11 Tdo 517/2019-1363
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 8. 2019 o dovolání,
které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných X. H. B., nar.
dne XY, a D. T. T., nar. dne XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze
ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T
13/2016, t a k t o :
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1
tr. ř. se u obviněných D. T. T. a X. H. B. ve výroku o trestech zrušuje
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný X. H. B., nar. XY, bere do
vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) tr. ř.
III. Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario se nepřijímá
písemný slib obviněného.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne
18. 7. 2017, sp. zn. 53 T 13/2016, byl obviněný D. T. T. uznán vinným ze
spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami
a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku, za to, že od přesně
nezjištěné doby, nejméně od 19. 11. 2015 do 10. 1. 2016 v Liberci v hale bez č.
p. stojící na parc. č. XY v katastrálním území XY neoprávněně pěstoval rostliny
konopí v celkovém množství 700 kusů, a to v indoorové pěstírně odborně vybavené
mj. vzduchotechnikou se 3 kusy stojanových ventilátorů a 3 kusy radiálních
ventilátorů,
5 kusy uhlíkových filtrů, 55 kusy svítidel s výbojkami, 60 kusy předřadníků, 3
teploměry
a chemikáliemi zlepšujícími prosperitu rostlin, kdy k tomuto účelu bylo v
objektu uzpůsobeno sedm místností, přičemž rostliny se nacházely ve třech
místnostech a byly rozděleny podle fáze jejich růstu, kdy se konkrétně jednalo
o 312 ks rostlin, tzv. „řízků“, a 388 ks rostlin ve fázi růstu o výšce 35 až 45
cm, přičemž celkové množství účinné látky v zajištěných rostlinách činilo
celkem nejméně 21,6 g ?9-THC, a takto jednal v úmyslu sklidit pěstované
rostliny konopí a zpracovat je do uživatelné formy, tzv. marihuany, přičemž
mohl získat nejméně 20 125 g sušiny obsahující nejméně 12 % ?
9-tetrahydcrocannabinolu
o obsahu nejméně 2 415 g, a s vědomím, že pěstování takovýchto rostlin je
zakázáno, neboť konopí je omamnou látkou zařazenou do seznamu IV. podle
Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 k nařízení vlády č.
463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zák. č.
167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn
a doplňků, a ?9-tetrahydcrocannabinol je jako psychotropní látka zařazen do
seznamu II. podle Jednotné úmluvy o psychotropních látkách, v příloze č. 4 k
nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c
odst. 1 zák. č. 167/1998 Sb.,
o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků. Za toto jednání byl
podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi
let. Podle
§ 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na
dobu neurčitou. Dále mu byl rovněž uložen trest propadnutí věcí specifikovaných
ve výroku rozsudku.
2. Obviněný X. H. B. byl týmž rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem
– pobočky v Liberci uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3
písm. c) tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku, za to, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od měsíce října 2015 do
10. 1. 2016 v Liberci v hale bez č. p. stojící na parc. č. XY v katastrálním
území XY pomáhal dosud neustanoveným osobám
a obviněnému D. T. T. s výše uvedeným jednáním, a to tak, že nejméně dne 27.
10. 2015 přenášel díly užité technologie a zařízení pro pěstování rostlin
konopí do inkriminovaného objektu, nejméně ve dnech 24. 12. 2015 a 5. 1. 2016
navštívil obviněného D. T. T. v inkriminovaném objektu a pohyboval se v
pěstebních prostorách a dále se podílel na likvidaci pěstírny, dále si pronajal
na žádost dosud neustanovené osoby dne 10. 1. 2016 nákladní motorové vozidlo
zn. VW Crafter, RZ XY, kterým téhož dne kolem 15:00 hodin přijel společně s
obviněným D. T. T. a T. K. D., nar. XY, do Liberce a započal s demontáží
užitých technologií a zařízení, v čemž mu bylo zabráněno policejním orgánem. Za
toto jednání byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon
tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest
propadnutí věcí uvedených ve výroku rozsudku.
3. Oba obvinění podali proti výše uvedenému rozsudku odvolání směřující
do všech jeho výroků k Vrchnímu soudu v Praze. Rozsudkem ze dne 5. 3. 2018, sp.
zn. 11 To 171/2017, Vrchní soud v Praze zrušil napadený rozsudek ve vztahu k
obviněným podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. v celém rozsahu.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného D. T. T., na skutkovém
základě, jak je uveden shora, uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3
písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to
jej odsoudil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr.
zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §
80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění na dobu deseti let. Podle
§ 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věcí, a to
mobilního telefonu zn. Nokia (Microsoft) 105, IMEI: 358588063269569, se SIM
kartou Lebara ICCID 89490200001180851407, SIM karty spol. Vodafone, výr. číslo
18157080374680Z0162, SIM karty spol. Life 2300328163620.
4. Obviněného X. H. B., na shora uvedeném skutkovém základě, uznal
vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst.
1 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byl obviněný X. H. B. podle § 283
odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku odsouzen k trestu
odnětí svobody v trvání pěti let. Podle ustanovení § 56 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to
substrátu z nákladového prostoru vozidla VW Crafter, mobilního telefonu Nokia
1110i, typ RH-93, IMEI: 353644013625387, se SIM kartou ICCID:
894202069980214043 a finanční hotovosti v celkové výši 146,- Kč.
II.
Dovolání nejvyššího státního zástupce
5. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To
171/2017, napadl v neprospěch obou obviněných nejvyšší státní zástupce
dovoláním směřujícím pouze proti výroku o trestech, v němž uplatnil důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněným byly napadeným
rozsudkem uloženy tresty odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými. Ve svém dovolání
nejvyšší státní zástupce namítl, že Vrchní soud v Praze stran výroku o uložení
trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby jen stručně zmínil, že u
obviněných D. T. T. a X. H. B. přihlédl k tomu, že pěstované konopí bylo
zadrženo a nedostalo se na drogovou scénu, dále k podílu, jímž se jednotliví
obvinění na trestné činnosti podíleli, a že vzal do úvahy i osobní poměry
obviněných. Jen na základě toho dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky § 58
odst. 5 tr. zákoníku a oběma obviněným uložil tresty odnětí svobody pod dolní
hranici trestní sazby, která při dané kvalifikaci činí 8 let.
6. Dle nejvyššího státního zástupce moderační ustanovení § 58 odst. 5
tr. zákoníku umožňuje soudu snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici
zákonné trestní sazby v případě, že pachatele trestného činu odsuzuje za pokus
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. I když aplikace § 58 odst. 5 tr. zákoníku, na
rozdíl od podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neváže uložení trestu
odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby na zvláštní okolnosti případu či
zvláštní poměry pachatele, je nicméně podle znění zákona nezbytné, aby vzhledem
k povaze
a závažnosti pokusu bylo možné mít za to, že by použití trestní sazby odnětí
svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze
dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Nejvyšší státní zástupce
souhlasí s tím, že pokus trestného činu, popřípadě jeho příprava, mohou být
méně závažné, nežli dokonaný trestný čin, avšak zákonodárce zároveň v § 21
odst. 2 tr. zákoníku jasně stanovil, že i na případ pokusu trestného činu se
obecně vzato aplikuje stejná trestní sazba jako na trestný čin dokonaný. Je
tedy zřejmé, že i pro použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku musí být dány
specifické okolnosti jak na straně pachatele, tak zejména okolnosti týkající se
škodlivosti jeho protiprávního jednání, neboť samotná skutečnost, že trestný
čin dokonán nebyl, není bez dalšího důvodem pro snížení trestu odnětí svobody
pod dolní hranici trestní sazby.
7. Nejvyšší státní zástupce dovozuje, že z výše uvedených obecných
hledisek je nutné posoudit důvody, které vedly Vrchní soud v Praze k tomu, aby
obviněným uložil trest odnětí svobody za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku. V
této souvislosti především považuje za zcela irelevantní úvahu, že možnost
uložení tohoto trestu pod zákonnou trestní sazbu lze shledávat ve skutečnosti,
že ve věci absentuje škodlivý následek, tedy že konopí bylo zadrženo
a nedostalo se tak na drogový trh, a že tak trestný čin zůstal pouze ve stadiu
pokusu. Vrchní soud v Praze posoudil podle názoru nejvyššího státního zástupce
jako významnou skutečnost umožňující uložení trestu odnětí svobody pod dolní
hranici zákonné trestní sazby podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku již samotnou
zákonnou podmínku uvedenou v dotčeném ustanovení, tedy že nedošlo k dokonání
činu. K tomuto nejvyšší státní zástupce dále zdůrazňuje, že k dokonání
trestného činu nedošlo jen z důvodu zásahu Policie ČR, která omamné látky
zajistila, a zabránila tak jejich vyvedení na drogovou scénu, přičemž tato
okolnost nastala zcela nezávisle na vůli obviněných, kteří naopak ze svého
pohledu učinili vše pro jeho dokonání. Nejvyšší státní zástupce se neztotožňuje
ani s dalšími důvody, které vedly Vrchní soud v Praze k závěru o možnosti užití
§ 58 odst. 5 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody obviněným. Pokud
měl odvolací soud na mysli, že obvinění zřejmě nebyli těmi, kdo trestnou
činnost organizovali či finančně zajišťovali, pak nejvyšší státní zástupce
naznačil, že by bylo možné s touto argumentací souhlasit, ale nelze přehlédnout
skutečnost, že na předmětné drogové trestné činnosti se obvinění podíleli
významnou a nezastupitelnou měrou, když bez jejich účasti by uvedená pěstírna
nemohla vůbec fungovat.
8. K osobám obviněných nejvyšší státní zástupce uvádí, že obviněný D. T.
T. byl klasickým „zahradníkem“, který se celodenně o provoz pěstírny staral,
kdy rostliny přemisťoval, zaléval a hnojil, což vyplynulo z protokolu o
sledování osob a věcí. K obviněnému X. H. B. uvedl, že se rovněž pohyboval v
prostorách pěstírny, když obviněného D. T. T. do pěstírny dopravil,
zabezpečoval mu jídlo, obstarával potřebné chemikálie pro pěstování rostlin
konopí a ostatně mu i poskytl návod, jak konopí efektivně pěstovat a konečně i
pronajal vozidlo za účelem přepravy drog z pěstírny. Nejvyšší státní zástupce
shrnuje, že bez činnosti těchto obviněných by tato forma drogové trestné
činnosti nemohla být vůbec páchána. Právě tedy tito dva obvinění měli fakticky
na starosti „zdárný“ provoz pěstírny konopí a v plném rozsahu zabezpečovali
pěstování rostlin, tedy nezastupitelné suroviny nezbytné pro výrobu drogy. Za
této situace je závažnost jednání obou obviněných taková (tedy oproti obvyklým
podobným případům nesnížená), že v podstatě vylučuje možnost užití § 58 odst. 5
tr. zákoníku.
9. Nejvyšší státní zástupce dále namítá, že odvolací soud při ukládání
trestu měl údajně též přihlédnout k osobním poměrům obviněných, avšak tyto
skutečnosti nijak neodůvodnil a neuvedl, jaké konkrétní okolnosti jej z tohoto
pohledu vedly k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody. Napadený rozsudek
tak považuje v této části za nepřezkoumatelný, nicméně lze vycházet z údajů
vyplývajících z obhajoby obviněných. Obviněný D. T. T. poukázal na cestu z
Vietnamu do Evropy za vidinou lepšího života, kde mu však byly odebrány osobní
doklady. Nejprve pracoval v Berlíně v bistru, aniž by za to dostával jakoukoliv
odměnu, později byl převezen do České republiky do pěstírny, kde byl zadržen,
aniž věděl, v jaké zemi se nachází. Bylo mu údajně řečeno, že práce je zcela v
pořádku, že nejde o nic protiprávního, že se jedná o pěstování léčivých
rostlin. Obviněný je jeden z mnoha „ekonomických migrantů“ z Vietnamu, kteří do
Evropy přilétají za vidinou zlepšení své ekonomické situace. Nejvyšší státní
zástupce nezpochybňuje, že se obviněný D. T. T. ocitl v České republice bez
dokladů totožnosti, bez znalosti cizího jazyka, bez finančních prostředků.
Současně však nejvyšší státní zástupce poukazuje na skutečnost, že obviněnému
D. T. T. bylo jednoznačně prokázáno zavinění ve formě úmyslu, když navíc
drogová trestná činnost je postihována ve většině zemí světa a ke konkrétnímu
pěstování rostlin konopí docházelo zjevně konspirativním způsobem, tedy nikoliv
způsobem běžným pro legální zemědělskou rostlinnou výrobu, za maximálního
využití slunečního svitu apod. Tyto skutečnosti zohlednil krajský soud tak, že
mu uložil trest odnětí svobody na samé dolní hranici zákonné trestní sazby
uvedené v § 283 odst. 3 tr. zákoníku. Z těchto skutečností však podle
dovolatele nevyplývá nic, co by samo osobě odůvodňovalo postup odvolacího soudu
za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Obviněný X. H. B. poukázal na to, že je
otcem dítěte, což je dle nejvyššího státního zástupce okolnost, která opět sama
o sobě, a v daném případě ani ve vztahu k okolnostem případu a osobám
obviněných, nemůže vést k úvahám o možném uložení trestu odnětí svobody pod
dolní hranici zákonné trestní sazby. Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že
obvinění byli součástí sofistikovaného jednání směřujícího k zajištění a
uvedení na trh velkého množství drogy, cca dvou a půl násobně převyšujícího
stanovenou hranici ve smyslu aplikované skutkové podstaty, a tohoto jednání se
účastnili nikoliv omezeně, např. jednorázovým úkonem, ale přibližně tři měsíce
trvající aktivitou.
10. V závěrečném shrnutí nejvyšší státní zástupce uvádí, že pokud Vrchní
soud v Praze uložil oběma obviněným tresty odnětí svobody za užití § 58 odst. 5
tr. zákoníku, a to za situace, kdy k takovému postupu nebyly dány zákonné
podmínky, značí to, že v konečném důsledku jim uložený trest odnětí svobody je
mimo trestní sazbu stanovenou zákonem pro přisouzený trestný čin. Popsaný stav
tudíž zakládá existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Nad rámec této argumentace nejvyšší státní zástupce doplňuje, že s rozsudkem
odvolacího soudu ve výrocích o trestu lze souhlasit, pokud byly obviněným podle
§ 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uloženy tresty propadnutí věci a obviněnému
D. T. T. podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění z území České
republiky na dobu 10 let, avšak s ohledem na zásadu ne bis in idem nejvyšší
státní zástupce navrhuje zrušení celého výroku o trestech u obou obviněných a
nové rozhodnutí o trestech.
11. S ohledem na své závěry nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby
Nejvyšší soud podle
§ 265k odst. 1,2 tr. ř. za podmínky dle § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. 11 To 171/2017 ve
výrocích o trestech, týkajících se obviněných D. T. T. a X. H. B., dále aby
zrušil i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l
odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
III.
Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. b) tr.
ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit
(§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
13. Důvod dovolání je podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dán v
případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který
zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen
některý z druhů trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku (resp. v § 15 odst. 1
zákona o odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, příp. trestních
opatření uvedených v § 24 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže) bez
splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě
pachateli za určitý čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na
jeho zvláštní zákonné podmínky. Druhá alternativa je dána v případě, že
obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním
zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
14. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí
dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost
výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů,
jež byly v dovolání uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí
předcházející. Přitom dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší státní zástupce v dovolání zaměřeném pouze proti výroku o
trestu vytýkal, že odvolací soud na případ obviněných nesprávně aplikoval
ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku, když podmínky pro toto moderační
ustanovení nebyly splněny a skutečnosti, které odvolací soud uváděl na podporu
svého závěru, nejvyšší státní zástupce neshledal významnými do té míry, aby je
bylo možné považovat za natolik mimořádné, že by mohly naplnit požadavek § 58
odst. 5 tr. zákoníku. Nešlo o neobvyklé okolnosti odůvodňující možnost snížení
trestu pod jeho dolní hranici.
16. Nejvyšší soud na základě posouzení obsahu podaného dovolání a
vymezeného dovolacího důvodu zjistil, že dovolání nejvyššího státního zástupce
bylo uplatněno v souladu s podmínkami § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle
něhož lze napadnout výrok o trestu, jímž byl obviněnému uložen takový druh
trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo
trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán
vinným. Námitky nejvyššího státního zástupce proti výroku o trestu odnětí
svobody, který byl oběma obviněným uložen pod dolní hranici trestní sazby, jsou
jednak podřaditelné pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a jednak
jsou i důvodné.
17. V posuzovaném případě dovolatel napadá nesplnění podmínek
stanovených v § 58 odst. 5 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody
odvolacím soudem, což lze označit za vadu spočívající v uložení tohoto trestu
mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, popřípadě o
jehož pokus, jimiž byli obvinění uznáni vinnými (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, uveřejněné
v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, svazek 26, č. T
617). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. může být dán ve dvou
alternativách spočívajících
v tom, že buď obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon
nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v
trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhá
alternativa tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů
trestů, které mají takovou sazbu vymezenu trestním zákonem. Tak je tomu např. u
trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti,
peněžitého trestu, náhradního trestu odnětí svobody za peněžitý trest, trestu
vyhoštění na dobu určitou, trestu zákazu pobytu. V případě trestu odnětí
svobody možnost uplatnění této alternativy nastupuje též tehdy, byl-li
napadeným rozsudkem uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou pro
konkrétní trestný čin – pod jeho dolní hranici při aplikaci § 58 tr. zákoníku,
aniž byly splněny všechny zákonné podmínky pro takový postup.
V takovém případě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch
obou obviněných z těchto důvodů deklarovaný důvod naplňuje. Naopak zpravidla
opačný závěr by bylo nezbytné učinit, pokud by se obviněný prostřednictvím
tohoto dovolacího důvodu domáhal nového uložení trestu odnětí svobody nikoli v
rámci zákonného rozpětí dané trestní sazby, nýbrž pod její dolní hranici.
18. Použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku sice není výslovně vázáno na
okolnosti případu ani na poměry pachatele, jak to předpokládá § 58 odst. 1 tr.
zákoníku, ovšem bez jejich zhodnocení by nebylo možné určit jak vysoký trest
odnětí svobody je schopen zajistit nápravu pachatele a ochranu společnosti a
zda výměra trestu v rámci zákonné trestní sazby by skutečně byla nepřiměřeně
přísná pro pachatele přípravy trestného činu, jeho pokusu nebo pomoci k
trestnému činu. Protože u přípravy, pokusu a pomoci jde podle § 58 odst. 5 tr.
zákoníku o snížení trestu odnětí svobody, které je mimořádné, vyžaduje se, aby
příprava trestného činu, jeho pokus a pomoc k jeho spáchání nedosahovaly
závažnosti jiných obvyklých případů. Povaha a závažnost přípravy, pokusu a
pomoci se budou posuzovat především podle hledisek uvedených v § 39 odst. 6
písm. b), c) tr. zákoníku. Povaha přípravy, pokusu a pomoci bude vyplývat
zejména z charakteru podniknutého jednání, z jeho formy a závažnosti trestného
činu, k němuž směřovaly. Závažnost je dána především typovou závažností
trestného činu, dále tím, do jaké míry se příprava a pokus rozvinuly a jaké
skutečnosti zabránily dokonání trestného činu. Okolnost, že došlo pouze k
přípravě trestného činu, k pokusu o něj nebo k pomoci k trestnému činu, však
nemůže sama o sobě, bez ohledu na další významné skutečnosti, odůvodnit snížení
trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby ve smyslu § 58 odst. 5 tr.
zákoníku. Rovněž nestačí zjištění, že pachatel, jemuž je ukládán trest za
přípravu k trestnému činu, za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému
činu, dosud vedl řádný život (srov. Šámal P. a kol. Trestní zákoník. § 1 až
139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. str. 798 799).
19. Jedná se o „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“, nikoliv o
pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující
skutečnosti (polehčující okolnosti) ani přesvědčení soudu, že trest odnětí
svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš
přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití
tohoto institutu je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě
odůvodněno (srov. č. I/1965 Sb. rozh. tr.). Pro aplikaci tohoto ustanovení je
nutné respektovat jeho výjimečný charakter a použít ho jen v těch případech,
kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech výše uvedených podmínek. Nemůže se
jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které
se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují
a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto
předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných, např. věk blízký věku
mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných
poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným
jednáním poškozeného apod. (srov. rozhodnutí pod č. 24/2015-I., Sb. rozh. tr.).
20. V kontextu s výše uvedeným je tedy potřebné při aplikaci § 58 odst.
5 tr. zákoníku umožňujícího uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí
trestní sazby pachateli, jenž se dopustil pokusu trestného činu či pomoci k
trestnému činu (k jeho pokusu), vycházet z podrobného a přesvědčivého
zhodnocení naplnění zákonných podmínek, na něž je snížení trestu pod dolní
hranici trestní sazby vázáno. Důvodnost závěru o možnosti aplikace tohoto
ustanovení musí být primárně založena na zhodnocení konkrétních skutečností
charakterizující čin pachatele, které naplňují znaky pokusu trestného činu či
pomoci k trestnému činu (k jeho pokusu) a osoby pachatele.
21. Pro aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku musejí být splněny
následující podmínky:
a) s ohledem na povahu a závažnost pokusu, resp. pomoci k trestnému činu (k
jeho pokusu) by použití trestní sazby odnětí svobody stanovené tímto zákonem
bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a
b) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.
22. V souvislosti s otázkou trestu ukládaného podle § 58 odst. 5 tr.
zákoníku pod dolní hranici zákonné trestní sazby považuje Nejvyšší soud za
potřebné zmínit, že z rozhodnutí odvolacího soudu v posuzované věci nelze
dovodit, jaké skutečnosti mohou ovlivnit závěr, že nápravy obviněných lze
dosáhnout i trestem kratšího trvání. Odvolací soud se v odůvodnění svého
rozhodnutí zabýval aplikací § 58 odst. 5 tr. zákoníku pouze v bodě 67.
napadeného rozsudku. Omezil se však pouze na konstatování, že byly splněny
podmínky § 58 odst. 5 tr. zákoníku a oběma obviněným je možné uložit trest
odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to v podstatě jen z těchto
důvodů: 1) že pěstované konopí bylo zadrženo a nedostalo se tak na drogovou
scénu, 2) že přihlédl k podílu, jakým se jednotliví obvinění na trestné
činnosti podíleli, a 3) že nepřehlédl osobní poměry obviněných. Toto jen zcela
kusé odůvodnění však nemůže odůvodnit aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Při
odůvodnění postupu podle § 58 odst. 5 tr. zákoníku především nemůže obstát
argument odvolacího soudu, že podmínky pro uložení trestu odnětí svobody pod
dolní hranici trestní sazby odůvodňuje skutečnost, že pěstované konopí bylo
zadrženo a nedostalo se na drogovou scénu, když odvolací soud přehlíží fakt, že
se tak stalo v důsledku zásahu Policie České republiky, a nikoliv proto, že by
obvinění od svého dalšího protiprávního jednání sami upustili. Obviněný D. T.
T. nejenže věděl, že se dopouští protiprávního jednání, ale takto konat i
chtěl. Účastenství obviněného X. H. B. bylo vybudováno na základě akcesority,
kdy tento umožnil jinému páchání trestné činnosti, když pomáhal pěstírnu
instalovat, technicky, metodicky a materiálně podporoval obviněného D. T. T. a
nakonec participoval na likvidaci a odvozu vybavení pěstírny, tedy věděl, že se
dopouští protiprávního jednání a chtěl takto konat, přičemž jeho jednání bylo
závažnější a společensky škodlivější než jednání obviněného D. T. T. Navíc v
souvislosti s aplikací § 58 odst. 5 tr. zákoníku je nevýznamná úvaha o
rozdílném podílu obou obviněných na posuzované trestné činnosti. Zcela neurčité
je pak tvrzení odvolacího soudu, že nepřehlédl osobní poměry obviněných, „jak
na ně upozornili jejich obhájci“. Za této situace je přinejmenším nepřesvědčivý
závěr odvolacího soudu, že nedokonání trestné činnosti, různý podíl obou
obviněných na jejím páchání a jejich osobní poměry, bez bližší konkretizace,
odůvodňují uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za
užití § 58 odst. 5 tr. zákoníku.
23. Při ukládání trestu je potřebné brát v úvahu vyváženost represivního
a preventivního působení trestu, jehož dosažení musí vést (při zohlednění
individuálního postihu konkrétního jednice za jím konkrétně spáchaný delikt) k
tomu, aby uložený trest (při uvážení požadavku formulovaného zněním § 38 tr.
zákoníku stran přiměřenosti trestních sankcí) z hlediska generálně
preventivního zajistil ochranný efekt trestu ve vztahu k ostatním
potencionálním pachatelům. Tedy, aby v tomto směru působil jako jasný signál
adresovaný ostatním členům společnosti stran vymezení toho, jaké jednání je
nežádoucí, v čem je smysl trestněprávních norem a jaké důsledky jsou neodvratně
spjaty s pácháním trestných činů (srov. Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo
hmotné. Obecná část. 2. vydání. Praha: C. B. Beck, 2012. s. 555.).
24. Vzhledem k tomu, že učiněná skutková zjištění a argumentace
odvolacího soudu nepodporují u obou obviněných důvodnost aplikace § 58 odst. 5
tr. zákoníku, musel Nejvyšší soud dospět k závěru, že dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř. byl v posuzované věci naplněn.
25. Oba obvinění s ohledem na vyslovenou vinu zločinem nedovolené výroby
a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283
odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, popřípadě pomoci k pokusu tohoto zločinu, byli ohroženi uložením
trestu odnětí svobody v rámci trestní sazby od osmi do dvanácti let. Odvolací
soud svým postupem při ukládání trestu odnětí svobody pod dolní hranici této
trestní sazby pochybil, když ani řádně neodůvodnil z jakých důvodů k aplikaci §
58 odst. 5 tr. zákoníku přistoupil a jaké jsou tedy ty výjimečné okolnosti, pro
které trest odnětí svobody obviněným takto snížil. Skutečnost, že trestná
činnost obviněných zůstala jen ve stadiu pokusu (resp. pomoci k pokusu) sama o
sobě neodůvodňuje aplikaci § 58 odst. 5 tr. zákoníku, neboť ta je podmíněna
existencí jak okolností majících vliv na povahu a závažnost posuzované trestné
činnosti, která zůstala ve stadiu pokusu, tak okolností spolehlivě
odůvodňujících závěr, že k nápravě pachatele postačí i trest kratšího trvání
než je vymezen v rámci zákonné trestní sazby. Pokud by zákonodárce v případech
přípravy, pokusu či pomoci k trestnému činu zamýšlel bez dalšího uložení trestu
odnětí svobody pod dolní hranici, pak by tento postup v § 58 odst. 5 tr.
zákoníku výslovně uvedl. V tomto ustanovení jde však o postup fakultativní,
který musí soud řádně podložit splněním výše již uvedených zákonných podmínek.
To se v posuzované věci rozhodně nestalo. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud
podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o
trestech odnětí svobody u obviněného D. T. T. a obviněného X. H. B., a s
ohledem na zásadu ne bis in idem založenou překážkou rei iudicatae, Nejvyšší
soud u nich rovněž zrušil výrok o trestech propadnutí věcí, a ve vztahu k
obviněnému D. T. T. též výrok o trestu vyhoštění (k tomu srov. rozhodnutí pod
č. 10/1997 a č. 40/2011 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr.
ř. současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově
navazující, jež zrušením pozbyla svého podkladu.
26. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v
Praze, aby věc obou obviněných znovu projednal v rozsahu zrušení dovoláním
napadeného rozsudku a v souladu se zákonem rozhodl o trestech u obou
obviněných. Při novém projednání věci a rozhodování o ní je Vrchní soud povinen
řídit se výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu. Pokud Vrchní soud v Praze
přesto shledá existenci prostoru pro aplikaci moderačního ustanovení § 58 odst.
5 tr. zákoníku, je povinen případné mimořádné snížení trestu odnětí svobody u
jednotlivých obviněných v rozhodnutí řádně odůvodnit, především s akcentem na
výjimečné okolnosti, které jej povedou k užití uvedeného ustanovení, a tedy k
případnému uložení trestu odnětí svobody pod zákonnou trestní sazbou stanovenou
na trestný čin, kterým byli oba obvinění již pravomocně uznáni vinnými.
27. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí
svobody uložený mu původním rozsudkem (jak je tomu v dané věci u obviněného X.
H. B.; obviněný D. T. T. byl v mezidobí již vyhoštěn z území České republiky) a
Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
28. Obviněný X. H. B. v rámci výslechu dne 28. 8. 2019 poukázal na to,
že se mu přisouzené trestné činnosti nedopustil, že došlo k nedorozumění a v
případě propuštění na svobodu by se mohl účinně hájit. V České republice žije
11 let, má zde manželku a tříleté dítě, přičemž povolení k pobytu mu skončilo
dne 26. 4. 2017 a nebylo zatím prodlouženo s ohledem na trestní stíhání v této
věci. Do výkonu trestu odnětí svobody byl sice dodán, ale výzva k nástupu
trestu mu nebyla řádně doručena. V Praze má bydliště i možnost zaměstnání, do
Vietnamu jezdí pravidelně na návštěvu za svou rodinou. V případě propuštění na
svobodu by souhlasil i s elektronickým náramkem, podrobil by se i dohledu
probačního úředníka a omezení spočívající v zákazu vycestování. Současně
předložil nabídku písemného slibu nahrazujícího vazbu.
29. Je třeba připomenout, že obviněný X. H. B. byl, a to i přes kasační
zásah Nejvyššího soudu, již pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,
za který je ohrožen uložením trestu odnětí svobody v trvání od osmi let až do
dvanácti let. Přitom v posuzované věci mu byl soudem prvního stupně, byť
nepravomocně, uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání deseti let. Z
rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva se ve vztahu k takovým
situacím podává, že „(…) zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť
nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by
měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy (‚zákonné zatčení nebo jiné
zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro
důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k
domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po
jeho spáchání‘), ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem
podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy.“ (srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff
proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, § 9). Z toho vyplývá, že Úmluva
považuje zbavení svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně
odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též přiměřeně nálezy
Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, anebo ze dne 4. 12.
2018, sp. zn. II. ÚS 3491/18, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10.
2017, sp. zn. III. ÚS 2998/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015,
sp. zn. 11 Tvo 18/2015, dále ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017, či ze
dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018).
30. Dle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu o
to více, pokud se jedná o nepravomocné odsouzení k výraznému trestu odnětí
svobody, jenž je pro obviněného velmi citelný. Riziko vyhýbání se trestu
obviněným je objektivně o to vyšší, k čím vyššímu trestu byl obviněný, byť
nepravomocně, odsouzen. Oproti pouze hrozícímu trestu, u nepravomocného
odsouzení nastupuje takové riziko v mnohem reálnější a hmatatelnější podobě. V
tomto smyslu v řadě svých usnesení Ústavní soud vyslovil názor, že i
nepravomocně uložený nepodmíněný trest, z vnitřní logiky věci v určité výměře,
může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku právě před
takovýmto trestem; v každém případě je hrozba útěku nebo skrývání se značně
zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II.
ÚS 88/01, dále ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. II. ÚS 775/02, ze dne 11. 3. 2003,
sp. zn. II. ÚS 3/03, ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08, a ze dne 24.
5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1217/16). Za výši nepravomocně uloženého trestu
odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval i
dobu šesti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS
2511/10), či sedmi let (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003, sp.
zn. II. ÚS 3/03).
31. Rovněž nelze přehlédnout, že v posuzované věci dovolací soud vyhověl
dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch tohoto obviněného
do výroku o trestu, a že v dalším řízení bude odvolací soud vázán právním
názorem Nejvyššího soudu ohledně ukládání trestu odnětí svobody obviněnému.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ze shora uvedených zjištění vyplývá
důvodná obava, že v současném stadiu trestního řízení v případě propuštění
obviněného z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu bude mařit trestní řízení
tím, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestu vyhnul. V takovém
případě by se obviněný stal pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelným,
v důsledku čehož by byl účel celého trestního stíhání zmařen, nebo podstatně
ztížen.
32. Pro účely rozhodování o vazbě naopak nelze přikládat zásadní význam
tvrzením obviněného X. H. B. o funkčním rodinném zázemí či možnostech
zaměstnání, neboť se nejedná o natolik podstatné skutečnosti, které by byly
způsobilé významně oslabit obavu z útěku nebo skrývání se před hrozícím vysokým
trestem. Zvláště když v souvislosti s tímto trestním stíháním obviněnému X. H.
B. skončilo povolení k pobytu na území České republiky a obviněný vcelku
pravidelně cestuje do Vietnamu. Výhrady obviněného vůči výroku o vině jsou v
této spojitosti bezpředmětné, když tento výrok již nabyl právní moci.
33. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že v současném stadiu řízení
jsou u obviněného X. H. B. dány konkrétní skutečnosti, které naplňují zákonné
důvody pro jeho vzetí do vazby předvídané ustanovením § 67 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud má současně za to, že s ohledem na výše již uvedené skutečnosti
vazbu obviněného nelze nahradit přijetím jeho písemného slibu (§ 73 odst. 1
písm. b/ tr. ř.), popřípadě nabídkou dalších institutů, jimiž lze vazbu
nahradit. Proto Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. tak, že se
obviněný X. H. B. bere z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř. do vazby.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu