11 Tdo 567/2025-1463
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 7. 2025 o dovolání obviněné L. T., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 15 To 63/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 6/2023, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné L. T. odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 1 T 6/2023, byla obviněná L. T. (dále též jen „obviněná“ či „dovolatelka“) uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byla městským soudem podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou.
2. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 1 T 6/2023, byl v zákonné lhůtě napaden ve výroku o vině i trestu jednak odvoláním obviněné L. T., dále odvoláními spoluobviněných L. B. a D. S. (kteří dovolání v nyní posuzované věci nepodali), jakož i odvoláním podaným v neprospěch obviněné a jmenovaných spoluobviněných státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 15 To 63/2024, a to tak, že z podnětu odvolání všech odvolatelů podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek městského soudu v celém rozsahu. Citovaným rozsudkem vrchního soudu byla následně obviněná za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání byla vrchním soudem podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon jí byl podle § 84 a § 85 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad její osobou.
3. Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Praze se obviněná předmětné trestné činnosti dopustila společně se spoluobviněnými L. B. a D. S. v podstatě tím, že: vedeni záměrem podílet se a profitovat na nezákonné výrobě a obchodu s omamnými a psychotropními látkami citovanými v přílohách nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž vládu k takovému nařízení zmocňuje ust. § 44c odst. 1 písm. e) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a s vědomím, že se jedná o látky, jejichž nakládání s nimi je regulováno zákonem a rovněž s vědomím, že nemají povolení s takovými látkami zacházet, tedy v rozporu s ustanovením § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, nejméně od dubna roku 2022 do 6.
11. 2022 se každý z obviněných určitou měrou podílel na výrobě a distribuci metamfetaminu, když výrobu prováděl sám obviněný B. v prostoru rekreační chaty č. e. XY v XY na Praze XY zpravidla jednou až třikrát měsíčně tzv. českou cestou za pomoci červeného fosforu, jódu a přípravků obsahujících efedrin hydrochlorid z léčiva pod obchodním názvem Efedrina Arena, když potřebná léčiva nakupoval obviněný B. od nezjištěné osoby a na nezjištěném místě, chemikálie nakupoval v prodejnách OBI, Verkon a na dalších místech, přičemž vyrobený metamfetamin neoprávněně distribuoval zejména na území hlavního města Prahy dalším dealerům a konečným uživatelům s tím, že prostory předmětné chaty mu od 7.
4. 2022 poskytla obviněná T., která byla nejméně od 15. 6. 2022 srozuměna s nezákonnou výrobou metamfetaminu obviněného B. a z této činnosti profitovala obdržením drogy bez úplaty, a dále se na nezákonné činnosti obviněného B. podílela úklidem odpadních produktů pocházejících z nezákonné výroby metamfetaminu, obviněný S. potom na žádost obviněného B. z prostor chaty odvážel odpadní produkty z provedené výroby, dále mu obstarával chemikálie potřebné k výrobě pervitinu, byl srozuměn s nezákonnou činností obviněného B., ze které profitoval obdržením metamfetaminu bez úplaty, přičemž obviněný B.
realizoval jeho výrobu v těchto
případech:
1) v době od 15. 6. 2022 do 18. 6. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 100 g, přičemž odpadní produkty z provedené výroby odvezl obviněný S. dne 17. 6. 2022 na neznámé místo, 2) v době od 6. 7. 2022 do 10. 7. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 100 g, 3) v době od 27. 7. 2022 do 29. 7. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 100 g, přičemž odpadní produkty z provedené výroby odvezl obviněný S. dne 29. 7. 2022 na neznámé místo, 4) v době od 9. 8. 2022 do 13. 8. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 100 g, 5) v době od 11. 9. 2022 do 13. 9. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 100 g, přičemž obviněný S. dne 12. 9. 2022 ve večerních hodinách na základě pokynu obviněného B.
v prodejně OBI
zakoupil 4 čtyřlitrové nádoby s látkou toluen a kanystr destilované vody, tyto věci následně dovezl do předmětné chaty a předal je obviněnému B. k dalšímu zpracování při výrobě metamfetaminu, 6) v době od 15. 9. 2022 do 18. 9. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 100 g, přičemž odpadní produkty z provedené výroby odvezl obviněný S. dne 19. 9. 2022 do ulice XY na Praze XY, kde do kontejneru odhodil plastový pytel s obsahem několika párů vyšetřovacích rukavic, dva plastové kanystry s obsahem neznámé chemické látky, bavlněné tampony napuštěné neznámou chemickou látkou, bílé plastové dózy s víčkem červené barvy a další věci,
7) v době od 25. 9. 2022 do 29. 9. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 100 g, přičemž odpadní produkty z provedené výroby odvezl obviněný S. dne 29. 9. 2022 do ulice XY na Praze XY, kde do kontejneru odhodil plastový pytel s obsahem jednoho plechového kanystru od toluenu, krabici s buničinou, 9 párů chirurgických rukavic, gumové hadice a další věci,
8) v době od 24. 10. 2022 do 26. 10. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY vyrobil metamfetamin v množství nejméně 110 g, přičemž odpadní produkty z provedené výroby odvezl obviněný S. dne 26. 10. 2022 na neznámé místo,
9) v blíže nezjištěné době do 6. 11. 2022 v prostorech rekreační chaty na adrese XY započal výrobu metamfetaminu, když extrakcí vyrobil z léčiva celkem 174,26 g hydrochloridu efedrinu s obsahem 99,3 g efedrinu báze, tedy meziprodukt výroby metamfetaminu, přičemž konci této části výroby byli přítomni L. T. a D. S., který měl odvézt odpadní produkty z výroby, k čemuž nedošlo vlivem zásahu policejního orgánu,
shora uvedeným jednáním tak obviněný B. v době od 15. 6. 2022 do 6. 11. 2022 vyrobil metamfetamin v celkovém množství nejméně 800 g a prekurzor v množství nejméně 99,3 g, ze kterého je možné vyrobit nejméně 73,1 g metamfetaminu, celkem byly při domovní prohlídce na adrese XY a v bytě v ulici XY nalezeny stopy specifikované v posudku odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 17. 1. 2023 č. j. KRPH-127792-4CJ-2022-0500KT, v nichž byla zjištěna přítomnost látky metamfetamin hydrochlorid, která je účinnou psychoaktivní složkou tzv. pervitinu, dále byla zjištěna přítomnost látky efedrin hydrochlorid a dále byla zjištěna přítomnost látek červený fosfor, které jsou prekurzorem pro výrobu tzv. pervitinu a jód, hydroxid sodný, kyselina chlorovodíková a toluen, které jsou pomocnými látkami při výrobě tzv. pervitinu tzv. českou cestou, kdy předložené stopy obsahovaly celkem 142,524 g efedrinu hydrochloridu, z tohoto množství se dá reálně vyrobit cca 83,88 g metamfetaminu hydrochloridu, dále obsahovaly celkem 3.855,85 g jódu, přičemž pomocí tohoto množství lze reálně vyrobit cca 2.256 g metamfetaminu hydrochloridu a celkem 1.246 g červeného fosforu, jehož pomocí lze reálně vyrobit cca 5.976 g metamfetaminu hydrochloridu, přičemž pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.
273/2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005, červený fosfor je jako prekurzor uveden v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 Sb. a v Nařízení Rady (ES) č. 111/2005 Sb., a do 13. 1. 2021 byl červený fosfor jako pomocná látka uveden v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a jejich ročních množstevních limitech, a metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a dále je zařazen do Seznamu II.
Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), kyselina chlorovodíková a toluen jsou jako pomocné látky uvedeny v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a nařízení Rady (ES) č. 111/2005.
II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 15 To 63/2024, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 1 T 6/2023, napadla obviněná L. T. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinila v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněná odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. ř., neboť podle jejího mínění jsou skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále pak podle názoru obviněné napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a některý výrok v něm chybí nebo je neúplný.
5. Obviněná v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku s odkazem na výše uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítla, že v jejím jednání nelze spatřovat naplnění subjektivní stránky pomoci k trestnému činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. V tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 5 Tdo 1466/2005, a v němž obsažený závěr stran toho, že z hlediska subjektivní stránky účastenství ve formě pomoci předpokládá, že pomocník ví o úmyslu pachatele trestného činu a sám úmyslně jedná tak, aby byl uskutečněn jemu známý úmysl pachatele. V kontextu uvedeného pak dovolatelka zdůraznila, že spoluobviněnému L. B. zapůjčila chatu již dne 7. 4. 2022 za účelem těžby zlata z elektrotechnického odpadu. Podle soudů nižších stupňů však byla až od 15. 6. 2022 srozuměna s tím, že jmenovaný spoluobviněný v chatě vyrábí pervitin, pročež v době poskytnutí chaty na její straně absentoval úmysl pomoci spoluobviněnému při páchání trestné činnosti. Z tohoto důvodu tak mělo být její jednání kvalifikováno jako nepřekažení trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu ustanovení § 367 odst. 1 tr. zákoníku. Zároveň dovolatelka s ohledem na několikatýdenní odstup, s nímž byla srozuměna s realizací výroby pervitinu spoluobviněným L. B. v jí poskytnuté chatě, nemohla být spoluzodpovědná za veškeré množství jmenovaným spoluobviněným vyrobených omamných a psychotropních látek, jelikož byla přítomna její výrobě pouze v jediném, a to posledním dílčím skutku, jenž ani nebyl dokonán díky zásahu policie.
6. Pokud jde o úklid odpadních produktů po výrobě pervitinu, pak toto jednání podle dovolatelky samo o sobě nemůže být považováno za pomoc při výrobě omamných a psychotropních látek vymezené v jednotlivých dílčích skutcích. Tyto dílčí skutky totiž byly dokonány ukončením chemické reakce, k níž došlo činností spoluobviněného L. B. Následný úklid odpadních produktů již uskutečněnou výrobu pervitinu nemůže umožnit či usnadnit, pročež by v tomto jednání mohlo být shledáno pouze naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu nadržování podle § 366 tr. zákoníku.
7. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dále obviněná s ohledem na výše uvedené namítla, že byl nedůvodně zamítnut její návrh na doplnění dokazování přehráním kamerových záznamů č. 20220617_062533, označených jako „nezájmové hovory mezi mnou a odsouzeným B.“. Tento návrh totiž směřoval k prokázání rozhodné skutečnosti spočívající v tom, že v chatě, kterou poskytla k užívání spoluobviněnému L. B., probíhala v souladu s jejich dohodou těžba zlata. V důsledku zamítnutí tohoto důkazního návrhu tedy nebyly nedůvodně provedeny jí navrhované důkazy, jež jsou podstatné k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro závěr o naplnění zákonných znaků jí přisouzeného trestného činu.
8. Konečně pak obviněná k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. namítla neúplnost výroku o vině napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, kteroužto spatřuje v tom, že v tomto není podrobněji rozepsáno její jednání ve vztahu k jednotlivým případům výroby pervitinu tak, jak je tomu u spoluobviněného D. S. Popis obsažený toliko v návětí skutkové věty, v němž je souhrnně uvedeno, jakými činnostmi se na trestném činu spoluobviněného L. B. podílela, tedy obviněná považuje za neurčitý a nedostatečný.
9. Z výše uvedených důvodů obviněná závěrem mimořádného opravného prostředku navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 15 To 63/2024, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, sp. zn. 1 T 6/2023, a dále sám rozhodl tak, že ji z výše uvedených důvodů uzná vinnou přečinem nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku a uloží ji za tento přečin přiměřený trest.
10. K dovolání obviněné zaslala své písemné stanovisko ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 1 NZO 125/2025-14, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která předně konstatuje, že dovolání obviněné je z velké části vystavěno na opakování její obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se však oba soudy nižších stupňů beze zbytku a správně vypořádaly.
11. K vlastním námitkám uplatněným obviněnou pak státní zástupkyně uvádí, že ačkoli tato v rámci svého mimořádného opravného prostředku výslovně namítla, že rozhodná skutková zjištění, které jsou určující pro naplnění zákonných znaků jí přisouzeného trestného činu, jsou ve vzájemném rozporu s obsahem provedených důkazů, nevznesla jakoukoli argumentaci směřující k naplnění této první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pod označený dovolací důvod lze podřadit pouze námitky vztahující se k jeho třetí alternativě, tedy námitky, jimiž obviněná argumentuje opomenutí provedení podstatného důkazu. K danému však státní zástupkyně uvádí, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Odvolací soud přitom zamítl návrh na doplnění dokazování přehráním kamerových záznamů č. 20220617_0625333 pro jeho nadbytečnost, načež tento svůj postup řádně odůvodnil, neboť se navrhovaný důkaz vztahoval k tvrzení skutečnosti, že na chatě docházelo k těžbě zlata. Tuto skutečnost odvolací soud nikterak nerozporoval, přičemž ji označil za zcela podružnou a nemající žádný vliv na spáchanou trestnou činnost, jelikož nezbavuje obviněnou odpovědnosti z trestněprávně relevantního jednání, kterého se měla dopouštět umožněním a usnadněním trestné činnosti hlavního pachatele. S ohledem na to nelze podle státní zástupkyně považovat označený kamerový záznam za podstatný důkaz a této námitce dovolatelky tak nelze vyhovět.
12. Zjevně neopodstatněnou je podle státní zástupkyně též námitka obviněné, že její jednání mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin podle § 367 tr. zákoníku, respektive podle § 366 tr. zákoníku, kteroužto lze podřadit pod důvod dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K těmto námitkám totiž státní zástupkyně předně upozorňuje, že jednání obviněné je nutno posoudit jako celek a není namístě je rozdělovat do samostatných úseků, jak to činí sama obviněná ve svém dovolání. Obviněná jednak poskytla spoluobviněnému L. B. k pronájmu předmětnou chatu, přičemž v pronájmu pokračovala i poté, co se dozvěděla o způsobu, jakým jmenovaný spoluobviněný tuto nemovitost využívá. Dovolatelka tedy touto formou umožnila jmenovanému spoluobviněnému, aby soustavně pokračoval v páchání trestné činnosti. Dovolatelka rovněž páchání této trestné činnosti usnadnila zejména úklidovými pracemi a její jednání tak bylo podstatně angažovanější, než jak sama uvádí ve svém podnětu, čímž došlo k naplnění zákonných znaků pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k trestnému činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
13. S jistou mírou benevolence pak lze podle státní zástupkyně pod výše citovaný dovolací důvod podřadit rovněž nesouhlas obviněné s tím, že byla shledána spoluzodpovědnou za veškeré množství látky vyrobené spoluobviněným L. B. Ani s touto námitkou se ovšem státní zástupkyně neztotožnila a k této v prvé řadě poukázala, že k právní kvalifikaci jednání obviněné se již dostatečně vyjádřil odvolací soud v bodě 69. odůvodnění svého rozsudku. Nad rámec tohoto odkazu státní zástupkyně uvedla již jen to, že v řízení vyšlo najevo, že díky tomu, že obviněná o trestné činnosti věděla již od první výroby a následně se na trestné činnosti podílela úklidovými pracemi, je nutno jí přičítat spoluzodpovědnost za veškeré množství vyrobené látky.
14. Jde-li o obviněnou uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., pak pod tento ani pod jiný dovolací důvod podle státní zástupkyně nelze podřadit námitku obviněné spočívající v tvrzení, že její protiprávní jednání není ve skutkové větě výroku rozsudku dostatečně konkrétně rozepsáno tak, jak je tomu u spoluobviněného D. S. Jestliže totiž obviněná toliko nesouhlasí se způsobem, jakým bylo její jednání popsáno ve výroku o vině napadeného rozsudku, přičemž požaduje popis podrobnější, nelze v jejím požadavku spatřovat ani absenci, ani neúplnost předmětného výroku. Za konečnou podobu výroku o vině rozsudku totiž zodpovídá příslušný soud, který k vypracování rozhodnutí přistupuje na základě zjištěného skutkového stavu. V subjektivním přesvědčení obviněné o nedostatečném popisu jejího jednání tedy podle státní zástupkyně není možno spatřovat vadu rozhodnutí odpovídající důvodům dovolání ve smyslu § 265b tr. ř. a její námitku je proto namístě odmítnout.
15. Závěrem svého vyjádření pak s ohledem na výše uvedené státní zástupkyně shrnula, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž dovolací námitky obviněné, pokud je vůbec lze obsahově podřadit pod jí deklarované dovolací důvody, jsou zjevně neopodstatněné. Za tohoto stavu proto státní zástupkyně navrhla, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
16. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněnou bylo následně soudem prvního stupně zasláno obhájci obviněné k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla Nejvyššímu soudu nikterak předložena.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněné bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.
18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
20. V souvislosti s obviněnou uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat jednak správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, dále úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
21. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu jen v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností ode dne 1. 1. 2022 tedy nikterak nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu na jakékoli otázky skutkové povahy.
22. Obviněná ve svém podání dále odkázala též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
23. V souvislosti s obviněnou uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že tento dovolací důvod lze aplikovat jen za předpokladu, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Chybějícím výrokem se přitom rozumí výrok jako celek, který příslušný orgán činný v trestním řízení nevyslovil, ačkoliv podle zákona tak učinit měl. Neúplný výrok je pak takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu. Náležitosti výrokové části rozsudku jsou přitom vymezeny zejména v ustanovení § 120 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 121 až § 124 tr. ř.
24. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. K meritu věci
25. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněné L. T. splňuje kritéria jí uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnou vznesené dovolací námitky jsou jen částečně formálně podřaditelné pod jí uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. písm. h) tr. ř., nicméně z níže rozvedených důvodů je třeba tyto označit za zjevně neopodstatněné. Naopak převážnou část námitek obsažených v jí podaném mimořádném opravném prostředku nelze ani formálně podřadit pod jakýkoli ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř.
26. Úvodem považuje Nejvyšší soud za vhodné vyjádřit se k námitkám, kteréžto shledal relevantně uplatněnými v rámci odkazu na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy k námitkám, v nichž dovolatelka rozporuje, že by se dopustila účastenství ve formě pomoci k závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Podle obviněné totiž nemohla být naplněna subjektivní stránka tohoto trestného činu, jelikož svoji chatu poskytla spoluobviněnému L. B. již dne 7. 4. 2022, a to nikoli za účelem umožnění výroby pervitinu, ale za účelem umožnění těžby zlata z elektrotechniky. Obviněná se tedy s ohledem na tuto skutečnost poskytováním chaty mohla dopustit maximálně nepřekažení trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu ustanovení § 367 odst. 1 tr. zákoníku, a to nikoli v případě všech případů výroby, jelikož byla fyzicky přítomna pouze u posledního z nich, který ovšem díky zásahu policie nebyl dokonán. Jde-li o úklid po realizovaných varech, pak tímto jednáním podle dovolatelky nemohlo být jakkoli přispěno k výrobě drogy, která již byla v té době ukončena. Za tohoto stavu tak mohlo dojít nanejvýše k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu nadržování podle § 366 tr. zákoníku.
27. Nejvyšší soud v tomto ohledu připomíná, že účastenství je vybudováno na zásadě akcesority, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Účastenství je závislé na spáchání trestného činu či jeho pokusu hlavním (trestně odpovědným) pachatelem. Organizátorství, návod a pomoc se tedy posuzují jako účastenství podle § 24 tr. zákoníku jen tehdy, jestliže se pachatel hlavního trestného činu o tento čin alespoň pokusil (účastenství je možné na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu). Hlavním trestným činem se přitom míní trestný čin pachatele, ke kterému organizátorství, návod nebo pomoc směřovaly, přičemž hlavním pachatelem trestného činu se rozumí pachatel trestného činu, k němuž směřovala některá z forem účastenství. Právní kvalifikace jednání účastníka je podle zákonné úpravy závislá na právní kvalifikaci jednání hlavního pachatele, zde ovšem s určitými výjimkami – např. k zohlednění kvalifikačních okolností dochází jen u těch osob, u nichž jsou dány, přičemž pominout nelze ani případy excesů (vybočení) z původního záměru hlavního pachatele apod. Podmínkou účastenství je přitom příčinný vztah mezi činem účastníka a trestným činem jiné osoby, tj. hlavního pachatele. Účastenství je možné jen ve vztahu k činu, který má znaky trestného činu, a to obecné, typové i protiprávnost (viz Jelínek, J. a kol.: Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 331-333).
28. K subjektivní stránce účastenství je vhodné uvést, že jednání musí být úmyslné, přičemž postačí i úmysl nepřímý. Jednání účastníka musí dále zahrnovat skutečnost, že se vědomě účastní na úmyslném trestném činu hlavního pachatele (tzv. dvojí úmysl), musí zároveň chtít, aby k jeho jednání přispěl svojí účastí. Účastenství tedy předpokládá úmysl směřující k účasti ve formě organizátorství, návodu nebo pomoci na konkrétním úmyslném trestném činu, přičemž čin musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen znaky skutkové podstaty (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1-139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 569).
29. Nejvyšší soud pak přezkumem předloženého spisového materiálu ověřil, že z řady provedených důkazů bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že si spoluobviněný L. B. zajistil chemikálie, přípravky a předměty určené pro výrobu pervitinu, přičemž k tomu, aby mohl uskutečnit svůj záměr tuto drogu vyrobit a distribuovat, si musel zajistit bezpečné místo k realizaci chemického procesu výroby. Toto místo mu zajistila právě dovolatelka, která mu poskytla k příležitostnému užívání svoji rekreační chatu v XY, přičemž již před realizací prvního procesu výroby drogy byla srozuměna s tím, že na jí poskytnuté chatě jmenovaný spoluobviněný zamýšlí páchání nyní projednávané trestné činnosti.
Dovolatelka byla s touto skutečností nejen smířena, ale byla na ní přímo zainteresována, na její průběh se jmenovaného spoluobviněného dotazovala, byla při výrobě na této chatě několikrát přítomna a při posledním varu zde byla rovněž fyzicky přistižena. Předmětnou chatu přitom mohl spoluobviněný L. B. podle domluvy s obviněnou užívat pouze příležitostně a po ohlášení své návštěvy, jelikož tuto nemovitost užívala souběžně s ním k rekreačním účelům nejen obviněná, ale navštěvoval ji též její otec.
Zejména z tohoto důvodu obviněná jmenovanému spoluobviněnému pomáhala s likvidací odpadních produktů z výroby, jelikož se obávala, aby její otec nezjistil, že zde umožňuje spoluobviněnému L. B. výrobu pervitinu.
30. Za výše uvedeného stavu tedy ani Nejvyšší soud nemohl přisvědčit, stejně jako oba soudy nižších stupňů, obviněné v tom ohledu, že v jejím jednání nelze spatřovat úmysl směřující k účastenství na trestném činu spoluobviněného L. B. a že byla v podstatě pouhou pasivní pozorovatelkou jeho trestné činnosti, kteroužto maximálně nepřekazila. Na základě studia předloženého spisového materiálu dovolací soud přisvědčil rovněž závěru, že není nikterak rozhodné, zda dovolatelka původně poskytla chatu spoluobviněnému L.
B. za účelem těžby zlata z elektrotechniky a ta zde skutečně probíhala, jelikož o využití chaty k výrobě pervitinu se dozvěděla ještě před průběhem prvního prokázaného výrobního cyklu, přičemž i přes tuto skutečnost jmenovanému obviněnému umožnila realizovat tuto činnost v jí poskytnuté nemovitosti opakovaně po dobu téměř pět měsíců. Dále se obviněná do této trestné činnosti sama aktivně zapojila a usnadnila její kontinuální páchání, za což přijímala jako odměnu část vyrobené drogy. Úklidem odpadu z výroby pervitinu se totiž nepodílela jen na likvidaci stop, ale pomáhala též vytvářet nezbytné podmínky pro realizaci dalšího výrobního cyklu.
Za této situace je tedy správné hodnotit takové její pokračující jednání komplexně, kterak učinily i oba soudy nižších stupňů, a nikoliv od sebe úzce související dílčí jednání oddělit, a hodnotit je izolovaně bez návaznosti na ostatní přímo související dílčí jednání, kterak se ve svém podání snaží činit sama obviněná. V případě dovolatelky tedy bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že poskytnutím místa umožnila a svým aktivním jednáním následně usnadňovala páchání projednávané drogové trestné činnosti ve smyslu skutkových závěrů, popsaných v rozsudku soudu druhého stupně, když zaviněným a vědomým jednáním přispívala k tomu, že projednávaná trestná činnost byla spoluobviněným L.
B. jakožto hlavním pachatelem páchána dlouhodobě a ve značném rozsahu. K tomu je zároveň nutno zdůraznit, že Vrchní soud v Praze správně vztáhl pomoc poskytovanou obviněnou pouze k výrobě drogy, která byla realizována za jejího vědomí a přispění na jí poskytnuté chatě od 15. 6. 2022 do 6. 11. 2022, nikoli k tomu, jaké další výroby zamýšlel realizovat spoluobviněný L. B. z jím naskladněných chemikálií.
31. Lze tedy uzavřít, že budou-li výše uvedená teoretická východiska vztažena na projednávané dovolání obviněné, je nutno konstatovat, že ze skutkových závěrů rozvedených v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že její jednání lze jednoznačně kvalifikovat jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Nebylo tedy nikterak možné přisvědčit námitkám dovolatelky, že její jednání mělo být právně kvalifikováno jako trestný čin nepřekažení trestného činu podle § 367 odst. 1 tr. zákoníku, nanejvýš jako trestný čin nadržování podle § 366 tr. zákoníku. Právě tím, že Vrchní soud v Praze bez důvodných pochybností prokázal naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, také bezpochyby vyvrátil obhajobu obviněné, že její jednání bylo možné právně kvalifikovat podle jiných, méně závažných skutkových podstat.
32. Z obsahu dovolání obviněné je dále zřejmé, že jde-li o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak tento obviněná uplatnila v jeho první a třetí alternativě. K první z alternativ citovaného dovolacího důvodu spočívající v existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů ovšem Nejvyšší soud zjistil, že ačkoli na tuto alternativu obviněná ve svém dovolání výslovně poukázala, nevznesla v jeho odůvodnění fakticky jedinou konkrétní námitku, jíž by jakkoli vyvracela skutková zjištění vrchního soudu. Obviněná naopak na podstatnou část jednotlivých dílčích skutkových zjištění odvolacího soudu odkazovala ve své argumentaci směřující proti naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jí přisouzeného trestného činu a pokud měla v úmyslu např. některé ze zbylých skutkových zjištění odmítnout, pak v tomto ohledu svoji námitku nikterak blíže nespecifikovala. Dovolací soud přitom není povinen (ale ani oprávněn) danou argumentaci za obviněnou jakkoli domýšlet (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07).
33. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se tedy obviněná fakticky věcně vymezila pouze vůči úplnosti procesu dokazování, a to konkrétně svojí námitkou stran existence vady v podobě tzv. opomenutého důkazu. Tu obviněná vznesla pouze v kontextu svého přetrvávajícího nedůvodného přesvědčení, že v dané věci bylo pro prokázání jejího zapojení do výroby pervitinu nutno provést důkazy vztahující se k tomu, zda chatu zapůjčila (poskytla) spoluobviněnému L. B. dne 7. 4. 2022 za účelem těžby zlata z elektrotechnického odpadu a zda na tomto místě jmenovaný spoluobviněný tuto těžbu skutečně realizoval.
34. Nejvyšší soud k tomuto opětovně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Oba soudy nižších stupňů přitom svá rozhodnutí vydaná v nyní posuzované věci řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, jakým způsobem se vypořádaly s obhajobou obviněné. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, jež vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněnou navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo.
35. Podle zjištění Nejvyššího soudu je totiž v nyní posuzované věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že se o tzv. opomenutý důkaz nejedná, neboť za opomenutý nelze označit důkazní návrh vznesený obviněnou v odvolacím řízení, jímž se Vrchní soud v Praze řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněnou navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněné s úplností provedeného dokazování. Nejvyšší soud si přitom v dané věci ověřil, že Vrchní soud v Praze v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy po doplnění dokazování a korekci skutkových zjištění Městského soudu v Praze zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí.
36. Jak již přitom bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud neshledal žádných pochybností o správnosti závěrů odvolacího soudu, který kvalifikoval jednání obviněné jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na trestném činu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to s ohledem na skutečnost, že výroba pervitinu byla v nemovitosti poskytnuté obviněnou k užívání spoluobviněnému L. B. realizována již od prvního výrobního cyklu s jejím vědomím, a tedy fakticky i svolením, přičemž obviněná byla této výrobě v několika případech i osobně přítomna a pomáhala s úklidem po ní. Svojí činností tedy obviněná umožnila a usnadnila realizaci výroby pervitinu, za což byla odměňována podílem z vyrobené drogy. Nejvyšší soud se proto zcela ztotožnil se závěry odvolacího soudu, jenž v bodě 35. odůvodnění svého rozhodnutí důkladně vypořádal důkazní návrh obhajoby na přehrání kamerových záznamů č. 20220617_062533, když vysvětlil, proč jej považuje za nadbytečný. Užívání chaty spoluobviněným L. B. totiž nebylo jakkoli formalizováno jako např. dlouhodobý nájem, bylo pouze příležitostné a podle obviněné bylo navázáno na předběžné oznámení toho, kdy se bude jmenovaný spoluobviněný na této chatě vyskytovat. Fakticky tak byla možnost užívání chaty k výrobě pervitinu po celou rozhodnou dobu podmíněna souhlasem obviněné. Za tohoto stavu je zcela nepodstatné, za jakým účelem obviněná původně chatu spoluobviněnému L. B. poskytla, když mu následně vědomě umožnila realizovat zde kontinuálně výrobu pervitinu, k této sama aktivně přispěla a byla zainteresována na její úspěšné realizaci. Námitku obviněné stran existence opomenutých důkazů v důsledku zamítnutí návrhu obhajoby je tedy s ohledem na výše uvedené na místě označit za zcela irelevantní, jelikož podle zjištění Nejvyššího soudu ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že odvolací soud nikterak neopomenul rozhodnout o žádném z důkazů, jejichž provedení obviněná v rámci veřejného zasedání o odvolání výslovně žádala (tzn. stran kterých byl vznesen jasný důkazní návrh), přičemž odmítnutí obhajobou vznesených důkazních návrhů bylo dostatečně odůvodněno s ohledem na jejich nadbytečnost.
37. Jakoukoli relevanci nelze přiznat ani námitce obviněné stran údajné nepřezkoumatelnosti, resp. přílišné „neurčitosti“ a „nedostatečnosti“ skutkové věty, kteroužto vznesla ve spojení s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a poukazem na způsob, jakým je ve skutkové větě rozsudku odvolacího soudu popsáno jednání spoluobviněného D. S. jakožto druhého z pomocníků na trestné činnosti spoluobviněného L. B.
38. K danému Nejvyšší soud opětovně konstatuje, že za neúplný výrok je ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. možné považovat takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Podle § 120 odst. 3 tr. ř. přitom platí, že výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným nebo se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedením i jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech jeho zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
Nestačí proto, aby se soud při popisu jednání obviněného omezil, byť jen v některých směrech, na citaci těchto zákonných znaků, neboť taková citace tvoří tzv. právní větu výroku rozsudku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 43/1999-I Sb. rozh. tr.). Ve výroku rozsudku, v jeho tzv. skutkové větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Ve výrokové části rozsudku tedy nemusí být vyčerpány všechny ve věci zjištěné skutkové okolnosti.
Současně je třeba, aby výrok pojímal alespoň přiměřeně stručným vyjádřením všechny okolnosti, které jsou relevantní z hlediska příslušné právní kvalifikace s tím, že dále může být rozveden v odůvodnění předmětného rozhodnutí.
39. V projednávané věci Nejvyšší soud shledal, že Vrchní soud v Praze v popisu skutku vyhověl všem požadavkům plynoucím z ustanovení § 120 tr. ř., neboť tento obsahuje výstižný popis všech rozhodných skutkových okolností daného případu. Ve světle výše uvedených požadavků tedy výrok o vině uvedený v rozsudku vrchního soudu stran popisu jednání obviněné obstojí, jelikož jeho skutková věta obsahuje v návětí a poté v bodě 9) popis výše rekapitulovaných rozhodných skutkových zjištění, která umožňují daný skutek právně kvalifikovat jako trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Byť skutková věta obsahuje podrobnější popis jednání spoluobviněného D. S., avšak nikoli stejně podrobný popis jednání dovolatelky, má tato skutečnost své opodstatnění ve výsledcích provedeného dokazování, jelikož z kamerových záznamů a výpovědi spoluobviněného L. B. z veřejného zasedání ve vztahu k osobnímu zapojení obviněné do jednotlivých varů vymezených pod body 1) až 8) vyplynulo pouze to, že se podílela na úklidu odpadu vzniklého po výrobě pervitinu ve vícero blíže nespecifikovaných případech. Za tohoto stavu tak nebylo možné její aktivní podíl na trestné činnosti páchané hlavním pachatelem blíže konkretizovat v jednotlivých dílčích částech (bodech) představujících jednotlivé, jasně vymezené vary pervitinu, nýbrž jej bylo namístě konkrétním a nezaměnitelným způsobem popsat ve společném návětí, které se váže k dané trestné činnosti hlavního pachatele (tj. spoluobviněného L. B.) jako celku. Obviněná přitom ve svém mimořádném opravném prostředku neoznačila žádnou faktickou okolnost, která by mohla být chybějícím nebo neúplným výrokem, např. znak objektivní stránky skutkové podstaty jí přisouzeného trestného činu, který musí být ve skutkové větě obsažen. Domáhá se tedy pouze toho, aby bylo bez ohledu na důkazní situaci u dílčích jednání vymezujících jednotlivé případy výroby drogy podrobněji popsáno, na kterých z nich se osobně podílela a jakými konkrétními činnostmi. Takto koncipované námitky však nelze pod obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. podřadit.
VI. Závěr
40. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatelky je třeba opětovně zdůraznit, že obviněná L. T. podstatnou část svých dovolacích námitek uplatnila již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněné považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. v tomto případě obviněné). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
41. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 2024, sp. zn. 15 To 63/2024, jakožto i jemu předcházejícího postupu v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněné L. T. nedošlo k porušení zákona ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. l) tr. ř., ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněné z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a jí podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 7. 2025 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu