11 Tdo 527/2021

11 Tdo 527/2021-3253

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2022 o dovoláních obviněných 1. P. R., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2. K. P., narozeného XY v XY, Slovenská republika, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň a 3. K. Ch., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 12. 2020, č. j. 4 To 42/2020-2945, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 3/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných P. R., K. P. a K. Ch. odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 6. 2020, č. j. 31 T 3/2019-2774, byli obvinění P. R., K. P. a K. Ch. (dále také jen „obvinění“), spolu s obviněným D. H., uznáni vinnými ze spáchání následujících trestných činů. Obviněného R. soud prvního stupně uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněné Ch., P. a H. soud prvního stupně uznal každého vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

2. Těchto trestných činů se obvinění – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustili následovně:

od počátku roku 2018 do 13. 8. 2018 na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji, a obžalovaný P. R. též na území Slovenské republiky, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, se spojili a vytvořili dobře organizovanou skupinu osob, ve které se každý svou dílčí úlohou podílel na opakované a pravidelné nelegální výrobě této návykové látky z prekurzoru pseudoefedrin, v objemových řádech kilogramů v jednotlivých případech, a na jejím následném prodeji,

kdy droga pervitin, chemicky definovaná jako metamfetamin, je uvedena v příloze číslo 5 k Nařízení vlády o seznamech návykových látek číslo 463/2013 Sb., jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,

přičemž po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě podíleli především tak, že:

obžalovaný P. R. na počátku roku 2018 vyhledal objekt vhodný ke zřízení utajené varny pervitinu v hospodářské budově s garáží při budově číslo popisné XY v XY, s vlastníkem výše uvedené nemovitosti A. J. dojednal podmínky pronájmu hospodářské budovy a zajištění dodávek potřebných energií, objekt v XY vybavil jako chemickou laboratoř tak, že do těchto prostor navezl chemikálie, laboratorní sklo, plastové barely na rozpouštění léků, plynové vařiče a další vybavení potřebné k pravidelné výrobě drog, v květnu 2018 se s K. P. dohodnul na společném provozování této varny pervitinu a na společném hrazení nákladů na její provoz a požádal K. P. o pravidelné obstarávání léčiv s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu, od května 2018 hradil polovinu nájemného za užívání prostoru varny pervitinu a tyto prostředky předával K. P., aby je tento uhradil A. J., pravidelně nakupoval fosfor a další chemikálie potřebné k provozu varny pervitinu, u K. P. objednal léčiva obsahující pseudoefedrin, tomuto hradil a od tohoto odebral nejméně ve dvou případech tablety léčiva Cirrus obsahujícího pseudoefedrin, a to v celkovém množství nejméně 20 kilogramů, další léčiva obsahující pseudoefedrin k výrobě pervitinu průběžně přebíral od M. M., narozeného XY, občana Slovenské republiky, který tablety obsahující pseudoefedrin opatřoval nejméně na Slovenku, v Maďarsku a v Polsku, u M. M. objednával a od tohoto přebíral laboratorní sklo, zejména velkoobjemové baňky, určené k výrobě pervitinu, na výrobě pervitinu se dohodnul s D. H., vozil jej do varny pervitinu, zajišťoval mu ubytování a nakupoval potraviny, vyplácel mu odměny za výrobu pervitinu a předával část vyrobeného pervitinu k jeho vlastní spotřebě, uděloval mu pokyny k výrobě a společně s tímto pervitin vyráběl, přičemž v rozhodném intervalu opakovaně s D. H. vyrobili pervitin, a to v období od ledna do dubna v objemu nejméně 1 200 gramů z léčiv pocházejících od M. M., a dále v období od května do srpna v objemu nejméně 2 100 gramů z léčiv pocházejících od K. P., až byli dne 13. 8. 2018 v 19:00 hodin oba zadržení před výše popsanou laboratoří, v níž tehdy zpracovávali celkem 2 992,788 gramů pseudoefedrinu, ze kterého by vyrobili nejméně 2 187 gramů pervitinu, do varny pervitinu převážel za účelem výroby drog rovněž spoluobžalované K. P. a K. Ch., kteří zde vyrobili nejméně 4 200 gramů pervitinu, dále přebíral vyrobený pervitin od D. H. a tento následně v místě svého bydliště v XY prodával R. Š., P. L. a dalším neztotožněným osobám a zejména pak převážnou část prodal osobě M. M., který takto získanou látku převážel buď sám nebo prostřednictvím najatých kurýrů do XY ve Slovenské republice, kde pervitin prodával dalším osobám,

a takto se podílel na výrobě nejméně 7 500 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu) a o výrobu dalších 2 187 gramů téže drogy se pokusil,

obžalovaný K. P. se v květnu 2018 dohodnul s P. R. na společném provozování varny pervitinu v hospodářské budově s garáží při budově číslo popisné XY v XY, vlastněné A. J. a na společném hrazení nákladů na její provoz, pravidelně nejméně od května 2018 obstarával léčivo Cirrus s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu od další osoby za cenu 600 000 Kč za 10 kilogramů tohoto léčiva a takto opatřené léky zčásti předával P. R. za účelem výroby pervitinu a zčásti je společně s K. Ch. použil pro výrobu téže drogy, hradil polovinu nájemného za užívání prostoru varny pervitinu a od P. R. přebíral druhou polovinu nájemného a tyto prostředky předával A. J., pravidelně nakupoval jód a další chemikálie potřebné k provozu varny pervitinu a přispíval P. R. na potřebné chemikálie, u další osoby objednal, této hradil a od ní odebral nejméně ve čtyřech případech tablety léčiva Cirrus obsahujícího pseudoefedrin v celkovém množství nejméně 40 kilogramů, ze kterých nejméně 20 kilogramů předal P. R. za účelem výroby pervitinu, na výrobě pervitinu se dohodnul s K. Ch. a společně s tímto pervitin vyráběl, předal K. Ch. veškerý pervitin, který společně vyrobili, za účelem jeho dalšího prodeje a s tímto se dělil o výnosy z prodeje pervitinu,

a takto se podílel na výrobě nejméně 6 300 g metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu) a na pokusu o výrobu dalších 2 187 gramů téže drogy,

obžalovaný D. H. na základě pokynů P. R. a za jeho asistence opakovaně vyráběl pervitin v hospodářské budově s garáží při budově číslo popisné XY v XY, vlastněné A. J., využíval chemickou laboratoř na výše uvedeném místě, chemikálie, laboratorní sklo, plastové barely na rozpouštění léků, plynové vařiče a další vybavení potřebné k pravidelné výrobě drog, kdy nezjištěná léčiva s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu a následně léčivo Cirrus s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu přepracovával na metamfetamin, přičemž v rozhodném intervalu opakovaně s P. R. vyrobili pervitin, a to v období od ledna do dubna v objemu nejméně 1 200 gramů z léčiv pocházejících od M. M., a dále v období od května do srpna v objemu nejméně 2 100 gramů z léčiv pocházejících od K. P., až byli dne 13. 8. 2018 v 19:00 hodin oba zadržení před výše popsanou laboratoří, v níž tehdy zpracovávali celkem 2 992,788 gramů pseudoefedrinu, ze kterého by vyrobili nejméně 2 187 gramů pervitinu, od P. R. přebíral odměny za výrobu pervitinu, jakož i část takto vyrobeného pervitinu, který v množství 26 gramů skladoval v místě svého pobytu,

a takto se podílel na výrobě nejméně 3 300 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu) a o výrobu dalších 2 187 gramů téže drogy se pokusil,

obžalovaný K. Ch. na základě pokynů K. P. a za jeho asistence opakovaně vyráběl pervitin v hospodářské budově s garáží při budově číslo popisné XY v XY, vlastněné A. J., využíval chemickou laboratoř na výše uvedeném místě, chemikálie, laboratorní sklo, plastové barely na rozpouštění léků, plynové vařiče a další vybavení potřebné k pravidelné výrobě drog v tomto objektu, léčivo Cirrus s obsahem prekurzoru pseudoefedrinu přepracovával na metamfetamin, přičemž takto nejméně ve dvou případech v období od května do srpna roku 2018 vyrobil pervitin v celkovém množství nejméně 4 200 gramů během dvou varů, od K. P. přebíral veškerý vyrobený pervitin, tento ředil a tento následně v XY prodával neztotožněným osobám za nezjištěnou cenu, z takto prodaného pervitinu si ponechával výnosy ve výši nejméně 200 000 Kč z každého varu (celkem tedy 400 000 Kč) a výnosy ve výši nejméně 200 000 Kč z každého varu (celkem tedy 400 000 Kč) předával K. P.,

a takto vyrobil nejméně 4 200 gramů metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu),

a P. R. takto činil od počátku roku 2018 do 2. 7. 2018 ve spojení s organizovanou skupinou vedenou M. M., narozeným XY, který řídil skupinu kurýrů a prodejců drog, tvořenou nejméně I. Č., narozeným XY, Ľ. B., narozeným XY, M. L., narozeným XY, S. H., narozeným XY a K. B., narozenou XY, kteří na pokyn M. M. sami či společně se jmenovaným přebírali pervitin od P. R., převáželi jej do XY a tam jej prodávali za cenu 40-50 Euro za gram a P. R. od M. M. dále přebíral tablety k výrobě pervitinu opatřované M. M. na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku a laboratorní sklo k výrobě pervitinu opatřované M. M. na Slovensku, a rovněž převzal od M. M. část prostředků na zřízení velkokapacitní výrobny pervitinu v XY, kdy P. R. věděl o činnosti této skupiny, vztazích mezi jejími jednotlivými členy i o rozsahu její činnosti.

3. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněným následující tresty. Obviněnému R. podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, podle § 70 odst. 4 tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil i tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Obviněnému P. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku tomuto obviněnému uložil taktéž tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému Ch. soud prvního stupně podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 4 tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i tomuto obviněnému uložil tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku náležitě vymezil. Obviněnému H. pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku, podle § 70 odst. 4 tr. zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku i tomuto obviněnému uložil tresty propadnutí věci, resp. věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil.

4. Pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že týmž rozsudkem soud prvního stupně podle § 226 písm. c) tr. řádu zprostil obviněného O. O. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě pro skutek, v němž byl spatřován zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný O.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění R., P., Ch. i H. odvolání, která Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k nim

6. Proti usnesení odvolacího soudu podávají nyní obvinění R., P. a Ch. dovolání.

7. Obviněný R. tak činí prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Chlebíka, advokáta, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Konkrétně obviněný namítá, že ve svém odvolání věnoval velké úsilí rozboru obsahu výpovědí jednotlivých slovenských svědků a předložil podrobnou argumentaci pro podporu svého tvrzení, že tyto v mnoha ohledech nestačí pro naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (k čemuž rekapituluje a hodnotí obsahy výpovědí svědků B., L., H., Č. a dále utajeného svědka). Odvolacímu soudu vytýká, že se s jeho námitkami stran hodnocení daných svědeckých výpovědí nijak nevypořádal a pouze „univerzálně“ odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, byť právě absence náležitého odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu § 125 odst. 1 tr. řádu byla základním prvkem jeho odvolací argumentace. V návaznosti na uvedené dále namítá, že soud nemá právo v hlavním líčení nahrazovat nedokonalost důkazů vlastní fantazií, ale naopak má tyto podrobit vlastnímu přezkumu, zvláště v případě námitky rozporu mezi provedenými důkazy a tvrzeními obžaloby. Za důkazy byla soudem prvního stupně podle obviněného fakticky vzata jen tvrzení obžaloby neopírající se o provedené důkazy, přičemž tvrdí-li soudy obou stupňů, že se námitkami obhajoby zabývaly, má obviněný za to, že se tak nestalo, když z odůvodnění rozsudku musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou a jakými právními úvahami se řídil.

8. Podle obviněného dále odvolací soud citoval závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 2852/14, týkající se procesní použitelnosti úkonu, jenž byl proveden v cizím státě, s tím, že v projednávané trestní věci obhajoba měla možnost účastnit se výslechu svědků na území Slovenské republiky, neboť o něm byla s dostatečným časovým předstihem vyrozuměna. K tomu namítá, že pokud podle odvolacího soudu vedle výpovědí slovenských svědků figurovala i výpověď svědka P. Z., tak k této činil zásadní výhrady stran rozporů mezi výpovědí svědka v jiné trestní věci (v níž měl postavení obviněného) a v nyní projednávané trestní věci. Ani této námitce obhajoby odvolací soud nevyhověl. Obviněný též odsuzuje procesní taktiku orgánů činných v trestním řízení spočívající ve výslechu slovenských svědků v zahraničí, když se domnívá, že v případě jejich výslechu mimo dosah slovenských orgánů činných v trestním řízení by tito vypovídali zcela odlišně (tj. bez ohledu na to, že jejich výpovědi by byly s to změnit jejich postavení v trestním řízení ve Slovenské republice).

9. Ve světle výše uvedených námitek obviněný žádá, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadená rozhodnutí a následně konstatoval, že nemohou obstát pro jejich rozpor se zákonem po stránce hmotné i procesní, když oba tyto aspekty se v postupu soudů obou stupňů nerozdělitelně prolínají. Navrhuje tedy obě napadená rozhodnutí zrušit a o věci jednat znovu s předpokladem výroku pro něj podstatně příznivějšího.

10. Obviněný P. podává dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Sokola, advokáta, jímž napadá usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu a při uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jeho naplnění přitom odvozuje od existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy, k čemuž připomíná konstantní rozhodovací praxi Ústavního soud stran podřaditelnosti dané námitky pod jím uplatněný dovolací důvod.

11. In concreto podle obviněného závěr soudů nižších stupňů ohledně jeho podílu na výrobě 6 300 g pervitinu a na pokusu výroby dalších 2 187 g pervitinu postrádá oporu v provedených důkazech (konkrétně v závěrech ze sledování osob, důkazech zajištěných při domovní prohlídce, jeho DNA stopách, obsazích záznamů telekomunikačního provozu, či výpovědi spoluobviněného Ch.), když z odůvodnění napadených rozhodnutí není zřejmé množství drogy, které měl vyrobit, popř. se o to měl pokusit. Jediným přímým důkazem, který by jej mohl usvědčovat z výroby tvrzeného množství drogy, je pouze jeho doznání učiněné při první výpovědi v trestním řízení. Zde se ale doznal k výrobě nižšího množství drogy, než je mu kladeno za vinu a pokud navíc jeho výpověď nepostačovala k rozhodnutí o vině obviněného O., neměla by být ani pro jeho vlastní usvědčení dostačující. Orgány činné v trestním řízení si nadto z uvedené výpovědi obviněného „vybraly“ jen to, co se jim hodilo, neboť obviněný vypověděl, že spolu s obviněným Ch. vařil pervitin nezávisle na zbylých dvou spoluobviněných (a i ze znaleckého posudku vyplynulo, že pervitin zajištěný u jedné dvojice spoluobviněných nepocházel z téhož „varu“ jako pervitin zajištěný u druhé dvojice spoluobviněných). I v tomto ohledu má proto skutková zjištění soudu prvního stupně za extrémně rozporná s provedeným dokazováním.

12. A protože neobstojí závěr soudů nižších stupňů ohledně množství, které měl vyrobit, či se o něj pokusit, nemůže obstát ani právní kvalifikace jeho jednání uvedená výše. Z tohoto důvodu měl být uznán vinným toliko přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

13. Obviněný proto navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

14. Obviněný následně svoji dovolací argumentaci doplnil, a to prostřednictvím nově zvoleného obhájce Mgr. Reného Gemmela, advokáta, přičemž namítá, že mu bylo dvakrát přičteno k tíži, že nakupoval léčivo Cirrus a dále je poskytoval spoluobviněnému R. a nebylo prokázáno jeho členství v organizované skupině, když jej nelze dovodit jen ze sdílení jedné varny, jejího vybavení a zdrojů k výrobě pervitinu dvěma různými dvojicemi spoluobviněných.

15. Obviněný Ch. podává dovolání skrze svoji tehdejší obhájkyni Mgr. Markétu Tylečkovou, advokátku. Činí tak z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přičemž uvádí, že si je vědom vázanosti Nejvyššího soudu skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů v předchozím řízení. Má ale za to, že právě mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy je dán extrémní nesoulad, pročež Nejvyšší soud nemůže být zjištěným skutkovým stavem absolutně vázán. Odsuzující výrok rozsudku soudu prvního stupně je totiž širší, než vyplynulo z provedeného dokazování, a je tak v rozporu s obsahem odůvodnění. Konkrétně obviněný namítá, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se nepodávají taková skutková zjištění, na základě nichž by bylo možné dovodit, že se měl s dalšími spoluobviněnými spojit již před květnem 2018 a vytvořit s nimi organizovanou skupinu (v tomto směru odmítá i posouzení dané námitky odvolacím soudem na s. 18 jeho usnesení).

16. Za další pochybení soudů nižších stupňů označuje závěr o existenci jeho zavinění ve vztahu ke znaku „jako člen organizované skupiny“ podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, resp. o jeho úmyslu spojit se s ostatními spoluobviněnými a vytvořit s nimi organizovanou skupinu. Na to obviněný připomíná argumentaci soudu prvního stupně (s odkazem na konkrétní pasáže odůvodnění jeho rozsudku), v níž mají být hodnocena dílčí skutková zjištění, na základě nichž dospěl k závěru o existenci zavinění obviněného stran výše uvedeného znaku, kterou ale nepovažuje za dostatečně přesvědčivou. Z provedeného dokazování podle něj neplyne, že by dne 13. 8. 2018, anebo kdykoliv před tímto datem, byl zasvěcen do toho, že jeho společník obviněný P. má konkrétní propojení na činnost spoluobviněných R. a H., případně že jsou tito dohodnuti na společné výrobě drog. Podle obviněného je třeba prokázat – ve vztahu ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku – úmysl pachatele jednat v součinnosti s alespoň dvěma dalšími osobami za účelem naplnění společného cíle, a to při vědomí vlastní úlohy pro danou skupinu; samotné povědomí o tom, že v téže varně jiné osoby také vyrábějí drogy, ještě k dovození zavinění ve vztahu k uvedenému znaku trestného činu nepostačuje.

17. S přihlédnutím k uvedenému proto obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc druhému z uvedených soudů vrátil k novému projednání.

18. K dovoláním obviněných se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Po provedení rekapitulace dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolacích námitek k jednotlivým dovoláním uvádí, že výše uvedené námitky uplatňovali obvinění v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělili je rovněž do svých odvolání, takže se jimi zabývaly jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Odmítá především tvrzení obviněných, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které v této souvislosti vznáší, kvalitativně podle státní zástupkyně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připsat z hlediska skutkového děje. Státní zástupkyně k otázce skutkových zjištění odkazuje na protokoly o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nosiče dat a přepisy hovorů, které dokladují vzájemnou kooperaci jednotlivých obviněných v rámci projednávané trestné činnosti. Z těchto je patrno, že si obvinění dojednávali společné schůzky, řešili jednotlivé prodeje drog a jejich kvalitu. Rovněž ze záznamů a protokolů o sledování osob a věcí vyplývá vzájemná spolupráce všech obviněných. Právní kvalifikace jednání obviněných je tedy podle ní zcela přiléhavá.

19. Státní zástupkyně se proto ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarované dovolací důvody nebyly naplněny. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, neboť jsou zjevně neopodstatněná a rozhodl o nich v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjadřuje ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

20. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně k dovoláním obhájcům obviněných k případným replikám. Ty však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c) tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání jednotlivých obviněných splňují obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku stanovené § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti, pročež mohl přistoupit k jejich projednání a rozhodnutí o nich.

22. Jen pro upřesnění Nejvyšší soud dodává, že opatřením ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 11 Tdo 527/2021, rozhodl o zrušení ustanovení obhájkyně, Mgr. Markéty Tylečkové, advokátky, která byla obviněnému Ch. ustanovena opatřením soudkyně Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 2 Nt 873/2018, neboť jí byl totiž ke dni 14. 2. 2022 pozastaven výkon advokacie podle § 9 odst. 1 písm. c) zákona o advokacii. Protože u obviněného byl nadále dán důvod nutné obhajoby podle § 36a odst. 2 písm. a) tr. řádu, a protože se k výzvě Nejvyššího soudu nevyjádřil v tom směru, zda si obhájce zvolí podle § 33 odst. 1 tr. řádu, ustanovil Nejvyšší soud obviněnému opatřením ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 527/2021, obhájkyni Mgr. Jarmilu Sejkorovou, advokátku, jíž také doručil kopie napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně k dovoláním obviněných s tím, že se k posledně uvedenému může ve lhůtě 15 dnů písemně vyjádřit. Takové vyjádření ale do dne vydání tohoto usnesení Nejvyšší soud neobdržel.

23. Dále Nejvyšší soud považuje za potřebné doplnit, že obviněnému P. uplynula zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání ve smyslu § 265e odst. 1 tr. řádu již dne 2. 5. 2021, neboť napadené usnesení odvolacího soudu mu bylo doručeno dne 2. 3. 2021 (viz č. l. 2955) a jeho obhájci dne 19. 2. 2021 (viz tamtéž) [k počítání lhůty stanovené podle měsíců srov. ustanovení § 60 odst. 2 tr. řádu]. Jak však Nejvyšší soud zjistil, doplnění dovolání obviněného bylo podáno u Nejvyššího soudu až dne 24. 6. 2021. Podle ustanovení § 265e odst. 4 tr. řádu pak platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné. Z tohoto důvodu – v souladu s ustanovením § 265f odst. 2 tr. řádu (a závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20, bod 15., popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 1030/18) – proto Nejvyšší soud k doplnění dovolací argumentace obviněného P. již nemohl přihlížet.

24. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

25. Všichni obvinění v dovoláních uplatňují shodně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Obviněný Ch. dále uplatňuje i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který Nejvyšší soud – nahlíženo materiálně – spatřuje také v dovolací argumentaci obviněných R. a P. Je tomu tak proto, neboť vady napadených soudních rozhodnutí namítané s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, obvinění dílem k rozsudku soudu prvního stupně (právě před tímto soudem totiž probíhalo dokazování, s jehož závěry se obvinění neztotožňují). Jeho přezkumu se však lze v dovolacím řízení zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (pozn. Nejvyššího soudu – nebude-li uvedeno jinak, jsou níže uvedené dovolací důvody zmiňovány právě ve znění trestního řádu účinného do 31. 12. 2021).

26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu bylo možné uplatnit tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadal na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu (druhá alternativa). Právě tuto variantu dovolacího důvodu přitom všichni tři spoluobvinění zjevně uplatňují ve svých dovoláních.

27. Jde-li o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tento byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to

přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.

28. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

29. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.

30. Nejvyšší soud dále i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

31. Závěrem považuje Nejvyšší soud za nezbytné dodat, že v době jeho rozhodování je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v nezměněné dikci) je vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.

32. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například NOVOTNÝ, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; viz též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f odst. 2 tr. řádu). Obviněným lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.

IV. Důvodnost dovolání

33. Nejvyšší soud – poté co se seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudku soudu prvního stupně a jim předcházejícího řízení – konstatuje, že dovolání žádného z obviněných neodpovídá jimi uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. To proto, neboť vznášené námitky jsou ryze skutkového, popř. procesního charakteru, čímž míjí veškeré zákonné dovolací důvody. Soudy nižších stupňů se s nimi již dříve náležitě a přesvědčivě zabývaly (byť obvinění tvrdí opak) a dovolací námitky navíc nepřesahují rámec běžné polemiky se závěry soudů nižších stupňů. Protože současně Nejvyšší soud nezjistil, že by skutková zjištění soudů nižších stupňů byla v extrémním nesouladu s jimi provedenými důkazy, jak namítali všichni obvinění, neshledal v postupu soudů nižších stupňů porušení práva obviněných na soudních ochranu ve smyslu článku 36 a násl. Listiny, a nebyl tedy dán ani jiný důvod pro obviněnými navrhovanou kasaci napadených soudních rozhodnutí. Proto Nejvyšší soud o dovoláních rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

34. V souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud k dovoláním jednotlivých obviněných stručně uvádí následující.

IV. A K dovolání obviněného R.

35. První část dovolací argumentace obviněného se týká hodnocení ve věci provedených důkazů, a to výpovědí svědků B., L., H., Č. a utajeného svědka (dále též jen „slovenští svědci“), jejichž obsah podle něj nepostačuje k vyvození závěru o naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ ve smyslu § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný se rovněž neztotožňuje se způsobem, jakým se odvolací soud vypořádal s jeho konkrétními odvolacími námitkami stran obsahu výpovědí daných osob a pouze „univerzálně“ odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. V podstatě tak obviněný žádá, aby Nejvyšší soud přehodnotil (v intencích jeho vlastních hodnotících úvah) důkazy provedené soudem prvního stupně.

36. Jak však Nejvyšší soud vysvětlil výše, přezkum hodnotících úvah soudů nižších stupňů představuje výjimku z obecného pravidla vázanosti dovolacího soudu skutkovým stavem zjištěným soudy nižších stupňů, před nimiž probíhalo dokazování (v tomto případě tedy jen soudu prvního stupně). Podmínkou takového výjimečného postupu dovolacího soudu je, aby obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku výslovně uplatnil námitku extrémního nesouladu, což ale neučinil (viz bod 29. tohoto usnesení).

37. Navzdory tomu Nejvyšší soud k této námitce obviněného uvádí, že otázkou hodnocení výpovědí slovenských svědků se zabývaly jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací, a to včetně reakce na odvolací argumentaci obviněného (tedy v souladu s požadavky § 134 odst. 2 tr. řádu). Tak výpověď svědka B. sice obviněného přímo neusvědčuje ze součinnosti s organizovanou skupinou působící ve více státech, ale poskytuje poznatky o cestách svědka M. do XY, o tom, že tento zde nakupoval pervitin od osoby, kterou označoval jako „P.“, že do XY svědek M. jezdil jednou až dvakrát měsíčně a dovážený pervitin byl vysoce kvalitní. Svědek M. se podle svědka B. živil pouze prodejem drog. S výpovědí svědka B. koresponduje výpověď svědka L., zvaného „XY“, jehož zmiňuje svědek B. Přestože svědek L. opět výslovně nezmiňuje osobu obviněného, popisuje, jak na žádost svědka M. opakovaně cestoval do XY, že se tak prvně stalo v květnu 2017 a do XY pro pervitin na pokyn svědka M. cestoval opakovaně. Ani svědek Č. osobu obviněného nezmiňuje a hovoří pouze o cestě do XY, jejímž účelem byl zjevně nákup pervitinu. Až svědek H. hovoří o tom, že od svědka Č. se dozvěděl, že svědek M. označuje obviněného jako „A.“, přičemž tento A. měl být člověkem, který vyráběl pervitin, jenž od něj svědek M. nakupoval. Nakupovaný pervitin svědek označil za nejlepší a popsal dvě cesty do XY, které absolvoval spolu se svědkem M. Z obviněným zmiňované výpovědi utajeného svědka pak soud prvního stupně zjevně nevycházel, když jeho výslech považoval za nadbytečný (srov. s. 30 rozsudku soudu prvního stupně).

38. Vedle těchto důkazů soud prvního stupně ve vztahu k závěru o napojení obviněného na organizovanou skupinu působící ve více státech vycházel i z dalších poznatků. Předně to je identifikace obviněného svědkem H. jako osoby, kterou znal pod přezdívkou „XY“ (viz s. 21 rozsudku soudu prvního stupně). Dále to jsou data obsažená v mobilním telefonu vydaném svědkem H., který dříve používal svědek M., z nichž plyne, že druhý z uvedených s obviněným komunikoval ohledně nákupu pervitinu, za tímto účelem se spolu i scházeli a v neposlední řadě měl svědek M. obviněného ve svém telefonu uloženého pod přezdívkou „XY“ či „XY“ (viz s. 25 rozsudku soudu prvního stupně). Na uvedené pak navazují další poznatky ohledně opakovaných schůzek obviněného se svědkem M., vyplývající z protokolů o sledování osob (viz tamtéž) a ze záznamů telekomunikačního provozu realizovaného vůči svědku M. (viz s. 26 rozsudku soudu prvního stupně). Právě z nich se podává, že obviněný a svědek spolu komunikovali ohledně nákupu laboratorního skla pro výrobu pervitinu, jeho výroby a nákupu, přičemž pervitin do Slovenské republiky dovážel podle obsahu záznamů telekomunikačního provozu i obviněný. Tato zjištění doplňují poznatky získané na základě povoleného sledování osob a věcí, z něhož (mimo jiné) vyplynulo, že obviněný komunikoval se svědkem M. ohledně nákupu „tabletek“.

39. V reakci na odvolací námitky obviněného pak odvolací soud výpovědi slovenských svědků – tak jako již před ním soud prvního stupně (srov. s. 39 jeho rozsudku) – propojil právě s výše předestřenými dalšími objektivními důkazy, na základě nichž aproboval logický a argumentačně přesvědčivě podepřený závěr soudu prvního stupně, že svědek M. jednak jezdil spolu s dalšími osobami do XY za účelem nákupu pervitinu, tento dojednával s obviněným, přičemž sám obviněný za tímto účelem cestoval také do Slovenské republiky, od svědka M. získával léčiva potřebná pro výrobu pervitinu a také laboratorní sklo potřebné k jeho výrobě. Závěr soudů nižších stupňů, že obviněný se dopustil zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, se zřetelně opírá o celý souhrn ve věci provedených důkazů. Je proto třeba odmítnout dovolací argumentaci obviněného, podle níž jej měly usvědčovat jen výpovědi slovenských svědků.

40. Na základě výše uvedeného musí Nejvyšší soud odmítnout obecně formulované námitky obviněného, že soud prvního stupně nahrazoval nedokonalost důkazů vlastní fantazií, popř. se podrobněji nezabýval rozpory mezi provedenými důkazy a tvrzeními obžaloby. Nic takového totiž Nejvyšší soud v postupu soudu prvního stupně nezjistil.

41. I další část dovolací argumentace obviněného se týká otázky hodnocení důkazů, a to výpovědi svědka P. Z. Tvrdí, že daný svědek měl vypovídat odlišně v jiné trestní věci (v níž měl sám postavení obviněného) ve srovnání s trestní věcí obviněného, což ale soudy obou stupňů nijak nezohlednily. K tomu Nejvyšší soud jen dodává, že svědek Z. sice byl v hlavním líčení vyslechnut, avšak nad rámec své předchozí výpovědi učiněné v přípravném řízení vypovídal jen velmi stručně (srov. s. 16 rozsudku soudu prvního stupně). Další důkazní návrhy stran jeho osoby pak již v hlavní líčení učiněny nebyly (srov. s. 30 rozsudku soudu prvního stupně). Měla-li výpověď svědka Z. učiněná v jiném trestním řízení týkajícím se jiného skutku a jiných obviněných vnést nová zjištění do nyní projednávané trestní věci, není Nejvyššímu soudu zřejmé, v čem konkrétně měly dané rozpory mezi výpověďmi svědka Z. spočívat a jak by mohly přispět k objasnění předmětu nyní projednávané trestní věci. Proto ani tuto námitku obviněného nemohl akceptovat.

42. Poslední část dovolacích námitek obviněného se týká „procesní taktiky“ orgánů činných v trestním řízení spočívající ve výslechu slovenských svědků „v dosahu“ slovenských orgánů činných v trestním řízení, s tím, že pokud by daní svědci byli vyslechnuti v České republice, vypovídali by – zřejmě – odlišně, bez ovlivnění tím, že jejich výpověď může mít vliv na průběh jejich vlastního trestního stíhání ve Slovenské republice.

43. Ani tato námitka obviněného přitom nezaznívá v této trestní věci poprvé. Obviněný ji totiž vtělil již do své odvolací argumentace, přičemž odvolací soud věnoval nemalý prostor ozřejmění průběhu přípravy a samotného výslechu slovenských svědků, který se odehrál na podkladě evropského vyšetřovacího příkazu, přičemž o termínu konání výslechu daných svědků byl obhájce obviněného vyrozuměn s dostatečným časovým předstihem (viz bod 15. usnesení odvolacího soudu). Úvahy o tom, zdali a popřípadě jak konkrétně by slovenští svědci vypovídali v případě jejich výslechu na území České republiky, Nejvyšší soud považuje za ryze hypotetické, a proto se k nim blíže nevyjadřuje.

44. Nejvyšší soud uzavírá, že vzhledem k výše uvedenému nemohl dovolání obviněného R. shledat důvodným.

IV. B K dovolání obviněného P.

45. Ani dovolací námitky obviněného P. nekorespondují s jím uplatněným dovolacím důvodem. Jejich podstatou je opět prostý nesouhlas se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně co do množství pervitinu, jehož výrobu či pokus o ni mu lze klást k tíži, popř. propojení jeho osoby a obviněného Ch. s dalšími spoluobviněnými. Oproti obviněnému R. však ve svém dovolání výslovně uplatňuje námitku extrémního nesouladu, a proto se Nejvyšší soud otázkou jeho případné existence v trestní věci obviněného náležitě zabýval, aby zjistil, zda potenciálně nebylo zasaženo právo obviněného na soudní ochranu ve smyslu článku 36 Listiny, resp. právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 Úmluvy.

46. Pokud jde o otázku množství pervitinu, na jehož výrobě a pokusu o ni se obviněný podílel, platí, že soud prvního stupně vycházel jednak z výpovědi samotného obviněného (viz s. 12 rozsudku soudu prvního stupně; k hodnocení věrohodnosti a pravdivosti této výpovědi srov. 33 rozsudku soudu prvního stupně a bod 18. usnesení odvolacího soudu) a dále z výpovědi obviněného H. [srov. s. 12 rozsudku soudu prvního stupně] a obviněného Ch. (srov. s. 14 rozsudku soudu prvního stupně). Právě v rámci své výpovědi totiž obviněný uvedl, že spoluobviněný R. se jej zeptal „asi v květnu 2018“, zda by mu nemohl nějakým způsobem sehnat „tabletky“, načež mu prodal ve dvou případech vždy po 10 kg léčiva značky Cirrus. Následně sám doznal, že společně s obviněným Ch. „vařil drogy dvakrát, v obou případech se jednalo o vary z 10 kg tablet a vyrobili při každém z těchto varů kolem 2,1 kg pervitinu“. Je tedy zřejmé, že z 20 kg tablet, které poskytl obviněný spoluobviněnému R. tento společně s obviněným H. vyrobili 2,1 kg pervitinu a o výrobu dalších 2 187 g se pokusili, avšak v důsledku zásahu Policie České republiky k dokončení výrobního procesu již nedošlo (srov. hodnotící úvahy soudu prvního stupně na s. 41 jeho rozsudku).

47. Podstatou dovolací argumentace obviněného je pak jeho nesouhlas s tím, že jeho jednání (společně s obviněným Ch.) bylo posouzeno jako spáchané v rámci organizované skupiny, neboť od spolupráce s obviněnými R. a P. na výrobě pervitinu se distancoval již ve své prvotní výpovědi, z níž soud prvního stupně vyšel.

48. Právě z obviněným uvedeného výčtu dalších pramenů důkazů (především závěrů sledování osob a věcí a obsahů záznamů telekomunikačního provozu, nepřímo pak i zjištěných smíšených profilů DNA obviněných H. a Ch. či R. a Ch.) se ale podává zjištění, že všichni čtyři obvinění vědomě participovali na trestné činnosti všech ostatních. Úvodem lze odkázat na telefonickou komunikaci mezi obviněnými R. a P., prostorový odposlech hovoru mezi obviněnými R. a Ch., popřípadě na existující kontakt mezi obviněnými R. a Ch. a Ch. a H., zmiňované soudem prvního stupně na s. 22 až 24. jeho rozsudku (komunikace mezi obviněnými R. a H. na straně jedné a P. a Ch. na straně druhé není zmiňována, neboť vazbu mezi těmito osobami obviněný nijak nerozporuje). Dále je třeba zmínit výsledky sledování osob a věcí ze dne 13. 8. 2018, kdy je zachycena doprava obviněných P. a Ch. obviněným R. do prostoru varny, kam krátce poté téhož dne odvezl i obviněného H. Posléze odtud obviněný R. odvezl obviněného Ch. a následně i obviněného P., a to i s vyrobeným pervitinem. V neposlední řadě lze – opět s odkazem na výpověď obviněného – zmínit, že obviněný R. obstarával pro výrobu pervitinu fosfor, obviněný Ch. zase jód a sám obviněný zajistil vrtačky, ventilátory a potrubí pro vybavení varny, jakož i „tablety“, tj. léčiva nezbytná k výrobě pervitinu. Náklady spojené s pronájmem prostor určených k výrobě pervitinu pak hradili obvinění R. a P. společně.

49. Jestliže na podkladě výše předestřených důkazů soud prvního stupně (jehož hodnotící úvahy přijal i odvolací soud) uzavřel, že jednotlivé dvojice R.–H. a P.–Ch. nebyly striktně odděleny, má Nejvyšší soud takový závěr za dostatečným způsobem odůvodněný. Lze jen dodat, že hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně, potažmo za splnění zákonných podmínek soudu odvolacího, nikoliv Nejvyššího soudu, jemuž – v souladu se výše uvedenou judikaturou Ústavního soudu – přísluší „toliko“ posoudit, zda se skutková zjištění soudů nižších stupňů neocitají v extrémním nesouladu s ve věci provedenými důkazy. Jestliže však soud prvního stupně své hodnotící úvahy opřel o výše vzpomenuté důkazy, z nichž lze dovodit vzájemné propojení mezi všemi čtyřmi obviněnými, založené na dělbě rolí, koordinaci činností a určité míře plánovitosti usnadňujícími spáchání trestného činu, pak prostor pro obviněným požadovaný zásah do hodnocení důkazů dovolacím soudem nebyl dán.

50. Pouze obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že skutečnost, že výpověď obviněného P. nepostačovala sama o sobě k usvědčení obviněného O., nic nevypovídá o tom, jaká důkazní situace panovala ve vztahu k osobě jmenovaného dovolatele (viz její shrnutí v kontextu jednotlivých důkazů učiněné výše).

51. Jestliže ve světle shora prezentovaných zjištění obstojí závěr soudů nižších stupňů ohledně množství pervitinu, které měl obviněný P. vyrobit, či se o něj pokusit, obstojí i právní kvalifikace jeho jednání jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

IV. C K dovolání obviněného Ch.

52. Taktéž dovolání obviněného Ch. je vystavěno na rozporování skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou podle něj v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Jak ale Nejvyšší soud zjistil, ani v jeho případě se soudy nižších stupňů nedopustily namítaných pochybení, která by byla s to zasáhnout do práva obviněného na soudní ochranu, resp. do jeho práva na spravedlivý proces.

53. Obviněný předně tvrdí, že odsuzující výrok rozsudku soudu prvního stupně je širší, než vyplynulo z provedeného dokazování, a je tak v rozporu s obsahem odůvodnění, jelikož se z něj nepodávají taková skutková zjištění, na základě nichž by bylo možné dovodit, že se měl s dalšími spoluobviněnými spojit již před květnem 2018 a vytvořit s nimi organizovanou skupinu.

54. S uvedenou námitkou obviněného se již dříve přesvědčivě vypořádal odvolací soud v bodu 20. svého usnesení, kde uvedl, že obviněným rozporovaná část výroku rozsudku soudu prvního stupně představuje pomyslnou úvodní obecnou část popisu skutku, ve které je vymezeno celé období páchané trestné činnosti. Svou podstatou jde o uvozující obecnou pasáž, která je poté v případě popisu činností jednotlivých obžalovaných již konkretizována, přičemž v případě obviněného je následně jeho činnost ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně vymezena obdobím od května do srpna 2018. Ačkoliv obviněný ve svém dovolání namítá, že tento závěr odvolacího soudu je nesprávný, má Nejvyšší soud za to, že argument odvolacího soudu, podle něhož popis skutku v případě trestné činnosti „páchané organizovanou skupinou zpravidla obsahuje uvozující obecnou část s následnou konkretizací jednání, kterého se měli pachatelé dopouštět v rámci činnosti organizované skupiny,“ je přesvědčivý a nelze mít pochyb o tom, že obviněnému je výrokem rozsudku soudu prvního stupně kladeno za vinu, že se do celé trestné činnosti zapojil až od května 2018, jak se podává i z obsahu jeho odůvodnění. K uvedenému Nejvyšší soud nemá co dalšího dodat.

55. Druhá dovolací námitka obviněného se týká existence jeho zavinění ve vztahu ke znaku „jako člen organizované skupiny“ podle § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kdy má za to, že z provedeného dokazování neplyne, že by byl dne 13. 8. 2018, anebo kdykoliv před tímto datem, zasvěcen do toho, že obviněný P. má konkrétní propojení na činnost spoluobviněných R. a H., případně že jsou tito dohodnuti na společné výrobě drog.

56. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že danou námitkou se již dříve k odvolání obviněného zabýval odvolací soud v bodu 21. svého usnesení. Zde připomenul de facto veškeré důkazy vzpomenuté dovolacím soudem v bodech 46. a 48. tohoto usnesení, z nichž se podává, že obviněný byl již dříve v kontaktu s dalšími spoluobviněnými, sdílel s těmito prostory varny sloužící k výrobě pervitinu, tento vyráběl za pomoci látek obstaraných nejen obviněným P., ale i obviněným R., používal při jeho výrobě pomůcky, které užívali i další spoluobvinění, přičemž se tak dělo ve stejných prostorách.

57. Podle Nejvyššího soudu je především stěžejní skutečnost, že i kdyby obviněný nechtěl přímo participovat na činnosti organizované skupiny, přesto zcela zjevně napojení se na tuto skupinu využíval, tedy byl přinejmenším smířen s tím, že se stal součástí vzájemného propojení mezi všemi čtyřmi obviněnými, založeného na dělbě rolí, koordinaci činností a určité míře plánovitosti usnadňujících spáchání trestného činu. Závěr soudu prvního stupně o tom, že i v jeho případě bylo dáno zavinění ve formě úmyslu, tak má podle Nejvyššího soudu oporu v provedených důkazech, resp. jej rozhodně nelze označit za natolik excesivní, aby mohl založit případ obviněným tvrzeného extrémního nesouladu a tedy i vést k zásahu do jeho ústavně zaručených procesních práv.

58. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud nemohl vyhovět návrhu obviněného Ch. na zrušení napadených rozhodnutí.

59. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že námitky obviněných nemohou obstát ani z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Jak totiž vysvětlil již výše, v dané trestní věci neshledal extrémní nesoulad, případně (podle současné právní úpravy) zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

60. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolací námitky obviněných P. R., K. P. a K. Ch. nekorespondovaly s žádným s jimi uplatněných, ale ani zbývajících zákonných dovolacích důvodů (a to jak ve znění § 265b tr. řádu účinném do 31. 12. 2021, tak i od 1. 1. 2022). Protože neshledal důvodnými ani námitku extrémního nesouladu, nemohl Nejvyšší soud rozhodnout jinak, než dovolání všech obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. 4. 2022

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Petr Škvain, Ph.D.