
a výše uvedeného jednání se dopustili
obviněný T. Đ. N. přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 46 T 84/2019, který nabyl právní moci dne 17. 2. 2020, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2020, sp. zn. 5 To 32/2020, odsouzen mj. pro pokračující zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 let, se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, přičemž tento trest vykonal dne 5. 7. 2021,
obviněný M. S. N. přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 8. 2006, č. j. 37 T 3/2005-9494, který nabyl právní moci dne 19. 6. 2007, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb., k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 8 let a 6 měsíců, se zařazením pro jeho výkon do věznice se zvýšenou ostrahou, který po nařízení výkonu zbytku trestu po podmínečném propuštění vykonal dne 12. 1. 2021,
II. obviněná T. H. N. sama v přesně nezjištěné době, nejméně do dne 20. 9. 2022, kdy byla provedena prohlídka v místě jejího bydliště, přechovávala na adrese XY, v neoznačené bytové jednotce, celkové padělky dokladů, konkrétně:
-cestovní doklad na jméno T. P., č. XY – vydávající stát Španělsko,
- cestovní doklad na jméno T. P., č. XY – vydávající stát Španělsko,
- 4x Documento Nacional de Identidad na jméno T. P., č. XY – vydávající stát Španělsko,
- řidičský průkaz na jméno T. P., - vydávající stát Španělsko,
- 2 x Documento Nacional de Identidad na jméno M. L., č. XY – vydávající stát Španělsko,
- 2x občanský průkaz na jméno W. J., č. XY – vydávající stát Slovenská republika,
- 1x občanský průkaz na jméno L. E., č. XY – vydávající stát Slovenská republika, s úmyslem, aby jich bylo užito jako pravých,
2. Za uvedené trestné činy uložil soud prvního stupně obviněné podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let a tří měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně jí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí konkretizovaných ve výroku o tomto trestu (mimo jiné i dvou mobilních telefonů Apple iPhone zajištěných při domovní prohlídce). Obviněné též podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti v celkové výši 5 650 EUR a osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz E300, podrobně specifikovaného ve výroku o tomto trestu. Soud prvního stupně dále za uvedený zločin uložil obviněnému T. Đ. N. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Tomuto obviněnému soud prvního stupně uložil též podle § 70 odst. 2 písm. a) a odst. 4 tr. zákoníku tresty propadnutí věci, a to věcí konkrétně specifikovaných ve výrocích o těchto trestech. Současně mu podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti v celkové výši 16 000 Kč. Soud prvního stupně taktéž rozhodl o trestu obviněného M. S. N. Tomu podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně uvedených ve výroku o tomto trestu. Současně mu podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti v celkové výši 1 500 EUR.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali (mimo jiné) výše jmenovaní obvinění odvolání, a to do všech výroků. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu tato odvolání zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podávají nyní všichni tři obvinění dovolání.
5. Obviněná tak činí prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Dospěla, advokáta, s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vznáší námitku, že pro skutek I. 1 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinnou, nebylo zahájeno trestní stíhání a nebyla z něj ani obviněna. Přesto byla za tento skutek odsouzena a její odvolání bylo zamítnuto.
6. Obviněná přibližuje důvody odvolacího soudu pro zamítnutí jejího odvolání, které spočívají především na výpovědi spolupracujícího obviněného. Je však přesvědčena, že soudy nemohou z této výpovědi vycházet, což blíže rozebírá. Spolupracující obviněný podle ní v průběhu trestního řízení i hlavního líčení měnil své výpovědi, k čemuž přibližuje jejich obsah. Dodává přitom, že na rozpory ve výpovědích spolupracujícího obviněného se při hlavním líčení dotázal soud a spolupracující obviněný je nevysvětlil. Výpověď spolupracujícího obviněného vyvrací další důkazy, na které obviněná poukazuje (výpověď obviněného L., kamerové záznamy a výsledky sledování obviněné).
7. Další okruh svých námitek obviněná směřuje vůči trestu propadnutí věci ve vztahu k propadnutým mobilním telefonům zajištěným při domovní prohlídce. Přibližuje odůvodnění soudu prvního stupně, v němž tento soud uvedl, že mobilní telefony jí patří, že v nich byly nalezeny fotografie krystalů metamfetaminu a laboratorního skla, že s nimi komunikovala se spoluobviněnými a že šlo o nástroj trestné činnosti. Obviněná však popírá, že by se hovory učiněné pouze jedním z těchto telefonů týkaly trestné činnosti. Šlo o běžné hovory, které nemohou založit podezření, že by mobilní telefony byly nástrojem trestné činnosti. Tento závěr se týká i fotografií uložených v druhém telefonu.
8. V závěrečných námitkách obviněná brojí proti uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty. Zdůrazňuje, že motorové vozidlo ani propadnuté finanční prostředky nebyly výnosem trestné činnosti. Tento trest navíc podle jejího názoru představuje vážný zásah do jejího rodinného života a vlastnického práva. Nesouhlasí s postupem obou soudů, pokud jde o odůvodnění uložení tohoto trestu, resp. jeho přezkum. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
9. Obviněný T. Đ. N. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Davida Karabce, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
10. V úvodní části dovolání shrnuje svou argumentaci. Podle jeho názoru došlo ve věci k takovému zásadnímu zásahu do jeho základních práv a svobod, na které by měl reagovat i Nejvyšší soud, neboť ani dovolací řízení nestojí mimo rámec spravedlivého procesu a je úlohou soudů reagovat na porušení základních práv a svobod, což doplňuje odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Připomíná, že v rámci svého výslechu před soudy obou stupňů svoji vinu zcela popřel, nikdy nebyl členem žádného zločinného spolčení. Oba soudy podle něj nesprávně vyhodnotily důkazní situaci, když neexistuje přímý důkaz o jeho vině, přičemž důkazní nouze nemůže jít k jeho tíži (zásada in dubio pro reo). Oba soudy nižších stupňů však vyhodnotily provedené důkazy v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a v důsledku toho se dopustily porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny. Dále konstatuje, že mu nebyla prokázána účast v organizované skupině podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když výpovědi spoluobviněných tuto účast nepotvrzují a rovněž sám popírá, že by byl členem organizované skupiny. Navíc se domnívá, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, když uložený trest je vzhledem k okolnostem případu nepřiměřeně přísný a neplní účel trestu (§ 38 a § 39 tr. zákoníku).
11. Obviněný již v rámci konkrétní argumentace vytýká odvolacímu soudu, že se při zamítnutí jeho odvolání omezil pouze na konstatování, že soud prvního stupně respektoval práva obviněných a skutková zjištění jsou úplná a správná. Odvolací soud se tudíž podaným odvoláním nezabýval a nevyložil, proč jsou námitky obviněného nesprávné, chybné či nedůvodné. Z tohoto důvodu je usnesení odvolacího soudu zatíženo stejnou vadou jako rozsudek soudu prvního stupně. Právní závěry jsou v extrémním rozporu se zjištěnými okolnostmi, důkazní situace neumožňuje učinit jednoznačný závěr o jeho vině, soudy hodnotily důkazy výhradně v jeho neprospěch a nevzaly v potaz výpovědi spoluobviněných. Odvolací soud navíc nedostál svým povinnostem podle § 125 tr. řádu, když se nevypořádal s jednotlivými důkazy.
12. Obviněný popírá svou vinu i skutkový děj uvedený v obžalobě. Trestná činnost mu nebyla dostatečně prokázána a rozsudek soudu prvního stupně je založen pouze na nepřímých důkazech. Svou vinu popřel i při výpovědi u hlavního líčení a tuto nelze hodnotit jako nevěrohodnou. Ani z výpovědí spoluobviněných jeho vina nevyplývá. Soudy se nevypořádaly s jeho účastenstvím v organizované skupině, které pouze konstatují, avšak neprokazují. Obviněný navíc popírá účast na této skupině, neboť o této ani nevěděl. Nesouhlasí ani se závěrem, že by pervitin či jeho deriváty prodával, neboť je měl pouze pro vlastní potřebu. Tvrdí, že věci nalezené při domovní prohlídce mu nepatřily a nijak s nimi nemanipuloval, což potvrzuje absence jeho daktyloskopických či genetických stop na těchto předmětech.
13. Vyjadřuje přesvědčení, že v důsledku pravidelného užívání pervitinu se u něj objevovaly epizody zmateného chování a dezorientace. Proto některé jeho výroky nedávaly smysl, což potvrzuje i spoluobviněný M. S. N. Tato skutečnost je pak zásadní v kontextu provedených odposlechů, z nichž vyplývá, že šlo o běžnou konverzaci, při níž byli někteří účastníci pod vlivem omamných látek a nebyli schopni racionálního uvažování. Obviněný další spoluobviněné zná, ale nikdy s nimi neobchodoval, což dokládají provedené výpovědi. Soud prvního stupně se ani nevypořádal s tím, že mluví česky pouze málo a popírá, že by se vyznal v chemikáliích potřebných pro výrobu metamfetaminu. Zdůrazňuje, že je navíc zcela nemajetný a neměl tak ani prostředky na zakoupení drog či prekurzorů, což potvrzuje i to, že policie u něj zachytila pouze 16 000 Kč.
14. Obviněný tak vyslovuje názor, že skutkové závěry soudu jsou tak ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, nebo jsou vystavěny převážně na záznamu telekomunikačního provozu. Doplňuje judikaturu Ústavního soudu a konstatuje, že za situace, kdy je závěr o vině založen pouze na jednom důkazu, je třeba postupovat opatrně a pečlivě. Má však za to, že i provedené odposlechy nejsou konkrétní, jednoznačné a srozumitelné. Obsah odposlechů pak soudy vykládají subjektivně, spekulativně a v jeho neprospěch. Obviněný připomíná zásadu nullum crimen, nulla poena sine lege a prezentuje svou nespokojenost se závěry soudů nižších stupňů. Soudy navíc podle něj nectily zásadu volného hodnocení důkazů. Současně připomíná i zásadu in dubio pro reo, kterou bylo na místě v projednávané věci užít, neboť jeho vinu se nepodařilo prokázat.
15. V závěru svého dovolání konstatuje, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísný, nebude jím naplněn účel trestu a bude mít pro něj likvidační účinky, neboť dojde k přerušení jeho rodinného života. Navíc trpí vleklými zdravotními problémy (vysokým krevním tlakem a cukrovkou). Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 15 To 46/2024-3942, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze 14. 2. 2024, sp. zn. 46 T 17/2023, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.
16. Obviněný M. S. N. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce Mgr. Michaela Vambery, advokáta, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. V dovolání prezentuje námitky, na nichž postavil své odvolání, přibližuje způsob jejich vypořádání odvolacím soudem a dokládá, proč jej považuje za nedostatečný. Nejprve se vyjadřuje k svému vztahu k ostatním spoluobviněným. Konstatuje, že vysvětlil, proč byl v kontaktu s ostatními spoluobviněnými, a uvádí, že tento nesouvisel s trestnou činností. Na rozdíl od ostatních spoluobviněných jej neznali všichni členové skupiny, což vyplývá z výslechu spoluobviněných L. a B. Nenacházel se ani na videozáznamech o sledování. Soudy se však s těmito skutečnostmi nijak nevypořádaly a nevysvětlily, proč mají jeho zapojení do organizované skupiny za prokázané.
17. Následně se obviněný věnuje věcem nalezeným při domovní prohlídce. Soudy absenci jeho daktyloskopických a genetických stop vysvětlují tím, že osoby, které přicházejí do styku s takovými komponenty, používají ochranné pomůcky. To však nebylo v projednávané věci prokázáno a soudy si nepřípustně domýšlí skutečnosti v jeho neprospěch. Soud navíc zkresluje i závěry domovní prohlídky, když uvádí, že v dalších částech bytu byly nalezeny takovéto komponenty, ačkoliv šlo o věci sloužící k užívání drog a nikoliv k jejich výrobě. Obdobná je i situace ohledně fotografií v jeho telefonu. Ty byly do mobilního telefonu uloženy v době, kdy byl ve výkonu trestu. Soud se tuto skutečnost snažil bagatelizovat tvrzením, že data fotografií lze upravit, aniž by toto jakkoliv podpořil. Odvolací soud tento důkaz nepovažuje za zásadní, na což obviněný reaguje dotazem, proč byl tedy zajišťován, pokud nejde o zásadní důkaz. Je přesvědčen, že za bezvýznamný jej soudy považují pouze proto, že nezapadá do příběhu tvrzeného státním zástupcem.
18. Obviněný dále prezentuje své výhrady proti provedeným odposlechům a tvrdí, že soud označil za významné pouze rozhovory s obviněným T. Đ. N. Soudy však porušily zásadu volného hodnocení důkazů, když konstatují, že obvinění používají konspirativní výrazy, což je zřejmé i z jiných drogových kauz. Konspirativní označování drog či prekurzorů je otázkou skutkovou a soudy k tomuto zjištění neprovedly žádné důkazy a nejde ani o notorietu. Neexistuje ani důkaz a není zřejmé propojení mezi ním a dalšími členy organizované skupiny. Obviněný má za to, že odvolací soud se nijak nevyjádřil k otázkám ohledně jeho výskytu v XY. Sám přitom vysvětlil, že v rámci svého zaměstnání jezdil do XY, což potvrdil i jeho zaměstnavatel. Závěr soudu, že mohl při této činnosti distribuovat drogy, odmítá. Navíc se o cestách do XY již dříve zmiňoval svědkyni XY a nedává tak smysl, aby si zajišťoval alibi u této svědkyně již dlouho před svým zadržením. V poslední části svého dovolání se věnuje zajištěné finanční hotovosti, s níž se soud prvního stupně nijak nevypořádal. Ta měla sloužit k nákupu letenek do Vietnamu. Soudy nereflektovaly, že neexistuje důkaz o tom, že by tyto finanční prostředky byly výnosem trestné činnosti a přiklonily se k závěrům státního zástupce.
19. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby byl napadený rozsudek v části týkající se jeho osoby zrušen a věc byla vrácena nižším soudům k dalšímu projednání.
20. K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Pavel Jež (dále jen „státní zástupce“), který po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněných konstatuje, že jejich dovolání spočívají v opakování dříve vznesených námitek vážících se výhradně na proces hodnocení důkazů ze strany soudu prvního stupně, který potvrdil odvolací soud. Těmto výhradám se navíc soudy věnovaly.
21. Státní zástupce nejprve vypořádává dovolání obviněné a přibližuje, že tato své námitky podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), jemuž nyní odpovídá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. K argumentaci, že proti obviněné nebylo zahájeno trestní stíhání pro část skutku I. 1 výroku o vině konstatuje, že jejím prostřednictvím spíše namítá porušení svých procesních práv, přičemž taková námitka neodpovídá dovolacím důvodům. Nad rámec uvedeného státní zástupce dodává, že totožnost skutku byla zachována, což ve svém vyjádření podrobně rozebírá.
22. Následně se věnuje dovolacímu důvodu podle § 265b dost. 1 písm. g) tr. řádu v jeho prvních dvou variantách, jak jej uplatňují obvinění M. S. N. a T. Đ. N. Vyjadřuje přesvědčení, že podaná dovolání jsou opřena o výhrady vůči způsobu hodnocení důkazů, které však nelze hodnotit jako tzv. zjevný nesoulad. Státní zástupce rozebírá podstatu dovolání obviněných a dodává, že stran správnosti skutkových zjištění lze odkázat na příslušné pasáže rozhodnutí obou soudů (body 125 a 119-125, 129-137 a 140-146 rozsudku soudu prvního stupně a body 19, 20 a 22 usnesení odvolacího soudu). Je přesvědčen, že obvinění pouze přehodnocují důkazy, což nemůže naplnit citovaný dovolací důvod. Za relevantní podle něj nelze považovat ani obecné tvrzení obviněných, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou presumpce neviny. Tato námitka totiž směřuje výlučně do skutkových zjištění a proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Ve věci navíc neshledává žádné nedostatky zakládající porušení práv obviněných na spravedlivý proces v důsledku porušení zásady presumpce neviny. Soud prvního stupně respektoval zákonné požadavky dokazování a hodnocení důkazů. Soudy totiž neměly pochybnost o skutkovém stavu, kterou by bylo třeba vyložit ve prospěch obviněných.
23. Státní zástupce odmítá argumentaci obviněných podřazenou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Uvádí, že soud prvního stupně ve svém právním posouzení nepochybil a soudy navíc své právní závěry dostatečně odůvodnily (bod 161 až 163 rozsudku soudu prvního stupně a bod 24 usnesení odvolacího soudu).
24. Stran námitek vůči druhu a výměře uloženého trestu státní zástupce dodává, že tyto lze (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) úspěšně uplatnit v rámci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, který však obvinění neuplatnili. Nejvyšší soud je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním. Ohledně námitek týkajících se trestu propadnutí věci a trestu propadnutí náhradní hodnoty jde podle státního zástupce o skutková tvrzení, jež byla součástí jejich dosavadní obhajoby. Obvinění odmítají skutková zjištění soudů k povaze a původu věcí. V případě výroku o trestu propadnutí věci ohledně mobilních telefonů obviněné uvádí, že nebylo pochyb o vlastnickém právu obviněné k oběma telefonům a tyto byly i nástrojem trestné činnosti, když jejich prostřednictvím došlo ke komunikaci mezi obviněnými. Tato námitka tak citovanému dovolacímu důvodu podle státního zástupce neodpovídá.
25. K námitce obviněné ohledně trestu propadnutí náhradní hodnoty státní zástupce připomíná zákonné podmínky jeho uložení podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku. Konstatuje, že námitka obviněné, že propadnuvší věci nemají vztah k trestnému činu, je bezpředmětná, neboť trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku není vázán na existenci vztahu věcí, jichž se týká, ke spáchanému činu. Připouští, že soudy neodůvodnily výrok o trestu propadnutí náhradní hodnoty důsledně. Nesouhlasí s tím, že by tento trest bylo možné založit pouze na konstatování možnosti vysokých zisků s ohledem na teprve plánovanou produkci drogy, neboť nejde o bezprostřední ani zprostředkovaný výnos z trestné činnosti, a lze jen těžko hovořit o výnosu z trestné činnosti, jehož propadnutí by navíc mohl obviněný mařit. Soud prvního stupně tento výrok odůvodnil velmi obecně, když uvedl, že obviněná měla z trestné činnosti zisk, aniž by uvedl jeho výši. Z jeho rozsudku nelze přesně seznat, jakými úvahami se soud řídil při posouzení nezbytných podmínek podle § 71 odst. 1 tr. řádu. Nicméně státní zástupce nejen s přihlédnutím k tomu, že obviněná dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu neuplatnila, konstatuje, že trest propadnutí náhradní hodnoty nebyl trestem, který zákon nepřipouští. To proto, že výnos z trestné činnosti zcela jasně přesahuje hodnotu předmětů, jejichž propadnutí jako náhradní hodnoty je obviněné ukládáno. K argumentaci obviněného M. S. N. stran propadnutí náhradní hodnoty platí výše uvedený závěr. Pokud jde o údajný nepřiměřený trest obviněného T. Đ. N., pak státní zástupce konstatuje, že tento obviněný nepředkládá žádnou argumentaci, jež by mohla odůvodnit mimořádný zásah dovolacího soudu do výroku o trestu.
26. Z výše uvedených důvodů pak státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.
27. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.
29. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
30. Obviněná ve svém dovolání výslovně uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Obviněný T. Đ. N. pak uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu. Obviněný M. S. N. uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Nejvyšší soud nadto dodává, že v argumentaci obviněné lze vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, a to v části, v níž brojí proti uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty.
31. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který výslovně uplatnil obviněný T. Đ. N. Ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).
32. Jestliže v posuzované věci odvolací soud podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného T. Đ. N. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
33. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
34. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
35. Druhým dovolacím důvodem, který obvinění v dovolání rovněž uplatňují, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné
skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
36. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu lze uplatnit jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti apod. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003).
37. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
38. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že dovolací argumentace obviněných T. Đ. N. a M. S. N. neodpovídá jimi uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům. V případě obviněné pak její argumentace zčásti neodpovídá jí uplatněnému dovolacímu důvodu a zčásti pak sice dovolacím důvodům odpovídá, je ale zjevně neopodstatněná. K jednotlivým dovolacím námitkám uvádí Nejvyšší soud – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – následující.
IV. A Dovolání obviněné
39. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněné zčásti neodpovídají jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť směřují výlučně proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž brojí proti skutkovému stavu věci, se obviněná primárně snaží prosadit svoji verzi skutkového děje, podle níž se do trestné činnosti nijak nezapojila. Rovněž nesouhlasí se způsobem hodnocení výpovědi spolupracujícího obviněného a předkládá důvody, proč měla být hodnocena odlišně.
Takovou dovolací argumentaci tudíž nelze podřadit pod citovaný dovolací důvod. To proto, že námitky ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze uplatnit pouze ve vztahu k právnímu posouzení skutkového stavu zjištěného soudy nižších stupňů, a nikoliv na podkladě odlišných skutkových zjištění prezentovaných obviněným. Nejvyšší soud navíc v tomto směru neshledal žádné pochybení soudů nižších stupňů, když právní kvalifikace odpovídá zjištěnému skutkovému stavu věci. Současně Nejvyšší soud konstatuje, že výše uvedené námitky však nelze podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu v jeho první variantě. Obviněná rovněž uplatňuje námitku procesního charakteru. Ta spočívá v tom, že podle jejího přesvědčení nebylo pro dílčí skutek pod bodem I. 1 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vůči ní zahájeno trestní stíhání. Takovou námitku nicméně nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. V dovolání obviněné však bylo možné vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. zákoníku, a to v části, v níž brojila proti jí uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty.
Tato argumentace pak odpovídá citovanému dovolacímu důvodu, je však zjevně neopodstatněná.
40. První námitka obviněné směřuje na skutečnost, že pro skutek pod bodem I. 1 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla uznána vinou, nebylo zahájeno trestní stíhání. K této Nejvyšší soud konstatuje, že jde o námitku procesní. Navíc obviněná v jejím rámci ani netvrdí, že by porušení obžalovací zásady mělo bezprostřední vliv na konečné právní posouzení věci. Z jejích námitek lze vysledovat pouze to, že ve vytýkaném postupu shledává porušení svých procesních práv. Taková argumentace však žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
Nejvyšší soud navíc dodává, že v projednávané věci byla totožnost skutku zachována. Pokud jde o podanou obžalobu, tak v ní je skutek, proti němuž se obviněná vymezuje, obsažen (srov. č. l. 2 900 a násl. spisu). Usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 21. 9. 2022 pak představuje dostatečný podklad o tom, že totožnost skutku byla zachována i ohledně jí uváděné části jednání z přelomu června a července 2022 (srov. č. l. 2 a násl. spisu). Navíc policejní orgán v rámci usnesení o zahájení trestního stíhání popsal tento dílčí útok tak, že jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty.
Nadto v době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo možné v tomto uvádět jiné okolnosti, než ty, které měly oporu v provedeném prověřování. Nejvyšší soud proto v této části uzavírá, že totožnost skutku byla dodržena, když vymezený rozsah, tak jak je uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání, odpovídá časovým rozmezím tak i podstatou skutku I. 1 výroku o vině.
41. Obviněná rovněž namítá existenci zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nicméně se především vyhrazuje proti výpovědi spolupracujícího obviněného a poukazuje na rozpory v jeho výpovědi. K této argumentaci Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu uvádí, že obviněnou namítané rozpory nezjistil. Obviněná přibližuje výpověď spolupracujícího obviněného, že se měla účastnit výroby, což spolupracující obviněný v rámci stejného výslechu popřel. Z protokolu o pokračování výslechu svědka (na č. l.
796 až 804 spisu) vyplývá, že spolupracující obviněný prováděl samotný var s obviněným L., a jím uvedení obvinění (včetně obviněné) se výroby účastnili. Obviněná se však do samotného varu nezapojila, byť o něm, podle spolupracujícího obviněného, musela vědět, když tento probíhal v bytě, v němž se nacházela. Nejvyšší soud přitom v této výpovědi nespatřuje zjevný rozpor, neboť obviněný pouze rozlišoval účast na výrobě a účast při samotném varu, kterého se již obviněná neúčastnila. Stran namítaných rozporů ohledně obdržené částky, spolupracující obviněný uvedl, že od obviněné obdržel částku 150 000 Kč, kterou si rozdělili s obviněným L.
Pokud spolupracující obviněný následně svou část finančních prostředků vrátil obviněné, nejedná se o rozpor v jeho výpovědi. Stejná je situace v případě výpovědi svědkyně B., která uvedla, že vybírala chatu, v níž došlo k varu. Nicméně z protokolu o výslechu této svědkyně Nejvyšší soud nezjistil, že by tato platila i nájem (jak tvrdí obviněná). Navíc tato skutečnost nepředstavuje ve vztahu k vině obviněné podstatné skutkové zjištění. To proto, neboť identifikace osoby, která vybírala předmětnou chatu, není z hlediska závěrů o trestné činnosti obviněné či jejím zapojení do trestné činnosti podstatná.
Pokud obviněná ve svém dovolání poukazuje rovněž na rozpory, na něž se soud prvního stupně spolupracujícího obviněného dotázal (č. l. 3436 a násl.), Nejvyšší soud shledává vysvětlení obviněného jako dostatečné, a nespatřuje v něm žádný, natož pak zjevný rozpor.
42. Obviněná rovněž nesouhlasí s tím, že by vyrobený pervitin prodávala prostřednictvím obviněných M. S. N. a T. Đ. N., kteří toto popřeli a podle ní tuto skutečnost žádný z důkazů nepotvrzuje. V tomto směru však sama hodnotí provedené důkazy a prezentuje vlastní skutkové závěry. Navíc oba soudy nižších stupňů měly tuto část trestné činnosti obviněných za prokázanou, jak vyplývá z odůvodnění jejich rozhodnutí a jak Nejvyšší soud přiblíží v rámci vypořádání dovolacích námitek ostatních obviněných.
Obviněná se zaměřila i na výpověď obviněného L., z níž podle jejího názoru vyplýval zjevný rozpor s výpovědí spolupracujícího obviněného. Obviněný L. totiž měl vypovědět, že obviněná se neúčastnila výroby pervitinu a zároveň popřel, že by sám od obviněné obdržel 60 000 Kč za 1 kg vyrobeného pervitinu. Nejvyšší soud po prostudování výpovědi tohoto obviněného předně nezjistil, že by obviněný popřel obdržení uvedené částky. Pokud jde o skutečnost, že se obviněná neměla zapojit do výroby pervitinu, pak konstatuje, že se nezapojila do samotného varu.
Byla však přítomna výrobě u nich v bytě, přičemž o probíhajícím varu musela vědět. V části, v níž obviněná namítá rozpor výpovědi spolupracujícího obviněného s kamerovými záznamy, rozpor pouze konstatuje. Neoznačuje však konkrétní skutečnosti, které mají být předmětem tohoto rozporu. Nejvyšší soud proto nemohl tuto námitku přezkoumat, když z ní nebylo zřejmé, v čem má namítaný zjevný rozpor spočívat. Proto v této části uzavírá, že ve věci vadu zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nezjistil.
43. Další okruh svých námitek obviněná směřuje vůči výroku o trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu ke dvěma mobilním telefonům značky iPhone zajištěným při domovní prohlídce. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že jejím prostřednictvím obviněná pouze nesouhlasí se závěrem soudů, že tyto mobilní telefony byly nástrojem trestné činnosti. Takový závěr však oba soudy nižších stupňů dostatečně odůvodňují (srov. bod 175 rozsudku soudu prvního stupně a bod 29 usnesení odvolacího soudu). V tomto směru poukazují na to, že jedním z nich komunikovala s ostatními obviněnými a ve druhém byly nalezeny fotografie metamfetaminu. Nejvyšší soud se s tímto závěrem ztotožňuje a nemá mu co vytknout. Pro úplnost pak dodává, že trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloží soud ve vztahu k věci, která je nástrojem trestné činnosti. Z uvedeného je pak zřejmé, že trest propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložený obviněné není trestem, který by zákon nepřipouštěl ve smyslu § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, neboť zákonné podmínky pro uložení tohoto trestu byly splněny. Lze dodat, že obviněná ve svém dovolání ani nesplnění podmínek pro uložení tohoto trestu nerozporovala. Zároveň ani nebyl dán zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry. Soudy totiž na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že mobilní telefony byly nástrojem trestné činnosti, jak bylo ostatně výše přiblíženo. Tento závěr tak v provedených důkazech svou oporu má.
44. Poslední okruh svých dovolacích námitek obviněná směřuje vůči jí uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty. Namítá, že osobní automobil ani hotovost ve výši 5 650 EUR, která byla zajištěna při domovní prohlídce, nepocházely z trestné činnosti. Uložený trest rovněž vnímá jako zásah do svého vlastnického práva a rodinného života.
45. Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně odůvodnil uložení tohoto trestu v bodu 176 svého rozsudku. Uvedl, že podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněné trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti v celkové výši 5 650 EUR a osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes Benz E300, včetně technického průkazu a klíčů od vozidla. Z provedeného dokazování podle tohoto soudu přitom vyplynulo, že obviněná měla z trestné činnosti zisk. Tržní hodnota již vyrobeného metamfetaminu přitom byla řádově několik milionů korun. To odůvodňuje výpovědí spolupracujícího obviněného a protokolem o domovní prohlídce v rekreačním objektu XY. Následně dodal, že ze zajištěných chemikálií bylo možno vyrobit minimálně dalších 15 kg metamfetaminu. Soud prvního stupně v tomto směru konstatoval, že platí, že jestliže pachatel věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle § 70 tr. zákoníku, před uložením trestu propadnutí věci zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše odpovídající hodnotě takové věci. Podle soudu prvního stupně bylo za dané důkazní situace zřejmé, že hodnota jmenovaných propadnutých věcí nepřevyšuje výši výnosu z trestné činnosti. Následně dodal, že jelikož jsou peníze věcí druhově určenou a nelze určit, zda konkrétní bankovky nalezené v obydlí obviněné jsou přímým výnosem z projednávané trestné činnosti, bylo rozhodnuto o jejich propadnutí jako náhradní hodnoty. U osobního motorového vozidla pak podle soudu prvního stupně nebylo rovněž možné spolehlivě konstatovat, že šlo o výnos z trestné činnosti, a proto soud postupoval obdobně jako u peněžních prostředků.
46. Odvolací soud pak v bodě 29 svého usnesení neshledal pochybení ve výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty a uvedl, že tento je zcela zákonný, když s ohledem na celkovou i plánovanou produkci pervitinu by mohlo dojít k vysokým finančním ziskům a jelikož nebylo plně prokázáno, že by se jednalo o výnos z trestné činnosti.
47. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 tr. zákoníku má v podstatě povahu náhradního trestu ve vztahu k trestu propadnutí věci a jde o subsidiární sankci, která má místo tam, kde nebylo možno uložit propadnutí věci (PÚRY, F. In: ŠÁMAL P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání, Praha: C. H. Beck, 2023, s 1226). Jeho účelem je možnost zajištění a následné konfiskace ekvivalentu nástroje trestné činnosti nebo výnosu z ní, pokud z nejrůznějších důvodů nelze zajistit přímo konfiskaci nástroje trestné činnosti nebo výnosu z trestné činnosti (z důvodu jeho zničení, zužitkování apod.). Je vhodné též doplnit, že trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 není vázán na existenci vztahu věcí, jichž se propadnutí týká, ke spáchanému trestnému činu, který se vyžaduje v případě uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 1, 2 tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 335/2015, publikované pod č. 11/2016 Sb. rozh. tr.).
48. Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně, byť k tomu disponoval dostatečnými důkazy, nevymezil výši dosaženého zisku obviněné z trestné činnosti dostatečně určitě. Konstatoval totiž, že tržní hodnota metamfetaminu byla řádově několik milionů korun. V rámci svých úvah pak nesprávně zahrnul i budoucí možný výnos z již vyrobeného pervitinu, který však nebyl distribuován, a dále i výnos z dosud nevyrobeného pervitinu. Takový postup je však nesprávný, neboť potenciální budoucí zisk není výnosem z trestné činnosti. Současně by takový postup odporoval účelu tohoto trestu, jak jej Nejvyšší soud přiblížil v předcházejícím bodě tohoto usnesení.
49. Nejvyšší soud podotýká, že z důkazů provedených soudem prvního stupně, jakož i tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že všichni obvinění pod vedením obviněné vyrobili nejméně 5,5 kg pervitinu (skutky I. 1 a I. 2 výroku o vině). Z výpovědi spolupracujícího obviněného je pak zřejmé, že obviněná prodávala 1 kg pervitinu za 18 000 EUR. Z provedených důkazů tak vyplývá, že minimální zisk obviněné činil 99 000 EUR, což při nejnižším kurzu v době spáchání trestné činnosti (24,269 Kč za 1 EURO) činí 2 402 631 Kč. Závěr soudu prvního stupně, že zisk obviněné byl řádově několik milionů korun, proto má (i přes svoji obecnost) oporu v provedeném dokazování a je též správný. Soud prvního stupně rovněž podrobněji nerozvedl podmínku uvedenou v § 71 odst. 1 tr. zákoníku, že pachatel se některým ze způsobů uvedených v tomto ustanovení pokusí zmařit možnost uložení trestu propadnutí věci. Uvedl pouze, že se nepodařilo zjistit, zda zabrané finanční prostředky a motorové vozidlo pochází z trestné činnosti. Vzhledem k tomu, že věc, pro niž by soud prvního stupně ukládal trest propadnutí věci, byly peněžní prostředky, nabízí se podle Nejvyššího soudu úvaha o jejich spotřebování či zmaření jejich propadnutí jiným (obdobným) způsobem. Tento závěr pak vyplývá z povahy trestné činnosti obviněné, která spočívala ve výrobě a prodeji metamfetaminu.
50. K hodnotě propadnutých věcí coby náhradní hodnoty Nejvyšší soud uvádí, že jde o finanční hotovost ve výši 5 650 EUR a motorové vozidlo tovární značky Mercedes Benz E300. Hodnotu automobilu soud prvního stupně ve svém odůvodnění nezmiňuje, nicméně z kupní smlouvy vyplývá, že jeho kupní cena byla 605 000 Kč. Nejvyšší soud přitom dodává, že tato kupní smlouva byla postupem podle § 213 odst. 1 tr. řádu provedena k důkazu při hlavním líčení. Je tak zřejmé, že zisk obviněné z trestné činnosti zjevně přesahuje hodnotu věcí propadnutých coby náhradní hodnota. Obviněná navíc ani výslovně neuplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Nelze též odhlédnout od její dovolací argumentace, v jejímž rámci brojí především proti skutkovým závěrům o původu motorového vozidla a finančních prostředků, když uvádí, že tyto nepochází z trestné činnosti, resp. tyto nejsou výnosem z trestné činnosti. Nejvyšší soud toliko pro úplnost připomíná obecná teoretická východiska, která uvedl v bodě 47 tohoto usnesení, a především to, že věci propadnuté coby náhradní hodnota nemusí mít s trestnou činností jakoukoliv spojitost. Nejvyšší soud proto uzavírá, že ačkoliv tato část dovolací argumentace obviněné odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, je zjevně neopodstatněná. Oběma soudům nižších stupňů lze vytknout jistou nedůslednost při odůvodnění splnění podmínek pro uložení tohoto trestu. Nicméně, jak Nejvyšší soud zjistil, nešlo o takovou vadu, jež by zakládala potřebu kasačního zásahu. To proto, neboť trest propadnutí náhradní hodnoty, který byl uložen obviněné, nepředstavoval trest, jež zákon nepřipouští a podmínky pro jeho uložení byly v projednávané věci splněny.
IV. B. Dovolání obviněného T. Đ. N.
51. Jak Nejvyšší soud uvedl již výše, dovolání tohoto obviněného neodpovídá jím uplatněným ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům. Obviněný totiž především jednak nesouhlasí se způsobem vypořádání jeho odvolání a hodnocením provedených důkazů a dále se vymezuje vůči výroku o své vině a považuje jej za nedostatečně prokázaný. Takovými námitkami však pouze rozporuje provedené dokazování a nesouhlasí se způsobem hodnocení provedených důkazů, kterým se však oba soudy nižších stupňů pečlivě zabývaly.
52. Soud prvního stupně se přitom otázce viny obviněného věnoval v bodech 129 až 137 svého rozsudku. V nich podrobně rozebral provedené důkazy, tyto hodnotil a na jejich základě dospěl k závěru o vině obviněného. Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožňuje a níže přibližuje jejich podstatu. Soud prvního stupně vycházel z protokolu o domovní prohlídce a navazujících odborných vyjádření (bod 129 jeho rozsudku). Z těchto vyplynulo, že v bydlišti obviněného bylo zajištěno 795,25 g metamfetaminu, 1 565 g MDMA, 1 338 ks tablet s obsahem efedrinu a dvě palné zbraně.
V následujícím bodě přiblížil, proč shledal výpověď obviněného jako nedůvěryhodnou, když poukázal především na to, že obviněný nebyl schopen vysvětlit výskyt zajištěného pervitinu v jeho bytě a nebyl konzistentní v popisu jeho verze událostí. V bodech 131 až 133 přibližuje soud prvního stupně záznamy z telekomunikačního provozu a výpovědi obviněného k těmto důkazům. Z nich je zřejmé, že obviněný T. Đ. N. byl v kontaktu s obviněnou i obviněným M. S. N. a při komunikaci používal konspirativní výrazy.
Soud prvního stupně pak i z kontextu a časového rámce dospěl k závěru, že se jejich komunikace týkala trestné činnosti. Soud prvního stupně se zabýval i mobilním telefonem obviněného. V něm byly zajištěny fotografie obviněného M. S. N. předávajícího plastový sáček metamfetaminu, fotografie metamfetaminu a printscreen obrazovky komunikace mezi obviněným M. S. N. a T. Đ. N. (srov. bod 134 rozsudku soudu prvního stupně). Tyto podle soudu prvního stupně doplňují celkový obraz o trestné činnosti obviněného.
V bodě 135 pak soud prvního stupně vyhodnotil údaje z telefonního čísla obviněného, které se pohybovalo v lokalitě XY a probíhala skrze něj četná komunikace s ostatními obviněnými. Soud přitom vysvětlení obviněného ohledně jeho přítomnosti v XY a důvodům četnosti rozhovorů s ostatními obviněnými neuvěřil. Soud byl navíc přesvědčen o napojení obviněného na další obviněné, což doložil kamerovými záznamy, které korespondují s výpověďmi obviněného (bod 136 jeho rozsudku). Vinu obviněného navíc prokazuje i výpověď spolupracujícího obviněného, který uvedl, že obviněný T.
Đ. N. byl přítomný u schůzky, jejímž předmětem byl nákup léčiv na výrobu metamfetaminu (bod 137 rozsudku soudu prvního stupně). Výše uvedené závěry aproboval i odvolací soud, který podrobně vypořádal námitky obviněného, souhlasil se závěry soudu prvního stupně a tyto přiblížil (bod 20 jeho usnesení). K uvedenému Nejvyšší soud doplňuje, že nemá, co by soudům nižších stupňů v jejich postupu vytkl. Mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry zjevný rozpor není. Soudy se námitkami obviněného pečlivě zabývaly a řádně své závěry o vině obviněného zdůvodnily.
53. Nejvyšší soud nedopřál sluchu ani námitce, v níž obviněný brojí proti jemu uloženému trestu. Námitku nepřiměřené přísnosti nebo naopak mírnosti uloženého trestu totiž nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. řádu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34 in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015]. I přesto Nejvyšší soud v minulosti výjimečně přistoupil k přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu, a to tehdy, pokud se tento jevil extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, či ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 785/2019). Nejvyšší soud však neshledal, že tomu tak je v projednávané věci.
54. Obviněnému byl totiž trest odnětí svobody uložen v rámci zákonné sazby stanovené v § 283 odst. 3 tr. zákoníku, která v tomto případě činí osm až dvanáct let. Vzhledem ke konkrétní výměře uloženého trestu odnětí svobody, která u obviněného činí devět let, jakož i pro absenci jakýchkoliv konkrétních námitek obviněného vůči jeho výměře, Nejvyšší soud uzavírá, že takto vyměřený a uložený trest odnětí svobody rozhodně nelze považovat za extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený. Soud prvního stupně přitom uložený trest adekvátně odůvodnil (srov. body 178 až 181 jeho rozsudku). Z těchto důvodů tedy nelze v postupu tohoto soudu shledat žádného pochybení.
IV. C. Dovolání obviněného M. S. N.
55. Výše přiblížená situace pak obdobně dopadá i na dovolání obviněného M. S. N. Ten se ve svém dovolání především vymezuje vůči nevypořádání svých odvolacích námitek odvolacím soudem. Vyjadřuje se k svému vztahu s ostatními obviněnými, věcem nalezeným při domovní prohlídce, fotografiím v jeho telefonu, konverzaci v odposleších, výskytu v lokalitě Cheb a k hotovosti 1 500 EUR, kterou u něj policie zajistila. Rovněž rozporuje skutkový stav, k němuž došly oba soudy a nesouhlasí s jejich závěry o své vině.
56. Nejvyšší soud na tomto místě opakuje, že taková argumentace neodpovídá dovolacím důvodům, které tento obviněný uplatnil. Obdobnými argumenty se přitom zabývaly oba soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně nejprve přiblížil, že z protokolu o domovní prohlídce a navazujících odborných vyjádření vyplývá, že v bydlišti obviněného byl zajištěn metamfetamin, ředicí medium a prekursory (bod 140 rozsudku soudu prvního stupně). V následujícím bodu vypořádal výpověď obviněného k domovní prohlídce, kterou shledal účelovou. O vině obviněného podle tohoto soudu vypovídá i záznam telekomunikačního provozu. Z něj vyplývá, že obviněný byl v kontaktu s dalšími obviněnými, hovořil s nimi konspiračním způsobem a nacházel se i v lokalitě XY (body 142 až 145 jeho rozsudku). Pro závěr o vině obviněného byly podstatné i fotografie v jeho mobilním telefonu, na nichž byly zachyceny doplňky stravy obsahující látky, které se používají k naředění metamfetaminu (bod 146 rozsudku soudu prvního stupně). Tyto důkazy byly podkladem k závěru o vině obviněného M. S. N. Odvolací soud pak přezkoumal postup soudu prvního stupně a neshledal v něm žádné pochybení (srov. bod 22 jeho usnesení). Ani Nejvyšší soud ve věci nezjistil obviněným vytýkané vady, když oba soudy pečlivě vypořádaly jeho námitky a zabývaly se otázkou jeho viny. Konstatuje proto, že mezi skutkovými závěry soudů a provedenými důkazy nelze shledat žádný, natož zjevný, rozpor.
57. Nejvyšší soud rovněž doplňuje, že pokud obviněný brojí proti závěru soudů o konspirativním způsobu komunikace mezi jednotlivými obviněnými, nelze mu přisvědčit, neboť tento má svůj podklad v provedeném dokazování. Soudy v tomto směru uvedly, že obviněný T. Đ. N. pojem „rýže“ používal jako označení pro pervitin. Navíc soud prvního stupně shledal rozpory mezi výpověďmi uvedeného obviněného a obviněného M. S. N., že použití barev v komunikaci odkazovalo na „gely na sex“, neboť o tomto jmenovaný obviněný nijak nevypovídal. Sám v tomto směru konstatoval, že šlo o „bezvýznamné kecání“ jelikož „byl sjetý“ (srov. body 142 až 145 rozsudku soudu prvního stupně). Se závěry soudu prvního stupně se pak ztotožnil i soud odvolací (viz bod 22 jeho usnesení). Nejvyšší soud tak uzavírá, že v projednávané trestní věci bylo užití konspirativních výrazů při komunikaci mezi obviněnými prokázáno. Nelze tak dát za pravdu obviněnému, který s tímto závěrem pouze nesouhlasí a domnívá se, že takový závěr v provedených důkazech podklad nemá.
58. Pokud jde o námitku obviněného stran zajištěné finanční hotovosti, pak Nejvyšší soud předně připomíná, že obviněný ve svém dovolání neuplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Kromě toho obviněný ve vztahu k uvedené finanční částce pouze uvádí, že tato byla určena na nákup letenky a nešlo o výnos z trestné činnosti. Je tak zřejmé, že taková argumentace spočívá čistě ve skutkových námitkách ohledně původu a účelu těchto finančních prostředků. Ani tato však žádným dovolacím důvodům neodpovídá. Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že obviněnému byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 tr. zákoníku, nikoliv trest propadnutí věci podle § 70 tr. zákoníku. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na obecné závěry ohledně trestu propadnutí náhradní hodnoty uvedené v bodu 47 tohoto usnesení. Navíc soud prvního stupně ani netvrdí, že by zmiňované finanční prostředky byly výnosem z trestné činnosti. Argumentace obviněného je tak bezpředmětná, neboť původ či účel finančních prostředků je z hlediska trestu propadnutí náhradní hodnoty nepodstatný.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
59. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných T. Đ. N. a M. S. N. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněných neodpovídala jimi uplatněným dovolacím důvodům. Dále Nejvyšší soud konstatuje, že v trestní věci obviněné T. H. N. rovněž nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněné zčásti neodpovídala jí uplatněnému (a ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, která by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněných T. Đ. N. a M. S. N. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu