11 Tdo 56/2024

11 Tdo 56/2024-8534

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2024 o dovolání obviněného M. K. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2023, č. j. 15 To 62/2023-8392, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 9/2020, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. M. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 5. 2023, č. j. 33 T 9/2020-8368, byl obviněný M. K. M. (dále jen „obviněný“) uznán vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustil následovně:

dne 15. 5. 2019 po předchozí vzájemné domluvě s již odsouzeným J. B., který obchod zprostředkoval, v rekreační chatě na adrese XY, XY užívané J. B. prodal společně vystupujícím M. B. a R. K. prekursor k výrobě metamfetaminu, resp. pervitinu v podobě efedrinu, popř. pseudoefedrinu o celkové hmotnosti 4 320 gramů za 946 000 Kč s tím, že 20 gramů z celkového množství prekursoru jim poskytl M. K. M. zdarma, přičemž ze 4 320 gramů tohoto prekursoru lze vyrobit 3 181 gramu pervitinu,

a dále od přesně nezjištěné doby do svého zadržení dne 23. 9. 2019 v jím užívané řadové garáži bez označení stojící v blízkosti ulice XY v XY zapsané na straně č. XY listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY jako stavba bez č. p. - garáž stojící na pozemku p. č. XY, konkrétně ve vnitřním prostoru elektrického sporáku zn. Bosch skladoval plastový sáček s přítlačnou lištou s hydrochloridem 3,4 - methylendioxymethamphetaminu (MDMA HCI) o hmotnosti 988,93 gramů s obsahem 79,34 % 3,4-MDMA, což představuje 792,55 gramů čisté 3,4-MDMA báze,

přičemž efedrin, resp. pseudoefedrin je výchozí látkou pro výrobu metamfetaminu a je zařazen mezi prekursory v Nařízení rady (ES) č. 111/2005 ze dne 22. 12. 2004 a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 ze dne 20. 11. 2013, a

3,4-methylendioxymethamphetamin (3,4-MDMA) je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., a obžalovaný neměl k zacházení s těmito látkami povolení podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů.

2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně obviněnému uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 20 denních sazeb, při stanovení jedné denní sazby ve výši 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 20 000 Kč.

3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání do všech výroků, které Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl.

4. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že jde již o druhé rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, kdy v předchozím řízení byla kasačním usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2022, sp. zn. 11 Tdo 340/2022, věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Čechury, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu.

6. Po rekapitulaci průběhu řízení a vymezení uplatněných dovolacích důvodů obviněný uvádí, že se i přes argumentaci obou soudů neztotožňuje s tím, že jemu vytýkané jednání naplňuje veškeré znaky skutkové podstaty přisouzeného trestného činu, když uvedená právní kvalifikace podle něj nemá podporu v provedeném dokazování.

7. Obviněný připomíná závěry soudu prvního stupně, který po vyhodnocení důkazní situace neměl žádné pochybnosti o tom, že se obviněný dopustil jednání uvedených v rozsudku a užitou právní kvalifikaci označil za přiléhavou, což potvrdil i odvolací soud. Ten navíc s odkazem na § 2 odst. 6 tr. řádu konstatuje, že soud prvního stupně učinil logicky odůvodněná skutková zjištění, a že odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu nemůže napadený rozsudek zrušit jen proto, že případně sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. S tímto závěrem obviněný nesouhlasí a vyjadřuje názor, že pokud byla v podaném odvolání soudu prvního stupně vytýkána nesprávná skutková zjištění a následně nesprávné skutkové a právní závěry, pak de facto svým odůvodněním odvolací soud konstatuje, že v tomto směru nemůže napadený rozsudek přezkoumávat, pokud soud prvního stupně svůj postup a odůvodnění logicky vysvětluje. Svůj nesouhlas odůvodňuje tím, že aby mohl být dotyčný závěr a postup ze strany odvolacího soudu konstatován, musí být splněny, resp. prokázány a naplněny veškeré znaky skutkové podstaty vytýkaného trestného činu, když v dané věci absentují jednoznačné důkazy, které by jeho vinu prokazovaly. Obviněný je toho názoru, že u něj absentuje subjektivní stránka přisouzeného trestného činu, jakož i důkazy k prokázání jeho viny. Neztotožňuje se s podle něj ničím nepodloženými domněnkami soudu prvního stupně a s jeho závěry. Argumentaci obou soudů pak označuje za nesprávnou a učiněnou v rozporu s provedenými důkazy.

8. Obviněný si je vědom, že ohledně námitek uvedených v dovolání již rozhodl odvolací soud. Důkazní situaci však považuje za neprůkaznou a nedostatečně odůvodněnou. Proto ji v rámci dovolání shrnuje. Podle obviněného ze shrnutí jednoznačně vyplývá, že se soudy řádně nevypořádaly s rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jenž jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

9. Nejprve se vyjadřuje k prvnímu skutku uvedenému v rozsudku soudu prvního stupně. K němu prezentuje svoji verzi skutkového stavu, podle níž prodal odsouzeným M. B. a R. K. (dále jen „odsouzení“) 4 320 gramů přípravku namíchaného z kloubní výživy Alavis (dále jen „přípravek Alavis“) za částku 946 000 Kč, který za prekursor vydával, čímž odsouzené podvedl. Odsouzení toto zjistili a požadovali po něm vrácení peněz, což také učinil. Uzavírá, že se nemohl dopustit přisouzeného trestného činu, přičemž toto tvrzení nebylo soudy vyvráceno.

10. Obviněný se dále zaměřuje na důkazy potvrzující jeho skutkovou verzi. Poukazuje na to, že se u něj při domovních prohlídkách nenašla žádná stopa svědčící o tom, že by vyráběl, skladoval či jinak nakládal s prekursorem. Připomíná výpověď odsouzeného R. K., kterému skutečně byla (a též odsouzenému M. B.) předána látka o hmotnosti 4 320 gramů, kterou následně odsouzení identifikovali jako Alavis. Z jeho výpovědi se dále podává, že po obviněném požadoval navrácení vyplacené částky, což se stalo. Uvedené skutečnosti podle názoru obviněného zcela jednoznačně potvrzují jeho verzi. Připomíná rovněž výslech svědka R. V., který jej doprovázel při vrácení peněz odsouzenému R. K. a který tímto jeho verzi také potvrzuje. Obviněný nesouhlasí s hodnocením těchto výpovědí ze strany soudu prvního stupně, který je označil za nevěrohodné. Má za to, že soud učinil tyto závěry proto, aby nezpochybnil a nevyvrátil přijatý závěr a rozhodnutí soudu.

11. Dále obviněný poukazuje na logický rozpor spočívající v časovém odstupu mezi předáním prekursoru a samotnou výrobou drogy, který činí téměř čtyři měsíce. Je podle něj nepravděpodobné, že by odsouzení takto dlouho prekursor drželi. K výrobě drogy totiž dochází zpravidla bezprostředně po předání prekursoru. Dále zpochybňuje tvrzení obžaloby, že z 4 320 gramů prekursoru lze vyrobit 3 181 gramů pervitinu, neboť to neodpovídá množství vyrobenému odsouzenými (3 460 gramů), což svědčí o tom, že odsouzení použili jiný prekursor než ten, který jim měl obviněný údajně předat. Obviněný též zdůrazňuje, že při domovních prohlídkách u odsouzených bylo nalezeno větší množství Alavisu. Jeho verzi má potvrzovat i výpověď paní J. H., která pro něj v minulosti Alavis nakupovala, což bylo prokázáno také účtenkou ze dne 3. 4. 2019, kdy bylo zakoupeno 5 kusů balení Alavisu. Soudem namítané časové nesrovnalosti nic nemění na tom, že s Alavisem disponoval a tento mohl použít k výrobě látky, kterou za prekursor vydával.

12. K obsahu pořízených odposlechů obviněný uvádí, že byl zcela logicky při zachycené komunikaci nervózní, když odsouzeným předával pouze náhražku prekursoru za účelem získání značné finanční hotovosti. Pokud na odposleších odsouzení hovoří o jistém Bulharovi, pak podle obviněného z ničeho dalšího jednoznačně nevyplývá, že označují právě jeho. Při vyhodnocení pořízených odposlechů totiž nemůže soud bez jakýchkoliv pochybností dojít k závěru, že osoba, o které odsouzení na pořízené zvukové nahrávce hovoří, je skutečně on.

13. Následně se obviněný vyjadřuje k druhému skutku výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Připomíná, že ve své výpovědi uvedl, že žádnou zakázanou látku v garáži schovanou neměl a pokud s nějakou látkou do kontaktu přišel, pak šlo o jed na krysy. Jestliže se v garáži zajistila bílá krystalická látka, která byla vyhodnocena jako efedrin, resp. pseudoefedrin, pak s touto látkou nikdy do kontaktu nepřišel, proto se na této látce (na obalu či jinde) nenalezly žádné jeho genetické ani daktyloskopické stopy. Navíc při domovní prohlídce nebyly nalezeny žádné stopy prokazující jakoukoliv jeho spojitost s touto látkou. Dále má obviněný za to, že provedená prohlídka jiných prostor (garáže), kde byla zakázaná látka zajištěna, byla provedena v rozporu se zákonem, a zajištěné důkazy proto nelze považovat za procesně použitelné. Připomíná, že tato garáž byla v minulosti několikrát vykradena a že ji užívaly i jiné osoby. Provedené dokazování tak nevyloučilo, že nalezenou látku tam mohl umístit kdokoliv z osob užívajících tuto garáž.

14. Závěrem shrnuje, že rozhodnutí obou soudů trpí vadami odůvodňujícími podání dovolání. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i všechna další navazující rozhodnutí tomuto předcházející, podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání Krajskému soudu v Plzni, popřípadě aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.

15. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Martina Havlíková (dále jen „státní zástupkyně“), která po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného k této uvádí následující.

16. Předně konstatuje, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje prakticky již od počátku trestního řízení a vtělil je i do svého odvolání, takže se jimi zabývaly oba soudy nižších instancí. Odmítá tvrzení obviněného o existenci extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, podle jejího názoru kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Poukazuje na to, že soud prvního stupně provedl v novém hlavním líčení po zrušení rozhodnutí podle pokynu Nejvyššího soudu důkaz oběma protokoly o sledování, vyslechl k nově uplatněné obhajobě obviněného další svědky, a provedl i další důkazy.

17. Státní zástupkyně připomíná, že soudy důvodně neuvěřily obhajobě obviněného, že spoluobviněné podvedl a neprodal jim prekursor, ale kloubní výživu, přestože je potvrzována shodným tvrzením odsouzeného R. K. Svědectví odsouzeného bylo shledáno ve světle ostatních důkazů nevěrohodným a obhajoba obviněného byla přesvědčivě vyvrácena především jeho vyvrácením tvrzení, kdy a kde předmětnou kloubní výživu kupoval. V této souvislosti státní zástupkyně odkazuje i na prohlášení odsouzených J. B. a M. B. před soudem, že předmětný skutek se stal tak, jak je popsáno v obžalobě. Pokud jde o nález drogy v garáži obviněného, pak uvádí, že tento úkon byl proveden v souladu s příslušnými procesními opatřeními a má rovněž oporu v dalších provedených důkazech. O uschování látky v garáži obviněného a jeho vědomí o tom, že se jedná o drogu, svědčí rovněž to, že droga byla umístěna skrytě v odstaveném elektrickém sporáku, přičemž z tohoto je jednoznačně zřejmé, že obviněný si byl vědom toho, o jakou látku se jedná. Dále státní zástupkyně poukazuje na skutečnost, že uvedené důkazy zcela korespondují s dalšími provedenými důkazy, například s provedenými odposlechy, ze kterých bylo zjištěno, že obviněný další dva odsouzené informoval o dodávce drogy. Rovněž z nich bylo zjištěno, že si všichni odsouzení domlouvali dodání drogy s obviněným. Shrnuje, že jednání obviněného bylo tedy provedenými důkazy prokázáno, přičemž použitou právní kvalifikaci má za zcela přiléhavou.

18. Státní zástupkyně proto uzavírá, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné, a aby tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

19. Vyjádření státní zástupkyně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

21. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

22. Obviněný své dovolání opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

23. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

24. Druhý obviněným deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to

přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

25. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

26. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozhodnutí soudů obou stupňů a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů a procesní nepoužitelnost některých důkazů a dále nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu neodpovídají. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

27. Vadu zjevného rozporu, tj. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první alternativě, spatřuje obviněný v souvislosti s oběma skutky uvedenými ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Předně uvádí, že pokud jde o prodej prekursoru, tak šlo z jeho strany o lest, kdy odsouzeným prodal přípravek Alavis, nikoliv prekursor. V případě skladování MDMA pak uvádí, že látka nebyla jeho, že garáž, v níž byla tato látka nalezena byla několikrát vykradena, a že do ní měly přístup i jiné osoby. Pokud jde o tento skutek, má za to, že prohlídka v prostorách garáže nebyla provedena v souladu se zákonem, a z ní získané důkazy tak nejsou procesně použitelné.

28. Takové výhrady obviněného nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť naprostá většina jím uplatněných dovolacích námitek (jež jsou nadto opakováním námitek, které uplatnil již ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a předtím i v rámci obhajoby před tímto soudem) směřuje výlučně do rozsahu provedeného dokazování, hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně, a především pak do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení soud učinil. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání deklaruje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné v této části dovolání uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinil soud prvního stupně, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a to v souladu s jím předkládanou verzí skutkového děje. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) patrně dovozuje tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedeného dokazování ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

29. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci nesouladu, natož pak zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud v odůvodnění svého rozsudku řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Podrobně a logicky vysvětlil, byť s tímto obviněný nesouhlasí, proč neuvěřil obhajobě obviněného jako celku, a zejména pak v jejím rámci tvrzené skutečnosti, že odsouzeným prodal pouze přípravek Alavis, čímž je měl podvést (srov. body 28. až 32. odůvodnění jeho rozsudku). S hodnotícími úvahami a závěry soudu prvního stupně v tomto směru se pak plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se opětovně námitkami obviněného stran způsobu hodnocení provedených důkazů a správnosti skutkových zjištění učiněných na jejich podkladě podrobně zabýval. Vyjádřil se přitom dostatečně i k tvrzením obviněného ohledně jeho skutkové verze (viz body 10. až 11. odůvodnění jeho rozsudku). Ani Nejvyšší soud nemá, co by v tomto ohledu mohl oběma soudům nižších instancí vytknout.

30. Obdobné závěry je třeba přijmout také v souvislosti s námitkami obviněného ohledně skladování látky MDMA. Obviněný svou argumentaci vystavěl především na popření jakéhokoliv nakládání s předmětnou látkou a na tvrzení, že garáž byla několikrát vykradena, že do ní měly přístup i další osoby, a není tak vyloučeno, že tuto látku v garáži uložil někdo jiný. Nejvyšší soud k dané argumentaci uvádí, že i touto obviněný míří fakticky proti způsobu hodnocení provedených důkazů a následně zaujímá pouze popěrné stanovisko vůči těmto závěrům. Na jejím podkladě nelze dospět k závěru, že by (jak obviněný též v zásadě tvrdí) mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků daného trestného činu byl dán zřejmý rozpor, resp. z nich nelze usoudit na to, v čem má tvrzený rozpor obsahu předmětných důkazů a skutkových zjištění učiněných na jejich podkladě spočívat. Ani v souvislosti s touto argumentací Nejvyšší soud navíc neshledává žádné vady, jež by založily existenci nesouladu, natož pak zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. I ohledně tohoto jednání obviněného soud prvního stupně logicky odůvodnil, jaké skutkové závěry z provedeného dokazování vyvodil. Vyvrátil přitom obhajobu obviněného a dospěl k závěru, že s látkou MDMA nalezenou při prohlídce jím užívané garáže tento manipuloval (srov. bod 33. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Se závěry soudu prvního stupně se Nejvyšší soud ztotožňuje a uvádí, že obviněným předkládaná argumentace představuje pouze polemiku se zjištěným skutkovým stavem a prosté popírání nakládání s touto látkou. Taková argumentace však neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

31. K charakteru velmi obecně formulované výhrady obviněného, týkající se nezákonné prohlídky jiných prostor (garáže), považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že mu nepřísluší jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Tuto argumentaci obviněný navíc uplatnil již ve svém odvolání, přičemž se jí zabýval i odvolací soud (srov. bod 8. jeho usnesení). Nejvyšší soud se se závěry odvolacího soudu ztotožňuje a pro úplnost dodává, že i po prostudování spisového materiálu nezjistil žádné pochybení stran provedení procesního úkonu. Nemohl tedy přisvědčit argumentaci obviněného, z níž nadto není patrné, v čem měla ona nezákonnost spočívat.

32. S ohledem na výše uvedené nezbývá než uzavřít, že (v rozporu s odlišným náhledem obviněného) podle Nejvyššího soudu soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry naprosto logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. řádu.

33. Obviněný ve svém dovolání též uvedl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, výslovně k němu však nic neuvádí. Nejvyšší soud závěrem konstatuje, že citovaný dovolací důvod zjevně souvisí s námitkami uplatněnými v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a navazuje na verzi skutkového stavu prezentovanou obviněným, jež však byla provedenými důkazy vyvrácena. Takovou argumentaci nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť obviněným namítané nesprávné právní posouzení skutku se ve skutečnosti netýká právní kvalifikace skutku zjištěného soudem prvního stupně, nýbrž je vytýkáno na podkladě jím tvrzeného skutkového stavu. V tomto směru Nejvyšší soud uvádí, že soudy nepochybily, pokud zjištěné protiprávní jednání obviněného právně posoudily jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

34. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. K. M. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 19. 3. 2024

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu