USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání obviněného D. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 1. 2025, č. j. 13 To 338/2024-821, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 128/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. T. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. 9. 2024, č. j. 2 T 128/2024-696, byl obviněný D. T. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku [pod bodem 1) výroku o vině rozsudku], a dále zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku [pod bodem 2) výroku o vině rozsudku]. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
1) v přesněji nezjištěné době od jara 2023 do léta 2023 v domě čp. XY na ulici XY v XY, okres XY, nejméně ve třech případech předal P. N., přesně nezjištěné množství vyblistrovaných (vyloupaných z originálního balení) tablet, vždy o hmotnosti celkem nejméně 220 gramů, tedy celkem nejméně 660 gramů, obchodního názvu Rhinostop, s obsahem 61,2 mg pseudoefedrinu hydrochloridu v jedné tabletě, nebo Rinasek (M1), s obsahem 60 mg pseudoefedrinu hydrochloridu v jedné tabletě, tedy při průměrné hmotnosti jedné tablety 0,5261 gramu celkem nejméně 1255 tablet Rhinostop nebo při průměrné hmotnosti jedné tablety 0,225 gramu celkem nejméně 2933 tablet Rinasek (M1), za které mu P. N. později platil vždy 15 000 Kč za každých předaných 220 gramů tablet,
kdy pseudoefedrin hydrochlorid je uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 111/2005 jako prekursor pro výrobu látky metamfetamin, zvané pervitin, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako psychotropní látka zařazená do Sezamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž z uvedeného množství tablet Rhinostop lze vyrobit tzv. českou cestou přibližně od 45,3 g do 60,3 g metamfetaminu hydrochloridu a z tablet Rinasek (M1) přibližně od 103,7 g do 138 g metamfetaminu hydrochloridu, 2) v přesněji nezjištěné době od 4. 9. 2023 do 5. 9. 2023 neoprávněně v motorovém vozidle tovární značky BMW X6, rz: XY, dovezl ze zahraničí a poté neoprávněně přechovával v domě čp. XY na ulici XY v XY, okres XY, v igelitových sáčcích vyblistrované (vyloupané z originálního balení) tablety s obsahem pseudoefedrinu hydrochloridu, konkrétně 22 378 kusů tablet obchodního názvu Rhinostop o celkové hmotnosti 11 770,9 g a 73 101 kusů tablet obchodního názvu Rinasek (M1) o celkové hmotnosti 16 301,5 g, kdy pseudoefedrin hydrochlorid je uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 111/2005 jako prekursor pro výrobu látky metamfetamin, zvané pervitin, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., jako psychotropní látka zařazená do Sezamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž z uvedeného množství tablet Rhinostop lze vyrobit tzv. českou cestou přibližně 807 g metamfetaminu hydrochloridu a z tablet Rinasek (M1) přibližně 2 584,6 g metamfetaminu hydrochloridu.
2. Za tyto trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí konkretizovaných ve výroku o tomto trestu jeho rozsudku.
3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 1. 2025, č. j. 13 To 338/2024-821, tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu v této části nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V dalších výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Mjartana, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a), písm. g), písm. h) a písm. i) tr. řádu. Namítá přitom, že rozsudek odvolacího soudu (a též rozsudek soudu prvního stupně) byl vydán na základě skutkových zjištění, která jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů (přičemž hodnocení skutku je v rozporu se zásadou objektivního hodnocení důkazů, když provedené důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch), dále stojí na závěrech založených na procesně nepoužitelných důkazech, je vadný i z toho důvodu, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy včetně opomenutých důkazů, a také, že spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytýká rovněž nezákonné vyloučení věci a oddělení části soudního spisu, když opravné usnesení o vyloučení věci označuje jako nepřípustné a nicotné, a v důsledku toho pak též namítá, že ve věci rozhodl nepříslušný soud. Konečně má za to, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, neboť trest propadnutí věci nemá podle jeho názoru oporu ve skutkovém stavu. Nadto je obviněný přesvědčen, že soudy obou stupňů nezákonně zasáhly do jeho ústavně zaručených práv a svobod, a to práva na spravedlivý proces, presumpce neviny a práva na účinnou obhajobu, a porušily zásadu volného hodnocení důkazů a zásadu bezprostřednosti a ústnosti. Zdůrazňuje, že některým z výše uvedených vad se věnoval podrobně již v rámci předchozího řízení s tím, že na těchto nadále trvá, a tedy při přezkumu lze vycházet i z jeho předchozích vyjádření.
5. V dalším textu obviněný uplatněné dovolací důvody konkretizuje. Zaměřuje se předně na časové vymezení a druh tablet u skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, má totiž za to, že tato skutková zjištění jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména výpovědí svědka M. C., který uvedl, že tablety kupoval od P. N. v roce 2020 nebo 2021, nikoliv roce 2023, a neznal druh tablet, resp. označení M1 vyloučil; současně soudům vytýká, že část výpovědi jmenovaného svědka hodnotily jako věrohodnou (ohledně druhu tablet) a jiné části neuvěřily (časové vymezení nákupu tablet).
Další rozpor spatřuje v případě téhož skutku stran skutkových zjištění ohledně množství tablet a počtu jejich předání, neboť tvrdí, že tato jsou v rozporu s výpovědí svědka P. N., který v hlavním líčení uvedl k dotazům odlišné skutečnosti než ve čtené výpovědi ze dne 18. 3. 2024; v hlavním líčení uvedl, že 100 beden je 100 prášků, stejně jako ve výpovědi dne 14. 3. 2024, avšak ve výpovědi z 18. 3. 2024 uvedl, že 100 beden je 220 g, dále v hlavním líčení uvedl, že „dvakrát, třikrát jsem si to vzal“, nikoliv třikrát.
Pokud jde o skutek pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, vytýká, že obsahuje konkrétní skutečnosti týkající se převozu tablet, jejich umístění a další skutečnosti, které nebyly prokázány.
6. Dovolatel rovněž namítá, že skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Těmito je zejména výpověď svědka P. N. v hlavním líčení, neboť podle jeho názoru nebyly splněny zákonné podmínky pro čtení výpovědi tohoto svědka z přípravného řízení ze dne 18. 3. 2024 analogicky podle § 211 odst. 3 tr. řádu, když citované ustanovení lze užít pouze v případě odmítnutí vypovídat nebo odchýlení se od dřívější výpovědi; namítá, že v daném případě se jednalo o analogii v jeho neprospěch, ze strany soudu bylo tomuto svědkovi, jakožto hlavnímu svědkovi obžaloby, jako jedinému poskytnuto dobrodiní, aby nemusel před soudem svědčit, zároveň mu soud tímto postupem významně napomohl určit obsah pro soud zájmové výpovědi a dopředu věděl, co chce soud slyšet.
Současně zdůrazňuje, že dotazy tomuto svědkovi byly kladeny až po čtení jeho výpovědi. Obviněný je přesvědčen, že nebyl splněn žádný z předpokladů pro takový zásah do jeho práv: když ke čtení protokolu nebyl dán zákonný důvod ani „potřebnost“, jednalo se o hlavního svědka obžaloby, přičemž skutkový stav s jeho výpovědí a bez jeho výpovědi je diametrálně odlišný, přečtení protokolu před kladením otázek mu neposkytlo žádné procesní záruky a v řízení existují svědecká tvrzení, která nepodporují tvrzení tohoto svědka, tudíž byl zájem na vyjasnění těchto otázek bez ovlivnění svědka.
Konečně dodává, že stran hodnocení věrohodnosti daného svědka za situace, kdy soud svědka v zásadě sám nevyslechl, vytvořil vlastním postupem umělou věrohodnost svědka. V této souvislosti též vytýká, že v rozsudku odvolacího soudu nelze (s krátkou výjimkou v bodu 29, kde se však nevyjadřuje k osobě svědka, ale k provázanosti skutků) hodnocení jeho věrohodnosti dohledat, a připomíná, že vznesl konkrétní důvody, pro které pochybuje o jeho věrohodnosti (trestní minulost svědka, tento je uživatelem drog, neprovedení jeho řádného výslechu v hlavním líčení, jeho vzájemná propojenost s ním, finanční požadavky, nesoulad s tvrzeními jiných svědků).
7. Dále obviněný poukazuje na to, že v průběhu celého řízení opakovaně navrhoval doplnění dokazování, avšak jeho návrhy byly ze strany orgánů činných v trestním řízení přehlíženy, zatímco důkazy k návrhu obžaloby provedeny byly. Předmětnými nedůvodně neprovedenými důkazy jsou podle jeho názoru výslechy svědků Ž. L. [jenž má přímý vztah ke skutku 2)], D. R. (k otázce věrohodnosti tvrzení P. N.), M. V. (navrhl jeho opakovaný výslech k otázce věrohodnosti tvrzení P. N. a existenci tablet do ostřikovačů), P. S. (k otázce věrohodnosti tvrzení P. N. – jednání ve věznici) a M. M. [jenž měl vidět rozmontované auto, kterým mělo dojít k převozu tablet, tedy má přímý vztah ke skutku 2)]. Uvádí, že jmenovaní svědci se mohou vyjádřit nejen k věrohodnosti svědka P. N. a jeho tvrzením, ale také k podstatným skutečnostem týkajícím se skutku. Dále zdůrazňuje, že navrhl i listinné důkazy, které nebyly vypořádány, resp. jedná se o „opominuté důkazy“, jimiž podle jeho přesvědčení jsou nabídka Allegro tablet do ostřikovačů, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie ze dne 10. 5. 2024, které lze hodnotit v jeho prospěch, znalecký posudek k obsahu tablet, odborné provedení přepočtu zadržených tablet za využití kalibrovaných měřidel, provedení vyšetřovacího pokusu, „zda je možné, aby zadržené tablety byly převezeny v motorovém vozidle BMW X6, aniž by byly umístěny v kufru či přepravném prostoru pro pasažéry, a to zejména v prostoru v předním či zadním nárazníku, záznamy o průjezdu přes hranice (tyto sice byly provedeny v rámci hlavního líčení dne 23. 8. 2024, nicméně dále nebyly vyhodnoceny), protokol o výslechu svědka P. N. ze dne 14. 3. „2024“ (pozn. nesprávně uvádí 2025), kopie dopisů P. N. ze dne 17. 10. 2023 a ze dne 20. 11. 2023 (jež nebyly hodnoceny), trestní příkaz Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2022, kterým byl tento shledán vinným, a dva výpisy z živnostenského rejstříku. Vytýká současně odvolacímu soudu, že se v bodu 33 svého rozsudku vypořádává s návrhy na doplnění dokazování „pouze povšechně“ a odkazuje na zjevně nedostatečný bod 22 rozsudku soudu prvního stupně.
8. Další námitky dovolatel vznáší ohledně právního posouzení zavinění, přičemž namítá, že soudy se k otázce subjektivního zavinění podrobně nevyjadřovaly a tato ani neplyne z dokazování. Vytýká rovněž to, že soudy „výslovně nespecifikovaly, jakým způsobem hodnotily skutek č. 1 z pohledu pokračování. Soudy pravděpodobně jednotlivé útoky dle skutku č. 1 sčítaly a přistupovaly ke skutku, jako by byl spáchán v pokračování (soudy není výslovně uvedeno). Není jisté, zda bylo postupováno ve prospěch či neprospěch dovolatele. Nicméně, pokud soudy považovaly jednání za pokračování dle ustanovení § 116 trestního zákoníku, není zřejmé, z čeho dovodily vzájemnou časovou souvislost … když je zjevné, že mezi skutky mohla uplynout řada měsíců (6 měsíců)“.
9. Obviněný též namítá, že ve věci rozhodl nepříslušný soud, neboť opravné usnesení o vyloučení věci je nepřípustné a nicotné. Vyslovuje názor, že usnesení o vyloučení věci ze dne 25. 1. 2024 a především opravné usnesení ze dne 26. 1. 2024, jímž bylo rozhodnuto, že usnesení o vyloučení věci se týká jiné osoby, je nezákonné, neboť změnu v osobě nelze považovat za opravu písařské chyby či jiné zřejmé nesprávnosti. Nesouhlasí s usnesením o vyloučení věci ani materiálně, neboť proti P. N. bylo dále vedeno trestní řízení a věci spolu evidentně souvisely, přičemž oddělením spisů bylo umožněno, aby P. N. účelově nabyl pozici svědka namísto pozice spoluobviněného a došlo k částečnému skrytí části obsahu společného spisu. Vytýká, že vyloučením věci tak došlo jednak k „filtraci důkazů“ a dále ke změně místní příslušnosti, když namísto Okresního soudu v Blansku pokračovalo trestní řízení u Okresního soudu ve Svitavách, čímž bylo zasaženo do práva na zákonného soudce (má za to, že ve věci mohlo dojít k tzv. forum shopping, když pro přípravné řízení byl zvolen Okresní soud v Blansku a následně byla věc předána jinému soudu).
10. Zbývající část dovolací argumentace obviněného se vztahuje k jemu uloženému trestu propadnutí věci. Má za to, že jde o trest, který zákon nepřipouští, neboť nemá oporu ve skutkovém stavu. V podrobnostech namítá, že trest propadnutí věci mu nemohl být uložen, neboť u mobilního telefonu a měn (3 400 srbských dinárů, 30 Bosna-konvertibilních marek, 125 000 Kč, 40 700 EUR) nelze dovodit (ale ani prokázat) naplnění podmínek podle § 70 tr. zákoníku (cituje přitom znění odstavců 1 a 2 § 70 tr. zákoníku, tj. že musí jít o věc, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti, nástrojem trestné činnosti nebo zprostředkovaným výnosem z trestné činnosti); nadto se domnívá, že propadnutí těchto věcí nemá ani oporu v obžalobou označeném skutku. Pokud jde o tablety, poukazuje na to, že není jejich vlastníkem, když jeho vlastnické právo či držba nebyly prokázány či prokazovány.
11. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a též rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně.
12. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Lumír Crha, Ph.D., státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně konstatuje, že obviněný v dovolání opakuje obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul ve svém odvolání; tento tak opět namítá nevěrohodnost svědků, nevyhovění svým důkazním návrhům, porušení zásady in dubio pro reo, přesné nezjištění množství zakázaných látek v přechovávaných prekursorech, nezákonné vyloučení své trestní věci a v návaznosti na to meritorní rozhodnutí učiněné nepříslušným soudem, a nakonec i „neprokázání podmínek“ pro uložení trestu propadnutí věci. Státní zástupce poukazuje na to, že s předmětnými námitkami se proto již vypořádaly oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Jestliže pak obviněný v části II. dovolání odkazuje na svá předchozí vyjádření, zdůrazňuje státní zástupce s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, že dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení.
13. Ve vztahu k dalším námitkám obviněného v rámci obsáhlé části III. dovolání státní zástupce uvádí, že porozumění jim je ztížené vzhledem k tomu, že tyto zjevně navazují na shora zmíněná dovolatelova předchozí podání, přičemž současně platí, že o jejich podřazení konkrétním dovolacím důvodům se obviněný pokouší jen sporadicky a v tomto směru spoléhá na aktivitu dovolacího soudu, jenž však nemůže domýšlet argumenty, které dovolatel dostatečně konkrétně neuvedl. Vzhledem k tomu státní zástupce upozorňuje na nutnost vyložit argumentaci obviněného podle obsahu a nikoli podle formy dovolání a člení námitky obviněného do následujících tří skupin.
14. Státní zástupce se předně zaměřuje na námitku obviněného stran nepříslušnosti Okresního soudu ve Svitavách ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu. Poukazuje na to, že obviněný předmětnou námitku omezil výlučně na otázku příslušnosti místní, nikoli věcné. Připomíná, že k naplnění citovaného dovolacího důvodu by ovšem musel rozhodnout soud nepříslušný věcně, nikoli jen místně, a dovolání v této části tudíž danému dovolacímu důvodu neodpovídá. Pro úplnost pak uvádí, že obviněnému by sice bylo možné dát za pravdu, že pokud policejní orgán chtěl vyloučit jinou osobu, opravné usnesení nebylo vhodným nástrojem, přičemž procesně přirozeným postupem by bylo opětovné spojení obou věcí a následné vyloučení věci původně zamýšlené, když pouhá záměna osob je stěží nějakou vadou, pokud není zřejmé ani to, proč bylo původní vyloučení „nesprávné“. Zdůrazňuje nicméně, že výsledkem by bylo totéž – opětovné oddělení věci dovolatele, o jehož vině za jednání v místě jeho bydliště v soudním okresu Svitavy by podle své místní příslušnosti opět rozhodoval Okresní soud ve Svitavách. Současně dodává, že pokud by chtěl obviněný udržet místní příslušnost Okresního soudu v Blansku, musel by tvrdit, že byl dodavatelem prekursoru pro pozdějšího svědka N., což ovšem obviněný popírá.
15. Dále se státní zástupce zabývá námitkami obviněného, jejichž prostřednictvím tento zpochybňuje správnost skutkových zjištění ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. S poukazem na skutečnosti zakládající vadu nesprávných rozhodných skutkových zjištění (která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) podle citovaného dovolacího důvodu a též požadavek jejich dostatečně konkrétního vymezení státní zástupce konstatuje, že obviněný své námitky takovým způsobem neodůvodnil.
Jestliže obviněný poukazuje na časové vymezení skutku svědkem C. s tím, že tento uvedl, že od svědka N. odebíral předmětné léky v letech 2020 a 2021 a nikoliv v roce 2023, z čehož vycházela obžaloba a nakonec i oba soudy, poukazuje na to, že soud prvního stupně se s tímto nesouladem vypořádal v závěru bodu 26 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodu 28 odůvodnění svého rozsudku. Co se týče námitky nepřezkoumatelnosti soudních rozhodnutí, a to z toho důvodu, že soudy svědkovi C. dílem uvěřily a dílem neuvěřily, připomíná, že podle ustálené judikatury je takové posuzování svědeckých výpovědí zcela legitimní (v tomto směru odkazuje například na bod 36 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
7. 2018, sp. zn. 8 Tdo 789/2018, v němž je poukázáno rovněž na citaci z usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 95/01). Uzavírá proto, že z hlediska věcného byl postup soudů při různém posouzení různých částí výpovědi jmenovaného svědka správný; zdůrazňuje přitom, že z hlediska dovolání je však především rozhodné, že samotné nesprávné hodnocení svědecké výpovědi žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Pokud obviněný rovněž uvádí, že tento svědek ohledně předmětných tablet „označení M1 vyloučil“, pak takové jeho tvrzení poněkud deformuje skutečné vyjádření daného svědka, jenž v hlavním líčení dne 13.
9. 2024 uvedl, že se o tablety M1 jednalo, bez ohledu, jak byly či nebyly označeny, s tím, že tento poznatek měl ze dvou zdrojů, a to jednak od N. a jednak z vlastního pozorování zelené barvy dýmky. Co se týče námitek obviněného k výslechu svědka N. v hlavním líčení, jejichž prostřednictvím brojí proti jeho důkaznímu významu, když čtení jeho výpovědi v hlavním líčení považuje za postup nezákonný a samotného svědka za nevěrohodného, státní zástupce má za to, že postup soudu prvního stupně spočívající v přečtení výpovědi jmenovaného svědka podle § 211 odst. 3 tr.
řádu (jenž označil za zákonný, byť nikoli standardní, i odvolací soud) je obvyklý a nevzbuzuje žádné pochybnosti o své správnosti a zákonnosti. Lze si totiž stěží představit, jak jinak by měl soud reagovat na sdělení svědka, že o věci již nic nevypoví, neboť si na ni již nepamatuje. Bylo by sice možno pokusit se ze svědka postupně dostávat výpověď po částech, avšak s rizikem, že vodítkem k takové výpovědi bude řada návodných otázek soudu; pak je jistě vhodnější přečíst výpověď sice starou, ale mnohem spontánnější (k tomu odkazuje například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
9. 2024, č. j. 8 Tdo 776/2024-18903).
Podle názoru státního zástupce je tedy zřejmé, že pokud svědek v hlavním líčení uvede, že si na věc již nepamatuje, podle § 211 odst. 3 tr. řádu je možno přečíst v hlavním líčení takovou jeho výpověď z předchozího řízení, které měl možnost se zúčastnit alespoň obhájce obviněného, pokud tento měl rovněž možnost klást vyslýchanému otázky, což v případě dovolatele bylo splněno. Jestliže tento tedy setrvale uplatňuje námitku procesní nepoužitelnosti předmětné svědecké výpovědi, s níž se již dostatečně a správně vypořádaly soudy obou stupňů, pak v této části dovolání uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu odpovídá, avšak je zjevně neopodstatněné. Jestliže obviněný napadá věrohodnost svědka N., státní zástupce poukazuje na to, že touto se pečlivě a přesvědčivě zabýval již odvolací soud, jak je patrno z bodů 25, 26 a 29 odůvodnění jeho rozsudku, a současně zdůrazňuje, že z hlediska dovolání se jedná o námitku neodpovídající žádnému dovolacímu důvodu. Ve vztahu k námitkám obviněného stran nedůvodně neprovedených důkazů státní zástupce uvádí, že dovolatel sice brojí proti zamítnutí svých důkazních návrhů, ovšem namísto aby uvedl, v čem konkrétně byly jednotlivé navrhované důkazy podstatné, uvádí jen obecně, že se jedná o otázku „věrohodnosti svědka N.“; obdobně v části dovolání nadepsané „Tvrzení proti tvrzení“ se domáhá výkladu údajně sporných okolností ve svůj prospěch.
K takto formulovaným námitkám státní zástupce konstatuje, že směřují k tvrzení, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Taková námitka však nemůže založit žádný dovolací důvod ani za nového znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022; porušení uvedené zásady by se stalo dovolacím důvodem jen v takovém extrémním případě, pokud by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nabylo závažnosti porušení ústavního práva obviněného na spravedlivý proces. Pokud tedy dovolatel obsahově poukazuje na předmětnou zásadu, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Konečně namítá-li tento vady identifikace skutku, resp. bez jasných souvislostí vytýká neprokázání množství tablet, které přechovával, odkazuje státní zástupce jednak na shora uvedené vyjádření k zásadě in dubio pro reo a dále na bod 30 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž tento soud přiléhavě konstatoval, že skutková podstata přečinu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku se neváže na množství předaných léků ani obsah pseudoefedrinu hydrochloridu v jedné tabletě, tudíž ve vztahu k právní kvalifikaci nemá množství uvedených tablet a jejich označení žádný zásadní význam.
Státní zástupce zdůrazňuje, že uvedené je podstatné i z hlediska podmínek dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť citovaný dovolací důvod může být naplněn pouze pokud se jedná o rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu; bez takového vztahu skutkových okolností ke znakům trestného činu dané námitky tomuto ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají.
Státní zástupce dodává, že rovněž námitky obviněného stran zavinění jsou dalšími skutkovými námitkami bez vazby na konkrétní variantu posledně uvedeného dovolacího důvodu.
16. Co se týče obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu a jím tvrzeného nesprávného právního posouzení skutku, státní zástupce konstatuje, že v tomto směru dovolání neobsahuje žádnou hmotněprávní argumentaci. Ve vztahu ke zbývajícím námitkám obviněného, jež se vztahují k jemu uloženému trestu propadnutí věci a jsou podřazeny pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, státní zástupce předně poukazuje na to, že k původu propadlých věcí dovolatel nic bližšího neuvádí; zejména se nijak nevyjadřuje k vcelku logickým úvahám odvolacího soudu, který v bodu 36 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněný používal mobilní telefon ke kontaktu s dalšími osobami zúčastněnými na trestné činnosti a k placení za tablety musel používat hotovost.
Pokud obviněný namítá, že „propadnutí věci nemá ani oporu v obžalobou označeném skutku“, odkazuje na právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v bodu 31 odůvodnění usnesení ze dne 27. 8. 2024, č. j. 6 Tdo 685/2024-684, slovy „povinnost označit ve skutkové větě nástroj trestné činnosti nevyplývá ze zákona ani z rozhodovací praxe“. Jestliže pak dovolatel ohledně všech propadlých věcí namítá absenci „prokázání“ existence skutkových podmínek pro uložení takového trestu, státní zástupce uvádí, že tím namítá nesprávná skutková zjištění, tedy konkrétně skutkový závěr soudů, že všechny propadnuté věci souvisely s jeho trestnou činností a že byl vlastníkem
propadlých tablet, a nikoliv nesprávné právní posouzení, a v této části tudíž jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá; skutková zjištění lze totiž namítat pouze tehdy, pokud se týkají výroku o vině, nikoliv jen uloženého trestu.
17. Závěrem státní zástupce shrnuje, že dovolací námitky obviněného odpovídají uplatněným dovolacím důvodům jen pokud tento namítá procesní nepoužitelnost výpovědi svědka N., ovšem v této části je dovolání zjevně neopodstatněné. V ostatních částech dovolání obviněného žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání odmítl. Současně z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
18. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice. Obviněný ve své replice ze dne 6. 7. 2025 vyslovuje názor, že státní zástupce spatřuje nedostatky v podstatě pouze ve vymezení důvodnosti zákonných dovolacích důvodů, aniž by se fakticky relevantně vyjádřil k dané věci. Nesouhlasí s návrhem státního zástupce na odmítnutí dovolání, neboť má za to, že důvody pro takové rozhodnutí nejsou dány, přičemž je přesvědčen, že by tím došlo k porušení Listinou základních práv a svobod zaručených práv, zejména k porušení jeho práva na soudní ochranu. Dále uvádí, že svědek P. N., kterého státní zástupce ve vyjádření zmiňuje a fakticky vyzdvihuje, je nevěrohodná osoba a jeho výpověď je účelová. Jmenovaný svědek má totiž podle něj uzavřenou dohodu o vině a trestu, a proto je obviněný přesvědčen, že aby tuto dohodu naplnil, byla jeho povinnost změnit svou původní výpověď ze dne 6. 9. 2023, kdy uvedl, že od obviněného léčiva neodebíral; následně po dohodě s orgány činnými v trestním řízení dne 14. 3. 2024 vypověděl jiné skutečnosti, což mělo zásadní vliv na trestní řízení proti obviněnému. Je tedy nadále přesvědčen o důvodnosti svého dovolání. Obviněný dále po uplynutí lhůty k podání dovolání doplnil dovolání svými vlastními vyjádřeními (podání ze dne 17. 6. 2025 doručené Nejvyššímu soudu dne 23. 6. 2025, podání ze dne 21. 7. 2025 doručené Nejvyššímu soudu dne 28. 7. 2025) a čestným prohlášením M. P. ze dne 5. 8. 2025 doručeným Nejvyššímu soudu dne 12. 8. 2025. Ve vyjádřeních obviněný setrvává na své popěrné obhajobě ve vztahu k oběma trestným činům, jimiž byl uznán vinným, zpochybňuje hodnocení provedených důkazů a správnost soudy učiněných skutkových zjištění na jeho podkladě a předkládá vlastní skutkovou verzi, již má, pokud jde o skutek pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, potvrzovat předmětné čestné prohlášení.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
20. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).
21. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání výslovně uplatňuje jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu v jeho první alternativě, když namítá, že ve věci rozhodl nepříslušný soud. Dále dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve všech jeho variantách, neboť tvrdí, že existuje rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy a že závěry soudů jsou založeny na procesně nepoužitelných důkazech a rovněž vytýká, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy včetně opomenutých důkazů. V dovolání deklaruje rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu s tím, že namítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Konečně má za to, že mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští, a tudíž je dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu.
22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud (první alternativa), nebo soud, který nebyl náležitě obsazen (druhá alternativa), ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů (viz § 16 a § 17 tr. řádu). Prakticky se zde jedná o případ, v němž ve věci rozhodl v prvním stupni okresní soud nebo jemu na roveň postavený soud (§ 12 odst. 4 tr. řádu), přestože předmětem trestního stíhání byl trestný čin, o kterém měl podle § 17 odst. 1 tr. řádu v prvním stupni konat řízení a rozhodnout krajský soud. Podobně by tomu bylo v případě, kdyby okresní soud rozhodl o dílčích útocích pokračujícího trestného činu a o uložení společného trestu za takový trestný čin podle § 45 tr. zákoníku, přestože se tímto postupem rozhodovalo o trestném činu uvedeném v § 17 odst. 1 tr. řádu, k jehož projednání v prvním stupni je věcně příslušný krajský soud (viz § 17 odst. 3 tr. řádu). Kdyby naopak rozhodl místo věcně příslušného okresního soudu krajský soud, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu by nebyl dán, protože by se zde uplatnila výjimka podle dovětku citovaného ustanovení, že rozhodl soud vyššího stupně. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení rovněž není skutečnost, že v řízení došlo k porušení zásad o místní příslušnosti soudu (§ 18 tr. řádu). Co se týče druhé alternativy citovaného dovolacího důvodu, tedy o vadu spočívající v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, tato je naplněna, zejména když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem, nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu apod. Kdyby však místo samosoudce rozhodl senát, předmětný dovolací důvod by nebyl dán (viz dovětek citovaného ustanovení). Pro úplnost je vhodné uvést, že předmětný dovolací důvod je naplněn pouze tehdy, jestliže věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, učinil meritorní rozhodnutí, tedy rozhodl ve věci samé.
23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).
24. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem citovaného dovolacího důvodu, jenž byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
26. Konečně poslední obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá ze shora uvedených alternativ tohoto dovolacího důvodu se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenu přesně definovaným rozpětím. Tak je tomu např. u trestu odnětí svobody, trestu obecně prospěšných prací, trestu zákazu činnosti, trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, peněžitého trestu, trestu vyhoštění na dobu určitou a trestu zákazu pobytu. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody).
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
28. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje následující. Jestliže obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. řádu s tím, že namítá, že ve věci rozhodl nepříslušný soud, jímž má být Okresní soud ve Svitavách (namísto Okresního soudu v Blansku), což bylo důsledkem vyloučení věci, jež se však zakládá na nepřípustném a nicotném (opravném) usnesení o vyloučení věci vydaném policejním orgánem, Nejvyšší soud uvádí, že taková námitka stran místní nepříslušnosti soudu prvního stupně citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Z dikce daného dovolacího důvodu uvedené shora totiž plyne, že tento slouží výhradně k nápravě vad týkajících se věcné příslušnosti soudů. Jestliže zákon uvedený důvod omezil jen na věcnou příslušnost soudů, nelze jej vztahovat na jiné případy nepříslušnosti, tedy ani na místní příslušnost soudu prvního stupně, která je upravena v § 18 tr. řádu. Vzhledem k tomu, že uvedený dovolací důvod (a ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů) k přezkumu místní příslušnosti soudů neslouží, nemohl se Nejvyšší soud touto námitkou zabývat.
29. Nad rámec výše uvedeného konstatování Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout, že danou námitkou obviněného se řádně zabývaly již oba soudy nižších instancí a dostatečně se s ní vypořádaly (soud prvního stupně tak učinil v bodu 2 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 21 a 22 odůvodnění svého rozsudku). Správně shledaly, že celé přípravné řízení vedl věcně a místně příslušný policejní orgán; prvotně byla daná trestní věc vyšetřována policejním orgánem v Blansku, neboť bylo dáno podezření, že trestná činnost obviněného a obviněného P. N. spolu souvisely, avšak následně z provedeného dokazování vyplynulo, že jmenovaní spolu neměli spolupracovat, a tudíž došlo k vyloučení trestní věci obviněného (srov. usnesení ze dne 25. 1. 2024 na č. l. 10 až 11 spisu), resp. trestní věci obviněného P. N. (srov. usnesení ze dne 26. 1. 2024 na č. l. 14 spisu) s tím, že trestní věc obviněného byla postoupena policejnímu orgánu ve Svitavách, neboť v tomto obvodu obviněný trestnou činnost spáchal. Co se týče obviněným rozporovaného opravného usnesení o vyloučení věci, není sice, jak přiléhavě poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření, zcela zřejmé, proč bylo původní vyloučení trestní věci obviněného nesprávné, nicméně není pochyb o tom, že následné opravné usnesení (jímž nově byla vyloučena trestní věc obviněného P. N.) bylo vydáno v souladu s trestním řádem, bylo řádně odůvodněno a je z něj zcela zjevné, že důvodem jeho vydání byla skutečnost, že za tehdejší důkazní situace nebylo prokázáno, že trestné činnosti obviněných spolu souvisí, tedy nebyl dán důvod vést o těchto dále společné řízení.
30. Pokud jde o další obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, obviněný s odkazem na tento namítá, že trest propadnutí věci, jenž mu byl uložen, je trestem, který zákon nepřipouští, neboť nemá oporu ve skutkovém stavu; je přitom, přesvědčen, že stran mobilního telefonu a finanční hotovosti v zahraničních měnách a v české měně nelze dovodit ani prokázat naplnění podmínek podle § 70 tr. zákoníku, a ve vztahu k tabletám tvrdí, že není jejich vlastníkem, když jeho vlastnické právo či držba ani nebyly prokázány.
31. Nejvyšší soud shledal, že rovněž takové námitky stojí mimo rámec uvedeného důvodu dovolání a nelze je podřadit ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Obviněný totiž jejich prostřednictvím zpochybňuje skutková zjištění soudů o tom, že všechny výše uvedené propadlé věci souvisely s jeho trestnou činností a že byl vlastníkem předmětných tablet. Co se týče mobilního telefonu a finanční hotovosti v zahraničních měnách a v české měně, je třeba poukázat na to, že obviněný nadto ani nekonkretizuje, která podmínka z jím citovaných podle § 70 tr. zákoníku není naplněna a k daným propadlým věcem neuvádí žádné bližší skutečnosti, a Nejvyšší soud se již proto takovou nekonkrétní argumentací nemohl zabývat. Ve vztahu k propadlým tabletám Nejvyšší soud uvádí, že obviněnému nelze přisvědčit v jeho tvrzení, že není jejich vlastníkem a že jeho vlastnické právo, resp. držba ani nebyla soudy prokázána. V tomto ohledu je zapotřebí poukázat na body 33 až 36 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 31 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, z nichž se podává, že oba soudy se otázkou vlastnictví (jakožto nutnou podmínkou pro vyslovení trestu propadnutí věci) řádně zabývaly a dospěly k jednoznačnému závěru (s nímž však obviněný nesouhlasí, neboť neodpovídá jeho popěrné obhajobě spočívající dokonce na třech postupně uvedených verzích ohledně skutečnosti, komu měly dané tablety patřit), že byl jejich vlastníkem. Lze tak uzavřít, že soudy obou stupňů žádné pochybnosti stran vlastnictví propadlých tablet, stejně jako v případě mobilního telefonu a finanční hotovosti v zahraničních měnách a v české měně, neměly a zcela správně ohledně těchto věcí jakožto věcí náležejících obviněnému uložily tomuto podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, neboť se jednalo o nástroje trestné činnosti (srov. bod 45 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 36 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
32. Nejvyšší soud dále konstatuje, že ani z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu nevznesl obviněný žádnou relevantní argumentaci, jež by se týkala právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení. Za takovou rozhodně není možné považovat jeho námitky, že „soudy se otázkou subjektivního zavinění dovolatele podrobně nevyjadřovaly“ a že „otázka subjektivní stránky neplyne z dokazování“, když ostatně ani není zřejmé, zda právě tyto mínil uplatnit právě s odkazem na citovaný dovolací důvod. Nadto z formulace daných značně nekonkrétních námitek lze dovodit, že tyto jsou založeny na zpochybnění skutkových zjištění soudů učiněných na podkladě provedených důkazů, a tudíž se nejedná o žádnou hmotněprávní argumentaci ve smyslu předmětného dovolacího důvodu. Jen pro úplnost je pak možné dodat, že soud prvního stupně dospěl k jednoznačnému závěru (a s tímto se ztotožnil i soud odvolací), že obviněný se obou předmětných trestných činů dopustil v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (viz zejména body 38 a 39 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Jestliže pak obviněný vytýká rovněž to, že soudy „výslovně nespecifikovaly, jakým způsobem hodnotily skutek 1) z pohledu pokračování“, je z této formulace zřejmé, že se též nejedná o námitku nesprávného právního posouzení nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení ve smyslu daného dovolacího důvodu, neboť obviněný nevytýká soudům, že nesprávně posoudily dané protiprávní jednání jako pokračující trestný čin ani že je takto neposoudily, ačkoli je tak posoudit měly.
33. Dále Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu namítá rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a dále vadu spočívající v nedůvodném neprovedení navrhovaných podstatných důkazů včetně opomenutých důkazů, ani takové jeho námitky neodpovídají tomuto dovolacímu důvodu v jeho první, resp. třetí variantě a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Zbývající námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá, že skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, jimiž má být zejména výpověď svědka P. N., v hlavním líčení, lze sice podřadit pod uvedený dovolací důvod v jeho druhé variantě, avšak jsou zjevně neopodstatněné. K předmětným dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
34. Obviněný předně tvrdí, že skutková zjištění stran časového vymezení a druhu tablet u skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně jsou v rozporu s výpovědí svědka M. C., který uvedl, že tablety kupoval od P. N. v roce 2020 nebo 2021, nikoliv roce 2023, a neznal druh tablet; současně soudům vytýká, že část výpovědi tohoto svědka hodnotily jako věrohodnou (ohledně druhu tablet – M1) a jiné části neuvěřily (časové vymezení 2020/2021). Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky obviněného vyjadřují pouhou nespokojenost s hodnocením předmětného důkazu – výpovědi jmenovaného svědka, přičemž obviněný nabízí vlastní (odlišné) hodnocení tohoto důkazu a teprve na tomto základě má skutková zjištění soudů za rozporná s jeho obsahem.
To je zřejmé již z jeho tvrzení, že tento svědek označení tablet M1 vyloučil, neboť toto v žádném případě neodpovídá vyjádření uvedeného svědka v hlavním líčení konaném dne 13. 9. 2024, kdy jednoznačně uvedl, že „pan N. mi dával tablety M1. Léky pocházejí ze Srbska. … Z M1, když se udělá pervitin a kouří se, tak zezelená, ta dýmka byla zelená, takže M1“ (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 663 až 665 spisu). Pokud jde o obviněným tvrzený rozpor ohledně časového vymezení skutku tímto svědkem a obžalobou, resp. následně soudy, jde rovněž o námitku proti způsobu hodnocení předmětného důkazu, přičemž v tomto směru lze odkázat na bod 26 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 28 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se soudy s daným nesouladem přesvědčivě vypořádaly.
35. Obviněný je přesvědčen, že v případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně jsou vadná též skutková zjištění stran množství tablet (220 g) a počtu předání (nejméně ve třech případech), neboť tato jsou v rozporu s výpovědí svědka P. N., který k dotazům v hlavním líčení uvedl odlišné skutečnosti než ve čtené výpovědi ze dne 18. 3. 2024; v hlavním líčení uvedl, že 100 beden je 100 prášků, stejně jako ve výpovědi dne 14. 3. 2024, avšak ve výpovědi z 18. 3. 2024 uvedl, že 100 beden prášků je 220 g, a dále že „dvakrát, třikrát jsem si to vzal“, nikoliv třikrát.
Nejvyšší soud konstatuje, že co se týče skutkového zjištění o počtu předání tablet svědkovi P. N., pak jde rovněž o námitku proti způsobu hodnocení důkazu – výpovědi tohoto svědka – jež neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě. Svědek P. N. totiž ve svých výpovědích jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení shodně uváděl, že po prvním předání následně došlo k dalším dvěma až třem předávkám (viz protokol o výslechu ze dne 14. 3. 2024 na č. l. 125 až 127 spisu, protokol o výslechu ze dne 18.
3. 2024 na č. l. 117 až 121 spisu, protokol o hlavním líčení ze dne 23. 8. 2024 na č. l. 652 až 654 spisu), tj. prostou matematikou je možné dojít k závěru o třech až čtyřech předáních celkem; soud prvního stupně pak na podkladě těchto důkazů zcela správně učinil skutkové zjištění o nejméně třech předávkách tablet tomuto svědkovi obviněným, když postupoval ve prospěch obviněného (srov. bod 30 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 27 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o množství tablet, lze připustit, že svědek P.
N. ve svých výpovědích označoval dané množství rozdílně, a to jednak počtem tablet (prášků), resp. beden a jednak hmotností, konktrétně v gramech, v důsledku čehož vyvstaly určité nejasnosti, jenž však jsou logicky vysvětlitelné, a tudíž ani v tomto směru nelze obviněnému přisvědčit, že by byl dán zjevný rozpor mezi daným skutkovým zjištěním a předmětnými důkazy ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě. Jmenovaný svědek totiž ve své výpovědi dne 18.
3. 2024 (na č. l. 117 až 121 spisu), jež byla podle § 211 odst. 3 tr. řádu čtena v hlavním líčení dne 23. 8. 2024 (protokol o tomto hlavním líčení na č. l. 652 až 654 spisu) předávané množství tablet jednoznačně označil jak počtem, tak hmotností, když uvedl, že „100 beden těch prášků je 220 g. To bylo přesně to množství, které mi dal D. poprvé. Pak v horizontu několika měsíců toto proběhlo ještě asi 2x nebo 3x“ (srov. č. l. 120 spisu). Nejvyšší soud navíc dodává, že z hlediska citovaného dovolacího důvodu je podstatné, že nejde o rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu podle § 286 odst. 1 tr.
zákoníku. Jestliže pak obviněný setrvale rozporuje věrohodnost svědka P. N., Nejvyšší soud konstatuje, že se opět jedná o námitku neodpovídající ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, přičemž však současně zdůrazňuje, že soudy obou stupňů se touto otázkou zabývaly a dostatečně a přesvědčivě odůvodnily, proč považovaly jeho výpověď za věrohodnou (srov. zejména body 25 až 27 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 25, 26 a 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
36. Lze tak uzavřít, že obviněný se výše uvedenými námitkami domáhá změny skutkových zjištění v souladu s vlastním (odlišným) hodnocením důkazů a svou skutkovou verzí; teprve na tomto základě má soudy učiněná skutková zjištění za rozporná se shora zmíněnými důkazy a je přesvědčen, že na podkladě těchto důkazů nebylo prokázáno, že se trestné činnosti, jíž byl uznán vinným, dopustil, resp. naopak bylo prokázáno, že se této nedopustil. Nad rámec konstatování, že takové námitky neodpovídají citovanému dovolacímu důvodu (v jeho první variantě) a ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že daná dovolací argumentace obviněného je v naprosté většině opakováním jeho obhajoby uplatněné již v odvolání a rovněž před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, soudy obou stupňů se předmětnými námitkami obviněného řádně zabývaly a přesvědčivě ve svých rozhodnutích vyložily, z jakých důvodů je neshledaly důvodnými (na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů bylo odkázáno výše).
37. Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry zcela logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. řádu.
38. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze, s poukazem na rozhodovací praxi Ústavního soudu, dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
39. Nejvyšší soud dále shledal, že ani námitka stran nedůvodného neprovedení navrhovaných podstatných důkazů včetně opomenutých důkazů, již obviněný vznáší v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě, tomuto ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Je tomu tak proto, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Obviněný konkrétně vytýká, že oproti návrhům obžaloby byly odmítnuty jeho odůvodněné návrhy na výslechy svědků Ž.
L. [uvádí, že tento svědek má přímý vztah ke skutku 2)], D. R. (k otázce věrohodnosti tvrzení P. N.), M. V. (požaduje opakovaný výslech k otázce věrohodnosti tvrzení P. N. a existenci tablet do ostřikovačů), P. S. (k otázce věrohodnosti tvrzení P. N. – jednání ve věznici) a M. M. [uvádí, že tento svědek měl vidět rozmontované auto, kterým mělo dojít k převozu tablet, tudíž má přímý vztah ke skutku 2) ]. Dále uvádí, že navrhl i listinné důkazy, které nebyly vypořádány, resp. jedná se o opomenuté důkazy, jimiž mají být nabídka Allegro tablet do ostřikovačů, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie ze dne 10.
5. 2024, které lze hodnotit v jeho prospěch, znalecký posudek k obsahu tablet, odborné provedení přepočtu zadržených tablet za využití kalibrovaných měřidel, provedení vyšetřovacího pokusu, „zda je možné, aby zadržené tablety byly převezeny v motorovém vozidle BMW X6, aniž by byly umístěny v kufru či přepravném prostoru pro pasažéry, a to zejména v prostoru v předním či zadním nárazníku“, záznamy o průjezdu přes hranice (jež sice byly provedeny v rámci hlavního líčení dne 23. 8. 2024, nicméně dále nebyly vyhodnoceny), protokol o výslechu svědka P.
N. ze dne 14. 3. 2024 (pozn. nesprávně uvádí rok 2025), kopie dopisů P. N. ze dne 17. 10. 2023 a ze dne 20. 11. 2023 (jež nebyly hodnoceny), a trestní příkaz Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2022, kterým byl P. N. shledán vinným a dva výpisy z živnostenského rejstříku. Současně vytýká odvolacímu soudu, že se v bodu 33 svého rozsudku vypořádává s návrhy na doplnění dokazování „pouze povšechně“ a odkazuje na zjevně nedostatečný bod 22 rozsudku soudu prvního stupně.
40. Nejvyšší soud v tomto směru obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. řádu). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované trestní věci nedošlo.
41. Jak Nevyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté tedy nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování.
42. Co se týče obviněným navržených výslechů svědků, Nejvyšší soud poukazuje na to, že výslech svědka M. V. byl proveden v hlavním líčení dne 23. 8. 2024 (přičemž nebylo žádného důvodu provádět tento důkaz opětovně), dalšími návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků Ž. L., D. R., P. S. a M. M. se soud prvního stupně řádně zabýval a dostatečně odůvodnil, proč je neprovedl, když je považoval za nedůvodné a nadbytečné (viz bod 22 odůvodnění jeho rozsudku). Nejvyšší soud se plně ztotožňuje rovněž s příslušnými přezkumnými závěry odvolacího soudu (srov. bod 33 jeho rozsudku), který se opětovně danými důkazními návrhy obviněného řádně zabýval a v postupu soudu prvního stupně neshledal žádného pochybení. Uvedený postup obou soudů nižších instancí považuje Nejvyšší soud za správný, a především pak zákonný. Nelze tedy konstatovat, že některý z těchto důkazních návrhů obhajoby zůstal soudy nižších stupňů v rámci jejich rozhodovací činnosti jakkoliv opomenut. Z těchto důvodů tedy nemohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě.
43. Shodný závěr pak Nejvyšší soud učinil ohledně obviněným navržených listinných důkazů. Co se týče znaleckého posudku o obsahu tablet, odborného přepočtu tablet za využití kalibrovaných měřidel, provedení protokolu o výslechu svědka P. N. ze dne 14. 3. 2024 a provedení vyšetřovacího pokusu, tyto návrhy na doplnění dokazování obviněný vznesl ve veřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2025 (protokol o něm je založen na č. l. 815 až 817 spisu), přičemž bylo vyhlášeno usnesení, že ve veřejném zasedání další důkazy prováděny nebudou; zamítnutí provedení předmětných důkazů pak bylo odůvodněno rovněž v bodu 33 rozsudku odvolacího soudu. Ve vztahu k nabídce Allegro tablet do ostřikovačů, odbornému vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie ze dne 10. 5. 2024, záznamům o průjezdu přes hranice, kopiím dopisů P. N. ze dne 17. 10. 2023 a ze dne 20. 11. 2023, a dvěma výpisům z živnostenského rejstříku je třeba uvést, že tyto byly přílohami odvolání a rovněž k těmto se odvolací soud, byť ne jmenovitě, v bodu 33 svého rozsudku vyjádřil a odůvodnil, proč je neprovedl, když je nepovažoval za podstatné, neboť skutkové okolnosti byly na základě důkazů provedených před soudem prvního stupně dostatečným podkladem pro závěry, které tento soud učinil; výslovně pak odůvodnil, proč neprovedl odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie ze dne 10. 5. 2024, ohledně něhož obviněný namítal, že nebylo provedeno v hlavním líčení. Konečně pokud jde o trestní příkaz Okresního soudu v Blansku ze dne 29. 9. 2022, je zapotřebí poukázat na to, že tento důkazní návrh nebyl přílohou odvolání a obviněný jej nevznesl ani ve veřejném zasedání konaném dne 7. 1. 2025.
44. Zbývající částí dovolací argumentace obviněný brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudy obou stupňů z toho důvodu, neboť má za to, že jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu, a to výpovědi svědka P. N. v hlavním líčení. V tomto směru konkrétně namítá, že nebyly splněny zákonné podmínky pro čtení výpovědi „podle § 211 odst. 3 tr. řádu analog. na č. l. 120 - 121“ tohoto svědka z přípravného řízení ze dne 18. 3. 2024, když citované ustanovení lze užít pouze v případě odmítnutí vypovídat nebo odchýlení se od dřívější výpovědi. Vytýká přitom, že v daném případě se jednalo o analogii v jeho neprospěch, ze strany soudu bylo tomuto svědkovi, jakožto hlavnímu svědkovi obžaloby, jako jedinému poskytnuto dobrodiní, aby nemusel před soudem svědčit, zároveň mu soud tímto postupem významně napomohl určit obsah pro soud zájmové výpovědi a dopředu věděl, co chce soud slyšet; současně zdůrazňuje, že dotazy mu byly kladeny až pro čtení jeho výpovědi. Je tak přesvědčen, že nebyl splněn žádný z předpokladů pro takový zásah do jeho práv. Nejvyšší soud shledal, že byť uvedená námitka odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho druhé variantě, je zjevně neopodstatněná.
45. Předně je zapotřebí připomenout, že jmenovaný svědek v hlavním líčení konaném dne 23. 8. 2024 (protokol o něm je na č. l. 652-654 spisu) uvedl: „Poučení jsem rozuměl, u dnešního hlavního líčení vypovídat budu. Odkazuji na svoji výpověď z přípravného řízení z 18. 3. 2024, nic nového k tomu nemám. Na policii jsem vypovídal pravdu“; následně byl čten protokol o výslechu svědka ze dne 18. 3. 2024 (na č. l. 117-121 spisu). Je vhodné zdůraznit, že tento výslech v přípravném řízení byl proveden za přítomnosti tehdejšího obhájce obviněného JUDr. Jana Paroulka, jenž svědkovi kladl otázky. Rovněž v hlavním líčení po přečtení jeho výpovědi byly svědkovi kladeny otázky jak předsedkyní senátu a státním zástupcem, tak oběma obhájci (JUDr. Janem Paroulkem a JUDr. Petrem Mjartanem) a rovněž tak obviněným. Odvolací soud k dané procesní námitce obviněného v bodu 23 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že postup zvolený soudem prvního stupně není sice standardním postupem při provádění výslechu svědka v hlavním líčení, avšak je zákonný. S tímto názorem se pak plně ztotožňuje i Nejvyšší soud, neboť za situace, kdy svědek odkázal při svém výslechu zcela na svou výpověď z přípravného řízení s tím, že k této nic nového nemá, jednalo se o situaci, kdy neodepřel výpověď, a tudíž o druhou situaci předpokládanou podle § 211 odst. 3 tr. řádu pro případ podstatné odchylky od dřívější výpovědi, za niž je třeba považovat situaci, kdy svědek uvede, že si již předmětné události nepamatuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 8 Tdo 776/2024), s níž je situace v dané trestní věci obdobná.
46. Lze tak uzavřít, že v posuzovaném případě byly splněny podmínky podle § 211 odst. 3 tr. řádu pro přečtení výpovědi svědka P. N. z přípravného řízení v hlavním líčení a důkaz provedený takovým správným a zákonným způsobem je třeba považovat za procesně použitelný důkaz.
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
47. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného D. T. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu