11 Tdo 458/2024-685
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2024 o dovolání obviněného A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 1. 2024, č. j. 5 To 58/2023-545, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 11/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného A. S. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 6. 2023, č. j. 37 T 11/2022-485, byl obviněný A. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání tří přečinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následovně:
aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přesto:
1) v době od 3. do 6. 7. 2019 v Ostravě – XY, v prostoru tramvajové zastávky s názvem XY, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, nabídnul a následně prodal R. H., narozenému XY, jakož i další doposud neustanovené osobě, každému za částku 300 Kč, vždy po jedné tabletě červené barvy drogy extáze (chemicky zkráceně MDMA),
2) v přesně nezjištěné době jarních měsíců roku 2021 v XY s vědomím, že se jedná o psychotropní látku, prodal J. K., narozenému XY, za částku 200 Kč, jednu tabletu označenou logem “T“ drogy extáze (chemicky zkráceně MDMA),
3) dne 31. 12. 2021 v XY, s vědomím, že se jedná o omamnou látku, prodal J. H., narozenému XY, drogu kokain, v množství umožňujícím vytvoření nejméně dvou tzv. lajn neboli čar, tedy dvou dávek určených k jednorázovému užití, a dále
dne 8. 1. 2022, v době od 22:00 do 24:00 hodin, v rodinném domě v Ostravě – XY na ulici XY č. XY, s vědomím, že se jedná o omamnou látku, připravil v kuchyni tři tzv. lajny neboli čáry, tedy tři dávky drogy kokain určené k jednorázovému užití, načež jak obviněný, tak J. K., narozený XY, a J. H., narozený XY, si takto připravený kokain aplikovali, a to tím způsobem, že každý z nich nosem vdechnul jednu z připravených dávek,
přičemž droga extáze, s chemickým názvem 3,4-methylendioxymetamfetamin (zkráceně MDMA), je uvedena v příloze č. 4 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako psychotropní látka zařazená do seznamu I podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách,
a droga kokain je uvedena v příloze č. 1 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu I podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách,
kdy citovaný zákon o návykových látkách vymezuje podmínky legálního nakládání s látkami uvedenými v přílohách, a obviněný tak svým jednáním nakládal s vyjmenovanými látkami v rozporu s podmínkami v tomto zákoně uvedenými.
2. Za uvedené přečiny soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 84 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let, a to za současného vyslovení dohledu nad osobou obviněného. Podle § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku tento soud obviněnému uložil povinnost zdržet se požívání všech návykových látek včetně alkoholu a připomenul obviněnému jeho zákonné povinnosti plynoucí ze stanoveného dohledu. Konečně podle § 229 odst. 1 tr. řádu rozhodl tak, že poškozené K. G., narozenou XY, M. H., narozenou XY a RBP, zdravotní pojišťovnu, se sídlem Michálkovická 967/108, Slezská Ostrava, 710 00 Ostrava, IČO 47673036 (dále jen „poškozená pojišťovna“), odkázal s jejich nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě v neprospěch obviněného odvolání do výroků o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 3) a v navazujících výrocích o trestu a náhradě škody a nemajetkové újmy. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného shledal vinným ze zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že:
aniž by byl držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami podle § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, vědom si toho, že jejich aplikací může dojít ke způsobení vážných zdravotních následků, ale též ke smrti, přesto
dne 31. 12. 2021 v XY, s vědomím, že se jedná o omamnou látku, prodal J. H., narozenému XY, drogu kokain, v množství umožňujícím vytvoření nejméně dvou tzv. lajn neboli čar, tedy dvou dávek určených k jednorázovému užití, a dále
dne 8. 1. 2022, v době od 22:00 do 24:00 hodin, v rodinném domě v Ostravě – XY na ulici XY č. XY, při srozumění s tím, že během večera budou společně s J. K., narozeným XY, a poškozeným J. H., narozeným XY, konzumovat alkohol, a s vědomím, že J. H. kromě toho, že požívá alkohol ve větší míře, u něj poptával 3. 1. 2022 látku obsahující etodesnitazen, kterou již v předchozí době sám poskytl i J. K., takže mu bylo známo, že jde o omamnou látku zneužívanou jako droga, poté, co užili již bezprostředně po příchodu do rodinného domu alkohol, připravil v kuchyni tři tzv. lajny neboli čáry, tedy tři dávky drogy kokain určené k jednorázovému užití, načež jak obviněný, tak J. K. i poškozený J. H. si takto připravený kokain následně v blíže nezjištěné době aplikovali, a to tím způsobem, že každý z nich nosem vdechnul jednu z připravených dávek s tím, že během společné zábavy konzumovali dál alkoholické nápoje, přičemž poté, co obviněný po probuzení dne 9. 1. 2022 kolem 6:00 hodiny nalezl poškozeného bezvládně ležet na posteli, pokusil se jej spolu s J. K. oživovat, což bylo bezvýsledné, načež následně přivolané posádce Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje nesdělil informaci o tom, že poškozený požil kromě alkoholu i jinou omamnou látku, přičemž poškozený J. H. i přes vysoce specializovanou péči poskytovanou v období od 9. 1. 2022 do 10. 1. 2022 ve Fakultní nemocnici v Ostravě, v důsledku ovlivnění organismu toxikologicky významnými látkami, konkrétně kokainem, etodesnitazenem a alkoholem, spojeným s aspirací potravy a otokem mozku a multiorgánovým selháním dne 10. 1. 2022 v 15:50 hodin zemřel,
přičemž kokain je uveden v příloze č. 1 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazená do seznamu I podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, kdy citovaný zákon o návykových látkách vymezuje podmínky legálního nakládání s látkami uvedenými v přílohách, a obviněný tak svým jednáním nakládal s vyjmenovanými látkami v rozporu s podmínkami v tomto zákoně uvedenými.
4. Za uvedený zločin a dále za dva přečiny nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal rozsudek soudu prvního stupně v bodech 1) a 2) výroku o vině nezměněn, uložil odvolací soud obviněnému podle § 283 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 66 odst. 2 tr. zákoníku odvolací soud obviněnému uložil též trest propadnutí části majetku, který ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu pak odvolací soud rozhodl, že obviněný je povinen nahradit poškozené pojišťovně majetkovou škodu ve výši 90 520 Kč. Jinak ponechal odvolací soud napadený rozsudek nezměněný.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaroslava Jenerála, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu. Po rekapitulaci průběhu řízení a uplatněných dovolacích důvodů obviněný prezentuje konkrétní argumenty svého dovolání. Má za to, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, spočívajícího v tom, že neoprávněně prodal a jinak jinému opatřil omamnou látku a způsobil uvedeným činem smrt.
6. Obviněný předně namítá nezákonný zásah odvolacího soudu do hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Připomíná, že soud prvního stupně oproti podané obžalobě nekvalifikoval jeho jednání jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný svým jednáním způsobil smrt poškozeného J. H. (dále jen „poškozený“). Dále obviněný připomíná, jaké důkazy odvolací soud opětovně provedl a konstatuje, že z těchto nevzešla žádná nová skutková zjištění nad rámec zjištění učiněných soudem prvního stupně. Odvolací soud doplnil dokazování pouze proto, aby tak získal podklad pro své vlastní hodnocení odlišné od hodnocení soudu prvního stupně, což je jednoznačným obcházením § 263 odst. 7 tr. řádu.
7. Obviněný je přesvědčen, že ač v odůvodnění svého rozsudku odvolací soud věnoval celý bod 13. svým omezeným možnostem zasahovat do hodnotící činnosti soudu prvního stupně, tak tento zákonný požadavek nenaplnil. K tomuto cituje body 10. a 14. rozsudku odvolacího soudu, v nichž tento soud nejprve v obecné rovině přezkoumává zákonné požadavky na rozsudek a následně uvádí, proč zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, jak doplnil dokazování a jaké důkazy znovu provedl. Podle odvolacího soudu neprovedl soud prvního stupně dokazování v takovém rozsahu, jenž by mu umožnil učinit závěr o náležitém zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, a proto jej musel doplnit pro nejasná či neúplná zjištění ohledně jednání v bodě 3) obžaloby. Obviněný má za to, že znovu provedené důkazy nepřinesly ve věci žádná nová podstatná zjištění, což podle něj odráží i rozsudek odvolacího soudu, jehož části bodů 18. a 19. cituje. I přes odvolacím soudem vyjádřený názor v bodě 20. rozsudku, že z doplněného dokazování vzešla nová skutková zjištění, tento soud podle obviněného žádná konkrétní nová zjištění neuvádí, naopak prezentuje pouze své odlišné hodnocení důkazů. Odvolací soud tak porušil § 263 odst. 7 tr. řádu, což obviněný doplňuje citací z odborné literatury. Tuto část argumentace obviněný uzavírá tvrzením, že odvolací soud doplnil dokazování pouze proto, aby získal podklad pro své vlastní odlišné hodnocení důkazů, což podle něj vyplývá i z časového průběhu veřejného zasedání, který přibližuje. Obviněný je též přesvědčen, že byl odvolací soud rozhodnut korigovat (nezákonně) hodnocení důkazů soudem prvního stupně v jeho neprospěch již před doplněním dokazování ve veřejném zasedání.
8. V další části námitek obviněný brojí proti porušení vyhledávací zásady zakotvené v § 2 odst. 5 tr. řádu ze strany odvolacího soudu. Tento soud znovu provedl důkazy provedené soudem prvního stupně (bez reálné změny důkazní situace), a naproti tomu zcela opomněl provést výslech znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví farmakologie PharmDr. Milady Halačové, Ph.D. (dále jen „znalkyně“), která v této věci pro obhajobu vypracovala znalecký posudek č. 02/2023, věnující se posouzení vlivu látky etodesnitazen (dále jen „etazen“) na aspiraci s následkem smrti, jehož závěry obviněný cituje. Dále konstatuje, že pokud odvolací soud vyslýchal znalce, kteří zpracovali znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a soudní toxikologie, č. P-43/2022 (znalecký posudek MUDr. Dokoupila, MUDr. Ihnát Rudinské a RNDr. Staňkové), je nepochopitelné, že nepřistoupil k výslechu výše uvedené znalkyně, která mohla zodpovědět otázku související s přerušením příčinné souvislosti, tedy zda užití etazenu poškozeným mohlo být jedinou příčinou jeho úmrtí.
9. V poslední části svého dovolaní se obviněný věnuje samotné otázce přerušení příčinné souvislosti. Uvádí, že mu je známa judikatura Nejvyššího soudu ke gradaci a přerušení příčinné souvislosti a cituje část usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1276/2013, přičemž zvýrazňuje pasáž, v níž Nejvyšší soud konstatuje, že příčinná souvislost není dána v případě (přerušuje se), že do příčinného vztahu vstoupí jako výlučná a samostatná další příčina, která způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele.
10. Obviněný má za to, že skutková zjištění odvolacího soudu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, když tento soud selektivně hodnotil pouze ty části provedených důkazů, které hovořily pro jeho vinu a zcela opomněl znalecký posudek znalkyně a části výpovědí znalců. Obviněný cituje části protokolu o veřejném zasedání ze dne 24. 1. 2024, výslechu znalce MUDr. Dokoupila, protokolu o hlavním líčení ze dne 24. 4. 2023, výslechu znalkyně RNDr. Staňkové a závěry znaleckého posudku P-43/2022, z nichž vyplývá nebezpečnost etazenu. Tyto závěry podle něj korelují i se zkušenostmi publikovanými v zahraničních odborných časopisech, přičemž cituje část článku věnujícího se užívání etazenu a jeho vlivu na způsobení smrtelných následků. Připouští, že jde o nový důkazní návrh, který není v dovolacím řízení zásadně přípustný, ale podle něj tento dotváří obraz nebezpečnosti etazenu.
11. Obviněný je dále přesvědčen, že na projednávanou věc nelze aplikovat úvahy formulované v usneseních Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1339/2010, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1318/2016, ze dne 16. 10. 2013, sp. zn. 7 Tdo 894/2013, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 357/2015 a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, neboť ve všech těchto případech šlo o úmrtí po užití heroinu či pervitinu, což jsou drogy z hlediska možných fatálních následků na zdraví uživatele daleko nebezpečnější než kokain.
12. S ohledem na závěry znaleckého posudku znalkyně a výpovědi znalců má obviněný za to, že v projednávané věci došlo k přerušení příčinné souvislosti, jelikož samotné užití etazenu poškozeným bylo velice pravděpodobně jedinou příčinou jeho úmrtí a nelze jej na základě provedeného dokazování přičítat obviněnému. Pokud nebyl odvolacím soudem prokázán opak, je nutno obviněného obžaloby v tomto bodě (způsobení smrti), v souladu se zásadou in dubio pro reo a na ní navázanou zásadou presumpce neviny (v souladu se závěry soudu prvního stupně), zprostit. Dále obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265h odst. 3 eventuálně podle § 265o odst. 1 tr. řádu rozhodl o odložení výkonu rozsudku odvolacího soudu. Obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl jako nedůvodné.
13. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“), který se, po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace, vyjadřuje nejprve k argumentaci stran nerespektování § 263 odst. 7 tr. řádu. Jde podle něj o námitku ryze procesní povahy, které v obecné rovině nelze podřadit pod žádný zákonný dovolací důvod. Připomíná však judikaturu Ústavního soudu, že dovolací důvody uvedené v § 265b tr. řádu nelze vykládat restriktivně způsobem, který by směřoval k odmítnutí zabývat se námitkou porušení některé z esenciálních zásad spravedlivého procesu. Dané ustanovení (stejně jako všechny ostatní normy jednoduchého procesního práva) musí být vykládáno souladně s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud článek 4 a článek 95 Ústavy České republiky zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Proto je tedy podle státního zástupce zapotřebí vyhodnotit, zda skutečně odvolací soud obviněným vytýkaná procesní ustanovení závažným způsobem porušil či nikoli. Pokud by tak učinil a zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, mohlo by to odůvodňovat právě reakci Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení, a to s odkazem na obviněným označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
14. Podle státního zástupce odvolací soud ustanovení § 263 odst. 7 tr. řádu neporušil. Zákonu odpovídajícím způsobem totiž reagoval na vadné skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. Odvolací soud důvodně znovu provedl některé podstatné důkazy tak, aby zpřesnil skutková zjištění, stvrdil závěry o zavinění zvlášť přitěžující okolnosti obviněným a o zachování příčinné souvislosti, a takto zjištěnému jednání pak přisoudil odpovídající právní kvalifikaci. Podle státního zástupce se rozhodně nejednalo pouze o účelové provádění marginálních důkazů, jak se snaží dovodit obviněný. Naopak, odvolací soud provedl poměrně rozsáhlé dokazování zaměřené na důkazy zásadní povahy. Podle státního zástupce tak odvolací soud jednal způsobem souladným s pravidly vyplývajícími z § 263 odst. 7 tr. řádu a § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu. Státní zástupce v postupu odvolacího soudu žádnou vadu neshledává.
15. Dále konstatuje, že mimo rámec vytýkaných dovolacích důvodů stojí i námitka, že odvolací soud porušil vyhledávací zásadu, když zcela opomněl vyslechnout znalkyni. K tomu státní zástupce uvádí, že odvolací soud není povinen dokazování opakovat a provádět všechny důkazy znovu. Jeho činnost je omezena tím, že provádí jen některé, pro skutková zjištění podstatné, důkazy provedené již dříve v hlavním líčení. To přitom odvolací soud v dané věci respektoval, neboť realizoval co do rozsahu významné dokazování. O příčině úmrtí poškozeného pak neměl žádných pochyb, neboť ta byla zjištěna ostatními důkazy, především znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výslechy znalců, kteří ho zpracovali. Ostatně k onomu „znaleckému posudku“ znalkyně, se vyjádřil již soud prvního stupně v bodu 28. odůvodnění svého rozsudku, když dovodil, že předložené listiny nenaplňují znaky znaleckého posudku. Z toho důvodu je postupem podle § 213 tr. řádu provedl jen jako listinný důkaz.
16. Státní zástupce zastává názor, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze podřadit závěrečné námitky, v jejichž rámci obviněný zpochybňuje existenci svého zavinění ke zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku a příčinou souvislost mezi vlastním prokázaným jednáním a nastalým následkem. Ty však postrádají opodstatnění. K daným námitkám se podrobně vyjádřil odvolací soud, neboť problematika zavinění a kauzálního nexu byla podstatou odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, kterému odvolací soud vyhověl. Na jeho argumenty shrnuté do bodů 15. až 25. odůvodnění rozsudku státní zástupce odkazuje a s těmito se ztotožňuje.
17. Z hlediska příčinné souvislosti jsou podle státního zástupce podstatné závěry plynoucí ze znaleckých posudků potvrzené i oběma znalci MUDr. Dokoupilem a MUDr. Ihnát Rudinskou. Tyto závěry následně státní zástupce přibližuje a dodává, že vzhledem k tomu, že do místa tehdejšího bydliště svědka J. K. přijel poškozený motorovým vozidlem, které bezproblémově řídil, musel konzumovat omamné látky až na tomto místě. Přestože nelze přesně určit, kdy a jaké množství kokainu poškozený předmětného večera užil, učinil tak podle výpovědí obviněného a svědka K.
pravděpodobně nejpozději kolem půlnoci. Při znalkyní RNDr. Staňkovou uváděném průměrném poločasu vylučování kokainu byl poškozený na vrcholu absorpční fáze touto drogou ovlivněn velmi výrazně. Následně státní zástupce prezentuje výpočty množství látek v krvi v 8:55 hod., tedy době téměř hodinu po příjezdu na byt. Připomíná, že všichni znalci na konkrétní dotazy označili u poškozeného právě kombinaci odhalených toxikologických látek za velmi nebezpečnou a ve svých nežádoucích účincích za nepředvídatelnou pro zdraví.
Na otoku mozku a aspiraci se podle nich u poškozeného spolupodílely všechny tři látky – kokain, etazen a alkohol – přičemž žádnou z nich nelze vyloučit či co do významu „upřednostnit“. Právě vysoké ovlivnění poškozeného kokainem, tedy nedovolenou drogou, kterou mu obviněný poskytl k užití v toxikologicky významném množství, je jednou z dostatečně významných příčin jeho smrti, a to přestože k němu přistoupily ještě další okolnosti v podobě užití alkoholu a etazenu poškozeným, jež také spolupůsobily na vzniku následku.
S ohledem na význam užití kokainu totiž jejich požití poškozeným příčinou souvislost mezi jednáním obviněného nepřerušilo, ale pouze na úmrtí poškozeného spolupůsobilo.
18. Výhrady podle státního zástupce nelze mít ani proti závěru odvolacího soudu, že obviněný jednal zaviněně. V dané věci byl opakovaně akcentován fakt, že pro zavinění ke zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku postačuje nedbalost. Pokud by totiž pachatel poskytl jinému kokain v úmyslu ho usmrtit, jednalo by se o trestný čin vraždy podle § 140 tr. zákoníku. Nedbalostní následek spočívající ve způsobení smrti je ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dán tehdy, jestliže pachatel věděl, že může svým jednáním (v daném případě tedy podáním kokainu) způsobit jiné osobě smrt, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že uvedený následek nenastane.
Z hlediska naplnění subjektivní stránky okolnosti vyjádřené v § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku proto není rozhodné ani to, že obviněný neměl konkrétní představu o účincích drogy na organismus poškozeného. Pachatel znalý drogové problematiky si musí být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná. Každý distributor drogy tak zcela vědomě riskuje, že jím prodaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Je totiž obecně známou skutečností, že užívání drog s sebou nese rizika, může vést k vážným zdravotním potížím, případně i ke smrti, a to i u zcela zdravých osob.
Právě proto stát usiluje o kontrolu jejich užívání i tím, že prostřednictvím zákonodárce stanoví, které z nich zařadí mezi nepovolené drogy a jakým případným sankcím se vystavuje ten, kdo se rozhodne k zapovězenému nakládání s nimi. S touto skutečností jsou přitom obeznámeny nejen osoby přicházející s drogou do přímého kontaktu (konzumenti, distributoři), ale také široká veřejnost. Kromě jiného i vysoká škodlivost kokainu je pak důvodem pro jeho zařazení do přílohy č. 1 vládního nařízení č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve vztahu k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamné látky zařazená do seznamu I podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách.
19. K problematice zavinění obviněného státní zástupce připomíná podstatná skutková zjištění, podle kterých byl obviněný prokazatelně poměrně aktivní na poli užívání a distribuce návykových látek. Některé jejich druhy nabízel – a to i etazen – přičemž o problematiku omamných a psychotropních látek se čile zajímal i na internetu. Státní zástupce dále připomíná skutečnosti, které svědčí o tom, že obviněný byl osobou, která byla drogové problematiky velmi znalá: o drogy se zajímal, dobře znal jejich účinky, a to včetně kokainu, rovněž znal účinky plynoucí z jejich souběžného užití a sám takto kombinoval kokain s alkoholem, podle svých slov „pro větší efekt“. Inkriminovaného dne si dále byl obviněný vědom toho, že jím poskytnutý kokain poškozený kombinuje s alkoholem. Již tato kombinace je přitom i podle informací obecně dostupných na internetových stránkách nebezpečná a za jistých okolností může vést ke smrti. Nadto mu bylo známo, že jen necelý týden předtím poškozený poptával etazen, logicky proto, aby ho mohl užít. I přes všechnu zkušenost a vědomost obviněný poškozenému (i další osobě) poskytl běžnou uživatelskou dávku kokainu v podobě přichystané čáry ke vdechnutí nosem. Jeho vědomost o tom, že aplikací návykových látek může dojít ke způsobení vážných zdravotních následků, ale též ke smrti, a dále jeho srozumění s konzumací alkoholu poškozeným během večera, o kterém věděl, že alkohol požívá ve větší míře a že u něj dne 3. 1. 2022 poptával etazen, odůvodňují závěr, že naplnil nejen po objektivní, ale také po subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Ve vztahu k základní skutkové podstatě podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku totiž jednal v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť věděl, že poskytováním kokainu dalším osobám porušuje zájem chráněný trestním zákonem a toto porušení způsobit chtěl. Ve vztahu ke způsobení smrti poškozeného pak jednal z vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť obecně věděl, že užívání kokainu může způsobit i smrt, a rovněž věděl, že poškozený konzumuje alkohol, který tak s kokainem nebezpečně kombinoval, a že je přinejmenším občasným uživatelem etazenu, který po něm v minulosti poptával. Přesto mu nejméně běžnou uživatelskou dávku kokainu poskytl a bez jakýchkoliv přiměřených důvodů spoléhal na to, že ke smrtelnému následku u poškozeného nedojde.
20. Státní zástupce považuje skutková zjištění učiněná odvolacím soudem za správná a jím přisouzenou právní kvalifikaci jednání obviněného za odpovídající. Podané dovolání shledává neopodstatněným a navrhuje, aby ho Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. S ohledem na naznačený způsob rozhodnutí současně navrhuje, aby ani nebylo vyhověno návrhu obviněného na odložení výkonu trestu. Závěrem státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
21. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
23. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
24. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
25. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
26. Obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to
přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně, a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného zčásti neodpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům a z části jsou zjevně neopodstatněné. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
29. K námitce obviněného, že mezi jeho jednáním spočívajícím v poskytnutí kokainu poškozenému a následkem v podobě smrti poškozeného, absentuje příčinná souvislost, neboť došlo k jejímu přerušení v důsledku dobrovolné intoxikace poškozeného alkoholem a etodesnitazenem, Nejvyšší soud uvádí, že tato argumentace odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě. To proto, neboť tato argumentace obviněného sice míří na právní posouzení skutku. Je však zjevně neopodstatněná. Předně Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že obdobnou argumentaci obviněný uplatnil již v rámci svého vyjádření k odvolání (srov. č. l. 517) a odvolací soud se této námitce ve svém rozsudku věnoval (srov. především bod 25. jeho rozsudku).
30. Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že příčinný vztah podle právní teorie a soudní praxe spojuje jednání s následkem, a to i těžším následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby. Jednání pachatele trestného činu přitom musí být pro vznik následku příčinou dostatečně významnou. Příčinná souvislost přitom není dána v případě (přerušuje se), kdy do příčinného vztahu vstoupí jako výlučná a samostatná další příčina, která způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele.
V případě způsobení následku z nedbalosti je nutné, aby si pachatel alespoň měl a mohl představit, že se příčinný vztah může takto rozvinout. Příčinný vztah se nepřerušuje v případě, kdy k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, bez níž by k následku nedošlo. Základem příčinného vztahu je tzv. teorie podmínky, podle níž je příčinou každý jev, bez něhož by jiný jev vůbec nenastal, anebo by nenastal způsobem, jakým nastal. Příčinnou souvislost mezi jednáním pachatele a vzniklým následkem přitom nelze omezovat jen na následky obvyklé, běžné.
Ze zásad umělé izolace jevů a gradace příčinné souvislosti vyplývá, že jednání pachatele trestného činu musí být příčinou dostatečně významnou. Příčinný vztah se rovněž nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo. Není rovněž rozhodné, zda k následku došlo působením více okolností, tedy nejenom jednáním pachatele. Konkrétní jednání nebo okolnosti mají povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly i další jednání a okolnosti.
Příčinná souvislost je dána i tehdy, když vedle příčiny, která způsobila následek, působila i další příčina, přičemž je nerozhodné, jestli každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit následek sama o sobě nebo mohla tento následek přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s druhou příčinou (srov. např. rozhodnutí ze dne 13. 3. 1929, sp. zn. Zm I 395/28, publikované pod č. 3412/1929 Sb. rozh. tr., rozhodnutí ze dne 29. 4. 1930, sp. zn. Zm II 302/29, publikované pod č. 3858/1930 Sb. rozh. tr., rozhodnutí ze dne 11.
8. 1970, sp. zn. 7 To 7/70, publikované pod č. 47/1970 Sb. rozh. tr., ale i rozhodnutí aktuálnější např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 11. 1980, sp. zn. 2 Tz 10/80, publikovaný pod č. 20/1981 Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 3 Tz 317/2001, publikovaný pod č. 16/2002 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 3. 2. 2010, sp. zn. 3 Tdo 78/2010, publikované pod č. 63/2010 Sb. rozh. tr.). Právě taková situace nastala i v projednávané trestní věci obviněného (body 21.
a 22. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
31. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že obviněný poté, co společně s poškozeným a svědkem J. K. požili alkohol, připravil tři dávky drogy kokain s tím, že poškozený i svědek K. jej v blíže nezjištěné době užili nazálně (tj. vdechnutím nosem). Obviněný věděl, nebo mohl vědět, že požíváním drog riskuje, a to zvlášť v souvislosti s osobou poškozeného, který před tím již konzumoval alkohol a poptával u něj etazen. Pro posouzení otázky existence příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a smrtelným následkem jsou klíčové poznatky, které odvolací soud učinil na podkladě znaleckého dokazování.
Ze znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. Dokoupila vyplynulo, že z komplexu všech tří látek, které se podílely na smrti poškozeného „nelze z této směsi žádnou vyjmout ve smyslu biologických účinků“ (bod 19. rozsudku odvolacího soudu). Znalkyně MUDr. Staňková pak uvedla, že v krvi poškozeného byla prokázána koncentrace kokainu 4,2 ng/ml a jeho metabolitu benzoylecgoninu ve výši 162 ng/ml. Koncentrace alkoholu v krvi pak u poškozeného byla stanovena na 0,66g/kg a v moči ve výši 0,86 g/kg. Tato znalkyně též dodala, že již hladina od 25 ng/ml jak u kokainu, tak u benzoylecgoninu se z toxikologického hlediska bere jako hranice ovlivnění osoby pro řízení motorového vozidla a hranice 75 ng/ml představuje stav vylučující řízení motorového vozidla.
Ze znaleckého dokazování tedy vyplynulo, že množství poskytnutého kokainu bylo toxikologicky významné, tedy nikoliv zanedbatelné (srov. body 18. a 19. rozsudku odvolacího soudu).
32. Z provedeného dokazování tudíž odvolací soud vyvodil závěr, že kokain poskytnutý poškozenému představoval toxikologicky významnou látku, kterou nelze z komplexu všech tří látek podílejících se na smrti poškozeného vyjmout (bod 21. rozsudku odvolacího soudu). Dále tento soud – co do související otázky zavinění obviněného k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku – shledal, že obviněnému bylo dobře známo, že poškozený kombinuje kokain přinejmenším s alkoholem a i když nebylo prokázáno, že by se kdykoliv v minulosti u poškozeného v přítomnosti obviněného při požití drogy projevily jakékoliv zdravotní potíže, samotná tato okolnost podle uvedeného soudu neznamenala, že si obviněný nemohl představit zdravotní komplikace poškozeného po požití kokainu při kombinaci s alkoholem, případně také s etazenem, o nějž nedlouho předtím projevil zájem, jako reálně možné (bod 23.
jeho rozsudku). Z uvedeného se tak zřetelně podává závěr odvolacího soudu o existenci zavinění na straně obviněného pokrývající příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a nastoupením okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, a to ve formě vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (srov. přiléhavou argumentaci státního zástupce uvedenu v bodech 18. a 19. tohoto usnesení). A konečně, což je třeba pro řešení otázky (ne)přerušení příčinné souvislosti vyzdvihnout, odvolací soud dovodil, že užitý kokain představoval dostatečně významnou příčinu smrti poškozeného (srov. bod 24.
jeho rozsudku). Na základě těchto skutkových zjištění pak odvolací soud učinil právní závěr, že v případě obviněného nedošlo k přerušení příčinné souvislosti, a je tedy dán příčinný vztah mezi jednáním obviněného, spočívajícím v poskytnutí nepovolené drogy kokainu poškozenému, a vzniklým následkem, tedy jeho smrtí.
33. S výše uvedenými závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje. O tom, že obviněný poškozenému poskytl kokain není pochyb a tuto skutečnost potvrzují oba soudy nižších instancí (srov. bod 34. rozsudku soudu prvního stupně a bod 17. rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o samotnou otázku přerušení příčinné souvislosti, pak Nejvyšší soud v souladu s výše uvedenou judikaturou konstatuje, že v projednávané věci k přerušení příčinné souvislosti nedošlo, neboť, jak vyplývá ze skutkových závěrů, obviněným poskytnutý kokain byl jednou z významných příčin smrti poškozeného. Je pravdou, že na smrti poškozeného se podílely i jím užitý etazen a alkohol, ovšem nelze uzavřít, že užití těchto látek bylo výlučným důvodem smrti poškozeného, jak se snaží prezentovat obviněný. Nejvyšší soud též zdůrazňuje, že obviněný sám věděl, že poškozený u něj dříve etazen poptával a současně věděl o nebezpečnosti kombinace etazenu nebo alkoholu s jinými omamnými či psychotropními látkami. V tomto ohledu lze na nyní projednávanou trestní věc aplikovat obecná východiska uvedená v bodě 30. tohoto usnesení. Nejvyšší soud proto uzavírá, že odvolací soud tedy nijak nepochybil, pokud na základě jím doplněného dokazování dospěl k závěru, že nedošlo k přerušení příčinné souvislosti, neboť poskytnutí kokainu poškozenému představovalo významnou okolnost mající za následek smrt poškozeného.
34. Pouze na okraj Nejvyšší soud uvádí, že část argumentace obviněného mířící na zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěnými a obsahem provedených důkazů obsažená v bodě 13. jeho dovolání, neodpovídá jemu uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě. Touto námitkou totiž navazuje na své úvahy stran přerušení příčinné souvislosti mezi jeho jednáním spočívajícím v poskytnutí drogy kokain poškozenému a následkem v podobě úmrtí poškozeného. Tyto námitky jsou přitom skutkového, resp. procesního, charakteru, neboť jejich prostřednictvím se obviněný primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) obviněný dovozuje tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Lze navíc dodat, že obviněným uváděné části výpovědí znalců představují pouze citaci pro něj příznivých částí těchto výpovědí. Otázkou (podle obviněného) opomenutého znaleckého posudku znalkyně se Nejvyšší soud věnuje v podrobnostech níže, přičemž v této části lze pouze připomenout, že tento důkaz odvolací soud znovu neprováděl, a tedy byl vázán jeho hodnocením soudem prvního stupně.
35. Obviněný ve svém dovolání taktéž namítal, že odvolací soud nerespektoval § 263 odst. 7 tr. řádu. Uvedený soud sice opětovně provedl některé důkazy, podle názoru obviněného z nich však nevznikla nová skutková zjištění, nad rámec těch ustálených soudem prvního stupně a k provedení důkazů odvolací soud přistoupil pouze proto, aby je mohl hodnotit odlišně od soudu prvního stupně. K uvedené argumentaci Nejvyšší soud uvádí, že směřuje především do procesního postupu odvolacího soudu, a tudíž neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Po přezkoumání rozsudků obou soudů, jakož i předloženého trestního spisu, Nejvyšší soud konstatuje, že postupem odvolacího soudu nedošlo ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť veškerá jeho procesní práva odvolací soud respektoval a poskytl mu prostor k jejich uplatnění.
36. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že odvolací soud přistoupil ke zrušení části rozsudku soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f), odst. 2 tr. řádu. Důvodem tohoto postupu byla jednak nejasná či neúplná skutková zjištění ohledně role obviněného v souvislosti s úmrtím poškozeného, okolností, za kterých došlo k užití kokainu a dalších látek poškozeným a významu kombinace těchto látek na jeho úmrtí, a dále porušení ustanovení trestního zákona soudem prvního stupně, který se nevypořádal s podstatnými okolnostmi případu a nesprávně tak právně posoudil jednání obviněného a v neposlední řadě též nesprávnost výroku o uplatněném nároku poškozených (viz body 14., 25. a 31. rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud pak v rámci veřejného zasedání podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu provedl některé důkazy, které již soud prvního stupně provedl v rámci hlavního líčení.
37. Z protokolu o veřejném zasedání před odvolacím soudem (č. l. 530 až 538) je přitom zřejmé, že odvolací soud provedl vcelku rozsáhlé dokazování, když se především zaměřil na otázku vlivu všech tří látek požitých poškozeným na jeho smrt. V tomto směru tak znovu vyslechl znalce MUDr. Dokoupila, RNDr. Staňkovou a MUDr. Ihnát Rudinskou, kteří ve věci zpracovali znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství a soudní toxikologie, znovu vyslechl obviněného, provedl důkazy k uplatněným nárokům na náhrady škody, provedl odborné vyjádření týkající se analýzy dat mobilního telefonu obviněného, jakož i záznam z hovoru na tísňovou linku. Tyto důkazy pak hodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu a na jejich základě dospěl k výše uvedenému skutkovému stavu a následné právní kvalifikaci a ve věci podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu sám rozhodl.
38. Podle Nejvyššího soudu nelze konstatovat, jak se snaží obviněný tvrdit, že by odvolací soud provedl pouze marginální důkazy, neboť jak je výše uvedeno, tento soud provedl poměrně rozsáhlé dokazování vztahující se k objasnění příčin úmrtí poškozeného. Nejvyšší soud v postupu odvolacího soudu neshledává pochybení, neboť tento soud postupoval plně v souladu s § 263 odst. 7 tr. řádu, když z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění přihlížel pouze k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání a tyto důkazy hodnotil v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Následně pak ve věci rozhodl sám rozsudkem, a to zcela v souladu s § 259 odst. 3 tr. řádu. Z tohoto důvodu také nemohlo dojít ani k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, když odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti zjistil nedostatky rozsudku soudu prvního stupně a zákonem předvídaným způsobem na ně reagoval. V jeho postupu pak nelze sledovat ani libovůli, neboť rozsudek soudu prvního stupně přezkoumával z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, který ve svém odvolání soudu prvního stupně vytýkal nesprávné právní posouzení skutku pod bodem 3), kdy tento soud podle něj nesprávně nedovodil zavinění obviněného ve vztahu ke smrti poškozeného (viz č. l. 504 až 505).
39. K obviněným namítanému porušení vyhledávací zásady zakotvené v § 2 odst. 5 tr. řádu spočívajícímu v neprovedení výpovědi znalkyně při veřejném zasedání Nejvyšší soud konstatuje, že námitka obviněného spočívá v jeho nesouhlasu s rozsahem provedeného dokazování v odvolacím řízení, přičemž je třeba říci, že taková argumentace žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Jak navíc Nejvyšší soud z procesního spisu zjistil, „znalecký posudek“ znalkyně byl proveden v rámci hlavního líčení a soud prvního stupně se tímto důkazem zabýval v bodu 28. svého rozsudku. Zde uvedl, že listiny předložené obhajobou nesplňují náležitosti znaleckého posudku ve smyslu § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Z tohoto důvodu jej provedl jako listinný důkaz, přičemž jeho závěry přiblížil v bodu 28. svého rozsudku. Odvolací soud v rámci veřejného zasedání prováděl dokazování, přičemž jak obviněný a jeho obhájce, tak státní zástupce měli možnost navrhnout důkazy, kdy pro úplnost lze dodat, že státní zástupce tohoto svého práva využil. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 24. 1. 2024 naopak vyplývá, že ze strany obhajoby nedošlo k návrhu na doplnění dokazování (viz č. l. 530 s násl). V tomto ohledu se tedy nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě, neboť tento důkaz nebyl obviněným či jeho obhájcem vůbec při veřejném zasedání navržen.
V. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí
40. Obviněný v rámci podaného dovolání Nejvyšší soud požádal, aby tento přiznal jeho dovolání odkladný účinek. Podle § 265o odst. 1 tr. řádu může předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání (mimo jiné) odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém návrhu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a z tohoto důvodu, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
41. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného A. S. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného z části neodpovídala jemu uplatněným dovolacím důvodům a z části byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 7. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu