USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 7. 2019 o dovolání
obviněného R. M., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody
ve Vazební Věznici Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne
5. 6. 2018, č. j. 12 To 13/2018-1455, v trestní věci vedené u Krajského soudu v
Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 8/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného R. M. odmítá.
1. Obviněný R. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále
jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 2. 2018, č. j. 49 T 8/2016-1286 (vedle
spoluobviněných D. L. V. a X. T. D.), uznán vinným přečinem nedovolené výroby a
jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst.
1 tr. zákoníku, a to jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím, že:
od přesně nezjištěné doby nejméně od 1. 10. 2015 do 14. 1. 2016, poté, co
pronajal rodinný dům na adrese XY osobám obžalovaných D. L. V., nar. XY, X. T.
D., nar. XY, kteří v tomto objektu, nacházejícím se na stavební parc. č. XY,
zapsaném na listu vlastnictví č. XY pro obec XY, katastrální území XY, okr. XY
neoprávněně pěstovali tzv. „indoor způsobem“ za pomoci kvalifikovaného
technického zařízení rostliny rodu konopí (Cannabis), dělal řidiče obžalovanému
X. T. D., kterého vozil s potravinami za obžalovaným D. L. V., který se o
předmětné rostliny konopí v uvedeném objektu staral, kdy nejméně ve dvou
případech mu potraviny vezl i sám, přičemž za každou takto vykonanou cestu
obdržel částku ve výši 1.500,- Kč až 2.000,- Kč a takto jednal přesto, že si
musel být vědom toho, že se jedná o trestnou činnost, kdy konopí je jako omamná
látka uvedená v příloze č. 3 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech
návykových látek a zařazená do Seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách
(vyhláška č. 47/195 Sb. ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a
Tetrahydrocannabinol je jako psychotropní látka uvedená v příloze č. 4 nařízení
vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek a zařazená do Seznamu I
Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.).
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně odsoudil obviněného podle
§ 283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, pro
jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s
ostrahou. Současně soud prvního stupně rozhodl, vedle uvedeného trestu, podle §
101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku o uložení ochranného opatření zabrání věci,
kteréžto podrobně specifikoval v příslušném výroku svého rozsudku.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný (společně s
obviněným D. L. V.) odvolání, a to do všech výroků napadeného rozsudku, které
se jej týkají, přičemž odvolání obviněného Vrchní soud v Praze (dále jen
„odvolací soud“) v záhlaví označeným rozsudkem podle § 256 tr. řádu zamítl jako
nedůvodné.
4. V projednávané trestní věci jde přitom již o druhá rozhodnutí soudů
nižších stupňů, když rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9.
2016, č. j. 49 T 8/2016-864, byl k odvolání všech tří spoluobviněných a
státního zástupce Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2017, č. j. 12
To 52/2017-1051, v plném rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně
k novému rozhodnutí.
5. Z obsahu spisu vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 49 T
8/2016, se dále podává, že rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 7.
2018, č. j. 15 T 51/2018-154, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2018, byl
obviněný uznán vinným ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196
odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin, jakož i za sbíhající se přečin
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným shora označeným
rozsudkem soudu prvního stupně, byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl
zařazen do věznice s ostrahou. Týmž rozsudkem současně Okresní soud v Lounech
podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu ze shora označeného
rozsudku soudu prvního stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením,
pozbyla podkladu.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvádí, že
si je vědom skutečnosti, že tento je určen pouze k nápravě právních vad
rozhodnutí ve věci samé, nikoliv k nápravě vad skutkových, nicméně má za to, že
v jeho konkrétní trestní věci je dán extrémní nesoulad mezi skutkovými
zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé.
7. Uvedený rozpor spatřuje obviněný předně v tom, že doba páchání
trestné činnosti uvedená ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně (1. 10.
2015 až 1. 1. 2016) nemohla zahrnout prakticky ani jeden pěstební cyklus
rostliny konopí. Jestliže tedy při domovní prohlídce rodinného domu v obci XY
bylo nalezeno 637 kusů rostlin konopí ve fázi květu o výšce 5 až 140 cm, muselo
podle obviněného jít o rostliny, které byly pěstovány od počátku pronájmu
(podnájmu) uvedeného rodinného domu obviněným spoluobviněným X. T. D. a D. L.
V.. Z uvedeného je pak dle obviněného zřejmé, že konopí, zajištěné při domovní
prohlídce u obviněného X. T. D. [šlo o pět černých pytlů se sušeným konopím
(marihuanou) o celkové hmotnosti 15 817,7 g obsahující 2 007,8 g
delta-9-tetrahydrokanabinolu ve formě čisté báze] nebylo vyprodukováno v
rodinném domě v XY, ale muselo pocházet z jiného zdroje, přičemž v průběhu
trestního řízení nebylo prokazováno, že by o tomto jiném zdroji věděl,
popřípadě byl srozuměn s nakládáním s konopím z něj pocházejícím. Za této
situace se obviněný domnívá, že výrok o vině se mohl týkat toliko pěstování
konopí, které bylo zajištěno při domovní prohlídce v XY.
8. K tomu obviněný dále uvádí, že z provedeného dokazování, a to po jeho
doplnění v návaznosti na zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně, se
nijak nepodává, že se podílel na manipulaci s konopím (sušinou), zajištěným při
domovní prohlídce u obviněného X. T. D., ani že by ve vozidle, které v rozhodné
době užíval, byly zajištěny pachové či jiné stopy nasvědčující tomu, že by v
něm byla převážena daná sušina. Obviněný nadto namítá, že žádný ze
spoluobviněných jej v souvislosti s transportem sušiny či samotnou sklizní
konopí nijak nezmiňuje.
9. Co se týče právního posouzení skutku, který je obviněnému kladen za
vinu, uvádí tento, že byl uznán vinným pomocí ke spáchání přečinu nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, ačkoliv
„o nakládání s látkou by těžko mohlo jít tím, že vozí potraviny tomu, kdo se
ani fyzicky na pěstování neúčastnil.“ V tomto směru obviněný poukazuje na
stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn
300/2014, publikované pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr.), z něhož plyne, že samotné
neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem výroba omamné
nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 tr. zákoníku, k čemuž opět zdůrazňuje,
že se nijak na výrobě či zpracování nepodílel, toliko dělal řidiče jednomu ze
spoluobviněných, kterého vezl s potravinami za druhým spoluobviněným.
10. Následně obviněný snáší řadu podrobných námitek, jimiž se snaží
podpořit svůj závěr o tom, že v rodinném domě v XY proběhl toliko jeden
pěstební cyklus, který však nebyl ukončen (k tomu obviněný odkazuje na závěry
přibraného konzultanta z oboru botanika doc. Ing. Pavla Kloučka, Ph.D., dle
něhož první pěstební cyklus mohl začít přibližně 155 dní před odhalením
pěstírny). Výpověď spoluobviněného X. T. D., který v hlavním líčení konaném ve
dnech 6. až 7. února uvedl, že ke sklizni prvních 300 rostlin konopí došlo na
počátku ledna 2016, pak obviněný považuje za nepoužitelnou, když tento
spoluobviněný původně popřel trestnou činnost, která mu byla kladena za vinu,
avšak následně se k této plně doznal. K danému pak obviněný doplňuje, že pokud
by sazba a sklizeň probíhaly permanentně, muselo by v případě zajištěné sušiny
i rostlin jít o stejný kultivar rostliny konopí, což se však nepodařilo v
trestním řízení prokázat.
11. Ze všech shora uvedených důvodů je tedy obviněný přesvědčen, že
soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na nedostatečných skutkových
zjištěních, zvláště co se původu sušiny zajištěné u spoluobviněného X. T. D. a
délky pěstebního cyklu týče. V návaznosti na uvedené pak měly – ve světle
závěrů stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp.
zn. Tpjn 300/2014 – změnit užitou právní kvalifikaci. Rovněž stran závěrů
odvolacího soudu o tom, že se měl nacházet v rodinném domě, dále že mu měl být
znám charakteristický zápach konopí, který měl vnímat i při jeho údajné
přepravě, a konečně že mu měl být znám i celkový rozsah pěstování konopí,
obviněný uvádí, že není zřejmé, z jakých důkazů tyto závěry soudy nižších
stupňů dovodily.
12. Další námitky obviněného se týkají hodnocení výpovědi obviněného X.
T. D., jemuž obviněný vytýká, že tu část, která vyznívá v jeho prospěch, soudy
nižších stupňů označují za nedůvodně prospěšnou a bagatelizující. Rovněž údaj
soudu prvního stupně o dispozičním uspořádání rodinného domu v XY považuje
obviněný za zcela nesprávný, když tento hovoří o 13 místnostech, čímž má být
navyšována pěstební plocha v dané nemovitosti. Obviněný se rovněž podivuje nad
tím, že odvolací soud nejprve zrušil první rozsudek soudu prvního stupně, kdy
následně za „stejného důkazního stavu“ druhý rozsudek uznal jako bezvadný,
načež jej i potvrdil. V neposlední řadě se obviněný vyjadřuje i k výpovědím
spoluobviněného D. L. V., kdy původně tento obviněného nijak neoznačoval a
popíral existenci předchozího pěstebního cyklu, načež následně zcela obrátil,
kdy však jeho nová výpověď podle obviněného nekoresponduje s žádnými dalšími
důkazy, včetně výpovědi spoluobviněného X. T. D.
13. Obviněný je proto přesvědčen, že soudy nižších stupňů neprovedly
řízení v souladu s trestním řádem, kdy jednotlivé procesní vady mají za
následek nesprávnost „některých rozsudečných výroků a představují titul pro
zrušení rozsudku“ odvolacího soudu. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby
Nejvyšší soud napadené shora označené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc
přikázal odvolacímu soudu, aby tuto v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
14. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“) se k dovolání obviněného vyjádřil dne 21. 3. 2019. Stran
obviněným uplatněných dovolacích námitek předně uvedl, že uvedenému dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají, neboť jejich
prostřednictvím se obviněný domáhá přezkoumání skutkových zjištění, na nichž
jsou napadená rozhodnutí založena. O extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a
učiněnými skutkovými zjištěními přitom dle státního zástupce v projednávané
trestní věci rovněž nejde, když naopak zjištění skutkového stavu a hodnocení
důkazů označil za plně odpovídající požadavkům § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu.
15. Stran konkrétních dovolacích námitek obviněného státní zástupce
uvádí, že tyto se zcela míjí s přisouzeným skutkem a jeho právním posouzením.
Obviněnému bylo kladeno totiž za vinu, že se podílel na trestné činnosti
zbylých spoluobviněných ve formě účastenství v užším slova smyslu, konkrétně
jako pomocník. V tomto směru jsou proto podle státního zástupce právně
bezvýznamné výhrady obviněného k vymezení pojmů „výroba omamné a psychotropní
látky“ a „pěstování konopí“, či jeho poukaz na stanovisko trestního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, ale také jeho
rozsáhlá polemika k průběhu jednotlivých pěstebních cyklů, když základní
skutková podstata přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku není vázána na
zjištění minimálního rozsahu jednání pachatele. Obdobně není z hlediska
právního posouzení dle státního zástupce rozhodné ani tvrzení obviněného, že s
danou drogou nijak nenakládal. Pokud by totiž byl zjištěn v dané trestní věci
opak, bylo by namístě jednání obviněného posoudit nikoliv účastenství v užším
slova smyslu, ale jako spolupachatelství. Absence stop prokazujících manipulaci
obviněného s drogou tak žádný vliv na posouzení jeho jednání jakožto pomoci,
spočívající v logistické podpoře provozu dané pěstírny, nemá. Obdobně námitky
obviněného proti časovému vymezení pěstebního cyklu podle státního zástupce
nespadají pod jím uplatněný dovolací důvod. Usnadnění provozu pěstírny, jež je
mu kladeno za vinu, se totiž nutně nemusí krýt s dobou konkrétního pěstebního
cyklu – stěžejní v tomto směru je, že obviněný se na trestné činnosti
spoluobviněných podílel od 1. 10. 2015. Konečně dle státního zástupce nelze
považovat za důvodné ani námitky obviněného stran (ne)naplnění subjektivní
stránky skutkové podstaty daného trestného činu, když tyto obviněný odvozuje od
vlastní verze skutkového stavu, jež je odlišná od toho, který byl zjištěn soudy
nižších stupňů. Podle státního zástupce je jak ze skutkové věty, tak i z
provedených důkazů (zejména výpovědí spoluobviněných) zřejmé, že obviněný
vědomě přispíval k provozu pěstírny.
16. Státní zástupce proto uzavřel, že obviněným uplatněné námitky
nenaplňují žádný ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. řádu.
Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a učinil tak, v souladu s § 265r odst. 1
písm. a) tr. řádu, v neveřejném zasedání.
17. Dne 17. 5. 2019 zaslal Nejvyšší soud vyjádření státního zástupce
obhájci obviněného k případné replice, kterou však do tohoto dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve
zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním
ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s § 265a
odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na
příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou
osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud
zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto
mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu.
19. Stran posouzení včasnosti podaného dovolání (§ 265e odst. 1 tr. řádu) považuje Nejvyšší soud za nezbytné uvést následující. Rozsudek odvolacího
soudu byl doručen obviněnému dne 19. 7. 2018 a jeho tehdejšímu obhájci, Mgr. Martinu Vondroušovi, dne 18. 7. 2019 (srov. č. l. 1487 verte), přičemž dovolání
podal nově ustanovený obhájce obviněného, JUDr. Lubomír Pánek, až dne 16. 10. 2018, resp. 4. 12. 2018. Z uvedeného je tedy zřejmé, že dovolání bylo obviněným
(resp. jeho obhájcem) podáno po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty. I přesto
však Nejvyšší soud nedospěl k závěru o opožděnosti dovolání obviněného a
neodmítl jej podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu, přičemž pro objasnění
důvodů, které jej k takovému postupu vedly, nejprve uvádí chronologický přehled
relevantního procesního postupu obviněného a soudů nižších stupňů:
- Dne 12. 6. 2018 (tedy sedm dní po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu)
byla odvolacímu soudu doručena žádost obviněného ze dne 6. 6. 2018 „o přidělení
bezplatného právního zástupce ve věci podání mimořádného opravného
prostředku“ (č. l. 1460). - Dne 21. 6. 2018 byla daná žádost obviněného postoupena odvolacím
soudem soudu prvního stupně (č. l. 1464). - Dne 2. 8. 2018 soud prvního stupně zaslal obviněnému přípis, v němž
jej předně informoval, že dovolání za něj v dané trestní věci může podat jeho
stávající obhájce Mgr. Martin Vondrouš, a to s odkazem na § 41 odst. 5 tr. řádu. Současně však soud prvního stupně obviněného požádal o upřesnění, zda jej
v dovolacím řízení bude zastupovat uvedený obhájce, anebo zda žádá o ustanovení
obhájce nového. Následně soud prvního stupně poučil obviněného o skutečnostech,
jež je třeba doložit k jeho žádosti o bezplatnou obhajobu (č. l. 1496). - Dne 16. 8. 2018 bylo soudu prvního stupně doručeno podání obviněného
ze dne 12. 8. 2018, v němž tento uvedl, že si je plně vědom skutečnosti, že
dovolání za něj může podat jeho dosavadní obhájce, avšak jeho právních služeb
již nechce využít, neboť obhajoba v řízení před soudem prvního stupně a
odvolacím soudem prý byla z jeho strany vedena pasivně a z tohoto důvodu, jakož
i z důvodu konečného výsledku jeho trestního řízení, v daného obhájce ztratil
důvěru. Proto obviněný soud prvního stupně požádal o ustanovení nového obhájce
pro dovolací řízení. Ve zbytku svého podání se obviněný vyjádřil ke své žádosti
o bezplatnou obhajobu. Zcela na závěr pak obviněný požádal soud prvního stupně
o navrácení lhůty k podání dovolání, přičemž jako důvod využití tohoto
institutu uvedl časovou prodlevu vzniklou při ustanovování jeho obhájce (č. l. 1508). - Dne 21. 9. 2018 bylo soudu prvního stupně doručeno další podání
obviněného (ze dne 19. 9. 2018), v němž tento urgoval ustanovení nového obhájce
pro dovolací řízení. V podání obviněný (mimo jiné) uvedl, že o své žádosti
informoval soud prvního stupně s dostatečným předstihem, kdy od vynesení
rozsudku odvolacího soudu již uplynula notná doba a je tedy namístě, aby tento
rozhodl o jeho žádosti a ve svém rozhodnutí zohlednil také lhůty, po které je
možné podat dovolání (č. l. 1518). - Opatřením ze dne 10. 10. 2018, č. j.
49 T 8/2016-1524, soud prvního
stupně ustanovil obviněnému podle § 39 tr. řádu, a to z důvodu uvedeného v §
36a odst. 2 písm. a) tr. řádu, obhájcem JUDr. Lubomíra Pánka, advokáta. Uvedené
opatření bylo obviněnému doručeno do vlastních rukou dne 16. 10. 2018 a jeho
nově ustanovenému obhájci (a to včetně opisu rozsudku odvolacího soudu) dne 15. 10. 2018. - Dne 17. 10. 2018 bylo soudu prvního stupně doručeno podání obviněného
(datováno 15. 10. 2018), v němž tento opětovně požádal o ustanovení obhájce pro
dovolací řízení a uvedl, že doba, po kterou lze podat mimořádný opravný
prostředek, mu již uplynula, přičemž požádal o navrácení lhůty, když k jejímu
zmeškání nedošlo z důvodu jeho nečinnosti (č. l. 1526).
20. Z učiněného přehledu se podle Nejvyššího soudu zřetelně podává, že v
projednávané věci došlo v prvé řadě ke značné prodlevě soudu prvního stupně při
ustavování obhájce obviněného, trvající bezmála dva měsíce (tedy téměř po celý
běh lhůty k podání dovolání podle § 265e odst. 1 tr. řádu). O ustanovení
obhájce pro dovolací řízení totiž obviněný požádal již dne 12. 6. 2018 (o čemž
se soud prvního stupně dozvěděl 21. 6. 2018), resp. dne 16. 8. 2018 (kdy
obviněný ozřejmil, proč žádá o ustanovení nového obhájce, ačkoliv dovolání za
něj může podat ten stávající), přičemž obhájce byl obviněnému ustanoven
opatřením soudu prvního stupně teprve 10. 10. 2018, tedy po uplynutí zákonné
lhůty pro podání dovolání (k čemuž došlo dne 19. 9. 2018). Je sice pravdou, že
za obviněného mohl (a měl) dovolání podat jeho stávající obhájce, Mgr. Martin
Vondrouš, který mu byl ustanoven v průběhu trestního řízení, což se podává z §
41 odst. 5 tr. řádu. Avšak za situace, kdy soud prvního stupně navíc v
obviněném vyvolal de facto představu o bezvadnosti jeho procesního postupu
(srov. přípis na č. l. 1496), spočívajícího v možnosti ustanovení nového
obhájce z důvodu ztráty důvěry mezi obviněným a jeho dosavadním obhájcem,
dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v takovémto případě uplynutí lhůty k podání
dovolání nelze klást k tíži obviněnému, ale orgánům veřejné moci (srov. obdobně
nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. II. ÚS 1967/18; viz také
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 142/2019,
uveřejněného pod č. 32/2019 Sb. rozh. tr., bod. 18 a contrario, neboť v
projednávané věci soud prvního stupně nereagoval na žádost obviněného
neprodleně, když žádost obviněného mu byla doručena ještě před započetím běhu
lhůty k podání dovolání).
21. Nejvyšší soud proto, byť trestní řád výslovně stanoví, že navrácení
lhůty k podání dovolání není přípustné (§ 265e odst. 4 tr. řádu), vycházeje ze
závěrů shora označeného nálezu Ústavního soudu, akceptoval podání dovolání nově
ustanoveným obhájcem obviněného, které bylo učiněno ve lhůtě dvou měsíců od
doručení opisu rozsudku odvolacího soudu tomuto novému obhájci. V opačném
případě by totiž odmítnutí dovolání obviněného pro opožděnost podle § 265i
odst. 1 písm. c) tr. řádu, v důsledku pochybení orgánu moci soudní,
představovalo odepření jeho ústavně garantované právo na přístup k soudu ve
smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).
Dovolání obviněného proto splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
22. Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v
ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze
obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném
ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
23. Obviněný v rámci dovolání uplatnil toliko dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Označený dovolací důvod je naplněn tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu
je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní
kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z
toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být
samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení
(kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku
a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné na skutkový stav poukázat pouze z
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných
odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní
posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích
nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování
dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení
provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o
dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem
určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr.
řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový
stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu
prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem
zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný
opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu
určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu, a taktéž
přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS
412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp.
zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7.
2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i
povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6
tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. řádu přezkoumává odvolací
soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS
215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp.
zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn.
III. ÚS 376/03).
24. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů
je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy,
učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního
posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s
provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn.
8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy
Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004,
sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř.
usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
25. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a
aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na
spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod
a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v
předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného),
včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna
Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
26. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru,
že obviněným uplatněné dovolací námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích
důvodů [především podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu]. Co se týče obviněným
vznesené námitky extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších
stupňů a jejich právním posouzením, Nejvyšší soud konstatuje, že nezjistil v
postupu orgánů činných v trestním řízení žádné pochybení, které by odpovídalo
označené námitce a zasahovalo do ústavně zaručeného práva obviněného na
spravedlivý proces.
27. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu,
je třeba říci, že obviněný na počátku své dovolací argumentace nejprve provádí
vlastní hodnocení důkazů, jež v dané trestní věci provedly soudy nižších
stupňů, resp. zpochybňuje jejich skutková zjištění, na což následně navazuje
formulováním vlastních skutkových zjištění, jimž pak zákonitě neodpovídá soudy
nižších stupňů použitá právní kvalifikace jeho jednání. Na tomto místě je třeba
připomenout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým stavem tak, jak byl zjištěn v
řízení před soudy nižších stupňů, neboť je to především hlavní líčení před
soudem prvního stupně (popřípadě veřejné zasedání před odvolacím soudem), v
němž se v plné míře prosazují základní zásady dokazování, jako jsou zásada
ústnosti (§ 2 odst. 11 tr. řádu), zásada veřejnosti (§ 2 odst. 10 tr. řádu),
zásada bezprostřednosti (§ 2 odst. 12 tr. řádu), a dále pak zásada volného
hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. řádu), které mají za cíl zajistit naplnění
účelu trestního řízení, jímž je zjištění materiální pravdy (tj. skutkového
stavu bez důvodných pochybností a v rozsahu nezbytném pro příslušné rozhodnutí
daného orgánu činného v trestním řízení – viz § 2 odst. 5 tr. řádu). Výjimku v
tomto směru představují toliko případy, kdy je v rámci procesu dokazování
zjištěn již zmiňovaný extrémní nesoulad (k němuž se Nejvyšší soud vyjádří
níže).
28. Stran deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu tak obviněný fakticky uvádí pouze to, že jeho jednání nelze právně
posoudit jako „nakládání s omamnou látkou“. K tomu však Nejvyšší soud uvádí, že
takto vznesená povšechná námitka neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, když
neobsahuje žádnou právní argumentaci, jíž by zpochybňoval správnost právní
kvalifikace užité soudy nižších stupňů v dané trestní věci. Jinými slovy takto
formulované obecné tvrzení obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu
důvodu.
29. K uvedenému je třeba dodat, že obviněnému je kladeno za vinu, že se
dopustil přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako
pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. In concreto soud prvního
stupně obviněnému kladl za vinu, že jednak umožnil a zároveň i usnadnil jinému
neoprávněné přechovávání omamné a psychotropní látky (tedy nikoliv, že by s
takovou látkou sám neoprávněně nakládal), přičemž z tzv. skutkové věty soudu
prvního stupně se podává, že tak obviněný činil tím, že dalším spoluobviněným
pronajal nemovitost, která posloužila jako pěstírna konopí, spoluobviněného X.
T. D. tam opakovaně vozil s potravinami za spoluobviněným D. L. V., přičemž
minimálně dvakrát potraviny obviněnému D. L. V. přivezl i sám, a takto jednal
přesto, že si musel být vědom toho, že spoluobvinění vyvíjejí trestnou činnost,
spočívající v neoprávněném pěstování a přechovávání rostlin rodu konopí
(Cannabis). Popsané jednání obviněného je přitom třeba vnímat – v souladu se
zásadou akcesority účastenství – ve vazbě na trestnou činnost hlavních
pachatelů (spoluobviněných). Ačkoliv uvedená vazba vyplývá již z formulace, že
si obviněný „musel být vědom toho, že se jedná o trestnou činnost, spočívající
v neoprávněném pěstování a přechovávání rostlin rodu konopí“, považuje Nejvyšší
soud v tomto směru za vhodné poukázat i na zbývající části skutkové věty
rozsudku soudu prvního stupně.
30. Spoluobviněným X. T. D. a D. L. V. tak bylo soudem prvního stupně
(mimo jiné) kladeno za vinu, že „od přesně nezjištěné doby nejméně od 1. 10.
2015 do 14. 1. 2016 v obci XY (…) neoprávněně pěstovali tzv. ‚indoor
způsobem‘ (…) za pomoci kvalifikovaného technického zařízení rostliny rodu
konopí (…) přičemž v rámci provedené domovní prohlídky na základě příkazu
Okresního soudu Louny ze dne 15. 1. 2016 č. j. 0 Nt 101/2016-3 zde bylo
nalezeno 637 ks rostlin rodu konopí (…) a dále v pěti černých plastových
pytlích a alobalu měli uskladněný po předchozí sklizni již usušený rostlinný
materiál obsahující cannabinoidní látky o celkovém obsahu 15 817,7 g (…) o
obsahu 2 007,8 g čisté base (…), a to v bydlišti obžalovaného X. T. D. v XY,
který zde byl nalezen na základě příkazu k domovní prohlídce vydaného Okresním
soudem Louny ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. 0 Nt 102/2016, kdy takto jednali jednak
v úmyslu pěstované rostliny rodu konopí sklidit a zpracovat do jejich
uživatelné formy za účelem další distribuce koncovým uživatelům a jednak v
úmyslu již sklizené usušené a připravené rostliny rodu konopí taktéž
distribuovat osobám koncových uživatelů (…)“ Dospěl-li přitom soud prvního
stupně k právnímu závěru, že takto zjištěné jednání spoluobviněných je třeba
právně kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými
a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku,
nemá v tomto směru Nejvyšší soud žádné výhrady.
31. Na takto ustaveném skutkovém základu, jakož i na základě příslušných
pasáží odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (strana 15 a 16) a rozsudku
odvolacího soudu (strany 7 a 8), má pak Nejvyšší soud za to, že právní
kvalifikace shora popsaného jednání obviněného je zcela přiléhavá. Obviněný
svým jednáním, tedy pronájmem nemovitosti, jakož i poskytnutím služeb řidiče
spoluobviněnému X. T. D., za účelem dovozu potravin obviněnému D. L. V., který
v nemovitosti zůstával a pečoval o rostliny konopí, úmyslně umožnil
(poskytnutím prostor), ale i usnadnil (poskytováním služeb řidiče) jinému
spáchání trestného činu ve smyslu § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pročež
bylo namístě posoudit jeho participaci na trestném činu jiného jako účastenství
v užším slova smyslu ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
Pouze pro upřesnění považuje Nejvyšší soud za vhodné zmínit i výpověď
spoluobviněného D. L. V., učiněnou ve veřejném zasedání v rámci odvolacího
řízení (č. l. 1148), v níž tento potvrdil, že obviněný o celé trestné činnosti
věděl, spoluobviněným dokonce pomáhal se stěhováním vybavení pěstírny a měl být
snad i pověřen prodejem konopí, které již bylo zpracováno na marihuanu (viz
stranu 5 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Napadeným rozhodnutím soudů
nižších stupňů tedy v tomto směru Nejvyšší soud nemá co vytknout.
32. Pokud jde o zbývající dovolací námitky obviněného, je třeba říci, že
tyto se týkají především hodnocení důkazů a spadají tedy pod shora popsanou
kategorii extrémního nesouladu, která se dotýká ústavně zaručeného práva
obviněného na spravedlivý proces.
33. V prvé řadě obviněný prostřednictvím svých dovolacích námitek
fakticky brojí proti skutkovému zjištění, zda o trestné činnosti dalších
spoluobviněných věděl či nikoliv, resp. zda věděl o tom, že došlo ke zpracování
konopí jeho sběrem a následným sušením na marihuanu. K tomu lze předně poukázat
na již shora učiněný výklad stran právního posouzení jednání obviněného.
Uvedená námitka má však daleko hlubší přesah, neboť se dotýká ryze právní
otázky zavinění (tj. subjektivní stránky – v tomto případě účastenství v užším
slova smyslu, kdy § 24 odst. 1 tr. zákoníku vyžaduje existenci úmyslu na straně
účastníka ve vztahu k participaci na trestné činnosti hlavního pachatele).
Přitom platí, že závěr o subjektivních znacích trestného činu se musí zakládat
na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování.
Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo, z
okolností objektivní povahy, ze kterých se dá podle zásad správného myšlení
usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných
trestním zákonem (srov. zprávy trestního kolegia Nejvyššího soudu
Československé socialistické republiky ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72,
uveřejněnou pod č. 62/1973 Sb. rozh. tr., a ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf
30/76, uveřejněnou pod č. 41/1976). I s ohledem na shora předestřenou
argumentaci – dle níž je třeba závěr o naplnění zavinění, jakož i o jeho
konkrétní formě – dovozovat na základě okolností objektivní povahy, tedy
skutkových zjištění, přistoupil Nejvyšší soud k posouzení této námitky
obviněného ve světle široce uplatněné námitky extrémního nesouladu.
34. Co se týče skutkových zjištění soudu prvního stupně, na nichž tento
vystavěl svůj právní závěr o naplnění subjektivní stránky účastenství v případě
obviněného, je třeba v prvé řadě zmínit, že bylo zjištěno, že obviněný užíval
vozidlo tovární značky Mercedes A160, registrační značky XY (registrované na
manželku obviněného X. T. D., který však sám neřídil a naopak si najal
obviněného jako řidiče), což potvrdila bývalá přítelkyně obviněného, i svědek
M. K. (viz strana 7 rozsudku soudu prvního stupně). Právě v tomto vozidle pak
byly ohledáním a následným znaleckým zkoumáním zjištěny stopy cannabinoidních
látek, což vypovídá o převozu sušené rostliny konopí tímto vozem. Soud prvního
stupně dále poukázal na zjištění, že obviněný se několikrát nacházel uvnitř
nemovitosti v době, kdy tato sloužila jako pěstírna konopí, přičemž v této
musel být „citelný i cítitelný charakteristický zápach pro rostlinu konopí“,
kterýžto obviněný podle soudu prvního stupně musel vnímat i při transportu pěti
pytlů do bydliště obviněného X. T. D.. Z uvedených zjištění pak soud prvního
stupně učinil závěr, že obviněný se jednání, které mu bylo kladeno za vinu,
dopustil v úmyslu nepřímém (strany 15-16 rozsudku téhož soudu). K subjektivní
stránce účastenství však učinil skutková zjištění i soud odvolací, a to na
základě výslechu obviněného D. L. V. (č. l. 1148), který především uvedl, že
obviněný M. v rozmezí od 12. do 25. 8. 2015, společně s obviněným X. T. D., do
pěstírny dopravili malé rostliny konopí a různé prostředky a pomůcky potřebné k
jejich pěstování, kdy obviněný M. o týden později dorazil do pěstírny za účelem
její kontroly. Poté, co proběhla první sklizeň konopí, měl, podle obviněného D.
L. V., obviněný X. T. D. obviněnému M. říci, aby obsah této sklizně prodal,
přičemž usušené konopí odvážel obviněný X. T. D. spolu s obviněným M. Na
základě těchto nových skutkových zjištění pak odvolací soud konstatoval, že
subjektivní stránka trestného činu obviněného byla, na základě výpovědi
obviněného D. L. V., prokázána, a tento tak neměl pochyb o tom, že obviněný na
trestné činnosti spoluobviněných aktivně participoval, a to včetně převozu
usušeného konopí z pěstírny do bydliště obviněného X. T. D..
35. Nejvyšší soud k uvedenému konstatuje, že uvedená skutková zjištění
se zcela logicky podávají z jednotlivých, shora označených důkazů, a neshledal
tak mezi těmito jakýkoliv – natožpak extrémní – nesoulad. Je sice pravdou, že
závěr soudu prvního stupně o tom, že obviněný věděl o trestné činnosti, která
se v jím pronajaté (resp. podnajaté) nemovitosti děla, by bylo možné na základě
jím zjištěného skutkového stavu označit za přinejmenším předčasný, neboť se
fakticky opíral toliko o skupinu nepřímých důkazů, které (dle Nejvyššího soudu)
nebyly s to společně utvořit uzavřený řetěz ve smyslu judikatury Ústavního
soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1098/15)
a stát se tak dostatečným skutkovým podkladem pro závěr o vině obviněného.
Nicméně v situaci, kdy v řízení před odvolacím soudem spoluobviněný D. L. V.
učinil svoji výpověď (kterou odvolací soud posoudil jako věrohodnou), kdy tato
představuje přímý důkaz o vědomí obviněného M. o trestné činnosti zbývajících
spoluobviněných, doznala míra objasnění skutkového stavu dané trestní věci
takové změny, že následnému skutkovému závěru o vědomé participaci obviněného
na trestné činnosti spoluobviněných nelze ničeho vytknout. Z uvedeného se
současně zřetelně podává, že taková důkazní situace představovala významnou
změnu oproti té, na jejímž základu soud prvního stupně učinil svůj první,
následně zrušený, odsuzující rozsudek.
36. Obviněný dále existenci extrémního nesouladu spatřuje v závěru
obecných soudů o tom, že před odhalením pěstírny dne 14. 1. 2016 došlo ke
sklizni konopí a jeho následnému zpracování na marihuanu, která byla nalezena
při domovní prohlídce u spoluobviněného X. T. D., maje za to, že doba páchání
trestné činnosti nemohla zahrnovat ani jeden pěstební cyklus rostliny konopí
(což se mělo podávat i z vyjádření konzultanta doc. Ing. Pavla Kloučka, Ph.D.).
K uvedenému považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že z výpovědí
spoluobviněného X. T. D. (srov. stranu 5 rozsudku soudu prvního stupně) i
spoluobviněného D. L. V. (srov. stranu 5 rozsudku odvolacího soudu) se shodně
podává, že nalezené konopí představovalo již druhý pěstební cyklus, který se v
dané nemovitosti v XY uskutečnil. Poukazuje-li naopak obviněný na závěry
přibraného konzultanta, je třeba říci, že tyto představují toliko určitý
kvalifikovaný odhad, nikoli exaktní zjištění, k čemuž lze doplnit, že dle
výpovědi spoluobviněného D. L. V. (č. l. 1148; strana 5 rozsudku odvolacího
soudu) byly do nemovitosti přineseny již předpěstované rostliny konopí. Lze
tedy uzavřít, že dovodily-li soudy nižších stupňů na základě provedených důkazů
(především výpovědí spoluobviněných), že v mezidobí došlo ke sklizni konopí, a
že marihuana touto sklizní a následným zpracováním získaná, byla zajištěna při
domovní prohlídce v bydlišti spoluobviněného X. T. D., nelze takový skutkový
závěr považovat za jakkoliv nesouladný (natož extrémně) s ve věci provedenými
důkazy. Pro upřesnění lze jen doplnit, že s tvrzením, že by marihuana,
zajištěná při domovní prohlídce u spoluobviněného X. T. D., pocházela „z jiného
zdroje“, přišel až obviněný, kdy toto nemá žádný podklad v provedených
důkazech. Dlužno dodat, že sám spoluobviněný X. T. D. k tomuto uvedl, že
marihuana zajištěná v jeho bydlišti při domovní prohlídce pocházela z konopí,
které bylo v nemovitosti v XY sklizeno dříve (srov. stranu 5 rozsudku soudu
prvního stupně).
37. Dále obviněný brojí proti hodnocení výpovědi spoluobviněného X. T.
D. učiněné v hlavním líčení, resp. namítá, že tato je nepoužitelná, když
uvedený v původním hlavním líčení popřel trestnou činnost, která mu byla
kladena za vinu a následně se (po kasaci prvního rozsudku soudu prvního stupně
odvolacím soudem) k této doznal, včetně toho, že na počátku ledna 2016 došlo ke
sklizni prvních 300 rostlin konopí. K tomu považuje Nejvyšší soud za potřebné
říci, že výpověď daného spoluobviněného soud prvního stupně hodnotil v tomto
směru jako věrohodnou a odpovídající i dalším, ve věci provedeným důkazům (nově
pak i výpovědi dalšího spoluobviněného D. L. V., učiněné ve veřejném zasedání v
řízení o odvolání), přičemž sám obviněný se v další části své dovolací
argumentace této dovolává (tam, kde se o jeho účasti na trestné činnosti daný
spoluobviněný okrajově zmiňuje, aniž by něčeho uváděl k vědomosti obviněného o
tom, co se v jím podnajaté nemovitosti dělo). Samotná skutečnost, že obviněný v
průběhu trestního řízení změní svoji předchozí výpověď, není nijak výjimečná.
Je to právě soud prvního stupně, který hodnotí před ním provedené důkazy na
základě vlastního vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. řádu), přičemž
tento myšlenkový proces soudu se následně musí přesvědčivě odrazit v odůvodnění
jeho rozhodnutí. V poměrech projednávané věci přitom Nejvyšší soud nemá pochyb
o tom, že výpověď spoluobviněného X. T. D., jíž usvědčoval sebe i
spoluobviněného D. L. V., takto soud prvního stupně vyhodnotil a vyvodil z ní
relevantní skutkové závěry. Lze jen dodat, že výpověď uvedeného spoluobviněného
obviněného M. nijak neusvědčovala, toliko vysvětlovala, jakým způsobem
participoval (avšak bez objasnění zda vědomě či nikoliv) na trestné činnosti
zbývajících spoluobviněných.
38. Stran dalších námitek obviněného, týkajících se úvah soudu prvního
stupně o tom, že mu musel být zřejmý charakteristický zápach konopí při vstupu
do dané nemovitosti, jakož i při převozu konopí do bydliště spoluobviněného X.
T. D. jeho vozidlem, který obviněnému poskytl k užívání, pak Nejvyšší soud
odkazuje na své závěry stran hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Uvedené
úvahy skutečně sice měly dílčí oporu v provedených důkazech (srov. přepis
komunikace mezi spoluobviněnými X. T. D. a D. L. V. na straně 9 rozsudku soudu
prvního stupně), avšak jejich zasazení do širšího kontextu ve vztahu k
obviněnému M. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nelze dohledat. Je však
třeba říci, že bez zohlednění těchto úvah soudu prvního stupně samotná
hodnotící úvaha stran vědomí obviněného o páchané trestné činnosti obstojí.
39. Konečně namítá-li obviněný nesrovnalost týkající se počtu místností,
nacházejících se ve shora označené nemovitosti v XY, uvedené na straně 8
rozsudku soudu prvního stupně, je třeba říci, že uvedená nemá z hlediska
posouzení jeho trestní odpovědnosti žádný význam. Obviněný byl totiž uznán
vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to jako
pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Stanovení rozsahu plochy, na
níž bylo konopí pěstováno, tak z hlediska jeho trestní odpovědnosti nemělo
žádný vliv [v opačném případě, tedy věděl-li by obviněný o skutečném rozsahu
trestné činnosti spoluobviněných, by přicházelo v úvahu posouzení jeho jednání
jakožto pomoci ke spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr.
zákoníku].
40. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil
obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními soudů nižších stupňů. Lze sice konstatovat, že závěr soudu prvního
stupně o vině obviněného neměl dle Nejvyššího soudu dostatečnou oporu v
provedeném dokazování, avšak následná výpověď spoluobviněného D. L. V.
představovala právě onen chybějící díl řetězce důkazů o vědomí obviněného o
trestné činnosti zbývajících spoluobviněných spočívající (mimo jiné) v
přechovávání omamné látky (marihuany) pro jiného.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
41. Nejvyšší soud konstatuje, že na základě shora uvedených důvodů
dospěl k závěru, že napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2018,
č. j. 12 To 13/2018-1455, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 6. 2. 2018, č. j. 49 T 8/2016-1286, nevykazuje takové vady, pro
které by musel z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l)
tr. řádu přistoupit k jeho zrušení. Na tomto základu proto nezbylo než uzavřít,
že dovolání obviněného R. M. posoudil jako podané z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b, a proto je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr.
řádu v neveřejném zasedání odmítl [§ 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.