11 Tdo 612/2025

11 Tdo 612/2025-820

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 dovolání obviněného L. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 13 To 352/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 T 77/2024, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. B. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. 6 T 77/2024, byl obviněný L. B. uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění prvého soudu dopustil tak, že: poté, co byly v období od 22. 6. 2023 do 7. 11. 2023 na jeho bankovní účty č. XY, č. XY a č. XY připsány níže uvedené platby od jemu neznámých osob, tyto peněžní prostředky podle pokynů neztotožněné osoby, která vůči němu vystupovala jako investiční poradce M. V., obratem odeslal na krypto burzu Kraken, kde je následně směnil za bitcoin a odeslal na jemu neznámou kryptopeněženku, přičemž takto jednal, ačkoliv s ohledem na řadu alarmujících okolností a nesrovnalostí vyplývajících z jednání s domnělým investičním poradcem M. V. mohl a měl vědět, že předmětné peněžní prostředky pocházejí z trestné činnost páchané touto osobou, přičemž na tuto možnost byl též opakovaně ve dnech 26. 6. 2023, 29. 6. 2023 a 30. 6. 2023 upozorněn i pracovníky ČSOB poté, co byl jeho bankovní účet č. XY dne 26. 6. 2023 zablokován právě z důvodu podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Uvedeným způsobem naložil s peněžními prostředky v celkové výši 2 710 047 Kč, kdy jednotlivé osoby předmětné platby učinily v domnění, že se jedná o platby v rámci blíže nespecifikovaných investic, což však nebyla pravda. Konkrétně se jednalo o následující platby: na účet č. XY: -dne 22. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (K. Z.), -dne 22. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (K. A.), -dne 22. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (R. H.), -dne 23. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (S. L.), -dne 23. 6. 2023 platba 3.870 Kč z účtu č. XY (K. M.), -dne 23. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (B. M.), -dne 23. 6. 2023 platba 3.000 Kč z účtu č. XY (D. M.), -dne 22. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (S. J.), -dne 24. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (S. D.), -dne 24. 6. 2023 platba 4.450 Kč z účtu č. XY (N. P.), -dne 26. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (J. V.), -dne 27. 6. 2023 platba 4.500 Kč z účtu č. XY (B. D.),

na účet č. XY: -dne 21. 8. 2023 platba 45.000 Kč z účtu č. XY (V. T.), -dne 28. 8. 2023 platba 249.000 Kč z účtu č. XY (L. V.), -dne 31. 8. 2023 platba 50.000 Kč z účtu č. XY (H. M.), -dne 4. 9. 2023 platba 50.000 Kč z účtu č. XY (H. M.), -dne 5. 9. 2023 platba 400.000 Kč z účtu č. XY (P. J.),

na účet č. XY: -dne 18. 9. 2023 platba 200 Kč z účtu č. XY (J. D.), -dne 19. 9. 2023 platba 290 Kč z účtu č. XY (M. M.), -dne 27. 9. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (P. K.), -dne 27. 9. 2023 platba 4.737 Kč z účtu č. XY (L. K.), -dne 28. 9. 2023 platba 400.000 Kč z účtu č. XY (P. L.), -dne 29. 9. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (R. K.), -dne 2. 10. 2023 platba 600.000 Kč z účtu č. XY (M. Š.), -dne 3. 10. 2023 platba 6.000 Kč z účtu č. XY (T. O.), -dne 3. 10. 2023 platba 11.500 Kč z účtu č. XY (J. C.,), -dne 3. 10. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (V. Š.,), -dne 4. 10. 2023 platba 60.000 Kč z účtu č. XY (J. K.), -dne 4. 10. 2023 platba 6.000 Kč z účtu č. XY (R. P.), -dne 5. 10. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (M. H.), -dne 5. 10. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (D. CH.), -dne 6. 10. 2023 platba 70.000 Kč z účtu č. XY (J. K.), -dne 9. 10. 2023 platba 120.000 Kč z účtu č. XY (B. O.), -dne 9. 10. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (P. P.), -dne 9. 10. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (K. H.), -dne 9. 10. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (M. V.), -dne 10. 10. 2023 platba 5.000 Kč z účtu č. XY (J. S.), -dne 13. 10. 2023 platba 47.000 Kč z účtu č. XY (M. Š.), -dne 19. 10. 2023 platba 50.000 Kč z účtu č. XY (V. Š.), -dne 19. 10. 2023 platba 70.000 Kč z účtu č. XY (N. Z.), -dne 19. 10. 2023 platba 122.000 Kč z účtu č. XY (K. M.), -dne 20. 10. 2023 platba 35.000 Kč z účtu č. XY (R. J.), -dne 24. 10. 2023 platba 2.500 Kč z účtu č. XY (M. H.), -dne 25. 10. 2023 platba 92.000 Kč z účtu č. XY (K. M.), -dne 7. 11. 2023 platba 42.000 Kč z účtu č. XY (K. M.).

Za tento trestný čin mu soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon mu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let.

2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 13 To 352/2024, k odvolání obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Chrudimi podanému v neprospěch obviněného tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám nově rozhodl. Předtím však v rámci veřejného zasedání se souhlasem státního zástupce a obžalovaného přečetl úřední záznamy o výsleších svědků D. a M. a tyto dva útoky pak ze skutkových zjištění popsaných v rozsudku vypustil. Odvolací soud, kromě toho, časově rozdělil soudem prvního stupně popsané útoky do dvou částí. U plateb zaslaných na účet obviněného č. XY do 27. 6. 2023 souhlasil s posouzením subjektivní stránky jednání obviněného se soudem prvního stupně. Souhrn všech těchto částek do předmětného data však činil toliko 51 820 Kč, tedy jednání obviněného v úhrnu nesměřovalo k věci větší hodnoty /částka 100 000 Kč a výše – viz § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku – podle něhož se pojem „větší hodnota“ vykládá obdobně jako „větší škoda“/, proto nebylo možno v této části uznat obviněného vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1tr. zákoníku a odvolací soud ohledně těchto útoků obviněného obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil. Pokud jde o útoky od 21. 8. 2023 do 7. 11. 2023, v této části uznal odvolací soud obviněného vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (na rozdíl od prvého soudu uznal obviněného vinným trestným činem v úmyslné formě) a uložil mu trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

3. Obviněný dovoláním napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu v odsuzující části a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Napadené rozhodnutí podle dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení. V jeho jednání nebyla v rozhodné době naplněna subjektivní stránka trestného činu ve formě úmyslu, a to z pohledu intelektuální i volní složky. Měl být obžaloby zproštěn, maximálně na podkladě provedených důkazů, zejména nahrávky rozhovorů s pracovnicemi ČSOB, a. s., které obviněný sám kontaktoval, nahrávek pořízených obviněným s domnělým M.

V. a obdržených e-mailů měl být odsouzen za nedbalostní přečin dle § 217 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákoníku. Obviněný, stejně jako poškození provádějící jednotlivé transakce na jeho bankovní účet, vůbec netušil, že prostředky byly podvodně vylákané a jsou výnosem z trestné činnosti. Dovolatel je osobou důvěřivou a naivní, nevybavený zkušenostmi v oblasti investování s investičními nástroji. Byl dosud bezúhonný, je otcem třech dětí a živí se řádně prací. Vycházel z toho, že reklama na internetu je pravdivá, pro sebe si neponechal ani korunu.

S ohledem na své osobní nastavení nebyl schopen dodržet potřebnou míru opatrnosti a ze svého subjektivního hlediska rozpoznat trestnou činnost neznámého M. V., jíž se tento dopustil vůči obviněnému a dalším poškozeným. Obviněný také akcentuje, že odvolací soud chybně posoudil formu zavinění z obsahu telefonických hovorů s pracovnicemi ČSOB. Obviněný předložil e-mailovou komunikaci, ze které vyplývá, že autorita s názvem „AML“ mu obchod schválila. Netušil, že AML není institucí. Obviněný neměl žádnou představu, že prostředky zaslané na jeho účet jsou finanční prostředky podvodně vylákané na dalších osobách.

Vůbec nechápal, že svým jednáním umožňuje právně narovnávat původ či zastírat domnělé osobě M. V. výnos z trestné činnosti. Pokud mezi osobami, které zasílaly peníze na cizí účty docházelo k opakovanému zasílání jednotlivých částek, jedná se o „zdvojení“ nebo „řetězení“ trestního stíhání za poslání stejných finančních prostředků ze stejného důvodu. Obviněný má také za to, že jej nelze činit odpovědným za legalizaci výnosů z trestné činnosti, aniž by byl ustanoven pachatel zdrojové trestné činnosti a její právní kvalifikace, tedy především zda se jednalo o podvod, úvěrový podvod, zpronevěru či o legalizaci výnosů z trestné činnosti.

Pro obviněného je již samotné zahájení trestního stíhání, projednání před soudem a vzniklý závazek z půjček ve výši 1 mil. Kč, které takto investoval, dostatečnou sankcí. Mimo jiné v rámci zásad ultima ratio a in dubio pro reo se obviněný domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal.

4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) se vyjádřil k dovolání obviněného tak, že námitku dovolatele, podle níž skutkový stav, který soud prvního stupně zjistil, nenaplnil skutkovou podstatu zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, když absentuje subjektivní stránka předmětného zločinu v podobě úmyslného zavinění a mohlo by se jednat maximálně o přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1, 3 písm. c) tr.

zákoníku, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Předmětný úmyslný trestný čin odvolací soud podle právní věty výroku o vině z rozsudku prvoinstančního soudu shledal naplněným v alternativě, že obviněný na jiného převedl věc, která je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky jinou osobou, a spáchal takový čin ve vztahu k věci, která má značnou hodnotu. V případě trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 tr.

zákoníku postačí i úmysl eventuální a právě závěr o tomto nepřímém úmyslu byl v případě obviněného v konečném výsledku odvolacím soudem přijat. Pokud jde o formu zavinění okolnosti podmiňující použití přísnější trestní sazby, jež byla obviněnému přičtena, postačí ve smyslu § 17 písm. a) a b) tr. zákoníku i zavinění nedbalostní. Závěry o tom, že čin byl spáchán úmyslně, lze v případech, kdy v této otázce chybí doznání pachatele, činit nepřímo z okolností činu objektivní povahy. V této věci obviněný v součinnosti s dalším neznámým pachatelem, dle jeho pokynů, neváhal přes svůj účet finanční prostředky přeposlané ze strany jemu dosud zcela neznámých osob (poškozených), k nimž ho nepojil žádný obchodní a ani jiný závazkový vztah, tyto obratem přeposílat na kryptoměnu Kraken, kde je směnil na měnu za „bitcoin“ a dále odeslal na jemu opět zcela neznámou a nedostupnou krypto peněženku, a to i přes celou řadu zcela alarmujících indicií a očividných nesrovnalostí, včetně výslovného upozornění ze strany banky a předchozí negativní zkušenosti s osobou, jež se vydávala za M.

V. a kterou ani neznal. Skutková část výroku o vině rozsudku odvolacího soudu ve spojení s odpovídající částí odůvodnění tohoto rozhodnutí obsahuje taková skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky trestného činu § 216 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nejen po stránce objektivní, ale i subjektivní. Požadavek obviněného na změnu právní kvalifikace skutku na přečin legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 tr. zákoníku či dokonce na zproštění obžaloby nemá opodstatnění.

Jde-li o další námitku obviněného, rozhodovací praxe nevyžaduje, aby byl pachatel hlavního (predikativního) trestného činu zjištěn a jeho identita známa. Predikativní trestný čin byl soud prvního stupně vymezen v bodu 16. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s tím, že se jednalo o trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku, a to se způsobenou škodou odpovídající příslušné kvalifikované skutkové podstatě tohoto trestného činu.

Pod uplatněný dovolací důvod pak není možno podřadit postesk obviněného, že zahájení trestního stíhání a dluh ve výši 1 milionu Kč jsou pro něj dostatečnou sankcí, a to ani ve smyslu subsidiarity trestní represe ve smyslu zásady ultima ratio, stejně jako nevysvětlený odkaz na zásadu in dubio pro reo. Státní zástupce navrhuje, aby dovolání obviněného Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

7. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvod, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na který je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

8. Dovolatel podřadil své námitky pod jediný dovolací důvod vyjádřený § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy formálně napadá hmotněprávní závěry odvolacího soudu. Tento dovolací důvod je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

9. Dovolatel se domáhá, aby jeho jednání nebylo posouzeno jako trestný čin, popřípadě, aby bylo posouzeno nanejvýš jako trestný čin spáchaný z nedbalosti podle § 217 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Formálně je tím sice brojeno proti hmotněprávnímu posouzení skutku, avšak těžiště dovolací argumentace spočívá v popírání existence úmyslu, v podstatě i nedbalosti. Fakticky jsou především napadány skutkové závěry odvolacího soudu ve vztahu k subjektivní stránce předmětného trestného činu, k zavinění, popřípadě jeho formě. K tomu třeba říci, že dovolatel opakuje ta samá tvrzení, která již uplatňoval před soudem prvního stupně, i v odvolání.

10. Pokud jde o námitky uplatněné k subjektivní stránce jednání obviněného, při deklarovaném důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je třeba vycházet ze skutkových zjištění soudů a ze skutku, jak je popsán v odsuzujícím rozsudku. Subjektivní stránka trestného činu je vyjádřena slovy, že obviněný : „…s ohledem na řadu alarmujících okolností a nesrovnalostí vyplývajících z jednání s domnělým investičním poradcem M. V. mohl předpokládat, že předmětné peněžní prostředky pocházejí z trestné činnosti páchané touto osobou, přičemž na tuto možnost byl též opakovaně ve dnech 26. 6. 2023, 29. 6. 2023 a 30. 6. 2023 upozorněn i pracovníky ČSOB poté, co byl jeho bankovní účet č. XY dne 26. 6. 2023 zablokován právě z důvodu podezření na legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu a uvedeným způsobem naložil s peněžními prostředky v celkové výši 2 658 227 Kč.“

11. Obviněný, v rozporu s těmito skutkovými zjištěními, však soudu nabízí vlastní skutkovou verzi založenou na popření závěru odvolacího soudu, že byl minimálně srozuměn s tím, že nakládá s penězi pocházejícími z trestné činnosti ve shora specifikované výši a pomáhá tak jiné osobě zastřít původ těchto peněz, když je dál převádí přes svůj účet na bitcoiny, které odesílá do jemu neznámé krypto peněženky. Obviněný tvrdí, že s ohledem na své osobní poměry, intelektuální schopnosti a zkušenosti nemohl rozpoznat, že peníze pocházejí z trestné činnosti, proto nemohl a nejednal ani úmyslně a ani nedbalostně v trestněprávním slova smyslu. Tato vlastní skutková verze obviněného však předpokládá, že budou skutkové závěry soudu ohledně subjektivní stránky trestného činu jiné, prakticky opačné, než jsou ty, jež soud prvního stupně a poté odvolací soud zaujaly. Dovolatel předně požaduje jiné hodnocení

skutkového stavu, nikoliv jiné hmotněprávní posouzení soudy zjištěného skutkového stavu. Hlavní část dovolací argumentace obviněného proto obsahově evokuje spíše dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ne dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).

13. Dovolatel netvrdí, že by závěry odsuzujícího rozsudku stály na procesně nepoužitelných důkazech a nenamítá, že by soudy nějaké důkazy opomenuly. Z dovolání však nevyplývá ani není tvrzen a konkretizován extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů s rozhodnými skutkovými zjištěními a ani objektivně nelze uzavřít, že takový rozpor existuje. Odvolací soud odvíjí úmysl obviněného a jeho srozumění s naplněním znaků skutkové podstaty úmyslného trestného činu jednak od okolností předchozích kontaktů obviněného s neznámou osobou vydávající se za M. V. a jednak od opakovaného upozornění pracovnicemi banky, že je důvodné podezření, že nakládá s penězi pocházejícími z trestné činnosti. Odvolací soud považuje jednání obviněného za úmyslné až od druhého z těchto okamžiků, což je hodnocení vyznívající spíše ve prospěch obviněného, v žádném případě ale není v extrémním rozporu s obsahem provedených důkazů. Dovolací soud zdůrazňuje, že obviněný nemůže po soudu žádat, aby upřednostnil jeho verzi skutkového děje, pokud tato odporuje jiným provedeným důkazům a objektivně zjištěným okolnostem jeho jednání.

14. Obviněný na jedné straně vypovídá o tom, že osoba vydávající se za M. V. nesplnila, co mu na počátku slíbila ohledně zhodnocení jeho peněz a naopak jej dostala do situace, kdy byl sám jejím zcela zjevně podvodným jednáním poškozen a připraven o velké částky peněz, což nelze vyhodnotit jinak, než jako podvod spáchaný na něm jinou osobou. Pokud obviněný i za těchto okolností plnil instrukce této osoby, nakládal s penězi, jež mu nepatřily, směnil je na „bitcoiny“, které odeslal do jemu neznámé krypto peněženky, musel být minimálně srozuměn s tím, že nakládá s penězi jiných osob, jež byly neznámým pachatelem podvedeny, právě tak, jako on sám.

K tomu nekompromisně přistupuje i skutečnost, že obviněný ignoroval varování ze strany pracovnic banky ohledně podezření z „praní špinavých peněz“ přes jeho účet a namísto toho, i po zablokování účtu z tohoto důvodu, dál plnil pokyny neznámé osoby, která ho předtím podvedla; závěru o vině trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti, byť i v úmyslné formě, nebrání, že obviněný slepě plnil pokyny třetí osoby a dobrovolně tak v podstatě přejal úlohu tzv. „bílého koně“ – obdobně v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 761/2019.

Obviněný je přitom člověkem, který není omezen na svých právech v nakládání s penězi, je osobou, jež byla schopna poměrně flexibilně a erudovaně pracovat s výpočetní technikou pod taktovkou neznámého pachatele trestného činu, tím spíše, že opakovaně vyšel pachateli vstříc i založením nového účtu u jiné banky, poté, co byl jeho předchozí účet zablokován právě v důsledku činnosti, na níž se obviněný vědomě podílel. Za těchto okolností není možné akceptovat tvrzení dovolatele o absenci úmyslu a nedostatku srozumění s nakládáním peněz pocházejícími z trestné činnosti z jeho strany.

Právě tato jeho obhajoba je v diametrálním rozporu s obsahem provedených důkazů, nikoliv naopak. K tomu možno pro srovnání uvést například závěr Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 1570/2019: „Pokud jde o vědomostní část úmyslu obviněného, bylo prokázáno, že znal všechny rozhodné okolnosti, protože on byl tím, kdo účet založil, kdo s penězi na něm manipuloval, a tedy je zřejmé, že věděl i to, odkud peníze pocházejí. Jestliže volní složka zahrnuje především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci, bylo rovněž objasněno, že obviněný měl aktivní vztah k zamýšleným nebo uvažovaným skutečnostem a byla to jeho vůle, která potencovala jeho jednání, jež bylo záměrné a rozhodně nepředstavovalo „pasivní přístup“, ale šlo o cílené a zcela chtěné jednání směřující k vyvolání rozhodných skutečností.“, nebo sp. zn. 8 Tdo 253/2022: „Pokud jde o vědomostní část úmyslu obviněného, bylo prokázáno, že věděl o všech rozhodných skutkových okolnostech, což soudy zjistily na základě výsledků provedeného dokazování, a dovozovaly je nepřímo, a to z okolností objektivní povahy, ze kterých podle zásad správného myšlení usuzovaly na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. rozhodnutí č. 62/1973 a č. 41/1976 Sb. rozh.

tr).“

15. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je pak možno obsahově podřadit dovolatelovu námitku, že nebyl dostatečně vymezen predikativní (zdrojový) trestný čin, z něhož finanční prostředky, s nimiž obviněný nakládal, pocházely. Tato námitka, byť sleduje vymezený dovolací důvod, je však zjevně nedůvodná, když soud prvního stupně se predikativním trestným činem dostatečně zabýval v odstavci 16. odůvodnění rozsudku a odvolací soud na to odkázal v bodě 25. odůvodnění svého rozsudku. Oba soudy se s touto námitkou ve svých rozhodnutích vypořádaly a dovolací soud může jen opakovat, že obviněný, poučen svou vlastní zkušeností z jednání s osobou vydávající se za M. V., musel být srozuměn s tím, že peníze, jimiž disponuje, mají stejný původ, tedy jde obecně o finanční prostředky získané podvodem ve vztahu k jiným osobám, konečně i sám obviněný byl poškozen takovým jednáním a měl tak plnou představu o způsobu, jakým osoba vydávající se za M. V. peníze získává. Obviněný nemusel znát všechny skutkové okolnosti trestného činu spáchaného jinou osobou, nemusel znát pravého pachatele ani celý rozsah této trestné činnosti, mohl mít pouze rámcové představy o způsobu provedení činu, avšak z okolností, jež jemu samotnému byly známy, je zjevné, že byl srozuměn s tím, že peníze pocházejí z trestného činu podvodu páchaného na jiných osobách, s důrazem na množství finančních prostředků, s nimiž nakládal on sám, je důvodná i kvalifikovaná skutková podstata trestného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti, za který byl odsouzen (srovnej např. rozhodnutí pod č. 3493/1929, 3604/1929, 7/78, 7/1995). Pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného je naprosto nerozhodné, že obdobně jako on podvodu uvěřila řada jiných osob a že některé z těchto osob (jde o velmi malý počet) pak aktivně jednaly, obdobně jako obviněný, ve prospěch neznámé osoby (osob) páchající podvod.

16. Druhou námitkou, jež respektuje označený dovolací důvod, je tvrzení, že pokud došlo k opakovanému přeposlání finanční částky více osobami na různé účty, jde o „zdvojení“ nebo „řetězení“ trestních stíhání, z čehož zřejmě má vyplývat závěr, že pokud byla částka peněz přeposlána opakovaně, není možno stíhat všechny tyto osoby postupně s částkou nakládající. S tím souhlasit nelze. Obecně je totiž reálná situace, kdy s věcí pocházející z jiného trestného činu, s vědomím o této skutečnosti, postupně nakládá více osob. U každé z těchto osob připadá v úvahu odsouzení za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti ve vztahu k jejímu vlastnímu jednání, pokud shledají orgány činné v trestním řízení mimo jiné prvky skutkové podstaty v úvahu přicházejícího trestného činu, i příslušnou formu zavinění (tedy subjektivní stránku). V žádném případě by se tak nejednalo o nepřípustná stíhání a odsouzení takto postupně časově po sobě jednajících osob, byť by předmět trestné činnosti (věc o niž se jedná, což mohou být i genericky, nikoliv individuálně, určené peníze) byl opakovaně totožný.

17. Opětovně je nutné zdůraznit, že obviněný L. B. podstatnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na převážně skutkový charakter námitek obviněného přitom považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

18. Dovolací soud uzavřel, že podstatná část argumentace dovolání se míjí s hmotněprávním dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který byl formálně uplatněn, ani při uplatnění dovolacího důvodu nepřímo směřujícího ke skutkovým závěrům podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by však dovolání obviněného nemohlo mít úspěch, neboť ten se v podstatě domáhá jiného hodnocení důkazů bez toho, aby byla naplněna některá z alternativ posledně označeného dovolacího důvodu.

19. Oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci přitom nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů, proto není namístě ani uvažovat o uplatnění zásady in dubio pro reo vycházející z presumpce neviny, když tato zásada by měla místo jen tam, kde by panovaly o vině obviněného objektivní pochybnosti, jež však nemohou být nahrazeny subjektivními tvrzeními o údajných pochybnostech ze strany dovolatele.

20. Zásadu subsidiarity trestní represe, na niž rovněž dovolání, byť nekonkrétně, naráží, pak nelze uplatňovat tak široce, aby to prakticky vedlo k negaci použití prostředků trestního práva jako nástroje k ochraně trestními zákony chráněných hodnot. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska dolní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012 uveřejněného pod č. 26/2013 Sb.).

21. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené, dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného L. B. nedošlo k porušení zákona ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny.

22. Jelikož bylo dovolání obviněného z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 13. 8. 2025

JUDr. Antonín Draštík předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce