11 Tdo 480/2025

11 Tdo 480/2025-375

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 6. 2025 o dovolání obviněného F. Č., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. 10 To 358/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 14/2024, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. Č. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 T 14/2024-286, byl obviněný F. Č. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 dost. 1 písm. h) tr. zákoníku spáchaným rovněž ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

2. V souvislosti s projednávanou trestnou činností byla týmž rozsudkem Okresního soudu v Příbrami uznána vinnou rovněž spoluobviněná V. P., a to ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku spáchaného rovněž ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně jí byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci (konkrétně dvou kusů jeleního loje zn. Originál, 28 gramů, umístěných ve dvou plastových tubách).

3. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Příbrami podal obviněný odvolání, které zaměřil proti výroku o vině i výroku o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330 tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

4. Podle skutkových zjištění okresního soudu se oba obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tak, že:

úmyslným společným jednáním po předchozí vzájemné telefonické domluvě za účelem obstarání návykové látky pro vlastní potřebu obviněného F. Č. vykonávajícího nepodmíněný trest odnětí svobody, jednali tak, že obviněná V. P. v přesně nezjištěné době opatřila 2,1905 gramu látky pervitin s množstvím účinné látky metamfetamin v množství 1,75 gramu, následně pervitin rozdělila po 0,7706 gramu a 1,4199 gramu do uzavíratelných sáčků, které vložila do dvou tub s jelením lojem, a takto skrytě je pronesla přes vstupní kontrolu, a v rámci návštěvy obviněného dne 14. 6. 2023 v okolo 16:35 hodin v návštěvní místnosti ve Věznici XY v obci XY, okres XY, se sáčky s látkou pervitin pokusila nepozorovaně předat obviněnému Č. otvorem v dělící přepážce z plexiskla, avšak látka pervitin se do dispozice obviněného Č. nedostala z důvodu obezřetnosti vychovatele vykonávajícího dozor nad návštěvou, který předávku zaznamenal a předání zamezil, když jeden ze sáčků s pervitinem byl již z jedné třetiny prostrčen daným otvorem a druhý ze sáčků byl ze strany obviněné V. P. před příchodem vychovatele odhozen na zem, kde byl následně nalezen,

a takto oba obvinění vědomě jednali v rozporu s § 28 odst. 1, 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, podle kterého je odsouzeným mimo jiné zakázáno užívat návykové látky, přičemž látka metamfetamin je zapsána jako psychotropní látka na seznamu č. 5 psychotropních látek nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

5. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 T 14/2024-286, podal obviněný F. Č. dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku předně odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, kterým byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále dovolatel odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, který za základ svých skutkových zjištění vzal výpověď svědka Z. U., který podle svých slov v návštěvní místnosti před samotnou návštěvou kontroloval neporušenost plexiskla a tvrdí, že v něm žádný otvor nebyl, avšak při jím provedeném záchytu psychotropní látky v levém dolním rohu plexiskla již dělící přepážka porušena byla. V této souvislosti dovolatel tvrdí, že výpověď svědka U. je v rozporu s výpověďmi ostatních ve věci slyšených svědků, zejména stran zjištění jak a čím byl otvor v dělícím plexiskle zprůchodněn, neboť předmět, kterým by jej bylo možné vytvořit, nebyl identifikován a stejně tak nebyly na místě nalezeny zbytky plexiskla. K této otázce vyslechnutí svědci toliko uvedli, že v návštěvní místnosti nebyl cítit zápach spáleného plastu, tudíž vyloučili variantu, že by otvor byl vytvořen za pomoci zapalovače.

7. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že popis projednávaného trestného činu (kterak je obsažen ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Příbrami a převzat Krajským soudem v Praze) fakticky nenaplňuje zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v jeho rámci absentuje znak subjektivní stránky trestného činu, tedy zavinění. Konkrétně má dovolatel za to, že soudy nižších stupňů neprokázaly, že by byl dostatečně obeznámen s tím, co konkrétně mu spoluobviněná P. otvorem v dělícím plexiskle prostrčila, ani to, že se aktivně podílel na předání kontrabandu tím, že v přepážce cíleně vytvořil otvor, když tyto skutečnosti nebyly podle jeho mínění vůbec prokázány.

8. Pokud soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že mezi oběma obviněnými probíhala šifrovaná telefonická komunikace, dovolatel namítl, že její obsah fakticky nebyl rozklíčován, stejně jako to, co konkrétně s sebou spoluobviněná P. přinesla do věznice a jestli to, co přinesla, skutečně bylo předmětem dohody vyplynuvší ze šifrovaného telefonického rozhovoru. V této souvislosti se dovolatel rovněž domnívá, že obsahem jeleních lojů mohlo být cokoliv jiného, taktéž zakázaného, aniž by muselo jít o drogy, když se mohlo jednat např. o SIM kartu. Za tohoto stavu měl soud uplatnit v jeho prospěch zásadu in dubio pro reo a skutek nekvalifikovat jako přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

9. S ohledem na výše uvedené obviněný závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 T 14/2024-286, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a aby následně soudu prvního stupně přikázal, aby danou věc nově projednal a rozhodl.

10. K dovolání obviněného F. Č. se ve svém písemném stanovisku ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 1 NZO 182/2025-10, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Úvodem předeslala, že námitky obviněného nikterak nepřekročily meze běžné polemiky s rozsahem i hodnocením provedených důkazů ze strany obou soudů nižších stupňů. V této souvislosti akcentovala, že Okresní soud v Příbrami realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale i navazující formulace skutkových závěrů. Svým povinnostem dostál rovněž Krajský soud v Praze, který podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami obviněného se přiléhavě vypořádal.

11. Podle mínění státní zástupkyně oba soudy důvodně neuvěřily výpovědi obviněného, neboť není v souladu s výpověďmi vyslechnutých svědků Z. U., L. M., L. H., M. N., ani J. J., stejně jako s dalšími objektivně zjištěnými skutečnostmi, zejména záznamy telefonních hovorů obou obviněných, z nichž bez důvodných pochybností vyplynulo, že psychotropní látka měla být spoluobviněnou v sáčcích skutečně pronesena v tubách jeleních lojů, které byly dva – jeden byl zajištěn při pokusu o jeho předání obviněnému ze strany spoluobviněné a druhý byl zajištěn na místě, kde jej mohla upustit pouze spoluobviněná. Oba byly navíc srolovány do velikosti odpovídající otvorům ve dvou baleních jeleních lojů zajištěných u osoby spoluobviněné, což vyvrací obhajobu obviněného o tom, že tyto tuby měl dostat pouze jako jelení loje (které byly určeny jinému odsouzenému ve výkonu trestu), tedy bez obsahu psychotropní látky.

12. Státní zástupkyně rovněž vyjádřila souhlas s názorem Okresního soudu v Příbrami, že obviněný má k takto páchané trestné činnosti vztah, neboť byl do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody dodán již po osmé a i v současnosti vykonává předmětný trest za spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to za prokázanou distribuci metamfetaminu jiným osobám. Podle názoru státní zástupkyně tak bylo předmětné jednání obviněného prokázáno bez důvodných pochybností a za správnou a zcela přiléhavou označila i soudy aplikovanou právní kvalifikaci dotčeného skutku.

13. Jelikož meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž obviněným deklarované dovolací důvody naplněny nebyly, navrhla státní zástupkyně závěrem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, avšak pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než jí navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

14. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájkyni obviněného k její případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací námitky věcně podřadit pod některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

18. Obviněný ve svém dovolání v prvé řadě odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z dikce zákona tedy jasně plyne, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

ř. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

20. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností od 1. 1. 2022) tedy reálně nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu na jakékoli otázky skutkového charakteru. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

21. Obviněný v rámci podaného dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přitom zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že soudy nižších stupňů zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.)

23. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

24. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného F. Č. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že jím vznesené dovolací námitky byly podány z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

25. Předně Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud v Příbrami odvodil své skutkové závěry z provedených a vzájemně se doplňujících důkazů, které zjevně vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 dost. 1 písm. h) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce.

26. S výrokem o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Krajský soud v Praze, který ve svým usnesením ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s již dříve přednesenými námitkami obviněného.

27. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Příbrami mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zcela zřekl své odpovědnosti za spáchané přečiny, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině, pročež údajně nenaplnil zákonné znaky skutkové podstaty jemu přisouzených trestných činů. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud v mezích uplatněných dovolacích důvodů danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením.

V. 1. Námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

28. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě fakticky označil celé dokazování za věcně nepřesvědčivé. V tomto smyslu brojí proti výpovědi očitého svědka Z. U. (kterou soudy obou nižších stupňů vzaly za základ svých skutkových zjištění), neboť ta je podle jeho názoru v rozporu s výpověďmi ostatních, ve věci slyšených svědků, kteří měli vyloučit, že otvor v dělícím plexiskle mezi obviněným a spoluobviněnou mohl být vytvořen za pomoci zapalovače (neboť v návštěvní místnosti nebyl cítit zápach spáleného plastu). Jelikož nebyl identifikován předmět, kterým by bylo možné otvor vytvořit, dovolatel tvrdí, že jeho vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána.

29. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Okresní soud v Příbrami ve věci provedl řádné dokazování, zahrnující vyjma výpovědi obviněného na straně jedné a na místě činu dozorujícího svědka Z. U. na straně druhé, také svědecké výpovědi dalších na věci zainteresovaných zaměstnanců Věznice XY – zejména výpověď vedoucího inspektora dozorčí služby L. M. a dozorců L. H., M. N., J. J., a dále spoluvězně obviněného – svědka D. K. Ve věci byla provedena také řada významných listinných důkazů, které výpovědní verzi svědka U. potvrdily.

30. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné jeho vinu prokázat, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého procesu dokazování za účelem prosazení vlastního hodnocení provedených důkazů, na základě kterého svou osobu označuje za nevinou a žádá nové projednání jeho trestné činnosti – ta však byla výše uvedenými důkazy detailně a přesvědčivě zmapována.

31. Je zcela pochopitelné, že z projednávané trestné činnosti byl obviněný spolehlivě usvědčen zejména výpovědí na místě činu přítomného svědka Z. U., který jako vychovatel v inkriminovanou dobu vykonával v návštěvní místnosti dozor nad návštěvou spoluobviněné V. P. u obviněného Č. (odehrávající se za přítomnosti ochranné dělící přepážky).

32. Právě tento svědek cca čtvrt hodinu před koncem návštěvy zaznamenal, kterak obviněný provádí rukou neobvyklé krouživé pohyby (jako by něco montoval) a posléze si všiml, jak spoluobviněná P. natahuje ruku do rohu plexiskla. Jakmile šel situaci zkontrolovat, zachytil mezi obviněnými malý srolovaný sáček, který se spoluobviněná pokoušela prostrčit skrze perforovanou plastovou stěnu, čemuž svědek zabránil. Následně o nálezu informoval vedoucího návštěv a také dispečera dozorčí služby, který ihned provedl kontrolu místnosti, při které byl nalezen ještě druhý (spoluobviněnou odhozený) sáček s látkou stejného vzhledu a dvě tuby jeleního loje zbavené krycích víček, v nichž byly vydlabány otvory odpovídající válcovitému tvaru srolovaných sáčků s obsahem krystalické látky (č. l. 223 a násl.). Otvor ve výplni dělícího okna se nalézal v levém dolním rohu (ze strany návštěvy), měl rozměry zhruba 13 x 12 mm a byl při okrajích zhnědlý.

33. Věrohodnost výpovědi svědka U. byla okresním soudem ověřena výpověďmi dalších ve věci zainteresovaných svědků. V této souvislosti tak nelze přehlédnout, že svědek L. M. dosvědčil, že zajistil odebranou krystalickou látku, předal ji svědkovi J. a dále ohledával osobu obviněného i místnost, kde návštěva probíhala (č. l. 224). Svědek M. N. v danou dobu střežil spoluobviněnou P. a vyčkal příjezdu svědka J. J., který zajistil místnost proti vstupu třetí osoby (pročež bylo vyloučeno, aby do ní kdokoli vstoupil), po skončení návštěvy vyslechl spoluobviněnou a přivolal policii, které předal zajištěnou krystalickou látkou i osobu spoluobviněné (č. l. 280 verte). Svědek L. H. pak obecně popsal způsob provádění prohlídek odsouzených, když konkrétní prohlídku obviněného si již s odstupem času nebyl schopen vybavit (č. l. 224 verte).

34. Výše uvedené skutečnosti jsou v souladu s dalšími ve věci provedenými důkazy – zejména se záznamy telefonních hovorů uskutečněných mezi obviněným Č. a spoluobviněnou P., včetně protokolů o jejich vyhodnocení (ve spojení se seznamem povolených telefonních čísel), ze kterých bylo bez důvodných pochybností ověřeno, že oba obvinění se v opakovaných telefonických hovorech ve dnech 13. 6. a 14. 6. 2023 domlouvali na předání předmětné psychotropní látky během návštěvy konané dne 14. 6. 2023 (přičemž během své komunikace používali předem dohodnuté šifrované výrazy, když stran chystaného předání psychotropní látky mluvili o „tom“, nebo o „oparech“, „vanách“). Nicméně z kontextu jejich rozhovoru i následného jednání je zjevné, že společně plánovali způsob předání metamfetaminu obviněnému. Z obsahu telefonických záznamů mimo jiné vyplynulo, že obviněný na návštěvě spoluobviněné P. v inkriminovaný den trval, a to i přes právě probíhající nemoc malé dcery, která tak byla donucena strpět dvouhodinovou návštěvu i přes svůj horečnatý stav (klíčový obsah zajištěných telefonických hovorů shrnul Okresní soud v Příbrami v bodě 33. odůvodnění svého rozsudku).

35. Skutkový rámec byl spolehlivě prokázán i řadou dalších ve věci provedených listinných důkazů. Mezi nejdůležitější patří zprávy Vězeňské služby ČR ve spojení se služebními záznamy, seznam návštěv, protokol o vydání věci a protokol o ohledání místa činu ze dne 14. 6. 2023, včetně pořízené fotodokumentace, záznamy telefonních hovorů obou obviněných, opisy obviněného z evidence rejstříku trestů, hodnocení osoby obviněného z věznice XY, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, a řada dalších, méně podstatných důkazů.

36. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, který spatřuje v tom, že klíčový svědek Z. U. ve své výpovědi konstatoval, že před návštěvou spoluobviněné P. bylo plexisklo v návštěvní místnosti neporušené, avšak po jím provedeném záchytu metamfetaminu byl nalezen otvor, přes který měla být látka předána, přičemž nebylo prokázáno, jak a čím byl otvor zprůchodněn. Identická námitka již byla obviněným vznesena v průběhu trestního řízení, přičemž se s ní soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku řádně vypořádal (viz bod 27. odůvodnění rozsudku okresního soudu).

37. Předně Okresní soud v Příbrami jasně připustil, že z řádně provedených důkazů skutečně nebylo možné dojít k závěru, že by předmětný otvor v dělícím plexiskle zprůchodnil obviněný Č., neboť u jeho osoby (ale ani mezi předměty nalezenými v dotčených místnostech) nebyl detekován žádný invazivní předmět, za jehož pomoci by bylo možné otvor vytvořit – včetně zapalovače, jehož použití by odpovídaly zahnědlé okraje zjištěného otvoru (viz fotodokumentace na č. l. 9 a 11). Avšak ať byl otvor v dělícím plexiskle vytvořen obviněným Č. (čemuž by odpovídaly krouživé pohyby jeho rukou, které svědek U. během probíhající návštěvy zaznamenal) anebo tam byl vytvořen již dříve a dozorce jej před návštěvou toliko přehlédl (byť to výslovně popřel – viz. č. l. 222 verte), tato skutečnost nebyla pro rozhodnutí o vině osoby dovolatele nikterak podstatná, neboť jednání obviněného je trestné v obou skutkových variantách, neboť z výsledků provedeného dokazování je zcela zjevné, že se obviněný snažil - za aktivní účasti spoluobviněné P. – nedovoleným způsobem pro sebe opatřit pervitin (tj. ve věznici zakázanou látku). Tímto svým jednáním tak prokazatelně naplnil všechny zákonné znaky přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 dost. 1 písm. h) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, to vše ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.

38. Navazující námitku obviněného, že výpověď svědka U. je v rozporu s výpověďmi ostatních ve věci vyslechnutých svědků (stran otázky vzniku průchodu v dělící přepážce), bylo nutné rovněž odmítnout, neboť se v daných souvislostech jeví jako bezpředmětná, stejně jako poznámka, že dozorující vychovatel v inkriminovanou dobu nezaznamenal zápach pálícího se plastu. Související námitku obviněného, že soudy údajně nerozklíčovaly, co bylo předmětem šifrované komunikace, je rovněž krajně účelová. Ostatně psychotropní látka obsažená v sáčcích s přítlačnou lištou byla skutečně pronesena spoluobviněnou v otevřených tubách jeleních lojů, do kterých byly tyto sáčky srolovány a zatlačeny (viz fotodokumentace na č. l. 6 a násl.) a které obviněná po výzvě dozorujícího vychovatele U. dobrovolně vydala. Tím byla vyvrácena i obhajoba obviněného, že dvě balení jeleních lojů zn. Original byly určeny k vrácení spoluvězni D. K., neboť předmětným tubám s jelením lojem, které byly na místě návštěvy zajištěny, chyběla spodní víčka. Podobně bylo nutné odmítnout i čistě polemickou poznámku obviněného [kterou nepatřičně podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], v rámci které tvrdí, že obsahem jeleních lojů „mohlo být cokoliv jiného, taktéž zakázaného, např. SIM karta“.

39. Předmětné tvrzení Nejvyšší soud odmítl, neboť z provedených skutkových zjištění takovéto skutkové alternativě nic neodpovídá. Z pořízené fotodokumentace (založené ve spisovém materiálu č. l. 6 až 11) je jednoznačné, že tvar otvorů vyhloubených v tubách dvou jeleních lojů zn. Original přesně odpovídá srolovanému (a na místě zajištěnému) sáčku s obsahem krystalické látky. Naproti tomu tvar po SIM kartách by měl v tvárné „lojové“ hmotě zcela odlišný tvar. Navíc je-li zohledněna standardní SIM karta o velikosti 85,6 x 54 mm, popř. miniSIM karta o rozměru 25 x 15 mm, je nutné konstatovat, že by se do zajištěných tub ani nevešly. Lze připustit, že s obtížemi by mohly být tímto způsobem do vězeňského prostředí proneseny pouze microSIM karta o velikosti 15 x 12 mm a nanoSIM karta o rozměrech 12,3 x 8,8 mm, avšak pro jejich použití by bylo nutné obviněnému dodat i potřebný adaptér (do kterého by bylo nutné SIM karty založit), nicméně rozměry adaptéru opět neodpovídají šířce použité tuby.

40. Podobně námitka stran údajného nerespektování zásady in dubio pro reo, kterou obviněný taktéž omylem podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je ze strany obviněného uplatněna zcela nemístně. V trestním řízení je totiž třeba vycházet z nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16-1). Důvodné pochybnosti by se tak měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení jednotlivého či jednotlivých důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Jednotlivé důkazy je totiž nezbytné hodnotit v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. v jejich vzájemných souvislostech, což je postup, kterým lze případné pochybnosti řádně odstranit.

41. Nutným předpokladem použití této zásady je reálná existence důvodných pochybností ve vztahu k projednávanému skutku či osobě pachatele, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Pravidlo in dubio pro reo je tudíž na místě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Navíc se musí jednat o pochybnosti závažné a již neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Svědčí-li důkazy o vině obviněného, že soud projednávající daný případ o jeho spáchání nemá žádné pochybnosti, není důvod rozhodovat ve prospěch obviněného (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1509/2016).

42. V napadeném rozhodnutí jsou však skutkové závěry opřeny o veskrze logické argumenty, které jsou podpořeny výsledky dokazování provedeného v řízení před soudem prvního stupně, z jehož skutkových závěrů vycházel i odvolací soud při svém rozhodnutí o vině obviněného. V posuzované věci tedy nedošlo k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo, neboť soudy obou nižších stupňů neměly o skutkových závěrech na základě provedených důkazů žádné, natož důvodné, pochybnosti.

43. Alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v tomto případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Nadto dovolatel v rámci své ryze účelové obhajoby (založené na čistě subjektivním hodnocení provedených důkazů) dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, přestože byl při páchání protiprávního činu bezprostředně přistižen.

44. Argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) je tedy možné označit za toliko skutkovou polemiku, v rámci které uvádí vlastní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, čímž usiluje prosadit svoji obhajobu, v rámci které tvrdí, že se projednávané trestné činnosti nedopustil. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněný uplatněné skutkové námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemohl podřadit pod žádný dovolací důvod, neboť v zásadě neargumentuje ve smyslu výše uvedeného zjevného (či extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale kontinuálně pokračuje ve své popěrné obhajobě, aniž by akceptoval důkazní argumenty obou soudů nižších stupňů.

45. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními je zjevná logická návaznost, a proto bylo svědectví na místě činu přítomného svědka Z. U. (které je v plném souladu se všemi ve věci provedenými skutkovými zjištěními) zcela oprávněně vyhodnoceno jako věrohodné. Za této situace nelze – z pohledu zákonem vymezených dovolacích důvodů – nikterak úspěšně naznačovat, že se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněného. Ze stejného důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítá, že bylo postupem soudů prvního a druhého stupně porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. Pokud tedy soudy nižších stupňů na základě výše popsaných důkazů shodně dospěly k nepochybnému závěru o vině obviněného F. Č., nelze takový závěr za žádných okolností zpochybnit.

V. 2. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

46. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyjádřil své přesvědčení, že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily nesprávně i z hlediska hmotněprávního, neboť podle jeho mínění nebylo ve věci prokázáno jeho zavinění, respektive naplnění subjektivní stránky projednávaného přečinu.

47. Ponechá-li Nejvyšší soud stranou, že dovolatel v rámci své námitky mylně uvedl přečin, za který nebyl uznán vinným (na místo přečinu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku v textu svého dovolání uvedl právní kvalifikaci přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byla uznána vinnou pouze spoluobviněná P.), tak z obecného hlediska se jeví jako klíčové, aby obviněný s poukazem na předmětný „hmotněprávní“ dovolací důvod vznášel výhrady toliko právní (nikoli skutkové či procesní) povahy. To prakticky znamená, že s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je oprávněn vnést pouze námitku, že zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán ve výroku o vině, není takovým trestným činem (nebo činy), za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jež mu byly přisouzeny.

48. Obviněný však v rámci svého mimořádného opravného prostředku žádnou hmotněprávní námitku nevznesl, neboť se omezil toliko na tvrzení o absenci subjektivní stránky projednávaného přečinu, nicméně tuto námitku opětovně odůvodnil veskrze absurdní námitkou, že soudy nižších stupňů údajně neprokázaly jeho povědomí o tom, co se mu spoluobviněná P. otvorem v dělícím plexiskle pokoušela během návštěvy prostrčit do jeho dispozice. Takovou námitku pod uplatněný dovolací důvod však v řádném případě podřadit nelze, nehledě na to, že jejím prostřednictvím obviněný tvrdí něco, co je v přímém rozporu s výše provedenými skutkovými zjištěními, mimo jiné s odposlechy zaznamenaných telefonních hovorů, ze kterých jednoznačně vyplynulo, že to byl právě obviněný, kdo spoluobviněnou P. přesvědčoval, aby mu psychotropní látku v rámci návštěvy dodala (přestože ta navrhovala provedení v pozdější době), přičemž si následně domlouvali způsob jejího předání.

49. Oba obvinění tedy předem dohodnutým a vzájemně sladěným jednáním v přímém úmyslu, tedy vědomě a dobrovolně, mařili výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, jemuž se dovolatel v předmětné době ve Věznici XY podroboval, přičemž obviněný se současně pokusil o přechovávání metamfetaminu, k čemuž však z důvodů na jeho vůli nezávislých nedošlo.

50. Lze tedy shrnout, že dovolatelem formulované námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo namístě z výše rozvedených důvodů odmítnout, neboť byly dovolatelem vzneseny z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

51. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto uplatnil shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jím podané odvolání bylo Krajským soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněným výslovně neuplatněný, nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

VI. Závěr

52. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval námitky skutkového charakteru, jenž uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich podstatou je přitom toliko jeho prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.

53. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.

54. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2024, č. j. 10 To 358/2024-330, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 5. 2024, č. j. 3 T 14/2024-286, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného F. Č. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl.

55. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 6. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu